7 Tdo 736/2024-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2024 o dovolání obviněného R. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 4 To 63/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 148/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 1. 2024, č. j. 2 T 148/2023-143, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen pravomocný rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2023, č. j. 66 T 170/2023-92, ve výroku o vině, trestu a náhradě škody, zrušeny byly i další obsahově navazující výroky a obviněný R. H. byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok a dva měsíce, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci (nože popsaného ve výroku) a podle § 75 odst. 1, 7 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Bruntále na tři roky. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
2. Jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Bruntále skutek spočívající podle jeho zjištění ve dvou útocích, z nichž útok uvedený v bodě 1 výroku o vině obviněný spáchal v přesně nezjištěné době od 15:00 hodin dne 2. 11. 2023 do 8:45 hodin dne 4. 11. 2023 v XY, ulici XY, okres XY, ve vnitrobloku domu odcizením jízdního kola zn. Apache v ceně 3 900 Kč ke škodě poškozeného M. Š. a útok uvedený v bodě 2 výroku o vině spáchal v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 29. 10. 2023 do 8:45 hodin dne 4. 11. 2023 v XY, ulice XY, okres XY, na parkovišti u tenisového klubu odcizením věcí v ceně nejméně 8 160 Kč ke škodě poškozeného D. B. z jeho automobilu, do kterého vnikl vypáčením zámku levých předních dveří za použití nože zvaného motýlek. Z výroku o vině je patrno, že obviněný spáchal oba útoky poté, co dne 17. 2. 2023 vykonal trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 1 T 60/2021, mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Pro útok uvedený v bodě 2 výroku o vině byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 66 T 170/2023.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 1. 2024, č. j. 2 T 148/2023-143, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2024, č. j. 4 To 63/2024-178, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině byl nesprávně posouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho úmyslem nebylo jízdní kolo si přisvojit, ale jen ho přechodně užívat, a to k převezení věcí na nádraží. V návaznosti na to uvedl, že z jeho strany šlo o neoprávněné užívání cizí věci, které s ohledem na hodnotu neoprávněně užívané věci nebylo trestným činem, ale jen přestupkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek Okresního soudu v Bruntále, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že aby jednání obviněného mohlo být posouzeno jen jako neoprávněné užívání cizí věci, musel by v jeho úmyslu být zahrnut i záměr vrátit jízdní kolo po jeho přechodném užití osobě, které bylo odňato, anebo této osobě alespoň umožnit, aby snadno obnovila své dispoziční právo. Státní zástupce poukázal na zjištění soudů, z nichž je patrno, že obviněný takový záměr neměl. Proto označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchá vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
9. Přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty v úmyslu ji přechodně užívat. Věcí nikoli malé hodnoty se podle § 138 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku rozumí věc v hodnotě dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
10. Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou právní otázkou, zda byl naplněn zákonný znak „přisvojení“ cizí věci ve smyslu § 205 odst. 1 tr. zákoníku a zda k jeho naplnění směřoval úmysl obviněného.
11. Přisvojením cizí věci je jednání, jímž si pachatel natrvalo nebo na delší neurčenou dobu zajistí neoprávněnou dispozici s cizí věcí a zároveň vyloučí dosavadního vlastníka, jinou oprávněnou osobu nebo faktického držitele z možnosti věc držet, užívat a nakládat s ní. Naproti tomu pokud pachatel chce s cizí věcí, které se zmocnil, disponovat jen po přechodnou dobu a poté umožnit vlastníku či dosavadnímu držiteli opět nabýt vládu nad věcí, jde o neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku.
12. V posuzovaném případě ze způsobu jednání obviněného a z celkových okolností, za nichž k němu došlo, jasně vyplývá, že šlo o přisvojení cizí věci ve smyslu § 205 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen o neoprávněné užívání cizí věci ve smyslu § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný byl policií zadržen s jízdním kolem poškozeného. Toto jízdní kolo na místě, kde se původně nacházelo, bylo připoutáno ke stojanu lankovým zámkem, jehož lanko procházelo předním kolem a konstrukcí stojanu. Obviněný se jízdního kola zmocnil tak, že uvolnil upínací šrouby u předního kola, vysunul přední kolo z rámu vidlice, ponechal na místě přední kolo připoutané ke stojanu, nahradil ho předním kolem z jiného jízdního kola, které měl ve své dispozici a jehož přední kolo namontoval na jízdní kolo poškozeného, a na takto upraveném jízdním kole poškozeného odjel, přičemž na místě ponechal své jízdní kolo bez předního kola. Z toho, že na místě zůstalo ke stojanu připoutané přední kolo od jízdního kola poškozeného a pohozené jiné jízdní kolo bez předního kola, logicky vyplývá, že toto jízdní kolo na místě zanechal pachatel poté, co se zmocnil jízdního kola poškozeného. Okolnost, že obviněný byl zadržen s jízdním kolem poškozeného, logicky ukazuje na to, že zmíněné jiné jízdní kolo na místě zanechal právě obviněný. To zároveň dokazuje, že obviněný v době činu měl v dispozici jiné jízdní kolo, s nímž mohl dojet na nádraží, a nemusel se za tímto účelem zmocňovat jízdního kola poškozeného. Lze jen dodat, že pokud obviněný podle svých námitek chtěl na nádraží odvézt nějaké věci, bylo k tomu jeho jízdní kolo dokonce vhodnější, neboť bylo na rozdíl od jízdního kola poškozeného opatřeno košem nad zadním kolem. Z pořízené fotodokumentace je na první pohled zřejmé, že jízdní kolo poškozeného bylo mnohem zachovalejší než jízdní kolo obviněného, které bylo celkově výrazně velmi opotřebované, omlácené, místy zkorodované a poškozené (např. mělo natržené sedlo). Očividným motivem posuzovaného činu tak byla snaha místo tohoto jízdního kola získat jiné jízdní kolo, které evidentně vykazovalo mnohem lepší celkový stav, a to snaha získat lepší jízdní kolo do trvalé dispozice. Proto je správný závěr soudů, že obviněný si jízdní kolo poškozeného přisvojil a že tak jednal úmyslně. Tento závěr koresponduje také s osobním profilem obviněného, který je mnohonásobným recidivistou se šestnácti záznamy v evidenci Rejstříku trestů. Obviněný se v minulosti opakovaně dopouštěl majetkových trestných činů, které vždy měly povahu krádeží. Sklon ke krádežím je u obviněného hluboce zakořeněn. Námitky, podle nichž obviněný hodlal jízdní kolo, jehož se zmocnil, pouze přechodně použít, vyznívají naprosto nepřesvědčivě. Případné odstavení, které by podle námitek obviněného vedlo k návratu tohoto jízdního kola do dispozice poškozeného, by ve skutečnosti znamenalo, že obviněný by nakonec neměl k dispozici žádné jízdní kolo, tj. ani jízdní kolo, které ponechal na místě činu. Takový výsledek akce, kterou obviněný podnikl, by pro něho byl nepochybně tak nevýhodný, že je vyloučeno uvažovat o jeho reálnosti.
13. Mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul do dovolání také námitky, které tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, neboť nemají žádný vztah k právnímu posouzení skutku, resp. k jinému hmotně právnímu posouzení. Jedná se zejména o námitky týkající se podjatosti policejního orgánu a také o námitky, které obviněný formuloval jako nedůslednost soudů v souvislosti se zjištěním výše škody (bez bližší argumentace, v čem by měla nesprávnost tohoto zjištění záležet). Námitky, které obsahově nekorespondují s uplatněným zákonným dovolacím důvodem, nejsou způsobilé k tomu, aby k nim Nejvyšší soud jakkoli přihlížel a dále se jimi zabýval.
14. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházející části tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu