7 Tdo 784/2024-685
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 122/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 94/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2024, č. j. 12 T 94/2023-614, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 60 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba byla stanovena na částku 200 Kč, takže celková výše peněžitého trestu činí 12 000 Kč, a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo povoleno zaplacení peněžitého trestu v měsíčních splátkách do čtyř měsíců od právní moci rozsudku s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátky včas. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. Š. s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný od dubna 2021 do 24. 3. 2023 na různých sociálních sítích, převážně ve volně přístupné facebookové skupině „XY“, opakovaně bez jakýchkoli podkladů, ačkoli věděl, že jsou tyto informace v rozporu se skutečností, uváděl o poškozeném R. Š., že je podvodník, mafián, darebák, člověk, který se dopouští nelegálního chovu hadů, provozuje množírnu a s hady nelegálně obchoduje, přičemž je součástí tzv. hadové mafie, a dále obviněný vylepoval QR kódy s odkazem na skupinu na sociálních sítích za účelem oslovení co největšího počtu lidí. Podle výroku o vině byly zmíněné informace způsobilé snížit čest a vážnost poškozeného u spoluobčanů a zaměstnavatele a mohly se dostat i k jeho zaměstnavateli, kterým je Národní divadlo Brno, kde zastává pozici obchodního ředitele, takže mohlo dojít až k ukončení této jeho funkce. Součástí výroku o vině je také zjištění, že obviněný intenzitu uvedených výroků stupňoval a pokračoval v nich přesto, že zmíněných tvrzení byl povinen se zdržet, což mu bylo uloženo předběžným opatřením Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 44 C 203/2022, vydaným na návrh poškozeného v řízení na ochranu osobnosti. Z celkového kontextu posuzovaného případu, vysvětleného v odůvodnění rozsudku, vyplývá, že vztahy mezi obviněným a poškozeným byly dlouhodobě narušeny různými neshodami v rámci společenství vlastníků jednotek (míněno bytových).
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 7 To 122/2024-650 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako přečin pomluvy podle § 184 odst.1, 2 tr. zákoníku. Poukázal na to, že jím použité výrazy měly převážně povahu hodnotících soudů, jimiž nelze naplnit znaky přečinu pomluvy. K údajům, které se týkaly chovu hadů, uvedl, že nebyly způsobilé ohrozit poškozeného „ve značné míře“, jak vyžaduje ustanovení § 184 odst. 1 tr. zákoníku. Dodal, že byl přesvědčen o pravdivosti svých údajů, takže ani po subjektivní stránce nemohl naplnit znaky přečinu pomluvy. Namítl, že výrok o vině je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, a že pokud jeho výroky měly nějak zasáhnout do sféry života poškozeného, spadaly do oblasti, v níž postačuje náprava prostředky občanského práva. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že údaje obviněného ohledně příslušnosti poškozeného ke zločinecké organizaci a ohledně jeho účasti na ilegálním chovu a obchodu se zvířaty byly nepravdivé a znamenaly prakticky nařčení z trestné činnosti. Dodal, že tyto údaje v případě pravdivosti mohly vést k podstatnému zásahu do postavení, resp. života poškozeného. Zdůraznil, že obviněný nedisponoval žádnými objektivními seriózními podklady, z kterých by mohl usuzovat na pravdivost svých sdělení, což svědčí nejméně o srozumění obviněného s tím, že postupuje protiprávně. Z hlediska zásady subsidiarity trestní represe konstatoval, že jednání obviněného nevykazuje nic, co by ukazovalo na nižší než obvyklý stupeň společenské škodlivosti typický pro trestný čin dané skutkové podstaty, a že na opatření v civilním řízení obviněný nereagoval. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Podle § 184 odst. 2 tr. zákoníku se posoudí čin, který pachatel spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
9. Uvedený trestný čin po objektivní stránce spočívá především ve sdělení „nepravdivého údaje“. Údajem je třeba rozumět takový projev, který je svou povahou způsobilý k tomu, aby mohl být posouzen, zda je v souladu, anebo v rozporu se skutečností. Za údaj v tomto smyslu nelze pokládat hodnotící soudy, které vyjadřují názor toho, kdo je pronáší.
10. Výrok o vině obviněného je zčásti založen na zjištění, podle něhož obviněný o poškozeném uváděl, že je podvodník, mafián a darebák. Těmito slovy se paušálně vyjadřuje mínění, že někdo se dopouští nějakého protiprávního, kriminálního, nemorálního či jinak nekalého jednání. Pokud obsahem uvedených projevů není bližší konkretizace takového jednání, pak tyto projevy nemají povahu sdělení údajů, neboť jsou neurčité, nekonkrétní a nevyjadřují nic, co by se dalo měřit hlediskem souladu se skutečností. Uvedené projevy vyjadřují paušální hodnotící úsudek, jehož obsahem je vyhraněný negativní názor na osobu poškozeného. Citované projevy lze považovat za urážlivé, hanobící a dehonestující, avšak nejsou způsobilé naplnit zákonný znak „údaj“ ve smyslu § 184 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Za sdělení údajů lze naopak pokládat to, že obviněný o poškozeném uváděl, že se dopouští nelegálního chovu hadů, provozuje množírnu, nelegálně obchoduje s hady a je součástí tzv. hadové mafie.
12. Sdělení, že poškozený se dopouští nelegálního chovu hadů, mělo reálný základ v tom, že poškozený skutečně choval hady, což je patrno i ze zjištění soudů. Přitom k tomuto chovu poškozený nepotřeboval žádné úřední povolení, neporušoval chovem hadů žádný úřední zákaz, takže jeho chov hadů nemohl být nelegální. Obviněný se v dovolání snažil svůj údaj o nelegálnosti chovu hadů interpretovat tak, že poškozený choval hady v nebytovém prostoru, který užíval na podkladě podnájemní smlouvy odporující zákonu. I kdyby tomu tak případně bylo, zůstává skutečností, že chov hadů jako takový nebyl nelegální, a že nelegální mohlo být nanejvýš užívání zmíněného nebytového prostoru. Ze zjištění soudů je zřejmé, že obviněný svá sdělení formuloval jako nelegální chov hadů, a nikoli jako nelegální užívání nebytového prostoru. Posuzované sdělení se tedy evidentně vztahovalo k chovu hadů. Ten nebyl nelegální, takže sdělení obviněného, že poškozený se dopouští nelegálního chovu hadů, mělo povahu nepravdivého údaje.
13. Sdělení, že poškozený provozuje množírnu hadů, bylo v rozporu se skutečností, takže bylo nepravdivým údajem. Podle zjištění soudů opírající se o závěry kontrol orgánů veterinární správy chov hadů, jak ho prováděl poškozený, neměl povahu množírny. Šlo tedy o další nepravdivý údaj obviněného. Přitom použití pojmu množírna evokuje představu, že zvířata jsou chována v nevyhovujících podmínkách, jsou týrána a jediným účelem jejich chovu je rozmnožování a prodej. Nic na tom nemění, že podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb. ve znění novely zákona č. 501/2020 Sb.) je pojem „množírna“ spjat s nelegálním způsobem chovu psů a koček. Jednak tedy (z ryze formálního hlediska) nemohl obviněný provozovat množírnu hadů, především je ale podstatné, že i hadi jakožto obratlovci jsou citovaným zákonem chráněni a jejich chov způsobem charakterizovaným pojmem „množírna“ by mohl naplňovat znaky trestného činu týrání zvířat.
14. Sdělení, že obviněný je součástí tzv. hadové mafie, tedy v podstatě zločinecké organizace, bylo rovněž nepravdivé. Způsob a okolnosti chovu hadů byly podle zjištění soudů takové, že poškozeného lze charakterizovat jen jako individuálního chovatele bez začlenění do nějaké organizované skupiny zaměřené na kriminální činnost spojenou s chovem hadů.
15. Sdělení, že poškozený nelegálně obchoduje s hady, nelze z hlediska jeho souladu se skutečností, tj. z hlediska jeho pravdivosti, spolehlivě posoudit. Soudy v tomto ohledu neučinily žádné jasné zjištění, což Městský soud v Brně v odůvodnění rozsudku vysvětlil tím, že „nebyly navrženy konkrétní důkazy, které by mohly k jakýmkoli zjištěním tohoto druhu vést“ (odst. 15 na str. 9 odůvodnění rozsudku).
16. Lze tedy uzavřít, že zákonnému znaku „nepravdivý údaj“ ve smyslu § 184 odst. 1 tr. zákoníku odpovídají sdělení, v nichž obviněný tvrdil, že poškozený se dopouští nelegálního chovu hadů, že provozuje množírnu a že je součástí tzv. hadové mafie. Ostatní sdělení obviněného, která jsou uvedena ve výroku o vině, sice nenaplňují uvedený zákonný znak, avšak dokreslují celkový negativní vztah obviněného k poškozenému, zejména v tom směru, že obviněný napadal poškozeného nejen nepravdivě, ale i urážlivě, přičemž tak činil dlouhodobě a velmi sveřepě.
17. Další nezbytnou podmínkou spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku je způsobilost nepravdivého údaje „značnou měrou“ ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Podstatná je tedy způsobilost údaje k takovému ohrožení, k němuž ale nemusí nutně dojít. Nestačí jakékoli malé, minimální ohrožení. V této spojitosti je zároveň nutno zdůraznit, že uvažovanou způsobilostí se musí vyznačovat takové projevy obviněného, které mají povahu nepravdivého údaje. Jiné projevy, které mají povahu hodnotícího soudu nebo povahu údaje, jehož pravdivost či nepravdivost zůstala nejasná, jsou z uvedeného hlediska irelevantní. Z tzv. právní věty výroku o vině vyplývá, že v dané věci šlo podle závěru soudů o ohrožení vážnosti poškozeného u spoluobčanů a o jeho poškození v zaměstnání.
18. Ohrožení vážnosti u spoluobčanů může mít i jinou podobu než poškození v zaměstnání nebo narušení rodinných vztahů. Může jít o ohrožení dobré pověsti dané osoby, které by průměrný jedinec právem pociťoval jako příkoří, neboť by bylo pravděpodobně spojeno s výrazně negativním hodnocením, popřípadě morálním odsudkem ze strany spoluobčanů. Postačí, že u některých spoluobčanů. Takový charakter by mohlo mít například nepravdivé sdělení, že dotyčná osoba je trestně stíhána, popřípadě že byla v minulosti za trestný čin odsouzena, že je závislá na alkoholu, že vystudovala vysokou školu s využitím podvodu, že trpí závažnou duševní chorobou apod. (Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 1511-1512). Může ale jít právě také o nepravdivý údaj, že daná osoba podniká v rozporu se zákonem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 8 Tdo 102/2013).
19. Ohrožením vážnosti se rozumí stav, kdy se poškozený v očích ostatních občanů jeví jako člověk, který nezasluhuje jejich plné úcty, respektu, uznání apod. Za ohrožení vážnosti „značnou měrou“ pak je třeba považovat stav, kdy negativní vztah ostatních občanů k poškozenému je silnější, což se projevuje např. tím, že ostatní občané mají o poškozeném alespoň z určitého hlediska silně kritické či odsuzující smýšlení, případně se dokonce od poškozeného distancují, odvracejí, odmítají ho. Způsobilost nepravdivého údaje ohrozit značnou měrou vážnost poškozeného u spoluobčanů je třeba posuzovat podle okolností konkrétního případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení apod.
20. Nepravdivé údaje, podle nichž poškozený nelegálně chová hady, provozuje množírnu a je členem tzv. hadové mafie, byly způsobilé ohrozit vážnost poškozeného značnou měrou, neboť vykreslovaly poškozeného v podstatě jako osobu s příslušností ke zločinecké organizaci. Nešlo přitom o nějaký zjevně nesmyslný údaj, neboť je všeobecně známo, že zločinecké organizace zabývající se obchodováním se zvířaty či jejich částmi existují. Obviněný šířil uvedené údaje dlouhodobě, soustavně, úporně a způsobem účinným k tomu, aby se dostaly k širokému okruhu spoluobčanů poškozeného.
21. Ve sféře pracovního uplatnění poškozeného se značná míra ohrožení vážnosti může demonstrovat ztrátou zaměstnání, odvoláním z vedoucí či řídící funkce apod. Způsobilost poškodit jej v zaměstnání soudy spatřovaly v možnosti, že by poškozený přišel o zaměstnání ve funkci obchodního ředitele Národního divadla Brno. Obviněný neadresoval nepravdivé údaje o poškozeném přímo jeho zaměstnavateli, tj. Národnímu divadlu Brno, avšak v rámci uvádění nepravdivých údajů výslovně zmiňoval také postavení poškozeného jako obchodního ředitele Národního divadla Brno. Evidentním účelem tohoto postupu obviněného bylo zpochybnit osobní kredit poškozeného a prezentovat ho jako osobu, která pro svou nelegální činnost a spojení se zločineckou organizací nemá morální způsobilost k výkonu svého zaměstnání. K tomu přistupuje účinný způsob šíření nepravdivých údajů, který zvyšoval pravděpodobnost toho, že se dostanou také do sféry zaměstnavatele poškozeného a vyvolají jeho pozornost. Pokud by v takovém případě byly údaje obviněného pravdivé, lze reálně uvažovat o tom, že zaměstnavatel poškozeného by nechtěl, aby tak exponovanou funkci, jakou je funkce obchodního ředitele, u něho vykonával poškozený, a že by proto přikročil k jeho odvolání. Je tudíž namístě závěr, že nepravdivé údaje obviněného byly způsobilé ohrozit poškozeného i v jeho zaměstnání „značnou měrou“.
22. K tomu, aby o poškozeném šířil nepravdivé údaje, obviněný neměl žádný seriózní podklad. Ostatně ani sám obviněný neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by byť jen náznakem svědčily o možnosti, že jeho údaje jsou pravdivé. Východiskem údajů obviněného sice byl fakt, že poškozený chová hady, avšak obviněný od toho odvíjel údaje, které již byly nepravdivé a neměly se skutečností nic společného. Námitky obviněného uplatněné v tom směru, že subjektivně byl přesvědčen o pravdivosti uváděných údajů, nemohou obstát. Absence čehokoli, z čeho by se dalo objektivně usuzovat na to, že údaje obviněného jsou pravdivé, jasně svědčí o tom, že obviněný si byl vědom nepravdivosti svých údajů a že je chtěl jako nepravdivé šířit. Závěr Městského soudu v Brně, že obviněný jednal v přímém úmyslu, tj. v úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je tedy přijatelný.
23. Namítaná subsidiarita trestní represe je zakotvena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Tím je zároveň vyjádřeno, že trestní represe je krajním prostředkem ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Citované ustanovení představuje materiální korektiv formálního pojetí trestného činu. V posuzované věci jde o případ vyznačující se takovou mírou společenské škodlivosti, při které je namístě uplatnění trestní odpovědnosti. Způsob provedení a další okolnosti spáchaného činu lze charakterizovat tak, že nijak nevybočují z obvyklého rámce typové společenské škodlivosti trestného činu pomluvy podle § 184 tr. zákoníku. Pominout nelze ani to, že pokud se poškozený bránil prostředky soukromého práva a dosáhl v občanském soudním řízení vydání předběžného opatření, podle kterého byl obviněný povinen zdržet se svých tvrzení, nemělo to očekávaný účinek, neboť obviněný v šíření nepravdivých údajů pokračoval. I přesto, že chov značného počtu (50 kusů) hroznýšovitých hadů v panelovém domě může bezpochyby u sousedů oprávněně vzbuzovat nepříjemné pocity, nebyl – jak už řečeno – chov hadů poškozeným nelegální a obviněný se nemohl nápravy domáhat protiprávními prostředky, tím méně jednáním, které má znaky trestného činu. Nic na tom nemění, že z posuzovaného případu je zřejmé, že by bylo namístě chov hadů přísněji právně regulovat. Výrok o vině obviněného není v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe.
24. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu