7 Tdo 661/2024-1248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2024 o dovolání obviněného Drahomíra Zradičky, bytem Kolín, Dobrovského 319, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 8 To 2/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 9/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Drahomíra Zradičky odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 41 T 9/2022-1019, byl obviněný Drahomír Zradička uznán vinným trestným činem (přesněji zločinem) zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev, jakož i obdobné činnosti vykonávané na základě plné moci, na pět let. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, částku 16 186 572 Kč a že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval podle zjištění Městského soudu v Praze v podstatě v tom, že v době od května 2017 do května 2018 obviněný jako jediný společník, který fakticky řídil a ovládal společnost STADOK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605, přičemž v době od 21. 6. 2017 do 8. 9. 2017 byl také jejím jednatelem a jinak za ní od 20. 9. 2017 jednal na základě plné moci, nechal za ni sestavit a podat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž společně s Romanem Křečanem uplatnil faktury vystavené společností North Group, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Zahradníčkova 1220, a specifikované ve výroku o vině, o kterých věděl, že již byly uplatněny v dříve podaných daňových přiznáních, čímž dosáhl zkrácení daně z přidané hodnoty ve výši 16 186 572 Kč a neúspěšně se pokusil vylákat výhodu na dani ve výši 36 426 Kč.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, č. j. 8 To 2/2024-1172, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Skutková zjištění soudů ohledně své účasti na duplicitním uplatnění faktur společnosti North Group, s. r. o., obviněný označil za neúplná, vágní a nejasná. Zdůraznil význam postavení Romana Křečana, který byl zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti STADOK, spol. s r. o., řídil tuto společnost, podepisoval daňové doklady, odevzdával je na příslušné úřady atd. Obviněný připustil svou aktivitu na sjednávání zakázek, vyhledávání a uzavírání kontraktů, avšak namítl, že tato aktivita není důkazem jeho viny na vkládání zdvojených a již jednou účtovaných faktur. Uvedl, že pachatelem trestného činu mohl být jen statutární orgán společnosti STADOK, spol. s r. o., a že on sám mohl být v krajním případě nanejvýš jen účastníkem podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný založil své námitky zaměřené proti skutkovému základu výroku o vině na pouhé polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a že uplatněnými námitkami nevyjádřil zjevný rozpor těchto zjištění s obsahem provedených důkazů. Dodal, že soudy správně vyřešily otázku pachatelství obviněného, a plně se ztotožnil se závěry, které v tomto ohledu učinily. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Posouzení věci Nejvyšším soudem
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Rozhodnými skutkovými zjištěními, která obviněný napadal uplatněnými námitkami, jsou zjištění, že obviněný fakticky řídil a ovládal společnost STADOK, spol. s r. o., a že nechal sestavit a následně podat daňová přiznání této společnosti. Námitky evidentně postrádají opodstatnění.
9. Uvedená zjištění nejsou v žádném, natož pak zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, naopak z provedených důkazů logicky vyplývají. Obviněný koncipoval své námitky proti uvedeným zjištěním tak, že citoval vybrané části některých důkazů, konkrétně výpovědí svědků P. K., V. K. a I. M., z nichž dovozoval, že řídící osobou ve společnosti byl Roman Křečan, který byl v obchodním rejstříku zapsán jako jednatel společnosti. Svědek P. K. (bratr Romana Křečana) sice uvedl, že „společnost … řídil ten, kdo je napsaný na výpisu z obchodního rejstříku“, avšak z celkového kontextu jeho výpovědi je patrno, že tím mínil vyjádřit spíše obecnou zásadu činnosti obchodních společností.
Konkrétně ve vztahu k osobě svého bratra Romana Křečana svědek naopak výslovně uvedl, že „mentálně nemá na to být jednatelem a řídit společnost“, a dále vypověděl, že „si nemyslí, že by funkci reálně vykonával“. Pokud lze z výpovědí svědkyň V. K. a I. M. jako externích účetních vyvodit, že podklady k daňovým přiznáním včetně faktur od společnosti North Group, s. r. o., dostávaly od jednatele, tj. Romana Křečana, je nutno hodnotit to v souvislosti se zjištěním, že Roman Křečan jim fakticky předával podklady, které jim ve skutečnosti touto cestou posílal obviněný.
To koresponduje s výpovědí svědka Romana Křečana, který své působení ve funkci jednatele popsal tak, že byl nevýkonný jednatel, o ničem nerozhodoval, neví, co by mělo být náplní jeho práce, působil tak, že když po něm obviněný něco chtěl, tak to udělal, a když po něm nic nechtěl, tak jezdil vypomáhat s manuální prací, dostával podepisovat listiny s ujištěním, že je vše v pořádku, a listiny k podpisu mu předkládal obviněný. Postavení obviněného svědek Roman Křečan popsal tak, že „vše šlo přes obviněného, který byl od počátku do konce šéfem“.
Závěr, že Roman Křečan již vzhledem k omezeným mentálním schopnostem vůbec nebyl způsobilý k výkonu funkce jednatele, vyplývá i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii. Rovněž z výpovědí svědků z okruhu zaměstnanců společnosti STADOK, spol. s r. o., je patrno, že osobou, která řídila chod společnosti, byl obviněný. To ostatně odpovídá skutečnosti, že obviněný v ní byl jediným společníkem. Za tohoto stavu je plně přijatelný závěr soudů, že obviněný společnost fakticky řídil a ovládal a že v rámci toho měl pod kontrolou i agendu daňových přiznání k dani z přidané hodnoty.
Bylo by ostatně nelogické, aby obviněný v dané situaci ze svého vlivu vyloučil právě daňová přiznání a placení daně z přidané hodnoty, které mělo podstatný vliv na celkové výsledky hospodaření obchodní společnosti, v níž byl jediným společníkem. Uváží-li se, že za měsíce květen, srpen, září, říjen, listopad 2017 a za měsíce leden, únor, březen, duben, květen 2018 bylo v daňových přiznáních společnosti STADOK, spol. s r. o., duplicitně uplatněno celkem 157 faktur od společnosti North Group, s. r.
o., pak je jasné, že nešlo o žádný nahodilý či ojedinělý případ v důsledku eventuálního omylu, ale o systematické a záměrné krácení daně z přidané hodnoty, na kterém měl zájem právě obviněný jako jediný společník. Výše uvedenou obhajobou obviněného se ostatně soudy prvního a druhého stupně dostatečně zabývaly a na jejich závěry rozvedené zejména v odst. 75-82 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a v odst. 18-21 odůvodnění napadeného usnesení lze v zásadě odkázat.
10. Vytýkanou neúplnost, vágnost a nejasnost skutkových zjištění obviněný vztahoval také k závěru Městského soudu v Praze, podle něhož obviněný a Roman Křečan jednali „do jisté míry společně“. Podle obviněného soud měl specifikovat konkrétní případy předávání účetních dokladů, míněno patrně v tom smyslu, kdo komu který doklad předal. V tomto ohledu se nejedná o „rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze zjištění soudů jasně vyplývá, že uplatnění duplicitních faktur bylo záležitostí obviněného. Pak nemá žádný význam otázka, co konkrétně znamená konstatování Městského soudu v Praze uvedené v odůvodnění rozsudku, podle něhož obviněný a Roman Křečan jednali do jisté míry společně. Jestliže tím Městský soud v Praze chtěl vyjádřit, že trestný čin byl spáchán zčásti ve spolupachatelství obviněného a Romana Křečana, je při posuzování viny obviněného bezvýznamné, jakou část trestného činu spáchal společně s Romanem Křečanem. Spolupachatelství je ovládáno zásadou, že každý ze spolupachatelů odpovídá, jako by trestný čin spáchal sám (§ 23 tr. zákoníku). Případné spolupachatelství Romana Křečana na části trestného činu obviněného se nijak nedotýká odpovědnosti obviněného za trestný čin.
11. Pro úplnost lze dodat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, obviněný nenamítal procesní nepoužitelnost důkazů či neprovedení navrhovaných podstatných důkazů.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Především musí Nejvyšší soud podotknout, že podle citovaného ustanovení jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvažovaným dovolacím důvodem jsou námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pokud dovolatel vztahuje namítanou nesprávnost právního posouzení skutku k jiné verzi skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy, není to dovolacím důvodem.
14. Obviněný namítal, že jeho jednání mohlo být nanejvýš jen účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tj. návodem k trestnému činu, jehož pachatelem byl Roman Křečan z toho titulu, že Roman Křečan byl jednatelem společnosti STADOK, spol. s r. o. Je však jasné, že tyto námitky nemohou obstát.
15. Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku (bez ohledu na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby) se dopustí mimo jiné ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň anebo vyláká výhodu na dani. Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, jehož jednání je v příčinné souvislosti s tím, že daň byla zkrácena, resp. že byla vylákána výhoda na dani. Nejedná se o trestný čin s konkrétním nebo speciálním subjektem podle § 114 tr. zákoníku, neboť ustanovení § 240 odst. 1 tr. zákoníku k spáchání trestného činu nevyžaduje žádnou zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele.
16. Jde-li o zkrácení daně z přidané hodnoty, resp. o vylákání výhody na dani z přidané hodnoty, a subjektem daně je obchodní společnost, není podmínkou trestní odpovědnosti pachatele nějaké jeho zvláštní postavení, např. postavení statutárního orgánu obchodní společnosti. Pachatelem může být kterákoli osoba, jejíž jednání vedlo ke zkrácení daně, resp. k vylákání výhody na dani. Nezáleží na tom, jaké má tato osoba v obchodní společnosti postavení. Tato osoba dokonce ani nemusí mít k obchodní společnosti jinak vůbec žádný vztah.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb. účinného od 1. 1. 2022) byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
18. Obviněný v dovolání slovně vyjádřil tento dovolací důvod, avšak nesprávně ho označil jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (tj. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Nejvyšší soud vycházel z toho, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v dané věci vázán na některý z ostatních dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
20. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu