7 Tdo 702/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. srpna 2003 v neveřejném zasedání v
Brně o dovolání obviněného Mgr. M. S., které podal proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 2 To 35/2002,
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 206/2000, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 1 T 206/2000,
byl obviněný uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z
nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím,
že v době od 1. 1. 1995 do 17. 2. 1999 v P., při výkonu funkce ředitele Městské
policie P., odpovědného za komplexní zajišťování činnosti Městské policie P.,
neprováděl kontrolu finančních operací svých podřízených, konkrétně kontrolu
výnosů a odvodů blokových pokut do rozpočtu města, a s tím související
metodickou a řídící činnost odpovědného pracovníka, ačkoliv tyto povinnosti
vyplývají z ust. §§ 11 odst. 1 písm. f) a 12 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. o
účetnictví, dále z konkrétních ustanovení Organizační směrnice pro zpracování a
oběh účetních dokladů ověřujících hospodářské operace Městského úřadu v P. a
jeho zálohových organizací, účinné dnem 1. 11. 1994, z čl. 10) Metodického
pokynu Ministerstva financí ČR č. D – 95 z roku 1994, a rovněž tak z Vnitřní
směrnice č. 7/97 Městského úřadu v P. pro zpracování a oběh účetních dokladů a
hospodářských operací, účinné dnem 1. 7. 1997, v důsledku čehož do pokladny
Městského úřadu P. nebyla Městskou policií P. za uvedené období odvedena žádná
finanční částka za prokazatelně vybrané pokuty, čímž vznikla Městu P. škoda v
celkové výši 1.511.200,- Kč. Za to byl podle § 159 odst. 2 tr. zák. odsouzen k
trestu odnětí svobody na 16 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a)
a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 49
odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu funkce strážníka obecní policie na dobu 3 let.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo Město P. s uplatněným nárokem na náhradu škody
odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 9. 12. 2002, sp.
zn. 2 To 35/2002, k odvolání obviněného rozsudek soudu I. stupně podle § 258
odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu zákazu
činnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje
v tom, že je soudem považován za veřejného činitele podle § 89 odst. 9 tr. zák.
odpovědného za skutek a následek, za který podle zákona ani podle pracovní
smlouvy hmotněprávně neodpovídá. Namítá, že jako strážník pověřený komplexním
zajištěním činnosti městské policie neměl žádnou pravomoc ani kompetenci vůči
svému zřizovateli městu P. a nebyl pověřen zajišťováním odvodu peněz z
vybraných pokutových bloků do pokladny města. Obecní policie není ani orgánem
samosprávy, jak dovodil soud a při své činnosti, ve smyslu zák. č. 367/1990 Sb.
o obcích, byla metodicky řízena ve věcech pracovněprávních odborem vnitřních
věcí, ve věcech majetku odborem majetku města, ve věcech finančních odborem
finančním a komplexně podléhala kontrolnímu oddělení kanceláře starosty. Pokud
byl pověřen, jako její ředitel, komplexním zajištěním činnosti městské policie,
toto pověření bylo zaměřeno na zajištění činnosti městské policie navenek a
nebylo to pověření jejím řízením, což příslušelo pouze starostovi města.
Povinnost zajistit finanční operace při odvodu tržeb z realizovaných pokutových
bloků přitom jemu nikdy svěřena nebyla a proto není možné ani dovodit jeho
zavinění, a to ani z nedbalosti. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí
zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
uvedl, že obviněným uplatněné výhrady tvořily podstatu jeho obhajoby v celém
trestním řízení a odezněly také v jeho odvolání. Podstata jeho námitek spočívá
v odlišném výkladu v úvahu připadajících zákonů a podzákonných norem, než k
jakému dospěl soud I. stupně a jejich cílem je bagatelizovat jeho kompetence a
odpovědnost ve funkci ředitele městské policie. V této funkci však nepochybně
veřejným činitelem byl a pokud nedbale plnil či neplnil své povinnosti při
realizaci důležitých úkolů městské policie, kde nepochybně patří i řádné
nakládání s vybranými peněžními prostředky za pokutové bloky, v důsledku čehož
došlo k vzniku škody dosahující trojnásobku hranice značné škody, pak se
nepochybně dopustil trestného činu, jímž byl uznán vinným. Navrhl proto, aby
bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože námitky uvedené v dovolání směřují proti právnímu posouzení skutku ve
smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
zabýval se Nejvyšší soud opodstatněností těchto námitek a zjistil, že jim
přisvědčit nelze.
Patří-li do samostatné působnosti obce podle § 14 odst. 1 písm. o) zák. č.
367/1990 Sb. o obcích (dále jen ZOb), místní záležitosti veřejného pořádku a
zřizování obecní (městské) policie, je obecní policie orgánem obce,
prostřednictvím kterého obec zajišťuje přímé plnění úkolů v této oblasti. I
když výslovně je obecní policie za orgán obce označena v § 1 odst. 1 zák. č.
553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen ZOP) až ve znění účinném od 1. 1. 2003
(zavedeno novelou č. 311/2002 Sb.), neznamená to, že před tímto datem orgánem
obce nebyla.
Není podstatné, zda obviněný jako ředitel městské policie měl vůči svému
zřizovateli nějaké pravomoci, jak namítá v dovolání, ale podstatné je, že tyto
pravomoci měl ve vztahu k podřízeným zaměstnancům (strážníkům). Neobstojí ani
námitka, že byl pověřen zajištěním činnosti městské policie pouze navenek a
nešlo o pověření jejím řízením, což příslušelo pouze starostovi. Obviněný
zaměňuje řízení městské policie a zajišťování její činnosti. Právě zajišťování
činnosti znamená nejen zajištění plnění úkolů městské policie navenek, ale také
zajištění jejího řádného vnitřního fungování, jako předpokladu pro řádné plnění
jejích úkolů. Mezi takovéto vnitřní činnosti patří i oblast evidence pokutových
bloků a vyúčtování jak těchto bloků, tak i peněz za ně obdržených, které mělo
být prováděno v souladu s Metodickým pokynem Ministerstva financí ČR č. D – 95,
Organizační směrnicí pro zpracování a oběh účetních dokladů ... z 1. 11. 1994 a
navazující Vnitřní směrnice Městského úřadu v P. č. 7/97. I když povinnosti
zajistit finanční operace při odvodu tržeb z realizovaných pokutových bloků
nebyla svěřena přímo obviněnému, ale jeho zástupci L. V., odpovědnost za řádné
plnění této povinnosti jeho zástupcem měl také obviněný jako ředitel městské
policie a jako přímý nadřízený. Soud I. stupně v tomto směru správně uvedl, že
obviněný zanedbal výkon jemu svěřených kompetencí ve formě řídící, koordinační
a kontrolní činnosti městské policie, v důsledku čehož došlo ke vzniku
škodlivého následku. Pracovní náplň obviněného spočívající v komplexním
zajišťování činnosti městské policie a jeho funkce ředitele mu v rámci jeho
odpovědnosti za plnění úkolů městské policie svěřila také kontrolní pravomoc
vůči jejím zaměstnancům (strážníkům) a z toho vyplývající povinnosti. Obviněný
jako ředitel městské policie byl v postavení vedoucího zaměstnanců ve smyslu §
74 Zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb., dále jen ZP) a jako takový byl mj.
povinen řídit a kontrolovat práci zaměstnanců městské police zabezpečovat
dodržování právních předpisů a zajišťovat, aby nedocházelo k neplnění
povinností – písm. a) a f) § 74 cit. zákona. Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9
tr. zák se tak jako „jiný odpovědný pracovník orgánu samosprávy“ ve své
činnosti podílel na plnění úkolů společnosti a používal přitom pravomoc
(oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech), která mu byla v rámci
odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Pravomoc řídit a kontrolovat byla
založena nejen ZP, ale ve vztahu k výnosům a odvodu blokových pokut do rozpočtu
města také zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, jak zjistil již soud I. stupně
v souladu se znaleckým posudkem z oboru ekonomiky - účetní evidence. Další
pravomoci a povinnosti pak pro obviněného vyplývaly z podzákonných norem, resp.
vnitřních předpisů města, jak je to uvedeno již v rozsudku soudu I. stupně, na
který pro stručnost postačí v tomto směru odkázat.
Nutno přitom zdůraznit, že ne porušení každé povinnosti, která vyplývala z
pravomoci obviněného, lze považovat za porušení povinnosti veřejného činitele
ve smyslu ustanovení § 158 nebo § 159 tr. zák. o trestných činech veřejných
činitelů. Byť strážník obecní (městské) policie je při zabezpečování místních
záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce podle § 1 a § 2 ZOP
veřejným činitelem (viz rozhodnutí publikované pod č. 8 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 3, ročník 1995), tj. při svém působení
navenek, může mít s ohledem na své pracovní zařazení i řadu pravomocí a
povinností uplatňovaných uvnitř obecní policie, které ale nemají přímý vliv na
její celkové fungování a plnění úkolů (např. hodnocení pracovních výsledků
zaměstnanců; zajišťování pracovních podmínek, ap.) ani nemají širší společenský
dosah, tj. dopadají pouze na omezený okruh osob, konkrétně zaměstnanců obecní
policie. Pokud však výkon pravomoci nebo neplnění povinností z ní
vyplývajících má přímou souvislost s plněním úkolů obecní policie navenek (§ 2
ZOP), v daném případě ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty za přestupky,
tak jde o výkon pravomoci veřejného činitele. Kontrola výnosů a odvod blokových
pokut do rozpočtu města, i když přímo není rozhodováním o právech a
povinnostech fyzických či právnických osob vně obecní policie, což ani není
nutnou podmínkou, protože za výkon pravomoci nelze považovat jen rozhodování o
právech a povinnostech osob, s takovýmto rozhodováním bezprostředně souvisí a
má v sobě prvek moci i rozhodování ve vztahu k podřízeným pracovníkům, kteří se
na plnění těchto úkolů podílí. Závěr soudů obou stupňů o tom, že se obviněný
daného jednání dopustil v postavení veřejného činitele podle § 89 odst. 9 tr.
zák. proto dovolací soud považuje za správný a námitky obviněného v tomto
směru za zjevně neopodstatněné. Totéž pak platí i o námitce o neexistenci
zavinění ve formě vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zák., když obviněný
věděl, že nedbalým výkonem svých pravomocí může porušit nebo ohrozit zájem na
řádném plnění úkolů veřejných činitelů, v daném případě zejména na plnění jeho
kontrolních povinností, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení
nebo ohrožení nezpůsobí. Při řádném plnění jeho povinností by k nedostatkům
ohledně výnosů a odvodu blokových pokut do rozpočtu města nemohlo dojít.
Na základě uvedených důvodů, když obviněný námitky uvedené v dovolání
uplatňoval v řízení přípravném i řízení před soudy obou stupňů, které se s nimi
řádně vypořádaly, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš