7 Tdo 782/2013-17
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. srpna 2013 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. K. ,
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10
To 109/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 3 T 179/2012, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t
á .
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 3 T
179/2012, podle § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm.
b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného P. K. (dále zpravidla
jen „obviněný“) pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební
dobu podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání dvou let.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10
To 109/2013, z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Hradci Králové podle § 149 odst. 4 tr. ř. doplnil napadené
usnesení tak, že podle § 307 odst. 5 tr. ř. obviněný P. K. složil podle § 307
odst. 2 písm. b) tr. ř. na depozitní účet Okresního soudu v Hradci Králové
částku 50.000,- Kč, určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti
podle zvláštního právního předpisu. V ostatních výrocích zůstalo napadené
usnesení nezměněno.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal nejvyšší
státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že tento dovolací důvod byl
naplněn, neboť bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání
obviněného, aniž byla splněna zákonná podmínka spočívající v tom, že vzhledem k
osobě obviněného, k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu není možné
důvodně považovat rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání za
správné. Poukázal na to, že přestupková minulost je vedle trestní minulosti
obviněného jednou z hlavních okolností, kterou by měl soud brát v úvahu při
hodnocení, zda trestní stíhání obviněného podmíněně zastaví či zda ve věci
rozhodne rozsudkem a uloží obviněnému trest. Uvedl, že z evidenční karty řidiče
vyplývá, že obviněný P. K. spáchal několik dopravních přestupků
spočívajících ve významném překročení nejvyšší povolené rychlosti v konkrétním
místě, v jednom případě dokonce způsobil dopravní nehodu. Opakované páchání
těchto přestupků svědčí o vyšší míře řidičské nekázně obviněného, nejedná se v
tomto případě pouze o ojedinělý exces z jinak řádného života, ale jde o projev
další eskalace neukázněnosti obviněného jako účastníka silničního provozu.
Odpovídající trestněprávní reakcí na stíhaný skutek obviněného proto zcela
jistě není podmíněné zastavení trestního stíhání.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10 To 109/2013, a usnesení Okresního soudu v Hradci
Králové ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 3 T 179/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř.
zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle §
265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. K. ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce
uvedl, že závěr nejvyššího státního zástupce ohledně jeho přestupkové minulosti
z hlediska celkového hodnocení jeho osoby je nesprávný. Poukázal na to, že v
posuzované trestní věci nikomu nevznikla majetková újma a z rozhodnutí soudů
obou stupňů nelze dovozovat negativní vliv na generálně preventivní funkci
trestního práva. Je přesvědčen, že v případě vyhlášení odsuzujícího rozsudku by
mu nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a je také přesvědčen, že by se
ve zkušební době osvědčil. Uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za
správné, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení
trestního stíhání.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně
neopodstatněné, nebo aby podle § 265j tr. ř. zamítl toto dovolání jako
nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má
obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je nedůvodné.
Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o
postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném
zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky
pro takové rozhodnutí.
Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem
obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit
trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě
uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání
uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k
okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností
spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v
přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního
stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr.
ř. a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s
níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství
peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle
zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti
přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k
okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, i jemu
přecházejícího usnesení soudu prvního stupně, spatřoval nejvyšší státní
zástupce v osobě obviněného. Nejvyšší soud neshledal tuto námitku důvodnou.
Soudy obou stupňů postupovaly správně, pokud podmíněně zastavily trestní
stíhání obviněného, neboť pro to byly splněny všechny zákonné podmínky. Jednalo
se o přečin, obviněný se ke svému jednání doznal, s podmíněným zastavením
trestního stíhání vyslovil v hlavním líčení souhlas a složil finanční částku ve
výši 50.000,- Kč na účet soudu prvního stupně za účelem předvídaným v § 307
odst. 2 písm. b) tr. ř. Soudy obou stupňů dále hodnotily osobu obviněného, jeho
dosavadní život a okolnosti případu a správně shledaly, že podmíněné zastavení
trestního stíhání lze důvodně považovat za dostačující. Obviněný má sice v
evidenční kartě řidiče celkem šest záznamů pro přestupky spáchané v silničním
provozu, tyto přestupky však nejsou závažnějšího charakteru a obviněný za ně
byl vždy odpovídajícím způsobem potrestán rozhodnutím správního orgánu. Jízda,
kterou obviněný vykonal, nepředstavuje žádnou významnou ujetou vzdálenost a
nebyl při ní ani pod vlivem alkoholu.
Podmíněné zastavení trestního stíhání představuje jednu z možností,
jak dosáhnout v trestním řízení tzv. odklonu od jeho normálního průběhu.
Základním účelem institutů zařazovaných pod pojem odklonu je především
rychlejší a efektivnější vyřizování trestních věcí bez konání náročného a
komplikovaného hlavního líčení nebo řízení před soudem vůbec v případech
skutkově i právně jednodušších, ve kterých spáchaly osoby do té doby žijící
řádným životem typově méně závažný trestný čin (zpravidla přečin). V takových
případech je vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele velmi
pravděpodobné, že by případným odsuzujícím rozsudkem byl uložen podmíněný trest
odnětí svobody a obviněný by se ve zkušební době podmíněného odsouzení s
největší pravděpodobností osvědčil. Nejvyšší soud má za to, že v této trestní
věci se jedná o skutkově i právně jednodušší trestní věc a vzhledem k osobě
obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze
považovat za dostačující, že soudy obou stupňů podmíněně zastavily trestní
stíhání obviněného P. K.
Nejvyšší soud proto shledal, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou správná,
neboť byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního
stíhání obviněného P. K. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za
podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek