U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. července 2015 v
Brně dovolání obviněného A. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 4 To 663/2014, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 47/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K.
odmítá.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, sp. zn.
3 T 47/2014, uznal obviněného A. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným
zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který podle
skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 9. 11. 2013 kolem 22:10 hod. v J. H. na sídlišti V. na chodníku
před domem čp. .... v podnapilém stavu po krátké slovní rozepři úmyslně fyzicky
napadl poškozeného M. J., nar. ...., takovým způsobem, že jej zboku kopnul do
pravého kolena, následkem čehož mu způsobil zranění v podobě ruptury, tedy
přetržení zadního rohu vnitřního a zevního menisku a úplnou rupturu předního
zkříženého vazu pravého kolenního kloubu s vnitrokloubním krevním výronem,
které si vyžádalo chirurgický zákrok při hospitalizaci v Nemocnici v J. H. s
léčením, jež nebylo u poškozeného M. J. do současné doby ukončeno.
Podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82
odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Zdravotní pojišťovny
ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, IČ:
47114304, na náhradu škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 1. 2015, sp.
zn. 4 To 663/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného
podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal
obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého včas
dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a
provedenými důkazy, neboť v řízení nebyly podle něj provedeny důkazy podle § 2
odst. 5 tr. ř. a nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení jeho
práva na spravedlivý soudní proces. Obviněný vytkl, že orgány činné v trestním
řízení nezkoumaly jeho obhajobu a neprovedly žádné důkazy, které by objasnily,
zda se skutečně nacházel na místě činu nebo zda byl na jiném místě. Uvedl, že v
jeho trestní věci došlo k procesní situaci tzv. opomenutých důkazů, protože
navrhl provedení několika konkrétních důkazů – výslech svědkyně M. B., výpis z
policejního systému za účelem zjištění data vyhotovení úředního záznamu o
podaném vysvětlení a výpis z informačního systému Policie České republiky z
důvodu prokázání hodnověrnosti svědkyně S. H., přičemž tyto návrhy byly soudy
obou stupňů bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnuty. Dále vytkl, že celé
trestní řízení je zatíženo vadou spočívající v rekognici provedené v rozporu s
ustanovením § 104b tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1
tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1.
2015, sp. zn. 4 To 663/2014, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze
dne 10. 9. 2014, sp. zn. 3 T 47/2014, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude
věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání
za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1
tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v
řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání
všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a
jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit
povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor
mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je
totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na
spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a
provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají
obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů
při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková
zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když
skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak
závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné
další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich
podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto
skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého
procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho
průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit
podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je
zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se
týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.,
nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi tyto
námitky patří argumentace obviněného, že v řízení nebyly provedeny důkazy podle
§ 2 odst. 5 tr. ř. a nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení jeho
práva na spravedlivý soudní proces. Dále mezi ně patří i námitka, že orgány
činné v trestním řízení žádným způsobem nezkoumaly jeho obhajobu a neprovedly
žádné důkazy, které by objasnily, zda se skutečně nacházel na místě činu nebo
zda byl na jiném místě, jakož i námitka tzv. opomenutých důkazů a námitka
nesprávně provedené rekognice ve smyslu § 104b tr. ř. Těmito námitkami obviněný
napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková
zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky
však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání
o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak
prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod
tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci
učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým
zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu
vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci
řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není
naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se
způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud
nezjistil žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou
stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. K. bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu