7 Tdo 698/2024

7 Tdo 698/2024-543

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2024 o dovolání obviněného O. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 9 To 98/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 173/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. Č. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 3 T 173/2022, byl obviněný shledán vinným pod bodem I ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem II ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.

2. Podle bodu I výroku o vině se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že dne 12. 8. 2022 kolem 19:45 hodin, u obchodního centra XY XY, v Praze XY, poté, co poškozený J. S. vyndal z kapsy kalhot bankovky, ze kterých obviněnému dobrovolně dával několik bankovek v hodnotě několika stokorun českých, a obviněný viděl, že poškozený drží ve své ruce další finanční hotovost několika set korun českých, obviněný tuto hotovost poškozenému vytrhl z ruky a následně s ní utekl.

3. Podle bodu II výroku o vině se obviněný trestných činů v jednočinném souběhu dopustil v podstatě tím, že dne 5. 9. 2022 kolem 17:00 hodin v podchodu ulice XY, Praha XY, který vede od obchodního centra XY XY směrem ke stanici metra XY, za přítomnosti svědků D. B. a R. Ž. a dalších neztotožněných osob pohybujících se na ulici, napadl jedním úderem otevřenou dlaní do oblasti hlavy poškozeného V. T., a to takovou silou, že poškozený upadl na zem. Při tomto útoku došlo k rozbití láhve vodky, kterou v tu dobu držel poškozený v ruce, a poté, co poškozený vstal, mu obviněný odcizil mobilní telefon Xiaomi Redmi Note 10. Obviněný následně zašel do vestibulu metra, poškozený šel za ním a když se dožadoval vrácení svého telefonu, tak jej obviněný opět napadl, a to úderem otevřenou dlaní do oblasti hlavy a kopem do oblasti zad, přičemž uvedeným jednáním poškozenému způsobil škodu ve výši 6 500 Kč na odcizeném telefonu Xiaomi Redmi Note 10.

4. Obou jednání se obviněný dopustil přesto, že byl dříve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 19 T 210/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 To 113/2020, mj. za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, který vykonal dne 31. 3. 2022.

5. Za spáchání uvedených trestných činů a za sbíhající se trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 22 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. S tím soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 3 T 115/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poškozeného J. S. pak soud prvního stupně s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, přičemž Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 9 To 98/2024, odvolání zamítl.

II. Obsah dovolání a vyjádření k němu

7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Ve vztahu ke skutkovému zjištění pod bodem I skutkové věty obviněný namítl, že bylo založeno pouze na výpovědi poškozeného, který byl přitom v době skutku nejen pod vlivem alkoholu (poškozený měl mít v krvi přítomny přes 3 promile alkoholu), ale také byl s obviněným ve sporu kvůli dluhu; důkaz jeho výpovědí tak neměl být posouzen jako věrohodný, v návaznosti na což ho obviněný dokonce shledal – v tomto směru bez bližšího odůvodnění – důkazem procesně nepoužitelným. Za nevěrohodnou označil tuto výpověď nejen stran okolností daných ve vztahu k osobě poškozeného, ale také stran obsahu této výpovědi, neboť poškozený uvedl, že obviněný po něm chtěl peníze za sluchátka, o kterých (obviněný) uváděl, že mu patří, s čímž poškozený nesouhlasil, ovšem přesto peníze, resp. jejich část vydal, aby se s obviněným nemusel dohadovat – to obviněný označil za nelogické. Připojil, že peníze, které měl odcizit, byly peníze, které mu poškozený dlužil; není pravda, že by peníze poškozenému vzal, neboť ve věci šlo o vrácení finančních prostředků.

9. Ve vztahu ke skutkovému zjištění pod bodem II skutkové věty obviněný namítl, že to je opět založeno pouze na výpovědi poškozeného, který byl také v době skutku pod vlivem alkoholu (odkázal na rozpitou láhev vodky, kterou měl poškozený u sebe). Poukázal na výpovědi svědků D. B. a R. Ž., které obsahově popírají údajné odcizení mobilního telefonu, což nevyplývá ani z žádných jiných důkazů, které uvedl soud prvního stupně (důkazy plynoucí z výpovědí shora uvedených svědků, obviněného a poškozeného a z kamerového záznamu). Navíc poškozený dívku, kvůli které měl konflikt vzniknout, vůbec neznal, a soud se tedy měl zabývat jeho motivací.

10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, stejně jako rozhodnutí obsahově navazující, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné dovolací námitky jsou zjevně neopodstatněné, neboť představují vlastní přehodnocení důkazů ze strany obviněného, resp. pouhou polemiku, ze které nelze dovodit tzv. extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů jsou podložena důkazním materiálem, který byl v řízení před soudem logicky vyhodnocen.

12. Ke skutkovému zjištění pod bodem I uvedl, že i obviněný ve své výpovědi potvrdil, že poškozenému peníze, které podle okolností patřily poškozenému, z ruky vzal; státní zástupce pak připojil poznámky k právní kvalifikaci znaků základní skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Ke zjištění pod bodem II uvedl, že samotný akt odcizení mobilního telefonu sice vyplývá jen z výpovědi poškozeného, ovšem celý fyzický útok je potvrzen i dalšími důkazy. Co však potvrzuje předchozí odcizení mobilního telefonu (a tvoří významnou část důkazního řetězce), je obsah dále pořízeného kamerového záznamu, z něhož je zřetelné, jak obviněný s odcizeným mobilním telefonem nakládá. K motivu obviněného uvedl, že ten je zcela zjevně zištný, a to vzhledem k povaze trestného činu; o vztahovou motivaci k nějaké dívce v posuzované věci vůbec nešlo.

14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

15. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.

III. Důvodnost dovolání

16. Nejvyšší soud po ověření, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

17. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Ten se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Poslední alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily.

19. Pod uplatněný dovolací důvod lze s jistou mírou tolerance podřadit jednak námitku do procesní použitelnosti výpovědi poškozeného J. S., jednak námitky do údajného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním nejdříve pod bodem I skutkové věty, pokud jde o získání peněz obviněným, a následně pod bodem II skutkové věty, podle něhož obviněný odcizil poškozenému mobilní telefon. Všechny tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.

20. V případě první námitky Nejvyšší soud uvádí, že v otázce procesní použitelnosti výpovědi poškozeného J. S. je námitka obviněného zjevně neopodstatněná už proto, že ji obviněný nijak neodůvodnil, resp. ji nijak argumentačně nepodložil; obsahově totiž obviněný ve svém dovolání sporoval toliko věrohodnost výpovědi poškozeného, což nesouvisí se zákonností důkazu, ale s mírou jeho pravdivosti (srov. PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1343), jejíž přezkum v zásadě neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu (k tomu viz níže).

21. V případě druhé námitky týkající se skutkového zjištění pod bodem I skutkové věty, Nejvyšší soud nejdříve připomíná, na co obviněného upozornil již odvolací soud, a to, že toto skutkové zjištění vyplývá nejen z výpovědi poškozeného, ale v podstatě i z výpovědi samotného obviněného, který potvrdil, že poškozenému vzal finanční hotovost z ruky (srov. bod 6 odvolacího rozhodnutí). Zde Nejvyšší soud odkazuje na výpověď obviněného pořízenou v hlavním líčení ze dne 30. 1. 2023, ve které mj. uvedl: „poškozený přišel z té trafiky, dal mi 300 Kč s tím, že by 300 Kč si chtěl zatím nechat, že víc peněz nemá a já jsem si vzal i těch druhých 300 Kč. […] Já jsem si je […] vzal, prostě jsem si je vzal od něho z ruky, držel 300 Kč v jedné ruce a 300 Kč v druhé ruce. 300 Kč mi dal sám a z druhé ruky jsem si je vzal já sám“ (viz č. l. 255). Za takového stavu je skutkový závěr soudu prvního stupně o odcizení peněz bez pochybností důkazně podložen, a to dokonce i výpovědí samotného obviněného, tudíž se nelze ztotožnit s tvrzením, že je toto skutkové zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Na okraj lze doplnit, že je zřejmé, že i v oné druhé ruce byly peníze poškozeného (bez ohledu na to, zda zde byl či nebyl nějaký jeho závazek je vyplatit obviněnému), které obviněnému nehodlal předat, a obviněný, pokud si je svévolně vzal, zmocnil se jich.

22. Tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.

23. Pokud jde o třetí zmíněnou námitku týkající se skutkového zjištění pod bodem II skutkové věty, Nejvyšší soud uvádí, že okolnost odcizení mobilního telefonu obviněným vyplývá jednak z výpovědi poškozeného, jednak nepřímo z kamerového záznamu, na kterém je viditelné, že obviněný má mobilní telefon v ruce a poškozený se dožaduje jeho vrácení, jak také popsal ve své výpovědi (viz bod 25 prvostupňového rozhodnutí); už proto se nelze s obviněným ztotožnit v tvrzení, že by tato skutková okolnost neměla důkazní podklad, čímž je i vyloučeno, že by toto skutkové zjištění bylo v míře, ve které argumentuje obviněný, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Jakkoli pak nebylo odcizení mobilního telefonu potvrzeno dalšími svědky, na které obviněný ve svém dovolání odkázal, nelze říct, že by byla tato okolnost těmito svědky popřena, když ti toliko uvedli, že o odcizení mobilu nevěděli (navíc oba uvedli, že po zahájení fyzického útoku obviněného odešli, protože nechtěli být nikde popotahováni, resp. nemusí všechno vidět – viz body 10 a 11 prvostupňového rozhodnutí), a tedy jejich výpověď nezakládá rozpor s výpovědí poškozeného (obsahy výpovědí v tomto směru nejsou v konfliktu), spíše se obsahově doplňují. Pokud pak obviněný poukázal na to, že svědek R. Ž. popřel, že by viděl přetahování o mobilní telefon mezi obviněným a poškozeným, pak nelze než odkázat na bod 25 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém se podává, že tato okolnost (přetahování o telefon) nebyla prokázána, a tedy byla soudem tzv. vypuštěna ze skutkové věty, resp. nebyla součástí skutkových zjištění soudu prvního nebo druhého stupně (což se ve prospěch obviněného promítlo i do právní kvalifikace skutku).

24. Rovněž tato námitka je proto zjevně neopodstatněná.

25. Pod uplatněný dovolací důvod naopak nebylo možné podřadit další námitky obviněného, které se týkaly hodnocení důkazů a především hodnocení důvěryhodnosti poškozeného J. S.

26. K tomu Nejvyšší soud vysvětluje, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání, jak správně uvedl státní zástupce.

Dokazování je totiž ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu).

Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl. a rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1144/2022) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

V opravném řízení pak platí, že jednotlivé důkazy provedené před soudem prvního stupně již odvolací soud smí posuzovat toliko co do zákonnosti způsobu jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení, skutková zjištění z nich učiněná soudem prvního stupně však přezkoumávat nesmí, stejně jako závěr o důkazní spolehlivosti (zejména o důvěryhodnosti svědka) učiněný soudem prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíš by vyloučené kategorie přezkumu neměl posuzovat Nejvyšší soud. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kterým se trestní řízení, a zvláště pak řízení před soudem prvního stupně, řídí.

Běžná polemika se skutkovým zjištěním je tak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a v zásadě platí, že Nejvyšší soud je jako soud dovolací povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhé stupně.

27. Nad rámec přezkumu lze uvést, že odvolací soud se důvěryhodností poškozeného zabýval a v bodě 6 svého rozhodnutí obviněnému vysvětlil, že přítomnost alkoholu bez dalšího nemusí mít vliv na důvěryhodnost poškozeného jako svědka, a to zvláště pokud poškozený byl schopen vnímat průběh skutku, zapamatovat si ho, a racionálně reagovat přivoláním policejního orgánu, jak tomu bylo v této věci. K tomu Nejvyšší soud nemá výhrad.

28. Pod uplatněný dovolací důvod nebylo možné podřadit ani námitku do motivace obviněného ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II skutkové věty, neboť taková okolnost není určující pro naplnění znaků trestného činu, jak v případě uplatněného dovolacího důvodu vyžaduje zákon [viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.

IV. Závěr

30. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že dovolací argumentaci – alespoň v míře, ve které ji bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod – nešlo přiznat opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

31. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 9. 2024

JUDr. Radek Doležel předseda senátu