USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání obviněného M. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 4 To 254/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 147/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 3. 2024, č. j. 1 T 147/2023-152, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněné M. K. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto tak, že obviněná M. K. je povinna nahradit poškozenému M. M. škodu ve výši 38 184 Kč.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 12. 8. 2023 v době okolo 18:40 hod. na veřejně přístupné pláži rybníka XY v XY, okres XY, a v přítomnosti přinejmenším pěti osob nejprve po krátké slovní rozepři, kdy chtěl zamezit obviněné M. K. v pořizování audiovizuálního záznamu, této vytrhl z ruky mobilní telefon, který jí odmítl vrátit, přičemž ji následně uhodil svou levou rukou do oblasti rozhraní ramen a krku, na což obviněná M. K. reagovala tak, že jej udeřila pivní sklenicí o objemu 0,3 l do oblasti hlavy, a tím mu způsobila bodnořezné poranění v oblasti brady, které si vyžádalo lékařské ošetření s obvyklou dobou léčení do 1 týdne.
3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 4 To 254/2024-237, byl pod bodem I. k odvolání obviněné M. K. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy týkajícího se M. M., a podle § 206 odst. 3 tr. ř. obviněný M. M. nebyl s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy k trestnímu řízení připuštěn. Jinak ohledně obviněné M. K. zůstal napadený rozsudek nedotčen. Pod bodem II. bylo odvolání obviněného M. M. směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu (nesprávně označenému jako rozsudek) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soud při konstrukci odsuzujícího rozhodnutí nevzal v úvahu zjevná skutková zjištění učiněná v průběhu řízení a porušil tak zákon v ustanoveních § 13 odst. 1, 2 a § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Dále své rozhodnutí vydal, aniž byly splněny podmínky § 2 odst. 6 tr. ř. Tvrdil, že nejednal v úmyslu dopustit se protiprávního jednání, ale naopak v úmyslu zabránit obviněné M. K. v protiprávním jednání.
5. V den incidentu probíhala v prostoru pláže v XY beseda s K. K. Na místo se dostavil třeboňský občan s transparentem s nápisem „Ježíš je gay“, načež došlo ke slovnímu a částečně i fyzickému konfliktu mezi tímto občanem a dalšími občany. Obviněná M. K., aniž byla jakkoli označena jako zástupkyně sdělovacích prostředků, natáčela bez souhlasu přítomných uvedený konflikt na svůj mobilní telefon. Dovolatel ji opakovaně bezvýsledně vyzýval, aby zanechala natáčení. Poté jí odebral telefon z ruky a při následném kontaktu do ní strčil až jako druhý, načež byl napaden úderem půllitru do obličeje a utrpěl zranění ohrožující jeho život. Skutečnost, že se první dopustila fyzického útoku obviněná M. K., vyplývá z jeho výpovědi i výpovědí slyšených svědků. Navíc se pohybovala s půllitrovou sklenicí mimo prostor určený k občerstvení návštěvníků. Pokud okresní soud dovodil, že obviněná M. K. jednala za účelem zpravodajským, měla tak činit s řádným označením (ani na dotaz neuvedla, že natáčí jako novinářka), nicméně charakter tvrzeného zpravodajského počínání je minimálně sporný. Informace o incidentu vyvolaném daným transparentem nebyla tak závažná, aby o ní informovalo zpravodajství. Byl přesvědčen, že mu soudy nedůvodně vytýkaly, že neoprávněně vytrhl obviněné M. K. telefon z ruky, neboť žádné jiné řešení zamezení dalšího natáčení neexistovalo. Jedinou jeho motivací bylo zabránit protiprávnímu postupu M. K. Dále uvedl, že každý občan by měl dbát o to, aby právní řád byl dodržován. Rovněž za sporné označil, že obviněná M. K. v roce 2023 působila jako novinářka, neboť na internetu je v tomto roce představována jako projektová manažerka dotačního programu T. p. vyhlašovaného magistrátem města Ostravy, což vzbuzuje pochybnosti o jejím souběžném působení jako novinářky.
6. Za nesprávný označil též závěr, že jí odmítl telefon vrátit, neboť se k tomu (s výjimkou tvrzení spoluobviněné) nevedlo dokazování. Obviněný tvrdil, že děj, který následoval, byl tak rychlý, že tento problém vůbec mezi ním a spoluobviněnou řešen nebyl. Stejně tak označil za nepřípadnou úvahu o tom, že nebyl pořadatelem besedy, neboť incident s transparentem se uskutečnil na jiném místě a tyto akce nesouvisely ani obsahově. Uzavřel tedy, že vůči spoluobviněné nejednal ve výtržnickém úmyslu, ale naopak vystupoval na ochranu zákonem chráněného zájmu, a to ochrany osobnostních práv přítomných. Hodnocení stíhaného jednání by z obecného pohledu nutně vedlo k pasivitě občanů ve vztahu k protiprávnímu jednání, jehož jsou svědky. Tvrdil pak, že skutková zjištění soudů a provedené důkazy postrádají obsahovou návaznost na důkazy a jsou pravým
opakem toho, co je obsahem důkazů. Právní posouzení skutku je tedy podle něj nesprávné. V postupu odvolacího soudu, jenž vadný stav nenapravil, byla porušena ústavní zásada práva na spravedlivý proces.
7. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují zákonné požadavky a jsou plně přezkoumatelná. Soudy zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků, resp. osob účastnících se konfliktu, a poté skutečnosti vyplývající z realizovaných výpovědí důvodně korigovaly obsahem objektivních kamerových záznamů. Fakt, že obviněný jednal způsobem uvedeným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, bez jakýchkoli pochybností vyplývá z provedených důkazů. Absentují pak i další vady, na které eventuálně pamatuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ostatně ani sám obviněný je nenamítal. Správně zjištěný skutkový stav soudy též přiléhavě právně kvalifikovaly, přičemž lze bezpečně dovodit veškeré znaky přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku; nejen prvek veřejnosti, ale evidentně též prvek výtržnosti ve formě napadení. Současně nepochyboval o naplnění subjektivní stránky, neboť úmysl jednoznačně vyplývá ze způsobu provedení činu – nelze jednat tak, jak činil obviněný, z nedbalosti. Inkriminované jednání nutně muselo být úmyslem vedeno s tím, že s narušením veřejného pořádku musel být obviněný minimálně srozuměn. Pakliže obviněný bazíroval na tom, že pouze bránil druhé osobě v protiprávním jednání, akcentoval, že napadená osoba ničeho protiprávního nečinila. Na svůj mobil totiž natáčela průběh konfliktu, který se odehrával mezi jinými lidmi, přičemž takový záznam mohl sloužit k následné ochraně práv a zájmů účastníků konfliktu. Tomu odpovídá § 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Výsledkům dokazování pak neodpovídá, že by byl obviněný fyzicky napaden druhou osobou a pouze reagoval. Nedošlo tedy ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž obviněný fakticky do své argumentace zahrnul.
9. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Obviněný M. M. využil možné uplatnění repliky a vyjádřil se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Odkázal na obsah svého dovolání a k jednání obviněné M. K. uvedl, že mělo být spíše posouzeno jako pokus těžké újmy na zdraví, neboť vzniklá tržná rána na jeho krku končila těsně u krkavice, takže mu hrozilo vykrvácení. Tvrzení státního zástupce, že obviněná M. K. jednala v souladu s § 88 občanského zákoníku, označil za zjevně nesprávné, neboť nejednala ani s cílem výkonu ani ochrany práv nebo právem chráněných zájmů, ani v případě úředního účelu nebo veřejného vystoupení v záležitosti veřejného zájmu. Zákonnou licenci podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku je nutné vnímat tak, že se jedná o možnost pořídit nebo použít podobiznu nebo zvukový či obrazový záznam pouze k výkonu či ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů ve smyslu jejich uplatnění v soudním, správním nebo jiném úředním řízení. Praxe dovodila, že provedení důkazu obsahujícího projev osobní povahy může být přípustné za situace, kdy nad právem na ochranu osobnosti člověka převáží základní právo osoby, která projev dotčené osoby zachytila. Aby tedy mohla obviněná M. K. nahrávat cizí osoby bez jejich souhlasu, musela by chránit svá práva, nikoli práva blíže neurčeného okruhu občanů. V § 88 odst. 2 občanského zákoníku je pak obsažena zákonná licence k úřednímu účelu, avšak v daném případě osoby, které obviněná M. K. natáčela bez jejich souhlasu, rozhodně nevystoupily v záležitosti veřejného zájmu. Ani použití § 89 občanského zákoníku (byť státním zástupcem neuváděné) není dáno v situaci, že obviněná M. K. nevystupovala jako novinářka, kterou zřejmě ani nebyla. Na podaném dovolání proto nadále setrval.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný přitom v rámci tohoto důvodu dovolání vytýkal, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudy jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ve smyslu první alternativy citovaného důvodu dovolání.
13. Nejvyšší soud přitom z podaného mimořádného opravného prostředku obviněného seznal, že dovolatel brojil jednak vůči skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně v nyní projednávané věci, jednak vůči právnímu posouzení skutku, neboť negoval výtržnický úmysl.
14. Z hlediska výhrad skutkové povahy dovolací soud extrahoval z podaného dovolání dvě námitky, v jejichž rámci obviněný alespoň částečně konkrétně rozporoval skutkový děj, neboť valná většina obsahu podaného mimořádného opravného prostředku obsahovala obecný nesouhlas s hodnocením provedených důkazů a opakovaný subjektivní popis proběhnuvšího incidentu. Dovolatel tedy konkrétně tvrdil, že byl napaden a do spoluobviněné M. K. strčil až jako druhý, což má vyplývat z jeho výpovědi a z výpovědí slyšených (nekonkretizovaných) svědků. Rovněž za nesprávný označoval skutkový závěr o tom, že odmítl telefon vrátit, neboť s výjimkou tvrzení spoluobviněné M. K. nebylo o této skutečnosti vedeno dokazování.
15. Nutno úvodem akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
16. Skutečnost, zda dovolatel spoluobviněné M. K. vrátil mobilní telefon, je přitom s ohledem na nutnost existence zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů zcela irelevantní, neboť obviněnému je kladeno za vinu, že se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného. Obdobně je nutno pohlížet na skutečnost, zda v rámci konfliktu do obviněné strčil jako druhý. Skutkový stav byl ustálen v souladu s provedenými důkazy tak, že obviněný mobilní telefon obviněné M. K. vytrhl z ruky, načež se tato dožadovala jeho vrácení, a to i fyzicky, neboť do něj strkala (bez valného efektu) a vulgárně mu nadávala. V návaznosti na to ji obviněný odstrčil razantním úderem mezi hlavu a rameno. Jednání spoluobviněné následně spočívalo v tom, že po odmrštění přistoupila k obviněnému a přímou ranou ho udeřila se sklenicí o obsahu 0,3 l do oblasti hlavy. Není tedy pochyb o tom, že obviněný napadl spoluobviněnou (užil brachiální násilí vůči tělu jiné osoby), kterážto skutečnost vyplývá nejen z výpovědí přítomných svědků (například L. R., J. L., R. Š.), ale zejména z kamerového záznamu dokumentujícího průběh incidentu coby objektivního důkazu provedeného a hodnoceného soudy obou stupňů. Je zřejmé, že tak činil v návaznosti na to, že spoluobviněná natáčela konflikt, který se odehrál během besedy v XY, avšak iniciativa střetu jasně vzešla z jeho strany. Dlužno dodat, že obviněný ani užití brachiálního násilí neneguje či jej nepopisuje jako trestněprávně relevantní obranné počínání.
17. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
18. Lze doplnit, že aniž by dovolatel současně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., rovněž činil výhrady vůči subjektivní stránce vytýkaného přečinu, neboť podle jeho přesvědčení nejednal v úmyslu dopustit se protiprávního jednání, nýbrž v úmyslu zabránit obviněné M. K. v protiprávním jednání. Uvedený dovolací důvod je přitom dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Z hlediska subjektivní stránky lze daný trestný čin spáchat výhradně úmyslně, přičemž postačuje úmysl nepřímý. Pachatel tedy musí být alespoň srozuměn s tím, že to, co dělá, dělá veřejně či na místě veřejnosti přístupném, a současně že jde o něco, u čeho lze předpokládat, že to obecná veřejnost bude většinově považovat za jednání, které je na veřejnosti nepřípustné (srov. Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. § 205 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2983 až 2984).
20. Nejvyšší soud pak uvádí, že úmysl je zjištěnému jednání imanentní a inkriminované jednání nutně muselo být úmyslem vedeno s tím, že s narušením veřejného pořádku musel být obviněný minimálně srozuměn. Každému člověku je totiž známo, že fyzické napadení jiného (nadto slabší ženy) je způsobilé otřást veřejným klidem a důvěrou občanů v bezpečnost a pořádek. Byť soud prvního stupně učinil závěr o konání v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz odstavec 14. odůvodnění jeho rozsudku), tento byl následně soudem odvolacím korigován na minimálně úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz odstavec 16. odůvodnění jeho usnesení). Dovolací soud se pak s učiněným závěrem ztotožnil.
21. Pakliže dovolatel rozporuje, že by obviněná M. K. jednala za zpravodajským účelem, kdy vytrhnutí telefonu z ruky mělo být zřejmě oprávněné, neboť neexistovalo žádné jiné řešení, jak zabránit dalšímu natáčení, nebylo možno mu přisvědčit. Ačkoli by spoluobviněná M. K. neměla souhlas přítomných osob a nebyla označena jako zástupkyně sdělovacích prostředků, dovolatele nic neopravňovalo k tomu, aby se zachoval uvedeným agresivním a nepřiměřeným způsobem. Je též zcela irelevantní, zda se měla pohybovat s půllitrovou (ve skutečnosti 0,3 l) sklenicí mimo prostor určený k občerstvení návštěvníků. Obviněný k uvedenému jednání (jehož razanci zcela ignoruje) rozhodně nebyl autorizován s ohledem na údajnou ochranu osobnostních práv přítomných, když spoluobviněné ani neposkytl prostor k jakémukoli vysvětlení jejího počínání a pasoval se do samozvané role ochránce práv jiných. Je pak možno dodat, že spoluobviněná ničeho protiprávního nečinila, neboť příslušné zákonné licence (jako zákonem aprobovaný zásah do absolutního osobnostního práva člověka) vyplývají přímo z občanského zákoníku (§ 88 a § 89 občanského zákoníku).
22. Kusá poznámka obviněného v rámci jeho repliky, že jednání obviněné M. K. mělo být posouzeno jako pokus těžké újmy na zdraví pro lokaci tržné rány na krku po úderu pivní sklenicí, se nemohla dočkat přezkumu Nejvyšším soudem v dovolacím řízení. Dovolání v neprospěch obviněné by případně mohl podat toliko nejvyšší státní zástupce [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], který tak neučinil.
23. Dovolání obviněného bylo proto z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledáno zjevně neopodstatněným.
V.Závěr
24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu