7 Tdo 805/2011-18
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2011 dovolání
obviněného V. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp.
zn. 4 To 116/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn.
95 T 166/2009 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 4 To 116/2010.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 95 T 166/2009, byl
obviněný V. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm.
d), e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů) a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na
pět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen
do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného M. P.
Odvolání obviněného V. D., podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 4 To 116/2010, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Obviněný V. D. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že hlavní
líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ačkoli se prostřednictvím družky
omluvil a k hlavnímu líčení se nedostavil z důvodu domácího léčení. Dále vytkl,
že v jeho nepřítomnosti rozhodl napadeným usnesením také Krajský soud v Brně,
který ho k veřejnému zasedání řádně ani nepředvolal. Obviněný se dovoláním
domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal
Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Brně,
bylo veřejné zasedání nařízeno na 16. 3. 2010, avšak bylo odročeno z důvodu
nepřítomnosti obviněného, u něhož nebylo vykázáno doručení. Nový termín
veřejného zasedání byl stanoven na 13. 4. 2010 s tím, že předseda senátu
Krajského soudu v Brně nechal obviněnému do vlastních rukou prostřednictvím
pošty zaslat vyrozumění o veřejném zasedání a zároveň dal toto vyrozumění
vyvěsit na úřední desku soudu. Obviněný se k veřejnému zasedání nařízenému na
13. 4. 2010 nedostavil. Podle protokolu o veřejném zasedání Krajský soud v Brně
konstatoval, že bylo „doručení vykázáno vyvěšením na úřední desce“, a rozhodl o
konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.
S tímto postupem Krajského soudu v Brně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Pro
konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyla splněna základní
podmínka spočívající v tom, aby obviněnému bylo doručeno vyrozumění o veřejném
zasedání nebo aby nastala zákonná fikce doručení.
Vyrozumění o veřejném zasedání nebylo obviněnému doručeno. To je zjevné z
doručenky založené na č. l. 77 spisu, neboť doručenka není opatřena podpisem
obviněného nebo jiným údajem prokazujícím doručení. Na doručence ovšem nejsou
uvedeny ani žádné jiné relevantní údaje, z nichž by se dalo usuzovat na možnost
vzniku fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení
nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen,
zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může
vyzvednout, s tím, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od
uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát
o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě zdržuje, nebo uvedenou adresu označil
pro účely doručování. Z doručenky není patrno, že by zásilka adresovaná
obviněnému byla uložena a že by obviněný byl nějak vyrozuměn o uložení, resp. o
místě, kde si může zásilku vyzvednout. Pro úplnost je třeba poznamenat, že na
doručence není vyznačeno ani to, zda zásilka byla vložena do domovní nebo jiné
schránky, i když tento úkon sám o sobě, tj. bez splnění zákonných podmínek
vzniku fikce doručení, nemá žádné účinky. Nenastala tedy fikce doručení, která
jinak v posuzovaném případě nebyla vyloučena ustanovením § 64 odst. 4 písm. a)
tr. ř., neboť předmětem doručení bylo vyrozumění o veřejném zasedání (nikoli
předvolání k veřejnému zasedání).
Účinky doručení nemělo to, že vyrozumění o veřejném zasedání bylo vyvěšeno na
úřední desce soudu. Takový postup trestní řád v ustanoveních o doručování (§ 62
- § 64a tr. ř.) nepřipouští a nelze ho uplatnit ani s ohledem na ustanovení §
63 odst. 1 tr. ř. s použitím ustanovení § 501 o. s. ř., neboť toto ustanovení
občanského soudního řádu se týká případů, kdy zákon stanoví, že písemnost má
být vyvěšena na úřední desce soudu. Na posuzovaný případ není aplikovatelné
žádné ustanovení, jímž by zákon stanovil, že vyrozumění o veřejném zasedání
adresované obviněnému by mělo být vyvěšeno na úřední desce soudu. Příkladem
ustanovení, kdy zákon toto stanoví, je § 306 odst. 2 tr. ř., avšak toto
ustanovení se týká řízení proti uprchlému (takové řízení se proti obviněnému
nevedlo).
Za tohoto stavu nemůže obstát závěr Krajského soudu v Brně, že obviněnému bylo
doručeno vyrozumění o veřejném zasedání, a na to navazující postup spočívající
v provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Tento postup byl
nepřípustným zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání
věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Napadené usnesení Krajského soudu v Brně tedy vzešlo z řízení, v němž byla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení,
zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila
podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout. Krajský soud v Brně znovu rozhodne o odvolání
obviněného V. D. podaném proti rozsudku Městského soudu v Brně, přičemž bude
dbát na dodržení ustanovení upravujících přítomnost obviněného ve veřejném
zasedání.
V rámci nového projednání věci před Krajským soudem v Brně jako soudem
odvolacím může obviněný namítat i vady řízení předcházejícího rozsudku
Městského soudu v Brně, tj. i to, že hlavní líčení bylo konáno v jeho
nepřítomnosti, a Krajský soud v Brně se musí s těmito námitkami vypořádat. Za
situace, kdy správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, je primárně
věcí přezkumu odvolacím soudem, nepovažoval Nejvyšší soud za nutné zabývat se
tou částí dovolání, která se týkala hlavního líčení, zvláště když jde o otázku,
kterou odvolací soud zatím ani neposuzoval.
Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit
se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Městského soudu v Brně
dne 18. 10. 2010, avšak věc byla ve stavu umožňujícím rozhodnutí předložena
Nejvyššímu soudu až dne 15. 6. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před
Nejvyšším soudem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec