7 Tdo 769/2025-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 9. 2025 o dovolání obviněného D. H. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 55 To 69/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 47/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 1. 2025, č. j. 33 T 47/2024-91, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 600 Kč, tedy v celkové výši 60 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo povoleno splácení peněžitého trestu po částkách 6 000 Kč měsíčně, a dále byl uložen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 36 měsíců.
2. Skutek posouzený jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočíval podle zjištění Okresního soudu v České Lípě v podstatě v tom, že obviněný dne 8. 3. 2024 ve 20:15 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů řídil v okrese XY osobní motorové vozidlo zn. Škoda Superb po silnici ve směru od obce XY – XY na obec XY – XY, přičemž v důsledku opilosti v pravotočivé zatáčce nezvládl řízení, vyjel mimo komunikaci a narazil do betonového mostku. Podle dalších zjištění Okresního soudu v České Lípě měl obviněný v době řízení motorového vozidla v krvi 3,07 g/kg alkoholu.
3. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 4. 2025, č. j. 55 To 69/2025-112. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo povoleno splácení peněžitého trestu po částkách 4 000 Kč měsíčně, a dále byl odsouzen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 36 měsíců.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Z obsahu a smyslu dovolání je patrno, že obviněný napadl tento rozsudek proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a vytkl
nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že nebyl řidičem vozidla a že nebylo nijak prokázáno, že vozidlo řídil on. Uvedl, že vozidlo řídila jeho přítelkyně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal Okresnímu soudu v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neobsahuje žádnou argumentaci a že uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uvedený dovolací důvod. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale je nutné, aby mu konkrétně uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem. Relevanci zákonného dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které s ním obsahově korespondují.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzení skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tedy je skutek, tak jak ho zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným, jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Uvedeným dovolacím důvodem nejsou námitky proti skutkovým zjištěním soudů. Právě na takových námitkách obviněný založil dovolání, konkrétně na námitkách zaměřených proti zjištění soudů, že byl řidičem vozidla. Takto koncipované námitky se obsahově míjejí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Skutková zjištění soudů lze cestou dovolání napadat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a vznesené námitky mu svým obsahem nijak neodpovídají. Zjištění soudů, že byl řidičem vozidla, se obviněný snažil zpochybnit povšechným konstatováním, že to nebylo prokázáno a že řídila jeho přítelkyně, tj. konstatováním, které ani nebylo součástí jeho výpovědi jako důkazu (obviněný v přípravném řízení, v hlavním líčení a ve veřejném zasedání odvolacího soudu nevypovídal). Zmíněné tvrzení bylo proneseno v závěrečné řeči obhájce a v rámci posledního slova obviněného. Obviněný v dovolání neuvedl nic v tom směru, s kterými důkazy by mělo být zjištění soudů ve zjevném rozporu a v čem by měl tento rozpor spočívat, nenamítl procesní nepoužitelnost žádného z provedených důkazů a nevytkl neprovedení nějakých navrhovaných důkazů.
12. Zjištění, že obviněný byl řidičem vozidla, soudy vyvodily z výpovědí svědků, jimiž byli policisté přivolaní na místo nehody a z jejichž výpovědí vyplynulo, že obviněný se před nimi choval a k nehodě vyjadřoval jako řidič. Z jejich výpovědí bylo také patrno, že na místě nebyl nikdo jiný (kromě hasičů přivolaných za účelem vyproštění havarovaného vozidla). Námitky, které obviněný zaměřil proti zjištění, že byl řidičem vozidla, nezakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ostatně nebyl v dovolání výslovně ani uplatněn.
13. Obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 9. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu