7 Tdo 803/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2004 o dovolání
obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004, sp.
zn. 7 To 159/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. 2 T 77/2000 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t
á .
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 2 T
77/2000, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219
odst. 1 tr. zák.
Podle zjištění krajského soudu se jej dopustil tím, že dne 25. 12. 1999 ve
společném bytě v M., K. 535/5, fyzicky napadl svou manželku I. M. poté, co ho
slovně a fyzicky napadla, a to tak, že ji několikrát udeřil nezjištěným tupým
předmětem do hlavy, škrtil ji provazem, rdousil ji a zasadil jí deset bodných
ran kuchyňským nožem o délce čepele 13,5 centimetru do přední části hrudníku a
způsobil jí tak smrt v důsledku stlačování krku při rdoušení se zlomením
jazylky a v důsledku bodných poranění nitrohrudních orgánů a tkání se zasažením
srdečnice s následným krvácením a zasažením levé plíce doprovázené jejím
ochabnutím.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 7 To 159/2003, jako nedůvodné podle §
256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce JUDr. J. K. dovolání.
Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť
napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a
to v důsledku nesprávného posouzení jeho příčetnosti. Jak krajský, tak vrchní
soud podle názoru dovolatele pochybily, když nedospěly k závěru, že se
trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, a protiprávně tak
pominuly při ukládání trestu ustanovení § 32 odst. 1, § 32 odst. 2, eventuálně
§ 40 tr. zák. Vrchní soud podle mínění obviněného pochybil navíc tím, že
odborné námitky, které před ním obviněný vznesl, bez dalšího odmítl, aniž by k
tomu byl podle přesvědčení obviněného kompetentní. Obviněný má za to, že k
posouzení vznesených námitek vrchní soud měl přinejmenším předvolat některého
ze znalců, kteří zpracovávali revizní znalecký posudek o vyšetření jeho
duševního stavu. Obviněný dále oběma soudům vytýká, že při svém rozhodování
nevycházely ze znaleckého posudku, který předložil a který připouštěl možnost
snížení jeho ovládacích schopností v době činu až podstatnou měrou. Oba soudy
navíc podle obviněného porušily zásady bezprostřednosti a ústnosti, když
zpracovatele tohoto posudku nevyslechly.
Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu
s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru obviněný vedle dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil materiálně i dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to prostřednictvím námitky, že
při ukládání trestu měla být aplikována ustanovení § 32 odst. 1, § 32 odst. 2,
eventuálně § 40 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně dále stručně rekapitulovala
závěry tří znaleckých posudků, které byly k vyšetření duševního stavu
obviněného v průběhu řízení vypracovány. Podle jejího názoru soudy
nepochybily, když vyšly z revizního znaleckého posudku a dospěly na jeho
podkladě k závěru o lehkém snížení ovládacích schopnosti obviněného v době
činu. Nejvyšší státní zástupkyně má zato, že při ukládání trestu obviněnému
nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 32 odst. 1, § 32 odst. 2 ani § 40 tr.
zák. Vzhledem k tomu navrhovala, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle
§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat
za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění
námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím
přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje
namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených
důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Příčetnost obviněného, k jejímuž posouzení se soustředily námitky obviněného,
je jednou z podmínek trestní odpovědnosti. Podle § 12 tr. zák. kdo pro duševní
poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost
nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
V posuzovaném případě učinily soudy závěr o příčetnosti obviněného (tj. o
zachování jeho schopnosti rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost a o
mírném, forenzně nepodstatném snížení jeho schopnosti ovládnout své jednání v
době činu) na podkladě skutkového zjištění, že obviněný byl v době činu jen
lehce ovlivněn toxikologicky významnými látkami (viz str. 5 usnesení vrchního
soudu). Obviněný přitom ve svém dovolání nenapadá způsob, jakým soudy skutkové
závěry o jeho duševním stavu v době činu vyhodnotily z hlediska kritérií § 12
tr. zák., nýbrž polemizuje s tím, jak k těmto skutkovým zjištěním dospěly.
V posuzované věci byly postupně vypracovány celkem tři znalecké posudky o
vyšetření duševního stavu obviněného a na soudech bylo, aby tyto posudky
hodnotily v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v souhrnu s dalšími
provedenými důkazy, což také učinily. Zatímco soudy při formování svých
skutkových závěrů vyšly ze znaleckého posudku, který byl vypracován v pořadí
jako třetí, obviněný považuje za správný jiný z nich. V této souvislosti
zpochybňuje procesní postup při provádění důkazů těmito posudky, jakož i
způsob, jakým soudy tyto posudky hodnotily, a skutkové závěry, které z nich a
dalších důkazů ohledně jeho duševního stavu v době činu vyvodily.
Takto pojatými námitkami však obviněný nemohl naplnit deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním
posouzení skutku. Ten by byl naplněn v případě, že by obviněný napadal právní
posouzení skutkových závěrů o jeho duševním stavu v době činu ve vztahu ke
kritériím nepříčetnosti uvedeným v § 12 tr. zák. Obviněný však primárně napadal
skutková zjištění týkající se míry jeho intoxikace v době činu a vlivu této
intoxikace na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, domáhal se jejich změny
a teprve s těmito případnými změnami skutkových zjištění spojoval možnost
jiného hodnocení jeho příčetnosti a právního posouzení skutku.
Námitky obviněného dožadující se uložení mírnějšího trestu za použití § 32
odst. 1, § 32 odst. 2, resp. § 40 tr. zák. pak dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nenaplňovaly, neboť nesouvisely s právním
posouzením skutku.
Výměru uloženého trestu lze dovoláním napadat toliko z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podmínkou je, že obviněnému byl uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným.
O takový případ se v posuzované věci zjevně nejednalo. Obviněný byl uznán
vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. s trestní sazbou od
10 do 15 let odnětí svobody. Trest v trvání jedenácti roků odnětí svobody je
tedy přípustným druhem trestu uloženým v rámci příslušné trestní sazby.
Uvedený dovolací důvod proto obviněný nemohl naplnit prostřednictvím svých
námitek tvrdících pouhou nepřiměřenost uloženého trestu s poukazem na možnost
jeho snížení podle § 40 odst. 1 tr. zák., resp. § 32 odst. 1 nebo § 32 odst. 2
tr. zák.
Navíc podmínkou aplikace ust. § 32 odst. 1, resp. § 32 odst. 2 tr. zák. je
závěr, že obviněný se činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnost, který si, a
to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky. Soudy však dospěly k
závěru, že obviněný spáchal čin ve stavu nepodstatného snížení ovládacích
schopnosti, které si přivodil zaviněně sám.
IV.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. M. bylo podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a jako takové je podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr