7 Tdo 782/2025-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 9. 2025 o dovolání obviněného L. R. podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 5 To 138/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 7/2025 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. R. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 4. 2025, č. j. 10 T 7/2025-305, byl obviněný L. R. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a návodem k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle zjištění nalézacího soudu se obviněný dopustil zločinu loupeže v podstatě tím, že dne 25. 10. 2024 po 10:00 hod. v domě v XY v okrese Jihlava požadoval po své matce, poškozené I. D., nar. XY, vydání částky 36 000 Kč, které mu měla poškozená našetřit po dobu, co byl ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž jí hrozil slovy: „kurvo, mrdko černá, dej mi ty peníze, nebo tě tady zabiju, kopnu tě“ apod., tyto své výhrůžky opakoval a doprovázel je mácháním pěstmi směrem k poškozené, ke které se opakovaně přibližoval, naznačujíc tak možný útok, přičemž v dalším napadání poškozené mu zabránil na místě přítomný J. Š. Přečinu výtržnictví se měl obviněný dopustit tím, že přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 9. 2022, č. j. 13 T 172/2021-378, odsouzen mimo jiné za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, dne 25. 10. 2024 v době kolem 10:48 hod. na ul. XY v Jihlavě, v osobním motorovém vozidle za přítomnosti tří osob sedících v automobilu nejprve ze zadního sedadla plivnul na I. D., sedící na předním sedadle, a poté ji udeřil pěstí za levé ucho a pokusil se ji znovu udeřit pěstí do oblasti hlavy, což se mu nepodařilo, přičemž svůj útok doprovázel výkřiky a urážkami na její adresu „ať chcípne“ apod., načež z místa činu odešel. Návodu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku se dopustil v podstatě tím, že nejméně v době od 13. 11. 2024 do 2. 12. 2024 v rámci telefonní komunikace z Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno úmyslně nabádal svoji matku I. D. k tomu, aby ve věci jeho trestního stíhání pro zločin loupeže a přečin výtržnictví, kterých se měl dopustit výše popsaným jednáním, zásadně změnila svou předchozí svědeckou výpověď a uvedla nepravdivé údaje, jež mohly mít podstatný význam pro rozhodnutí v dané věci, přičemž jmenovaná následně ve své svědecké výpovědi před policejním orgánem skutečně nepravdivě uvedla, že jí obviněný nijak a ničím nevyhrožoval, což založilo její trestní odpovědnost pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, o kterém je rozhodováno samostatně.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2025, č. j. 5 To 138/2025-340, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že ve vztahu ke skutkům 1 a 2 výroku o vině rozsudku jsou výpovědi svědka J. Š. a svědkyně AAAAA (pseudonym). procesně nepoužitelné, protože J. Š. byl přítomen prvotnímu podání vysvětlení AAAAA na policii, což mohlo mít vliv na to, jak AAAA vypovídala, a navíc J. Š. mohl svou výpověď upravit tak, aby byla s výpovědí svědkyně shodná. Věrohodnost jmenovaného svědka byla narušena i jeho negativním vztahem k obviněnému, k tomu však nebylo soudy přihlédnuto. Kromě toho byly ve výpovědích svědků rozpory, nepřesnosti, a zcela zjevné nelogičnosti. Soudy tyto důkazy nesprávně hodnotily a nepřihlédly k tomu, že se skutky nemohly stát tak, jak svědci uváděli. Skutková zjištění soudů obou stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle názoru obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný dále namítl nesprávnou právní kvalifikaci jednání popsaného v bodě 1 výroku o vině jako zločinu loupeže. Od počátku věděl, že svědkyně I. D. peníze ve výši 36 000 Kč nemá. Jejich komunikace se týkala peněz, které mají být teprve v budoucnu našetřeny, tedy nepožadoval peníze v bezprostřední časové návaznosti. Jeho jednání mělo být kvalifikováno (nanejvýš) jako přečin vydírání. V návaznosti na tuto navrhovanou změnu právní kvalifikace obviněný požadoval uložení mírnějšího trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání upozornil na to, že velká část dovolacích námitek je vystavěna na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, a proti závěrům, k nimž na podkladě takového hodnocení dospěly. Takové námitky pod žádný dovolací důvod nespadají. Výhradu obviněného, podle které údajně věděl, že jeho matka patřičné finance nemá, a proto se nemohl domáhat ani jejich okamžitého vydání, bylo možno podle státního zástupce podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně tak (pod druhou alternativu) jeho námitku, v níž s ohledem na přítomnost svědka J. Š. u podání vysvětlení AAAAA zpochybnil jejich důvěryhodnost a také zákonnost použití jejich následných svědeckých výpovědí. V obou případech se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Následně dovolatel sice formálně rozporoval správnost právního posouzení skutku vymezeného pod bodem 1, činil tak nicméně způsobem nepřípustným, a to prostřednictvím nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a s jejich skutkovými zjištěními, přičemž takovou argumentaci pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Obviněný nenamítal, která rozhodná skutková zjištění soudů by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a v čem konkrétně by měl takový rozpor spočívat. Uplatněnými námitkami v podstatě jen vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu postavil své vlastní hodnocení, z něhož pak vyvozoval vlastní skutkové závěry. Taková argumentace dovolatele se zcela míjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je „zjevný rozpor“ rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Vzhledem ke zcela obecným námitkám lze pouze uvést, že rozhodná skutková zjištění žádný rozpor s obsahem provedených důkazů nevykazují, naopak mají v obsahu provedených důkazů spolehlivou oporu, a to ve vztahu k oběma v dovolání zmiňovaným skutkům. Skutková zjištění soudů vycházela především z výpovědí incidentům přítomných svědků, a to svědkyně I. D., svědka J. Š. a svědkyně AAAAA, kteří v podstatě shodně (až na rozdíly v detailech) popsali jednání obviněného tak, jak bylo uvedeno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a jejich výpovědi odpovídaly i dalším ve věci provedeným důkazům (kamerovým záznamům města Jihlavy aj.). Pokud obviněný zpochybnil věrohodnost svědka J. Š. s poukazem na jejich vzájemný negativní vztah, této skutečnosti si byly soudy vědomy a zahrnuly ji do svých hodnotících úvah. Shrnuto, argumentace dovolatele spočívající v pouhém nesouhlasu obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
9. Pokud obviněný namítl procesní nepoužitelnost svědeckých výpovědí J. Š. a AAAAA, pak ani u této námitky neuvedl, ke kterým skutkovým zjištěním se mají tyto důkazy vztahovat. Navzdory tomu bylo možné (ač s velkou mírou tolerance) tuto námitku podřadit pod druhou alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Vytýkanou nepoužitelnost svědeckých výpovědí obviněný vyvozoval výlučně z toho, že u prvotního podání vysvětlení nezletilé AAAAA byl přítomen druhý ze svědků J. Š. Bezpředmětnost této námitky vyplývá již z toho, že úřední záznam o podaném vysvětlení AAAAA ze dne 25. 10. 2024 nebyl v řízení před soudem použit jako důkaz. Nalézací soud tyto svědky u hlavního líčení vyslechl, přitom byly soudem čteny protokoly o jejich dřívějších (procesně bezvadných) výpovědích učiněných 7. 11. 2024 (tedy nikoli dovolatelem zpochybňovaný úřední záznam) z přípravného řízení v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Námitce dovolatele proto nelze přiznat žádné opodstatnění. Kromě toho bylo Okresním soudem v Jihlavě na tuto námitku již reagováno (viz odstavec 15 odůvodnění rozsudku).
10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Námitky obviněného založené na tom, že po poškozené I. D. nechtěl okamžité vydání peněz, ale jeho požadavek se vztahoval k penězům, které měly být teprve v budoucnu našetřeny, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jako přečin vydírání, nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku, rozumí se tím skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje obviněný. Dovolacímu důvodu tedy odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, byl nesprávně právně posouzen. Z popisu skutkového děje je jasně zřejmé, že obviněný vyžadoval po poškozené okamžité vydání peněz a tento požadavek doprovázel slovními pohrůžkami a gesty, jako např. mácháním pěstmi směrem k poškozené. Naproti tomu obviněný postavil svou argumentaci na obhajobě, podle které poškozené pouze vyčítal, že mu nic nenašetřila, a jeho požadavek se měl týkat financí, který by poškozená měla v budoucnu teprve naspořit. Je tak očividné, že dovolatel uplatněné námitky postavil na jiné verzi skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy.
12. Nevýstižný je výrok rozsudku, pokud uvádí, že obviněný požadoval po poškozené vydání částky 36 000 Kč. To sice obviněný požadoval, avšak pokud jde o tuto konkrétní částku, mohlo se jednat o výčitky, že mu tuto částku poškozená nenaspořila, a požadavek do budoucna. Podle poškozené obviněnému nic takového neslíbila a obviněný neměl v době činu ani jiný důvod pro závěr, že poškozená má pro něho bezprostředně k dispozici uvedenou částku, jíž by se mohl pomocí výhrůžek ihned zmocnit. Sama poškozená podle své výpovědi pouze slíbila obviněnému našetřit 4 000 Kč na ubytování v azylovém domě. Podstatné však je, že je prokázáno, že obviněný použil vůči poškozené pohrůžky bezprostředního násilí s tím cílem, aby mu poškozená ihned vydala nějaké peníze. Toho se ostatně domáhal i následně. Není pochyb o tom, že obviněný byl důvodně přesvědčen, že nějakými penězi poškozená disponuje, a chtěl je popsaným způsobem vymoci. Pokud jde o přesnou částku, ta není rozhodná, neboť nejde o skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže.
13. Jestliže obviněný požadoval mírnější trest odnětí svobody, odůvodnil to poukazem na (podle něj správnou) právní kvalifikaci skutku podle § 175 tr. zákoníku, kde je trestní sazba nižší. S ohledem na výše uvedené však taková mírnější právní kvalifikace nepřipadá v úvahu. Kromě toho námitky stran nepřiměřenosti trestu nespadají pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. zákoníku.
14. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 9. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu