7 Tdo 8/2019-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 2. 2019 o dovolání
obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 7 To 85/2018, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 4/2018 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P.
odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 7. 2018, č. j. 34 T 4/2018-452,
byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3
písm. i) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání
sedmnácti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Tohoto trestného činu se dopustil v podstatě tím, že dne 19. 8. 2017 kolem
23.30 hodin v prostoru stanového tábořiště v lesním porostu nacházejícím se pod
spodním vjezdem do Fakultní nemocnice Plzeň-Lochotín, poblíž ulice XY v XY, po
předchozí slovní rozepři s poškozeným M. S., nar. XY, s nímž obýval uvedené
tábořiště, na poškozeného se záměrem jej usmrtit zaútočil jednak mačetou s
masívní čepelí o délce 43,5 cm, kterou jej intenzitou středního a velkého
stupně mnohokrát sekl do oblasti hlavy, krku a horních končetin, jednak dvěma
zašpičatělými kuchyňskými noži s čepelemi o délce 9,5 cm a 13 cm, kterými jej
silou střední intenzity čtyřikrát bodl do přední i zadní části hrudníku a
levého ramene, čímž mu způsobil
- v oblasti hlavy tři sečné rány v pravé části obličeje, tři sečné rány
v pravé části záhlaví nepronikající do dutiny lební, lamelovité seseknutí zevní
strany klenby lebeční, seseknutí části retní červeně dolního rtu, krevní výron
ve svalovině jazyka, tržné rány s krevními výrony na slizniční ploše dolního
rtu a otok mozku se zakrvácením mezi měkkými plenami levé polokoule,
- v oblasti krku dvě sečné rány pronikající do hrtanu, průdušnice a
jícnu, rozseknutí skeletu pravé strany hrtanu (v úrovni chrupavky štítné) s
přeseknutím nervově-cévního svazku v místě společné krkavice a hrdelní žíly na
pravé straně, odseknutí záklopky hrtanové a proseknutí stěny průdušnice i stěny
jícnu,
- v oblasti horních končetin pět sečných ran na horní ploše pravého
ramene, pět sečných ran na zevní ploše pravé paže, čtyři sečné rány na malíkové
hraně pravého předloktí, jednu sečnou ránu na zevní straně pravého zápěstí, dvě
sečné rány na hřbetní straně pravé ruky, sečnou a bodnou ránu levého ramene a
tři sečné rány levé ruky s jejím rozseknutím,
- v oblasti hrudníku tři bodné rány, z toho dvě o hloubce 1,5 cm na jeho
přední straně a jednu o hloubce 2,5 cm na zadní straně, které nepronikaly do
dutiny pohrudniční,
- dále u poškozeného došlo v oblasti krku a hrudníku k vylití velkého
množství krve do dýchacích cest a masivnímu vdechnutí krve do plic s akutní
rozedmou plic,
v důsledku popsaného útoku, který trval několik minut a u poškozeného vyvolával
velkou fyzickou bolest a značně intenzivní strach s vědomím bezprostředního
ohrožení života, poškozený přímo na místě po několika minutách zemřel, přičemž
bezprostřední příčinou jeho smrti byl traumatický šok s vykrvácením při
přeseknutí stěny velkých krčních cév (tepny a žíly) vpravo.
K odvolání obviněného směřujícího do výroků o vině i trestu byl rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 7 To 85/2018-495, rozsudek
krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o
trestu a obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků
se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání nevykazuje znaky
kvalifikované skutkové podstaty zločinu vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3
písm. i) tr. zákoníku, neboť nebylo spácháno zvlášť surovým způsobem.
Bezprostřední příčinou smrti poškozeného byl traumatický šok s vykrvácením při
přeseknutí stěny velkých krčních cév (tepny a žíly) vpravo, tedy v důsledku
dvou sečných ran. Ostatní sečné ani bodné rány smrtelné nebyly. Nebylo přitom
možné určit pořadí jednotlivých ran a nelze tak vyloučit, že poškozený zemřel v
krátké době po zahájení útoku, byť byla zjištěna určitá obranná zranění na
rukou. Pouze z použití většího počtu nástrojů nelze podle obviněného usuzovat,
že útok byl proveden zvlášť surově, s důrazem na slovo „zvlášť“. Aniž by chtěl
obviněný zlehčovat a omlouvat své jednání, je toho názoru, že devastace těla
poškozeného nebyla natolik výrazná jako v případech publikovaných v judikatuře.
Skutek byl přitom překvalifikován z vraždy v prvním odstavci až na konci
přípravného řízení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek
Vrchního soudu v Praze a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí se
závazným právním názorem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
připomněla, že s obhajobou obviněného obsaženou v jeho dovolání se zabývaly již
soud nalézací i soud odvolací. Ztotožnila se s názorem soudů, že způsob
usmrcení poškozeného byl výjimečný počtem zasazených ran, konkrétně se jednalo
o 29 sečných ran a 4 bodné rány v horní části těla, přičemž sečné rány byly
vedeny silou střední a velké intenzity. Obviněný vystřídal tři vražedné
nástroje a dva mechanismy vzniku zranění (sekání a bodání), jednalo se o útok
mimořádně surový a použitá právní kvalifikace je přiléhavá. Státní zástupkyně
navrhla, aby Nejvyšší soud odvolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k
tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm.
b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.)
a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně
neopodstatněné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Dovolatel uvedl v zásadě jedinou námitku, kterou mezi jinými uplatnil také v
odvolacím řízení a odvolací soud se k ní v odstavci č. 18 odůvodnění svého
rozsudku přesvědčivě vyjádřil. Naplněním přisouzeného znaku kvalifikované
skutkové podstaty se v odstavcích č. 54-56 odůvodnění svého rozsudku zabýval
také soud prvního stupně. Se závěry obou nižších soudů se Nejvyšší soud
ztotožňuje.
Část argumentace obviněného by bylo možno vztáhnout spíše k znaku „zvlášť
trýznivým způsobem“, jehož naplnění však soud prvního stupně neshledal, a to s
ohledem na skutečnost, že útok sice vyvolával velkou bolest a strach, avšak
trval jen několik minut, přičemž v důsledku postupného vykrvácení mohl
poškozený již v jeho průběhu upadat do bezvědomí. Je tedy možné, že některé
rány plně nevnímal. Oproti tomu soudy shledaly za naplněný znak „zvlášť surovým
způsobem“.
Obecně je třeba připomenout, že spácháním trestného činu vraždy zvlášť surovým
způsobem se rozumí vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se
podstatně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není
však nezbytné, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného.
Může k němu dojít i v případě, kdy oběť je již v počátku útoku v bezvědomí.
Jako zvlášť surový je možno označit útok vyznačující se extrémně vysokou
intenzitou, výraznou brutalitou, provázený nezřídka užitím většího počtu
nástrojů nebo mechanismů. Přitom bude vždy třeba přihlížet k tomu, že spáchání
trestného činu vraždy v sobě nutně obsahuje určité prvky surovosti. Musí tedy
jít o takovou míru surovosti, která se výrazně vymyká z rámce běžného u většiny
trestných činů tohoto druhu. Typicky to bude takový způsob útoku, který je
spojen s ubíjením oběti a nápadnější devastací jejího těla (např. vražda
provedená ukopáním nebo rozdupáním hlavy oběti anebo vražda provedená nejprve
zasazením většího množství bodných ran a poté škrcením oběti, popř. vražedný
útok sekyrou, při kterém byla téměř oddělena hlava oběti od těla, přičemž oběti
byly zasazovány i další rány do různých částí těla apod.). O takový způsob
provedení činu nejde, když pachatel okamžitě usmrtí jiného úderem klacku,
jednou ranou sekery do hlavy oběti, bodnou ranou do srdce, uškrcením po
přivedení do bezvědomí anebo zastřelením. Jednání spočívající v surovém
nakládání s tělem již usmrcené oběti, např. zohavení mrtvoly nebo její postupná
likvidace po oddělení jednotlivých částí těla, není zvlášť surovým způsobem
spáchání trestného činu vraždy. Rozhodující totiž je, jakým způsobem byla oběť
usmrcena (Šámal, P., a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství
C. H. Beck, 2012, s. 1476-1477).
Obviněný de facto naznačoval, že smrt poškozeného nastala v důsledku pouze dvou
sečných ran, kterými byly porušeny důležité cévy, a protože nelze určit pořadí
ran, je možné, že tyto rány zasadil poškozenému hned zpočátku, přičemž následně
již sekal do mrtvého těla. Takový průběh skutku ovšem neodpovídá závěrům
učiněným soudem prvního stupně. Z dokazování totiž vyplynulo, že poškozený
umíral řádově několik minut, nebyl tedy hned mrtev, ba ani nemohl hned ztratit
vědomí. Naopak, četné rány na rukou včetně jedné rozseknuté ruky svědčí o tom,
že se snažil útoku bránit. Navíc podle vyjádření znalců je z ran patrné, že
všechny byly poškozenému způsobeny v době, kdy byl naživu. Nejde tedy o případ,
kdy pachatel oběť usmrtí jednou ranou. Současně nelze přistoupit na obviněným
naznačovaný názor, že vražda byla spáchána pouze těmito dvěma sečnými ranami,
neboť jeho jednání tvořilo jeden skutek a veškeré údery byly vedeny záměrem
usmrtit poškozeného.
Nejvyšší soud je, stejně jako soudy nižších stupňů, toho názoru, že devastace
těla poškozeného byla značná. Je to patrné z fotografií založených ve spise a
ostatně si to lze představit i na základě samotného popisu skutkových okolností
ve výroku rozsudku. K útoku obviněný použil tři různé nástroje zahrnující dva
mechanismy (sekání a bodání). Samotné sekání mačetou směřované vůči osobě,
která je schopná pohybu a určité obrany, přitom nepředstavuje vzhledem ke
způsobení následku v podobě smrti právě nejefektivnější způsob provedení, zato
však dobře umožňuje dát průchod agresivitě a vzteku. Provedení útoku se tak v
daném případě vyznačovalo vysokou mírou bezohlednosti vůči poškozenému a jeho
utrpení a lze je považovat za zcela srovnatelné s případy popsanými v
judikatuře. Podle ní je pro naplnění znaku „zvlášť surovým způsobem“ ve smyslu
§ 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku zásadní, že čin svým provedením výraznou
měrou přesáhl obvyklou míru surovosti, což je dáno především okolnostmi, které
charakterizují použité násilí z hlediska vnějšího dopadu činu na poškozeného.
Rozumí se jím vražedný útok s vysokou mírou brutality, která se podstatně
vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však
vyloučeno, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného (viz
rozhodnutí č. 21/2015 Sb. rozh. tr.).
Ze strany obviněného se jednalo o útok mimořádně surový, který se zejména
počtem bodných a sečných ran, způsobem provedení, intenzitou a devastací těla
oběti vymykal z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Soudy
tudíž nepochybily v právním posouzení zjištěného skutku, který kvalifikovaly
jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, neboť
šlo o úmyslné usmrcení jiného zvlášť surovým způsobem.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu
s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu