7 Tdo 682/2014-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2014 o dovolání
obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013,
sp. zn. 9 To 394/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod
sp. zn. 1 T 80/2013 t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. o d m í t á .
Odůvodnění
Obviněný P. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 9 To 394/2013,
jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního
soudu Praha-západ ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 1 T 80/2013. Výrok o zamítnutí
odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g)
tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že Krajský soud v Praze ponechal beze změny
odsuzující výrok o vině. Namítl, že podkladem skutkových zjištění uvedených ve
výroku o vině byl znalecký posudek, v němž se znalec vyjadřoval k otázkám,
které nespadají do jeho odbornosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný
prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný
prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu,
ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až
l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby
zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní
uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem. Významné je, že žádný ze
zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení
důkazů.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho
hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného
práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a
druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily
soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V
dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který
zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového
stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj.
takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů
oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů
a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily
důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění
důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit
povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě
závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková
zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí
instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l
písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku
zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního
a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se
rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy
prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro přečin týrání zvířat podle § 302 odst. l písm. a),
odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle
zjištění Okresního soudu Praha-západ spočíval v podstatě v tom, že obviněný od
přesně nezjištěné doby, minimálně od 2. 4. 2013, do 7. 5. 2013 ve V., Na P.,
okr. P.-z., v zemědělském stavení měl 41 kusů skotu a koní, avšak nechoval tato
zvířata způsobem a v podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby,
omezoval jejich výživu a napájení, v důsledku čehož byla zvířata ve velmi
špatném stavu, takže na nich byly viditelné vystouplé kyčelní a sedací hrboly,
žebra po celé délce a ztráta svaloviny na pánevních končetinách, dále zacházel
se zvířaty způsobem, který vyvolával jejich nepřiměřenou bolest, utrpení a
poškození zdraví, choval zvířata v nevhodném prostředí, konkrétně ve výběhu,
jehož půdní základ byl rozbahněný s výškou bahna 25–30 cm sahající až ke spěnce
končetin koní a neměl žádný rostlinný podrost, bez jakékoli podestýlky v
objektu, bez přístřešků ve výbězích a na pastvinách, nechal zvířata bez omezení
volně pohybovat v prostoru s nebezpečnými předměty a s možností úrazu, přičemž
v důsledku uvedeného jednání obviněného se mezi živými zvířaty nacházely vážně
nemocné kusy, kterým nezajistil včasné odborné vyšetření a z nichž dva kusy
trpěly tak, že jejich utrpení muselo být ukončeno utracením, a také šest
uhynulých kusů, ačkoli nevhodnost podmínek, v nichž choval zvířata, mu byla
několikrát vytýkána v přestupkových řízeních vedených Městským úřadem v
Černošcích.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by
uvedený skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky přečinu týrání zvířat podle §
302 odst. l písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Pouze takto
koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na polemice se závěry znaleckého
posudku z oboru zemědělství, odvětví veterinářství v otázce vhodnosti objektu k
chovu zvířat. Tuto polemiku obviněný odvozoval od námitky, že choval zvířata v
objektu, který byl k tomu kolaudován, a že znalci nepříslušelo tuto otázku
posuzovat. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec
dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že
obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak
uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě
je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces
a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-západ, která v napadeném
usnesení akceptoval také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé evidentně není žádný, natož extrémní, rozpor. Poměry v
objektu, kde obviněný choval zvířata, byly primárně objasněny na podkladě
protokolu o ohledání místa činu a fotodokumentace. Pokud znalec z oboru
zemědělství, odvětví veterinářství konstatoval špatný zdravotní stav zvířat,
konfrontoval konkrétní podmínky daného objektu s požadavky na zdravý a i jinak
nezávadný chov zvířat a poukázal na nevhodnost podmínek, v nichž obviněný
choval zvířata, pak závěry znalce nijak nevybočily z mezí jeho odbornosti.
Znalec se nezabýval žádnými zvláštními otázkami, které by se vztahovaly ke
stavebnímu stavu objektu a které by jinak mohly být předmětem stavebního
řízení. Své závěry znalec učinil z hlediska zvěrolékařských zásad relevantních
pro zacházení se zvířaty, a nikoli z hlediska otázky, zda objekt splňoval
požadavky stanovené stavebními předpisy. Stavební stav objektu sám o sobě ani
nebyl pro posouzení věci rozhodný. Výrok o vině nemohl být zvrácen námitkami
vycházejícími z toho, že objekt byl kolaudován k účelu chovu zvířat. Pro
posouzení věci byla – bez ohledu na namítanou kolaudaci – podstatná zjištění
týkající se konkrétních podmínek, které vládly v objektu a jeho okolí a které
byly neslučitelné se zásadami řádného chovu zvířat. Význam kolaudace objektu
byl jen v tom, že objekt je ze stavebního hlediska způsobilý k chovu zvířat.
Podmínky řádného chovu zvířat tím ovšem zdaleka nebyly vyčerpány. Řádný chov
zvířat předpokládal nejen odpovídající stavební stav objektu. Vyžadoval také
náležitou péči o zvířata co do jejich výživy, zdraví, pohybu, léčení, čistoty
apod. a právě v tomto ohledu obviněný postupoval způsobem, který znamenal
týrání zvířat, což bylo objasněno znaleckým posudkem z oboru zemědělství,
odvětví veterinářství. O kvalifikaci znalce v otázkách, ke kterým se vyjadřoval
a které se nijak netýkaly stavebních náležitostí objektu, nejsou žádné důvodné
pochybnosti. To, že obviněný nesouhlasí se znaleckým posudkem a se skutkovými
zjištěními, která soudy učinily na jeho podkladě, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř.
odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec