7 Tdo 768/2013-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2013 dovolání
obviněného T. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2013, sp.
zn. 6 To 63/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp.
zn. 7 T 16/2012 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 6 To 63/2013, a rozsudek Okresního soudu Plzeň –
město ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 7 T 16/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň – město p ř i k a z u j
e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 7 T
16/2012, byl obviněný T. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr.
zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr.
zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na
jeden rok, jehož výkon byl podle § 81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen s
tím, že zkušební doba byla podle § 82 odst. l tr. zákoníku stanovena na tři
roky, a podle § 70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci
(správně propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty).
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Plzeň – město v podstatě v tom,
že obviněný v P. od přesně nezjištěné doby do 30. 11. 2011 v bytě a v
kancelářských prostorách bez oprávnění pěstoval za účelem další distribuce
rostlinu cannabis sativa. Podle těchto zjištění šlo celkem o 112 rostlin výšky
10 – 20 cm a celkové hmotnosti 45,9 gramů, 105 drobných rostlin celkové
hmotnosti 43,8 gramů, 330 drobných rostlinek hmotnosti 27,3 gramů, další drobné
rostlinky hmotnosti 150,5 gramů, přičemž ve výroku o vině bylo u každé z těchto
položek specifikováno, v jakém množství byl obsažen tetrahydrocannabinol (dále
jen THC). Podle dalších zjištění Okresního soudu Plzeň – město obviněný také
přechovával různý suchý rostlinný materiál hmotnosti 218,3 gramů, 78 gramů a
344,4 gramů a navíc i 18,7 gramů rostlinné drti s tím, že ve výroku o vině byl
i u každé z těchto položek uveden obsah THC. Součástí výroku o vině byl také
odkaz na to, že konopí (marihuana) je omamná látka zařazená do seznamu IV podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách (příloha č. 3 zákona č. 167/1998 Sb.) a že
THC je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních
látkách (příloha č. 5 zákona č. 167/1998 Sb.).
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením
Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 6 To 63/2013, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy v rozporu s
ustálenou judikaturou považovaly pěstování rostlin konopí za výrobu drogy ve
smyslu § 283 odst. l tr. zákoníku. Namítl, že pěstování rostlin nedospělo do
stadia, ve kterém by ho bylo možné pokládat za pokus výroby drogy. Zdůraznil,
že účelem jeho jednání nebyla distribuce drogy, ale vlastní léčebná potřeba.
Vyjádřil názor, že skutek měl být posouzen podle § 284 tr. zákoníku, resp.
podle § 285 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Plzeň – město věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že obviněný byl uznán vinným jednak
tím, že neoprávněně „vyrobil“ omamnou a psychotropní látku, a jednak tím, že se
zčásti dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby neoprávněně
„vyrobil“ omamnou a psychotropní látku, v úmyslu spáchat trestný čin, k jehož
dokonání nedošlo.
Pokud je jedním ze zákonných znaků přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr. zákoníku
to, že pachatel neoprávněn „vyrobí“ omamnou nebo psychotropní látku, pak je
nutné konstatovat, že pod zákonný znak „vyrobí“ nespadá pěstování rostliny
konopí setého (cannabis sativa). Tato rostlina je totiž sama o sobě prohlášena
za omamnou látku, takže k tomu, aby její držení bylo při splnění dalších
podmínek nelegální, není třeba, aby prošla nějakou další úpravou či
zpracováním. Výrobou omamné nebo psychotropní látky se rozumí jakékoli
zhotovení nebo vytvoření takové látky chemickým či jiným technologickým
postupem bez ohledu na to, z jakých výchozích surovin či komponentů je získána.
Výrobou omamné látky však nemůže být samotné vypěstování rostliny, kterou zákon
již jako takovou bez podmínky nějaké další úpravy či zpracování prohlašuje za
omamnou látku.
Ve vztahu k zákonnému znaku „vyrobí“ jsou alternativními znaky přečinu podle §
283 odst. l tr. zákoníku „jinému opatří nebo pro jiného přechovává“ omamnou
nebo psychotropní látku. Pokud jde o samotnou rostlinu konopí, lze její
neoprávněné vypěstování pro jiného považovat za opatření omamné látky jinému ve
smyslu § 283 odst. l tr. zákoníku. Problémem posuzované věci však je evidentní
nejasnost té části výroku o vině, podle které obviněný pěstoval konopí za
účelem další distribuce. Tento závěr není podložen žádným konkrétním zjištěním,
že by obviněný svým jednáním sledoval distribuci rostlin konopí, tj. že by je
dalším osobám prodával, daroval, nabízel, sliboval apod. Závěr ohledně případné
budoucí distribuce jako účelu posuzovaného jednání obviněného se očividně
nemohl týkat rostlin konopí, jak je ostatně patrno z odůvodnění rozhodnutí obou
soudů, které uvažovaly o budoucí distribuci marihuany, kterou teprve bylo možné
získat následným zpracováním rostlin konopí. Za tohoto stavu nelze dojít ani k
závěru, že obviněný rostliny konopí jako omamnou látku „jinému opatřil nebo pro
jiného přechovával“, jak to má na mysli ustanovení § 283 odst. l tr. zákoníku.
Na skutkový stav, který zjistily soudy ohledně samotného pěstování rostlin
konopí, je toto ustanovení neaplikovatelné, pokud by jeho aplikace měla
vyjadřovat spáchání dokonaného trestného činu.
V případě rostliny konopí může jít o výrobu omamné nebo psychotropní látky
teprve tehdy, když rostlina konopí byla sklizena a zpracována v procesu, v němž
byla jako vstupní komponent dále upravována do stavu způsobilého již ke
spotřebě (marihuana) nebo k získání psychotropní látky THC. Pokud pěstování
rostliny konopí směřuje k uskutečnění výroby, ke které nakonec nedojde, lze
pěstování rostliny konopí podle okolností posoudit jako pokus nebo jako
přípravu trestného činu. Příprava trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je ovšem trestná pouze v
případě, že jde o přípravu tohoto trestného činu podle § 283 odst. 2 až 4 tr.
zákoníku, kdy trestný čin má povahu zvlášť závažného zločinu a jeho příprava je
trestná podle § 283 odst. 5 tr. zákoníku.
Z konstrukce výroku o vině a z jeho odůvodnění je patrno, že soudy považovaly
pěstování rostlin konopí za nedokonanou část přečinu podle § 283 odst. l tr.
zákoníku, a to ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr. zákoníku. Z odůvodnění
rozsudku Okresního soudu Plzeň – město (str. 6) a z odůvodnění napadeného
usnesení Krajského soudu v Plzni (str. 7) je patrno, že soudy v tomto ohledu
uvažovaly tak, jako by přečin podle § 283 odst. l tr. zákoníku byl dokonán „v
podobě vypěstování dospělých rostlin a jejich sklizni“. O pokus se podle těchto
úvah soudů jednalo proto, že k tomu chyběl pouze čas nutný k růstu rostlin.
Tyto úvahy byly rozvedeny v tom směru, že obviněný nakoupil prostředky k
vytvoření dvou stanů pro indoorové pěstování, sestavil je, v bytě zavedl další
elektroinstalaci pro potřeby provozu pěstírny, vytvořil systém automatické
zálivky a osvětlení, nakoupil další (nespecifikované) nutné zboží, zajistil
sazenice či semena konopí a provedl výsadbu asi 550 rostlin. Podle soudů
obviněný tím učinil vše, co mohl učinit pro to, aby rostliny vyrostly a mohly
být sklizeny a vysušeny, a dále již jen mohl pouze vyčkávat, až dorostou do
výšky vhodné ke sklizni.
Citované úvahy soudů neodpovídají tomu, kdy mohl být trestný čin dokonán, a
nevystihují ani podstatu rozdílu mezi přípravou a pokusem trestného činu. V
otázce míry odstupu od dokonání trestného činu je rozdíl mezi přípravou a
pokusem v tom, že příprava spočívá ve vytváření podmínek pro spáchání trestného
činu (§ 20 odst. l tr. zákoníku), zatímco pokus spočívá v jednání, které
bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu (§ 21 odst. l tr. zákoníku).
Uváží-li se, že přečin podle § 283 odst. l tr. zákoníku mohl být dokonán teprve
uskutečněním výroby v procesu, v němž by rostliny konopí jako vstupní komponent
byly upraveny do stavu způsobilého ke spotřebě v podobě marihuany nebo použity
k získání psychotropní látky THC, a nikoli již samotným vypěstováním a sklizní
rostlin, pak je zřejmé, že popsané jednání obviněného bylo od dokonání přečinu
vzdáleno natolik, že nesměřovalo k dokonání přečinu b e z p r o s t ř e d n
ě , ale spočívalo jen ve vytváření p o d m í n e k pro jeho spáchání. Pokud
jsou v ustanovení § 20 odst. l tr. zákoníku uvedeny takové formy přípravy jako
opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k spáchání trestného
činu, je ve vztahu k posuzované věci namístě závěr, že ta část jednání
obviněného, která spočívala v samotném pěstování rostlin konopí, tomu
odpovídala, nepřekročila meze přípravy a nedospěla do stadia, v němž by jednání
obviněného již bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu.
Situaci, kdy samotné pěstování rostliny konopí je materiálně pouze vytvářením
podmínek pro výrobu drogy, avšak nesplňuje další zákonné předpoklady přípravy
trestného činu podle § 20 odst. l tr. zákoníku, není možné překlenout tím, že
se toto jednání posoudí jako pokus trestného činu podle § 21 odst. l tr.
zákoníku při neúměrně extenzivním výkladu tohoto ustanovení. Pokud obviněný
hodlal další zpracování konopí uskutečnit sám, pak lze uvažovat o tom, že
rostlinu konopí neoprávněně pěstoval nebo přechovával „pro vlastní potřebu“ ve
smyslu § 284 odst. l tr. zák., resp. § 285 odst. l tr. zákoníku. Znovu je třeba
vyzdvihnout okolnost, že ve stadiu pěstování rostliny konopí tu je předmětem
potřeby právě tato rostlina, a nikoli droga, která z ní má být v budoucnu
teprve vyrobena, byť by takto vyrobená droga měla sloužit k případné konzumaci
jinými osobami než obviněným. Zákonný znak „pro vlastní potřebu“ není nijak
blíže vymezen co do určení charakteru potřeby. Z toho vyplývá, že může jít o
jakoukoli potřebu, tj. nejen přímou konzumaci, ale i jiné upotřebení např. v
podobě dalšího zpracování. Není vyloučeno, aby „vlastní potřebou“ obviněného
byla i zamýšlená nelegální výroba drogy, která má být výsledkem dalšího
zpracování rostliny konopí.
Jestliže obviněný pěstoval rostliny konopí proto, aby z nich sám dalším
zpracováním vyrobil drogu, avšak jeho jednání nedospělo do stadia pokusu
přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož příprava není trestná, pak lze
takové jednání posoudit podle některého z ustanovení § 284 - § 285 tr.
zákoníku. V posuzovaném kontextu mají tato ustanovení subsidiární povahu ve
vztahu k ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a umožňují postihnout jednání,
které je materiálně přípravou přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale
nesplňuje podmínky ustanovení § 20 odst. 1 tr. zákoníku.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení
Nejvyššího soudu, nemůže výrok o vině obviněného obstát. Pokud byl tento výrok
ponechán Krajským soudem v Plzni nedotčen, je napadené usnesení rozhodnutím,
které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení
Krajského soudu v Plzni, tak rozsudek Okresního soudu Plzeň – město jako
součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další
obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
Okresnímu soudu Plzeň – město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Okresní soud Plzeň – město odstraní vady vytknuté tímto usnesením
Nejvyššího soudu. Právní názory vyslovené v tomto usnesení Nejvyššího soudu
navazují na rozhodnutí publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr. a Okresní soud
Plzeň – město se jimi bude řídit.
Ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. vymezuje dovolací důvod způsobem,
který činí předmětem přezkumu právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn
soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud tudíž nepřihlížel k té části
dovolání, v níž obviněný polemizoval se skutkovými zjištěními soudů a s tím,
jak soudy hodnotily důkazy. Skutkové námitky může obviněný uplatnit v řízení
před soudy prvního a druhého stupně, které se s nimi musí vyrovnat.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec