7 Tdo 727/2014-II.-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. června 2014 v Brně ve věci
dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného A. R. proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu Praze pod
sp. zn. 1 T 58/2013, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný A. R. b e r e d o v a z b y
z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To
9/2014, byl obviněnému A. R. za pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, při nezměněném výroku o vině, trestu
vyhoštění, propadnutí věci a náhradě škody, uložen podle § 140 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na osm let,
pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Obviněný A. R. vykonává trest odnětí svobody ve Věznici S. p. R.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. června 2014, sp. zn. 7 Tdo
727/2014-I., zrušil podle § 265k odst. l tr. ř. tento rozsudek Vrchního soudu v
Praze, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu
v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudek, na jehož podkladě obviněný vykonává trest odnětí svobody, není z
tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu je nepřípustný. Podle § 265l
odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v
tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud zrušil k dovolání nejvyššího státního zástupce výrok o
trestu, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2.
2014, sp. zn. 7 To 9/2014, rozhodl současně o vazbě obviněného. Shledal přitom,
že i v tomto stadiu řízení je dán důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř.,
protože obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a je důvodná
obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo
trestu vyhnul. Dosud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že byl spáchán
skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, skutek má všechny znaky
trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že obviněný trestný čin
spáchal, přičemž vzhledem k osobě obviněného, povaze a závažnosti trestného
činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby jiným
opatřením. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný podle § 265l odst. 4 tr.
ř. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 727/2014
Datum rozhodnutí: 18.06.2014
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Pokus trestného činu, Vražda
Dotčené předpisy: § 140 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 727/2014-I.-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. června 2014 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného A.
R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To
9/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu Praze pod sp. zn. 1 T 58/2013,
a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí
na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 1 T 58/2013, byl
obviněný A. R. (dále zpravidla jen: ,,obviněný“) uznán vinným pokusem zločinu
vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, který
podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že „dne 24. 8. 2013
v přesně nezjištěné době od 1.30 hodin do 2.30 hodin v obci J., okres P. – v.,
v přízemí objektu ubytovny v P. ul. č.p. ... v pokoji číslo ..., po předchozí
rozepři týkající se kouření na pokoji, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl
poškozeného P. W. M. tak, že mu zavíracím vystřelovacím nožem o délce čepele
asi 90 mm, který vytáhl ze svého batohu, zasadil velkou silou bodnou ránu do
hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu vlevo na hrudníku s vbodem délky asi 3
cm ve střední čáře pažní nad 6. mezižebřím s bodným kanálem probíhajícím směrem
dolů 7. mezižebřím do hrudní dutiny a vrcholem levé brániční klenby ranou o
délce 1,4 cm do břišní dutiny a tukové tkáně při velkém zakřivení žaludku, s
výhřezem tukové tkáně z břišní dutiny velké předstěry do hrudní dutiny, s
průnikem volného vzduchu do levé hrudní dutiny a 100 ml volné krve v levé
hrudní dutině, nejspíše střední silou bodnou ránu na zádech v místě nad levou
lopatkou a bodnou ránu levé paže nad loktem, a nejspíše menší silou bodnou či
řeznou ránu na zadní straně pravého ramene nad zevním koncem hřebene lopatky
délky asi 2 cm, s nutností operativního zákroku a hospitalizace, přičemž bez
včasné a odborné lékařské pomoci mohlo dojít v důsledku bodného poranění levé
hrudní dutiny k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného pokračujícím
krvácením a hromaděním volného vzduchu v levé hrudní dutině a druhotnými
komplikacemi v důsledku úrazového propojení levé hrudní dutiny a břišní dutiny
s výhřezem břišních orgánů do levé hrudní dutiny“.
Za tento pokus zločinu byl obviněný podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k
trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl
obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí
věci, a to zajištěného zavíracího vystřelovacího nože s hnědou střenkou o
celkové délce 21 cm. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena
povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
škodu ve výši 47.075,- Kč a poškozenému P. W. M. škodu ve výši 900,- Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, k
odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně
zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 1 T
58/2013, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř.
znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině, trestu
vyhoštění, propadnutí věci a náhradě škody odsoudil podle § 140 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm
let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce
dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Namítl, že úvahy
odvolacího soudu a jeho právní závěry jsou nesprávné, neboť nebyly splněny
podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr.
zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že Vrchní soud v Praze se neztotožnil
s argumentací Krajského soudu v Praze ohledně důvodů, pro které nebylo shledáno
naplnění podmínek pro použití § 58 tr. zákoníku, když podle jeho názoru soud
prvního stupně nevzal v potaz všechny skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu.
Odvolací soud doplnil k hodnocení provedenému soudem prvního stupně, že „ ...
na vzniku konfliktu měl značný podíl právě poškozený, a vyvolal jej tím, že na
pokoji kouřil. Pro obžalovaného tak vznikla situace nejenom aktuálně pocitově
nepříjemná, neboť jej dým probudil a obtěžoval jej v dýchání, ale zároveň je
třeba si uvědomit, že z hlediska ubytovatele bylo oficiálně kouření na pokojích
zakázáno. Nedodržení tohoto zákazu se trestalo buď finančním postihem, nebo i
ztrátou ubytování, což je již samozřejmě citelnější postih.“ Dále pak soud
druhého stupně připomněl, že „ ... na bázi slovních výtek obžalovaného došlo k
určitému fyzickému konfliktu, při kterém poškozený obžalovanému vyrazil zubní
můstek. Lze tak uzavřít, že ze strany obžalovaného se nejednalo o ničím
nezdůvodněný hrubý brachiální útok.“ Při hodnocení případu pak soud druhého
stupně uvedl, že „Ve prospěch obžalovaného (a tedy při úvahách o trestu) je
třeba zdůraznit i to, že jde o naprosto bezúhonnou osobu, s velmi kvalitním
pracovním hodnocením. Odhlédnout nelze ani od toho, že skutek zůstal toliko ve
stadiu pokusu, a po provedeném útoku obžalovaný již poškozeného nenapadal, ač
kdyby chtěl, tak mu v tom nic nebránilo.“ S ohledem na tyto skutečnosti dospěl
soud druhého stupně k závěru, že sice „povaha a závažnost pokusu (viz právě
podmínky § 58 odst. 5 tr. zákoníku) byly zcela srovnatelné s jinými obdobnými
jednáními v jiných případech“, a tedy není možné přistoupit k mimořádnému
snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku, avšak „...
v případě obžalovaného je namístě použít ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku,
a snížit trest pod dolní hranici trestní sazby § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to
s ohledem na okolnosti případu.“
Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na zákonné vymezení obsahu ust. § 58
odst. 1 tr. zákoníku, jakož i na podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu
odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a s tím související literaturu
(srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009, s. 689), akceptované i soudní praxí (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 4 Tdo 119/2014).
Uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že důvodem pro
mimořádné snížení trestu odnětí svobody byly okolnosti případu. Pokud se jedná
o soudem zmíněnou bezúhonnost a dobré pracovní hodnocení obviněného, tyto by
bylo třeba podřadit do kategorie poměrů pachatele. Z výslovného odkazu soudu
druhého stupně na užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na okolnosti
případu tak lze dovodit, že soud svůj závěr o důvodech k mimořádnému snížení
trestu odnětí svobody nespojuje s bezúhonností a dobrým pracovním hodnocením
obviněného. To je zcela v souladu s judikaturou, podle níž bezúhonnost
pachatele sama o sobě nemůže odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a
může být jen polehčující okolností (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 35/1963
Sb. rozh. tr. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 6 Tdo
373/2013).
Podle názoru nejvyššího státního zástupce úvaha soudu druhého stupně o tom, že
jednání obviněného zůstalo pouze ve stadiu pokusu a že „....po provedeném útoku
obžalovaný již poškozeného nenapadal, ač kdyby chtěl, tak mu v tom nic
nebránilo ...“ nemůže být základem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného je s ohledem na to,
že poškozeného neusmrtil, kvalifikováno jako pokus zločinu vraždy podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a trest byl obviněnému
ukládán soudem prvního stupně s přihlédnutím k tomu, že smrtelný následek
nenastal jen díky včasné a kvalifikované lékařské pomoci. Okolnost, že došlo
pouze k pokusu trestného činu vraždy, nemůže sama o sobě odůvodnit snížení
trestu pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku
(srov. rozhodnutí publikované pod č. 14/1965 Sb. rozh. tr.).
Dovolatel poukázal i na rozporné hodnocení okolností případu soudem druhého
stupně, když na straně jedné přistupuje k aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku s
poukazem na okolnosti případu (těmito je třeba rozumět všechny skutečnosti,
které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a
možností nápravy pachatele), na straně druhé výslovně uvádí, že povaha a
závažnost jednání obviněného při vražedném útoku byly zcela srovnatelné s
jinými obdobnými jednáními v jiných případech, přičemž právě s ohledem na
intenzitu útoku obviněného a míru ohrožení života poškozeného v důsledku útoku
soud druhého stupně sám vyloučil možnost snížení trestu odnětí svobody postupem
podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku, který právě upravuje korekci trestů odnětí
svobody v případech méně závažných útoků kvalifikovaných také jako pokus
trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Tím, že soud druhého stupně považuje za okolnost případu vedoucí k úvaze o
aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku fakt, že obviněný po provedeném vražedném
útoku již poškozeného dále nenapadal, aniž by mu v tom cokoli bránilo, zcela
pomíjí nejen použitou právní kvalifikaci, ale také vůbec nepřihlíží k dalším
okolnostem zmíněným v rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný poté, co útokem
třemi ranami nožem vážně poranil poškozeného a ohrozil jeho život, neposkytl
poškozenému pomoc ani ji nepřivolal a o jeho zdravotní stav se nezajímal,
opustil místo činu a po návratu na ubytovnu s odstupem času (v odpoledních
hodinách dne 24. 8. 2013) se snažil utéci z pokoje ubytovny oknem, přičemž byl
v prostoru před ubytovnou zadržen spolubydlícími a následně předán přivolané
policii. Ani osoba obviněného a jeho poměry, ani to, že jeho jednání zůstalo
pouze ve stadiu pokusu, nemohou být hodnoceny jako okolnosti případu významné z
hlediska aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle dovolatele ani okolnost, že nevhodné chování poškozeného mohlo zavdat
příčinu k následnému slovnímu a fyzickému konfliktu obviněného a poškozeného, a
že na jeho vzniku měl podíl poškozený tím, že porušil zákaz kouření na ubytovně
a tím obtěžoval obviněného a ohrožoval jeho zdraví pasivním kouřením, lze sice
považovat za prokázanou, nemůže být pro posouzení závažnosti a nebezpečnosti
jednání obviněného natolik zásadní, aby odůvodnila postup podle § 58 odst. 1
tr. zákoníku. S ohledem na prokázané okolnosti vzniku konfliktu mezi obviněným
a poškozeným nelze podle dovolatele dospět k závěru, že by podobný konflikt z
malicherné příčiny byl obecně mimořádnou situací, na kterou by osoba ohrožená
pasivním kouřením a neuctivým jednáním kuřáka měla reagovat tím, že po drobném
fyzickém konfliktu (o němž navíc nebylo soudy zjištěno, že by ho započal
poškozený), který jednoznačně byl ukončen či přerušen, poodešla od poškozeného,
vzala ze svého batohu zavírací vystřelovací nůž a následně se znovu zapojila do
konfliktu s poškozeným, a to již intenzivním závažným útokem nožem proti části
těla poškozeného, kde jsou životně důležité orgány. V tomto směru nejvyšší
státní zástupce odmítl závěry soudu druhého stupně, že způsob razantního útoku
obviněného proti poškozenému jako kuřákovi narušujícímu ubytovací řád lze
považovat za okolnost případu, která by měla v tomto a v obdobných případech
předchozích verbálních a drobných fyzických půtek na ubytovnách či v
restauracích vést k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst.
1 tr. zákoníku u trestných činů proti životu a zdraví.
Dovolatel zdůraznil, že nelze ve vztahu k motivu jednání obviněného při
napadení poškozeného přehlédnout, že motivem jeho jednání, kromě v zásadě
malicherného sporu ohledně kouření, mohla být a patrně rovněž byla odveta za
předchozí jednání poškozeného, který v méně závažném předchozím drobném
fyzickém konfliktu měl obviněnému vyrazit zubní můstek. Intenzita, s jakou se
obviněný rozhodl reagovat na předcházející jednání poškozeného, však byla v tak
mimořádném nepoměru k nevhodnému jednání poškozeného, že jednání obviněného
nelze z hlediska jeho závažnosti a povahy zlehčovat tím, že by byl při ukládání
trestu snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby
stanovené na zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku v rozmezí deset až
osmnáct let.
S odkazem na výše uvedené nejvyšší státní zástupce dovodil, že Vrchní soud v
Praze aplikoval § 58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil trest odnětí
svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem,
přičemž zohlednil skutečnosti, které nebyly vyjádřením žádného mimořádného
stavu či mimořádné situace, které by mohly být podkladem pro aplikaci
mimořádného a fakultativního institutu, ale v zásadě vyjádřením okolností,
které se pravidelně u celé řady pachatelů tohoto druhu trestné činnosti
vyskytují, a které byly v konkrétním případě dostatečným způsobem zohledněny
soudem prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody na spodní hranici
trestní sazby. Podle dovolatele ve věci nebyl dán podklad pro postup podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku, a pokud toto ustanovení Vrchní soud v Praze nesprávně
aplikoval a uložil obviněnému trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, zakládá to dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů a s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr.
ř. nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za
použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za
podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 7 To 9/2014, jakož i všechna další rozhodnutí
na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Obviněný nevyužil svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu
ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.,
ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř. a že splňuje náležitosti
obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst.
1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu
a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející, a shledal, že podané dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl
obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší státní zástupce namítl, že nebyly
splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku. K uplatněnému dovolacímu důvodu je namístě poznamenat, že
Nejvyššímu soudu přísluší přezkoumat pouze to, zda napadeným rozsudkem bylo
důvodně rozhodnuto o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici
sazby ve shodě se zákonným hlediskem vymezeným v § 58 odst. 1 tr. zákoníku jako
„okolnosti případu“ nebo „poměry pachatele“. Nepřísluší mu zkoumat rozsah
tohoto snížení vyjádřený ve výměře uloženého trestu. V tomto ohledu již jde o
otázku přiměřenosti trestu v mezích daných na jedné straně dolní hranicí sazby
a na druhé straně limitem snížení podle § 58 odst. 3 tr. zákoníku. Řešení této
otázky proto nespadá do rámce tohoto dovolacího důvodu.
Obviněný byl v projednávané věci uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí
svobody od deseti do osmnácti let. Pokud mu byl napadeným rozsudkem za použití
§ 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na osm let, jedná se o
trest vyměřený pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
Pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nezbytné naplnění více podmínek. Jedná se o
konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití
zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní
hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy
pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou
stanoveny kumulativně, tedy musí být splněny zároveň. Mimořádné snížení trestu
odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu
nebo o poměry pachatele, anebo současně o obě tato hlediska. Vždy ovšem bude
stačit splnění alespoň jednoho z nich.
Okolnostmi případu z hlediska postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí
zejména všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti
spáchaného trestného činu (§ 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení
trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné
skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita
naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a
odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z
mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov.
přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Okolnostmi
případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které
nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se pravidelně
nevyskytují v dané kvalitě a kvantitě. Hodnocení povahy a závažnosti trestného
činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé
okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele
mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti
spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost
spáchaného trestného činu, na dobré možnosti nápravy pachatele, anebo jen na
stadium trestného činu, ve kterém jednání pachatele zůstalo, neboť nestačí
izolované posuzování každého z těchto hledisek.
Poměry pachatele se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže
poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v
rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska § 58 odst. 1 tr. zákoníku
takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené)
trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně
pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš
přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné
poměry pachatele, které jsou podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných
hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle § 58 odst.
1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby
trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout
nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování splnění této
zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit
trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt
trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) může a
musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní
hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria
ovlivňující druh trestu a jeho výměru stanovená v trestním zákoníku (§ 39),
včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§ 41 a § 42). Není vyloučeno,
aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též jiný přípustný druh trestu
(§ 53 odst. 1) nebo i ochranné opatření (§ 98) vedle sníženého trestu odnětí
svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o
kterou byl zkrácen postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
I když trestní zákoník zdůrazňuje nápravu pachatele jako neopomenutelné
hledisko při úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, nelze zcela
ignorovat ani potřebu dostatečné ochrany společnosti, která zde má význam
zejména z důvodu, že trest odnětí svobody, především je-li nepodmíněný, se
ukládá v závažnějších případech (viz též omezení podle § 55 odst. 2 tr.
zákoníku), kde jde o trestní postih pro společnost škodlivějších trestných činů.
Nejvyšší soud k těmto úvahám dodává, že odvolací soud uložil obviněnému trest
odnětí svobody v trvání osmi let, tedy mimo trestní sazbu (pod její dolní
hranici), za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Tento postup odůvodnil
okolnostmi případu. V odůvodnění rozsudku vrchní soud na jedné straně uvedl, že
na vzniku konfliktu měl značný podíl právě poškozený tím, že kouřil na pokoji,
což obviněného probudilo a obtěžovalo jej v dýchání. Porušení zákazu kouření na
pokoji se trestalo buď finančním postihem, nebo ztrátou ubytování, což odvolací
soud vyhodnotil jako citelnější postih. Po slovní hádce došlo k fyzickému
konfliktu, v důsledku kterého poškozený vyrazil obviněnému zubní můstek.
Následný brachiální útok obviněného tedy podle odvolacího soudu nebyl ničím
nezdůvodněný. Ve prospěch obviněného hodnotil odvolací soud jeho bezúhonnost,
dobré pracovní hodnocení, a to, že jeho jednání zůstalo ve stadiu pokusu a po
útoku již obviněný poškozeného dále nenapadal, ač pokud by chtěl, nic mu v tom
nebránilo. Tuto poslední skutečnost vyhodnotil odvolací soud jako okolnost
případu odůvodňující postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Na druhé straně
připustil za naprosto neomluvitelný a nepřiměřeně vybočující z předchozího
konfliktu následný útok obviněného nožem proti poškozenému.
Nejvyšší soud ze spisu ovšem nezjistil žádné důvody pro postup podle § 58 odst.
1 tr. zákoníku. Nelze totiž jako mimořádnou okolnost případu odůvodňující
uložení trestu pod dolní hranici sazby označit jako významnou tu skutečnost, že
obviněný nepokračoval v napadání poškozeného. Je třeba zdůraznit, že obviněný
reagoval zcela neadekvátně na v podstatě malicherný popud ze strany
poškozeného. Po hádce a menší fyzické potyčce odešel pro nůž, kterým vzápětí
poškozeného napadl a opakovaně bodl. Jednal v afektivní agresi, v rámci své
disharmonicky strukturované osobnosti s rysy impulzivity, dráždivosti, se
zvýšenou potřebou uvolnění vnitřního napětí a řešení neuspokojivé situace.
Ukončení útoku lze vysvětlit právě tím, že opakovaným bodnutím poškozeného
došlo u obviněného ke snížení nahromaděného vnitřního napětí. Po vlastním
útoku, který proběhl v pozdních nočních hodinách, pak zanechal zraněného
poškozeného bez jakéhokoli zájmu o jeho další osud, bez poskytnutí mu jakékoli
pomoci a odešel z ubytovny, na kterou se vrátil až následující den v
odpoledních hodinách. Vzápětí se snažil oknem utéct i se svými věcmi. V útěku
mu přitom zabránili další obyvatelé ubytovny a předali jej Policii České
republiky. Pokud by bezprostředně po útoku poškozený nebyl schopen ještě vyjít
před ubytovnu, kde se nacházely další osoby, které mu přivolaly lékařskou
pomoc, mohlo dojít k fatálnímu následku. Nikdo z ubytovny totiž neslyšel žádný
křik či hluk z pokoje, v němž došlo k incidentu a o zranění poškozeného se tedy
ostatní obyvatelé ubytovny dozvěděli až poté, co jej uviděli, když vyšel již
zraněný před ubytovnu. Jedná se tedy v rámci tohoto druhu trestné činnosti o
zcela běžné okolnosti projednávaného případu, které nikterak nevybočují ze
standardního rámce jiných pokusů zločinu vraždy. Kromě toho je třeba dodat, že
ani poměry obviněného neodůvodňují případný postup podle § 58 odst. 1 tr.
zákoníku.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě u obviněného nebyly splněny zákonem
požadované podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Nejvyšší
státní zástupce tak podal dovolání důvodně, když byly splněny důvody dovolání
uvedené v § 265b písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře
mimo trestní sazbu (při absenci podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku) stanovenou
v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Protože k pochybení
při ukládání trestu došlo až v řízení před soudem druhého stupně, Nejvyšší soud
zrušil rozsudek vrchního soudu (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Zároveň pak zrušil i
všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku tohoto
rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.) a následně přikázal
Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl
(§ 265l odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud proto znovu posoudí odvolání obviněného
proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud
je vázán právním názorem, který vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§
265s odst. 1 tr. ř.).
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.