USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněného M. P. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 61 To 124/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 Nt 2601/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 12. 2024, č. j. 58 Nt 2601/2023-1982, bylo obviněnému M. P. podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Podkladem tohoto rozhodnutí bylo zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6, že obviněný ve stavu nepříčetnosti - v době od 3. 12. 2019 do 10. 1. 2020 s použitím přístupových údajů k internetovému bankovnictví své matky D. W. provedl bez jejího souhlasu celkem 16 převodů různých peněžních částek v celkové výši 702 013 Kč z jejího bankovního účtu u Air Bank, a. s., na svůj bankovní účet u téže banky, čímž jinak naplnil znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022, tj. před účinností novely provedené zákonem č. 130/2022 Sb.), - v rámci nátlaku na svou matku D. W., na které se domáhal podpisu smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu na rodinném domě, jí dne 14. 8. 2020 zaslal SMS zprávu ve znění „Když jsme byli malí, řekla jsi, že až budeš stará a popletená, máme tě odstřelit. Čas už nastal. Předej dům a odstěhuj se na statek. Budu ti tam vozit suroviny“, čímž jinak naplnil znaky přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.
2. O uložení ochranného léčení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 na návrh státního zástupce podaný poté, co státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř.
3. Stížnost obviněného proti usnesení o uložení ochranného léčení byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 61 To 124/2025-2191, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Soudy takto rozhodly znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí, tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. 61 To 568/2023, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 58 Nt 2601/2023, byla z podnětu dovolání obviněného zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 7 Tdo 1043/2023, s tím, že Obvodnímu soudu pro Prahu 6 bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 61 To 124/2025. Výrok, jímž byla zamítnuta jeho stížnost, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V rozsáhle zpracovaných námitkách zpochybnil skutková zjištění soudů, která se stala podkladem jejich rozhodnutí, a vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy. V návaznosti na to zpochybnil také důvodnost právního posouzení zjištěných skutků jako činů jinak trestných. Další námitky zaměřil proti závěru soudů, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, a proti ústavní formě ochranného léčení. Uvedl, že pro uložení ochranného léčení nebyla splněna ani podmínka jeho přiměřenosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nelze podřadit polemiku obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Konstatoval, že námitky proti závěru soudů, že spáchal činy jinak trestné, obviněný vyvozoval z vlastního přehodnocení provedených důkazů. Zdůraznil, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se jedná o to, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, a nikoli při jiné verzi skutkového stavu. Souhlasil se závěry soudů v otázce právního posouzení zjištěných skutků jako činů jinak trestných, v otázce nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě a v otázce přiměřenosti ochranného léčení včetně jeho ústavní formy. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
8. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od řádných opravných prostředků (odvolání proti rozsudku, stížnost proti usnesení) není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., případně i z více důvodů uvedených v tomto ustanovení. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Dovolání neplní funkci „dalšího odvolání“ v případě rozsudku, resp. funkci „další stížnosti“ v případě usnesení. Zmíněná povaha dovolání se projevuje mimo jiné v tom, že pokud dovolatel deklaruje některý ze zákonných dovolacích důvodů odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., může relevantně uplatnit jen takové námitky, které svým obsahem odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Jiné námitky nemají význam.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
10. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení mimo jiné tehdy, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle § 99 odst. 4 tr. zákoníku podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán typicky tehdy, jestliže soud zcela pomine některou z podmínek uvedených v § 99 odst. 1 tr. zákoníku, např. uloží ochranné léčení, přičemž v otázce, zda se stal skutek, zda jeho pachatelem je obviněný, zda obviněný byl v době činu nepříčetný a zda skutek jinak vykazuje znaky trestného činu, mechanicky vychází jen z usnesení státního zástupce, jímž bylo trestní stíhání obviněného zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., a neprovede žádné dokazování, neučiní žádná vlastní skutková zjištění a vlastní právní posouzení zjištěného skutkového stavu. V posuzované věci se o nic takového nejedná, neboť Obvodní soud pro Prahu 6 provedl dokazování, zhodnotil provedené důkazy, vyvodil z nich potřebná skutková zjištění a kvalifikoval zjištěný skutkový stav po právní stránce tak, že na něj aplikoval trestní zákoník.
12. Nesplnění podmínek pro uložení ochranného léčení lze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítat jen ve vztahu ke skutkovému stavu, který zjistil soud. Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu je mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
13. K tomu, aby Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zasáhl do skutkových zjištění soudu, je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (v dané věci činu jinak trestného), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil, a to nejen výslovným odkazem na zmíněné ustanovení, ale ani jeho slovním vyjádřením. Nejvyšší soud tudíž neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby se skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6 meritorně zabýval. V této spojitosti lze poznamenat, že v předcházejícím dovolání, z jehož podnětu byla dřívější rozhodnutí nižších soudů zrušena, obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., takže mu, resp. jeho obhájkyni, bylo zřejmé, že skutková zjištění soudu je možno napadat jen s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. V otázce, zda obviněný je pachatelem činu jinak trestného, se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. překrývá s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud jím je nesprávné právní posouzení skutku. Oběma dovolacím důvodům je ovšem společné to, že jsou vázány na skutkový stav, jak ho zjistil soud, a nikoli na jinou verzi skutkového stavu, kterou prosazuje dovolatel. V případě obou dovolacích důvodů jde o otázku, zda skutek, jak ho zjistil soud, vykazuje zákonné znaky trestného činu, resp. v důsledku nepříčetnosti obviněného zákonné znaky činu jinak trestného.
15. Pokud obviněný namítal nesprávnost právní kvalifikace skutku, v němž soudy jinak, tj. nebýt nepříčetnosti obviněného, spatřovaly přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), nejsou jeho námitky dovolacím důvodem, protože obviněný nenamítal nesprávnost právního posouzení toho skutkového stavu, který zjistily soudy, ale namítanou nesprávnost právního posouzení vztahoval ke své vlastní skutkové verzi založené na tvrzení, že peníze mu na účet zaslala sama poškozená.
16. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejsou námitky, jimiž obviněný vyvozoval nesprávnost právní kvalifikace skutku, který soudy jinak, tj. nebýt nepříčetnosti obviněného, posoudily jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, ze své vlastní skutkové verze, podle které nebyl tím, kdo poškozené zaslal předmětnou SMS zprávu. Uvedenému dovolacímu důvodu naopak odpovídají námitky, podle kterých obsah SMS zprávy nenaplňuje znaky přečinu vydírání, zejména proto, že poškozené nebylo vyhrožováno smrtí a že šlo jen o „humornou hlášku“. Tyto námitky však jsou evidentně bez opodstatnění.
17. Přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Z citovaného ustanovení je patrno, že zákonným znakem uvedeného přečinu není výhrůžka smrtí. Námitky v tom smyslu, že poškozené nebylo vyhrožováno smrtí, se tedy míjejí se zákonnými znaky zmíněného přečinu. Uvažovat o tom, že šlo jen o „humornou hlášku“, je vyloučeno. Soudy výstižně zdůraznily celkový kontext zaslané SMS zprávy, který byl dán dlouhodobým a různorodým nátlakem obviněného na poškozenou, tj. jeho matku, aby na něho převedla svůj spoluvlastnický podíl na rodinném domě. Ze zjištění soudů je patrno, že obviněný se toho na poškozené domáhal delší dobu a různými způsoby nátlaku, byť nedosáhly závažnosti trestného činu. Jestliže obviněný vystupňoval tento nátlak tím, že poškozené zaslal předmětnou SMS zprávu, v níž konstatoval, že nastal čas k odstřelení poškozené, pak poškozená důvodně pociťovala hrozbu nějakého násilí či jiné těžké újmy, ne-li přímo hrozbu usmrcení, jako reálnou, zvláště když obsahem SMS zprávy výslovně byl požadavek na předání domu a odstěhování.
18. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obsahově dále odpovídají námitky, které obviněný vznesl v tom smyslu, že jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, že není důvod pro ústavní formu ochranného léčení a že uložení ochranného léčení je nepřiměřené. I tyto námitky evidentně postrádají opodstatnění.
19. Nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě soudy přesvědčivě odůvodnily zjištěními o povaze a závažnosti duševní poruchy, kterou obviněný trpí, z které vyplynula jeho nepříčetnost a jejíž příznaky a projevy byly podrobně popsány ve znaleckém posudku o duševním stavu obviněného. Obviněný trpí poruchou s bludy, přičemž do popředí u něho vystupuje paranoidně bludná produkce. Kontakt obviněného s realitou je tím výrazně narušen, neboť obviněný je trvale a chorobně přesvědčen o škodlivém jednání lidí a institucí vůči němu. Je-li obviněný konfrontován s bludy, které ovlivňují jeho jednání, je jeho jednání prakticky nepředvídatelné. Obviněný na základě bludné motivace pak ve vztahu k okolí jedná nepřiléhavě, a i když nemá vyloženě sklon k fyzickému násilí, používá různé nátlakové praktiky zahrnující také výhrůžné projevy způsobilé vyvolat obavy okolí. Hrozba takového jednání ze strany obviněného je zesilována tím, že je impulsivní osobou s nízkou frustrační tolerancí a že pod vlivem emocí má tendenci k defektnímu zpracování reality bez racionálních kontrolních mechanismů. Nalézací soud zmínil i další trestní stíhání pro trestný čin nebezpečného pronásledování, který měl obviněný spáchat vůči své bývalé partnerce, a dále přestupková řízení, z nichž vyplynuly ze tří na sobě nezávislých zdrojů (údajů pronásledovaných žen) alarmující informace o společensky nebezpečném jednání obviněného. Z výše uvedeného vyplývá reálná možnost, že obviněný se při pobytu na svobodě pod vlivem duševní poruchy znovu dopustí obdobného jednání, jaké u něho bylo zjištěno v posuzované věci.
20. Pro stanovení způsobu ochranného léčení jsou zákonnými hledisky povaha nemoci a léčebné možnosti (§ 99 odst. 4 tr. zákoníku). Také v tomto ohledu soudy přijatelně odůvodnily závěr o nezbytnosti ústavního ochranného léčení konkrétními zjištěními vyplývajícími zejména ze znaleckého posudku o duševním stavu obviněného a z dalších důkazů, z nichž je patrný jeho vztah k léčení. Povaha a závažnost nemoci obviněného vyžadují důslednou a kontrolovanou medikaci s použitím neuroleptik, kterou v jeho případě nelze zajistit ambulantně pro jeho výrazně negativní poměr k léčení. Odmítavý postoj obviněného k léčení značně ztěžuje léčebné možnosti a v podstatě vylučuje možnost, že by účelu léčení mohlo být dosaženo ambulantně. Ústavní forma ochranného léčení je tudíž namístě. I touto otázkou se soudy pečlivě zabývaly.
21. Ochranné léčení jako druh trestní sankce podléhá hledisku přiměřenosti, což podle § 38 odst. 1 tr. zákoníku znamená, že se ukládá s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného činu a poměrům pachatele. To je rozvedeno v ust. § 96 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. Ochranné léčení, které bylo uloženo obviněnému, nijak nevybočuje z mezí takto pojaté přiměřenosti.
22. Obviněný se ve stavu nepříčetnosti dopustil dvou skutků proti poškozené, která je jeho matkou a s níž měl dlouhodobé spory ohledně majetku. Za účelem uspokojení nároků, které si vůči ní činil, se uchýlil ke svévolnému odčerpávání peněžních prostředků z jejího bankovního účtu v celkové částce přes 700 000 Kč představující vyšší škodu, a to s neoprávněným využitím jejích přístupových údajů k internetovému bankovnictví. Nátlak, jímž se na poškozené snažil dosáhnout toho, aby na něho převedla svůj spoluvlastnický podíl na rodinném domě, vystupňoval ve vyděračský akt zahrnující pohrůžku vážnou újmou a reálně způsobilý vyvolat obavu. Povaha a závažnost spáchaných činů dosáhla úrovně, při které je uložení ochranného léčení adekvátním prostředkem ochrany dotčených zájmů. Osobní poměry obviněného jsou v tomto kontextu ovlivněny především jeho onemocněním, které se demonstruje mimo jiné nedostatkem sebekritického vztahu ke spáchaným činům. K tomu přistupuje také neochota obviněného přijmout léčení. Ve světle souhrnu uvedených okolností rozhodně nelze považovat uložené ochranné léčení za nepřiměřené.
23. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu