USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 o dovolání obviněné Mgr. Marie Huspekové, trvale bytem Husovo náměstí 8, Chabařovice, okres Ústí nad Labem, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 5 To 104/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 27/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. Marie Huspekové odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 63 T 27/2023-422, byla obviněná Mgr. Marie Huspeková uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který byla podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 380 denních sazeb s výší jedné denní sazby 400 Kč, celkem tedy 152 000 Kč, s tím, že podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku může být zaplacen v nejvýše deseti pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 15 200 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněná nezaplatí dílčí splátku včas.
2. Podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem vyjádřených ve výroku o vině se obviněná dopustila zločinu zpronevěry v podstatě tím, že jako advokátka, tedy jako osoba se zvlášť uloženou zákonnou povinností chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny (§ 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), na základě uzavřené smlouvy o advokátní úschově datované 10. 1. 2020, kde ona byla v postavení schovatelky a poškozená M. D. v postavení složitelky, přijala dne 17. 1. 2020 v souvislosti s výkonem advokátní činnosti do úschovy peněžní prostředky v částce 200 000 Kč, které byly uvedeného dne složeny poškozenou na zvláštní účet advokátní úschovy a které byly účelově určeny k následnému užití k dohodnutým právním službám (konkrétně k úhradě závazků M. D. vůči šesti ve smlouvě specifikovaným subjektům), a provedla dne 20. 1. 2020 bez vědomí a souhlasu poškozené a v rozporu s účelem sjednaným ve smlouvě o úschově z účtu úschovy hotovostní výběr ve výši 60 000 Kč navýšený o 150 Kč jako poplatek za hotovostní výběr a následně ve třech různých dnech v rozmezí od 30. 11. 2021 do 29. 12. 2021 provedla tři bezhotovostní platby na své osobní účty v celkové výši 42 100 Kč, a takto získané finanční prostředky užila ke svým osobním potřebám, přičemž uvedeným jednáním způsobila poškozené M. D. škodu na majetku ve výši 102 250 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2024, č. j. 5 To 104/2024-444, bylo odvolání obviněné směřující proti výroku o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a opřela je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nesouhlasila se závěrem soudů, že došlo k uzavření smlouvy o úschově, a dodala, že ona sama by smlouvu takového znění nikdy nepodepsala. Má za to, že závěry soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění jeho rozsudku si odporují, přičemž soud si očividně sám nebyl jist, v jaké formě a s jakým obsahem byla tato smlouva mezi stranami uzavřena. Dále se obviněná ohradila proti závěru, že její jednání naplnilo znak přisvojení si svěřené věci. Se svěřenými prostředky neučinila jakoukoli finanční dispozici, která by fakticky omezila či alespoň ohrozila možnost M. D. využít tyto prostředky k zaplacení dluhů jejím věřitelům. Nebylo prokázáno, že by v důsledku uvedených dispozic došlo ke ztrátě, spotřebování, zničení či jinému znehodnocení těchto prostředků nebo že by se dostaly do dispozice další osoby, nad jejímž počínáním by neměla dovolatelka kontrolu. Vyjádřila názor, že nikoli každá dispozice s věcí v rozporu s příkazem či pokynem svěřitele může být bez dalšího považována za její přisvojení ve smyslu § 206 tr. zákoníku. Musí být zjištěno takové úmyslné jednání pachatele, jenž vede ke zmaření základního účelu svěření. Závěr soudu prvního stupně vyjádřený ve skutkové větě výroku o vině, že obviněná takto získané prostředky následně užila ke svým potřebám, nemá žádnou oporu v provedených důkazech, přinejmenším částka 60 000 Kč byla uložena v kanceláři odděleně od vlastních prostředků obviněné. Namítla, že poškozené fakticky žádná škoda nevznikla, resp. její vznik nebyl v trestním řízení prokázán, majetková dispozice dovolatelky se nikterak neprojevila v majetkové sféře poškozené. Ve vztahu ke svému zavinění namítla, že rozhodně nebyla ani srozuměna s tím, že v důsledku jejího jednání bude poškozená vyloučena z možnosti použít uložené finanční prostředky k placení svých dluhů a že jí vznikne škoda. Trestněprávní řešení představuje krajní prostředek (ultima ratio) a ani překročení pravidel úschovní smlouvy samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost, neboť jde o právní vztah, jehož porušení lze sankcionovat prostředky občanského práva, resp. dovolatelce není zřejmé, proč by v tomto případě nepostačovalo dovození kárné odpovědnosti ve smyslu § 32 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
5. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněným. Vyložil, že skutková zjištění soudů jsou v souladu s provedenými důkazy a že rozhodnutí soudů nejsou zatížena vadou, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná vyloučila naplnění znaku „přisvojení si cizí věci“, státní zástupce je naopak přesvědčen, že jednáním, jímž získala možnost trvalé dispozice s penězi, tento znak naplnila, přičemž je nerozhodné, jak s předmětnou finanční částkou dále nakládala, tedy zda ji jen ponechala na svém účtu nebo v pokladně, případně zda ji utratila. Na závěru o vzniku a výši škody nemůže nic změnit zjištění, že obviněná škodu později nahradila. Nejednalo se také o prosté překročení pravidel úschovy, ale o jednání, které naplnilo všechny znaky trestného činu zpronevěry. Obviněná v okamžiku, kdy byly splněny podmínky pro uvolnění finančních prostředků, nic ve prospěch poškozené neučinila, přičemž peněžní prostředky ve výši přesahující v celkovém souhrnu 100 000 Kč si ke škodě poškozené přisvojila a nakládala s nimi jako s vlastními. Pochybnosti nelze mít ani o zavinění obviněné. Okolnosti svědčí o tom, že jednala v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagovala obviněná replikou. Trvala na tom, že soudy se s jejími námitkami nevypořádaly a nerespektovaly zásadu presumpce neviny a princip in dubio pro reo. V řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by ji usvědčoval, odůvodnění soudů podle ní obsahují řadu spekulací a došlo k jednostrannému hodnocení důkazů v její neprospěch. Na základě takto vadného hodnocení byla učiněna skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Konkrétně obviněná zmínila výpověď svědkyně M. D. a poukázala na údajné problematické aspekty této výpovědi. Uzavřela, že byla soudy uznána vinnou skutkem, který není trestným činem, přičemž k tomu došlo za situace naprosté důkazní nouze.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
11. Obviněná odkázala na dva dovolací důvody, aniž by pod ně podřadila konkrétní námitky. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., žádnou relevantní argumentaci obviněná k tomuto důvodu neuvedla. Skutkové námitky obviněné se týkaly hodnocení důkazů (převážně svědecké výpovědi poškozené M. D.) a nesouhlasu se skutkovými zjištěními, která z tohoto hodnocení vzešla, tj. zejména zjištění, že mezi obviněnou a poškozenou došlo k platnému uzavření smlouvy o úschově, aniž by přitom označila konkrétní zjevný rozpor, který ve věci spatřuje, popřípadě na kterém procesně nepoužitelném důkazu soudy postavily své závěry nebo které podstatné důkazy nebyly ve vztahu k tomuto skutkovému zjištění provedeny. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani žádný jiný dovolací důvod) však neumožňuje celkovou revizi hodnocení důkazů a skutkových zjištění, čímž se řízení o dovolání liší od odvolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací není dalším (třetím) stupněm plného skutkového přezkumu. Uvedené skutkové námitky obviněné nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Kromě toho lze nad rámec shora uvedeného dodat, že se všemi zmiňovanými námitkami se soudy v předchozím řízení již logicky a přesvědčivě vypořádaly, přičemž jejich postup nevybočil z rámce daného ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru pochybnosti. Soudy zejména dostatečně logicky odůvodnily, proč neuvěřily verzi obviněné, že ve skutečnosti nedošlo k uzavření (písemné) smlouvy o advokátní úschově. Vyšly z toho, že výpověď poškozené byla podpořena zejména výpovědí svědkyně M. B. a listinnými důkazy (textem konceptu smlouvy o advokátní úschově, e-mailovou komunikací, výpisy z účtu, ze kterých je patrné, že obviněná od poškozené částku 200 000 Kč přijala na účet, který byl právě účtem advokátní úschovy). Ostatně i samotné jednání dovolatelky poukazovalo na to, že má povědomí o tom, že částku 200 000 Kč přijala od poškozené právě za účelem advokátní úschovy, ať už se jednalo o jejich vzájemnou komunikaci, to, jak sama nazvala listiny adresované poškozené („vyúčtování úschovy“), i okolnost, že nahlásila České advokátní komoře uzavření advokátní úschovy a tuto zaevidovala i v elektronické knize úschov. Lze dodat, že obviněná v průběhu řízení uplatnila různou obhajobu, mimo jiné i tu, že s uschovanými finančními prostředky nakládala se souhlasem, resp. na pokyn poškozené. I tuto obhajobu však soudy považovaly na základě výpovědi poškozené za vyvrácenou. V dovolání pak obviněná akcentovala zmíněnou třetí variantu obhajoby, tj. že finanční prostředky nebyly nijak vyňaty z účelu svěření a poškozené tudíž nevznikla škoda.
13. Pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitky obviněné týkající se naplnění objektivní stránky (přisvojení si cizí věci, vznik škody) a subjektivní stránky zločinu zpronevěry a námitku nesprávné aplikace zásady subsidiarity trestní represe.
14. Zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu a takový čin spáchá jako osoba se zvláště uloženou povinností hájit zájmy poškozeného.
15. Podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněná přijala peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč od poškozené na základě uzavřené smlouvy o advokátní úschově a následně – v rozporu s účelem sjednaným ve smlouvě o úschově a bez vědomí a souhlasu poškozené – provedla jednak hotovostní výběr ve výši 60 000 Kč (navýšený o poplatek 150 Kč), jednak tři samostatné bezhotovostní platby na své dva osobní účty v celkové výši 42 100 Kč a uvedeným jednáním způsobila na majetku poškozené škodu ve výši 102 250 Kč.
16. Zákonný znak trestného činu zpronevěry spočívající v přisvojení si cizí věci byl zjištěným jednáním obviněné naplněn. Obviněná očividně naložila s peněžními prostředky zcela v rozporu s účelem, k němuž jí byly podle smlouvy o advokátní úschově svěřeny. Podle dohody měly tyto peníze sloužit k postupnému uspokojení určených závazků poškozené, k čemuž nedocházelo, a problémy poškozené se tak v důsledku jednání obviněné ještě prohloubily. Obviněná v dubnu roku 2022 zaslala poškozené vyúčtování právních služeb, kde uvedla, že na účtu úschovy není dostatek finančních prostředků potřebných k úhradě exekuce.
Takové okolnosti jsou v přímém kontrastu s obhajobou obviněné, že svým jednáním (vybráním hotovosti ve výši 60 000 Kč a třemi bezhotovostními převody v celkové výši 42 100 Kč z účtu úschovy na své osobní účty) nijak neohrozila možnost poškozené využít tyto prostředky k řešení její dluhové situace. Naopak je zjevné, že tímto jednáním zmařila základní účel svěření, a to použít finanční prostředky k úhradě závazků poškozené. Trvale tak poškozenou vyloučila z dispozice s těmito finančními prostředky, takže poškozená si musela následně na placení svých pohledávek peníze vypůjčit.
Tím, že si obviněná poslala peníze z úschovního účtu na své dva osobní účty (k nimž jako jediná měla dispoziční oprávnění) a hotovost uložila do pokladny advokátní kanceláře, získala možnost s nimi nakládat. Je nerozhodné, zda tak obviněná skutečně činila (např. zda použila prostředky na úhradu své vlastní exekuce či na cokoli jiného), nebo jestli peníze nechala v pokladně či na svých bankovních účtech. Znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry (konkrétně přisvojení si cizí věci) obviněná naplnila již tím, že peněžní prostředky zcela v rozporu s účelem jejich svěření vybrala z úschovního účtu a poškozenou tím trvale připravila o možnost rozhodovat o jejich osudu.
17. Z výše uvedeného současně plyne, že je zjevně neopodstatněná i námitka, že jednáním obviněné nevznikla poškozené žádná škoda. Do výše škody způsobené zpronevěrou soudy správně zahrnuly všechny finanční transakce obviněné uvedené ve skutkové větě výroku o vině (tj. vybrání hotovosti ve výši 60 000 Kč povýšené o poplatek 150 Kč a tři bezhotovostní převody z účtu úschovy na své osobní účty v celkové výši 42 100 Kč), jelikož se všemi těmito prostředky bylo naloženo v rozporu s jejich účelem vyjádřeným ve smlouvě o advokátní úschově a poškozená nad nimi v důsledku jednání obviněné ztratila kontrolu. Tyto závěry jsou v souladu se skutkovými zjištěními, podle kterých poté, co poškozená požádala obviněnou o navrácení svěřených finančních prostředků, obviněná jí je nevydala, namísto toho jí vystavila „vyúčtování úschovy“ s platbami, které očividně nekorespondovaly s reálnými pohyby na účtu advokátní úschovy, a požadovanou částku poškozené doplatila až následně v důsledku podání trestního oznámení. Není proto možné souhlasit s argumentem obviněné, že se její aktivity nijak nepromítly do majetkové sféry poškozené, protože provedené důkazy svědčí o opaku. Nejvyšší soud dodává, že žádný ze soudů nezpochybňoval, že obviněné vznikly za dobu, kdy poškozenou zastupovala, případné pohledávky za poškozenou (např. odměna za zastupování), nicméně tyto pohledávky si obviněná nemohla bez vědomí a souhlasu poškozené uspokojovat z prostředků složených v advokátní úschově, jelikož ty měly sloužit ke zcela jinému účelu. Vyčíslená částka ve výši 102 250 Kč potom odpovídá definici větší škody, jak ji chápe výkladové pravidlo v ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku (škoda nejméně ve výši 100 000 Kč). Objektivní stránka skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byla naplněna.
18. Obviněná vzhledem ke svému právnímu vzdělání musela vědět, že jedná v rozporu se zákonem a v rozporu s pravidly stanovenými ve smlouvě o advokátní úschově, kterou prokazatelně s poškozenou uzavřela, a takto jednat chtěla. Jak správně připomněl i státní zástupce ve svém vyjádření, na to, že obviněná jednala v přímém úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], lze usuzovat i z okolností objektivní povahy – mj. z jejího postavení, vzdělání, zneužití malé orientace poškozené v problematice související s využitím právních služeb, stejně jako cíleného provedení transakcí bez vědomí poškozené a následného tvrzení, že naopak jednala s jejím vědomím a předchozím souhlasem. Také námitka týkající se subjektivní stránky je proto zjevně neopodstatněná.
19. Pokud byl skutek posouzen jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nijak to nekoliduje s namítanou zásadou subsidiarity trestní represe. S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že pouhé překročení pravidel úschovní smlouvy samo o sobě nutně nezakládá trestní odpovědnost. Nicméně v tomto případě se nejednalo o pouhé porušení soukromoprávní dohody, případně porušení stanov České advokátní komory. Poškozená obviněnou vyhledala coby profesionála, aby vyřešila svoji obtížnou situaci, plně jí důvěřovala, že složené finanční prostředky budou užity ke stanovenému účelu a dostane se tak z náročného a stresujícího stavu finanční zadluženosti. Jednání obviněné však směřovalo přesně proti účelu úschovní smlouvy, kdy nerespektovala vzájemnou dohodu, s vloženými prostředky zacházela jako s vlastními a nepoužila je ke splácení ve smlouvě stanovených závazků poškozené. V důsledku toho se situace poškozené ještě více zkomplikovala, došlo k exekučnímu vymáhání závazků, což s sebou neslo i negativní dopady, které exekuci provází (např. že v důsledku nenadálého obstavení účtu poškozená neměla ke svým penězům několik měsíců přístup a byla proto zcela odkázána na pomoc nejbližších). Aby poškozená situaci vyřešila, musela si opět půjčit peníze (čímž svou zadluženost ještě prohloubila) a sama uhradila část závazků, které měla mít původně „na starosti“ obviněná. Jak bylo řečeno shora, obviněná uschované prostředky na výzvu poškozené nevydala a celou vloženou částku poškozené doplatila až v průběhu trestního řízení. Poškozené tak vznikla větší škoda (tj. více než 100 000 Kč). Tyto okolnosti významným způsobem zvyšují závažnost činu a vylučují uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. V důsledku všech těchto okolností nabylo jednání obviněné povahy kriminálního činu. Na tomto závěru nemůže nic změnit fakt, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s občanskoprávním vztahem. To je u trestného činu zpronevěry běžné. Překážkou uplatnění trestní odpovědnosti není z hlediska principu ultima ratio ani možnost uplatnění kárné odpovědnosti ve smyslu zákona o advokacii, jelikož takové řešení není vzhledem k vyšší míře společenské škodlivosti činu dostačující. Trestní postih proto není neproporcionálním zásahem do základních práv obviněné.
20. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné Mgr. Marie Huspekové podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu