7 Tdo 681/2024-2455
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 8. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. L. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 12 To 297/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 16/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 4. 2016, č. j. 2 T 16/2016-1781, byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě II. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za přečiny uvedené v bodě I. a za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 1 T 76/2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 9 To 367/2015, za současného zrušení výroku o trestu z tohoto sbíhajícího se odsouzení, byl odsouzen podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 2, § 45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody na devadesát šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za přečin v bodě II. byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k samostatnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [správně § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku účinného v době rozhodování soudu prvního stupně] zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl kromě toho obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 29. 1. 2016 sp. zn. 1 Zt 102/2015, pro skutek posouzený jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu dalších sedmi obviněných.
2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil celkem 13 skutky v bodě I. a dvěma skutky v bodě II., které jsou podrobně rozvedeny ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Tyto skutky ve stručnosti spočívaly v sérii vloupání a následném zmocnění se cizí věci, resp. pokusu o zmocnění se cizí věci, včetně pokusu si ji uchovat násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí a v poškození cizí věci, a obviněný je spáchal sám nebo ve spolupachatelství s dalšími obviněnými, přičemž se těchto skutků dopouštěl v období od 3. 10 2014 do 20. 2. 2015. Trestnou činností obviněný způsobil a chtěl způsobit majetkovou škodu odcizením věcí v celkové výši 156 460,80 Kč a rovněž způsobil škodu poškozením cizí věci v celkové výši 36 915 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními mimo jiné obviněný a státní zástupce v jeho neprospěch. Soud druhého stupně obě tato odvolání rozsudkem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 12 To 297/2016-1899, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je nejprve namístě uvést, že dovolání obviněného bylo podáno před novelou trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022, kterou došlo k přidání nového dovolacího důvodu podle písmene g), jenž se po uvedené novele vztahuje na dovolací námitky týkající se v určitém směru skutkových otázek. Protože je dovolání obviněného založeno výhradně na námitkách skutkového charakteru, Nejvyšší soud jej posoudil jako podané podle tohoto dovolacího důvodu po uvedené novele. Obviněný konstatoval, že se projednávaných skutků nedopustil a cítí se být nevinným. Namítl, že soudy obou stupňů jeho vinu dovodily z doznání ostatních spoluobviněných, kteří však při hlavním líčení odmítli vypovídat. Žádné objektivní důkazy v jeho neprospěch nebyly zjištěny, když výpovědi spoluobviněných jsou nevěrohodné a zkreslené, přičemž je zřejmé, že se tito snažili pro sebe dosáhnout co nejpřijatelnějšího trestu. Jeho vina nebyla prokázána nade vší pochybnost, když ve věci byly provedeny toliko nepřímé důkazy, které však netvoří uzavřený řetězec. Je tedy přesvědčen, že i nadále přetrvávají pochybnosti o vině a jeho odsouzení je proto v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Napadeným rozsudkům vytkl, že v nich absentují zákonné náležitosti podle § 125 tr. ř., neboť podrobně nevysvětlují, jaké skutečnosti vedly soud prvního stupně k závěru o jeho vině, a to i přes snahu odvolacího soudu tyto vady napravit.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
9. Značně obecné námitky obviněného, že je ve věci nedostatek důkazů v jeho neprospěch a dále námitky, kterými zpochybňuje objektivnost důkazů a tvrdí, že se cítí být nevinný, příp. nesprávně označuje všechny provedené důkazy za nepřímé, nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž toliko polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a dosti nekonkrétním způsobem zpochybňuje správnost a úplnost dokazování. Takto koncipované námitky, navíc bez bližší konkretizace tvrzených vad, se však zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani žádnou neshledal. Pouze na okraj lze pak k těmto námitkám poukázat na str. 31 a násl. rozsudku nalézacího soudu a především na str. 9 a násl. rozsudku odvolacího soudu, kde se soudy s totožnými námitkami obviněného řádně vypořádaly.
10. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný zcela obecně brojí proti věrohodnosti výpovědí svých spoluobviněných. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však obviněný žádný takový konkrétní nesoulad nenamítl. Nalézací soud se přitom v rámci hodnocení skutkových zjištění u jednotlivých skutků zabýval i věrohodností těchto výpovědí (viz str. 31 a násl. rozsudku soudu prvního stupně). Taktéž je namístě doplnit, že se stejnou námitkou obviněného zabýval i odvolací soud, přičemž se i s touto zevrubně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku a na jeho argumentaci proto lze ve stručnosti odkázat (viz str. 9 rozsudku odvolacího soudu).
11. K poukazu obviněného na procesní zásadu in dubio pro reo pak lze toliko doplnit, že ani tato argumentace není s to naplnit uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení zásady in dubio pro reo by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k flagrantnímu porušení této zásady v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci neshledal, když byly soudem prvního stupně v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Lze si sice představit extenzivnější a pregnantnější odůvodnění jednotlivých skutkových závěrů soudu prvního stupně, avšak rozsudek výrazněji nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Nalézací soud sice stručným, avšak dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného v rámci jednotlivých skutků (srov. str. 31 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž případné argumentační nedostatky rozhodnutí soudu prvního stupně byly bezezbytku napraveny soudem odvolacím, na jehož odůvodnění lze rovněž dále odkázat. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal závažnou deformaci skutkových zjištění, ani zjevný nesoulad mezi podstatnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení procesních zásad. S ohledem na výše uvedené je namístě uzavřít, že námitky obviněného pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod nelze podřadit.
12. Obiter dictum Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje námitky ze svého odvolání, se kterými se však soud druhého stupně ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal, přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací plně ztotožnil.
V. Závěrečné zhodnocení
13. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vznesenému dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
14. Nejvyšší soud dále považuje za důležité doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně sice je ze dne 27. 7. 2016, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 1. 8. 2024. V rámci dovolacího řízení tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu