7 Tdo 807/2016-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2016 o dovolání obviněného Ing. J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 476/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 46/2014 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá.
Obviněný Ing. J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 9 To 476/2015, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 5 T 46/2014. Napadl výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek se nestal tak, jak byl popsán v rozsudcích soudů. Poukázal na „extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a hmotně právním posouzením skutku“ a vytkl také neúplnost dokazování. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Již v usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 474/2015, jímž byly v této věci zrušeny dřívější rozsudky obou soudů pro nesprávnost právního posouzení skutku jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší soud vyložil, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou skutkové námitky, tj. námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, ale jen právní námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí).
Napadeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným a odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, s upřesňujícím doplněním převzatých z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 1. 2014 kolem 05,00 hodin v P., M. ul., před restaurací Zephyr Excelent Urban Club po slovní rozepři, ke které předtím došlo uvnitř restaurace, napadl poškozeného T. Ž. několika údery pěstí do obličeje a způsobil mu vícečetné zlomeniny obličejového skeletu vpravo, a to zlomeninu přední a zadní stěny dutiny horní čelisti, zlomeninu oblouku lícní kosti, zlomeninu zevní stěny očnice a zlomeninu nosních kůstek, přičemž toto zranění bylo provázeno bolestivostí a nutností dodržovat klidový režim a vedlo k omezení obvyklého způsobu života poškozeného po dobu delší jednoho týdne, ne však delší šesti týdnů, a dále poškozenému způsobil povrchní tržně zhmožděné rány kůže nosu a levé tváře, krevní výrony v okolí obou očnic s otokem obou tváří a nevelké krevní výrony pod spojivkou obou očních bulbů.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek, tj. skutek zjištěný soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, podle nichž poškozeného nenapadl, neudeřil a nezpůsobil mu žádné zranění, dále na námitkách, podle nichž jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena, a konečně na námitkách, podle nichž pokud nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů, zůstalo dokazování neúplné. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. O nic takového se ovšem v posuzované věci nejedná.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, z kterých v napadeném rozsudku s dílčím doplněním vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, zejména ne pokud jde o zjištění, že obviněný napadl poškozeného a způsobil mu zranění. Zjištění soudů, že obviněný byl pachatelem napadení, má jasný obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozeného, který podrobně, konkrétně a bez významnějších rozporů popsal vznik konfliktu, okolnosti a způsob, jímž ho obviněný napadl, způsob své obrany a průběh následujících událostí, kdy se nejprve odebral domů a poté byl na podnět bratra odvezen záchrannou službou do nemocnice. Poškozený ve své svědecké výpovědi přesvědčivě označil obviněného za pachatele napadení a jednoznačně vyloučil, že by byl napaden někým jiným či si zranění způsobil sám např. pádem. O věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Tato výpověď koresponduje s výpovědí svědka Z. Ž. (bratr poškozeného), který nalezl zraněného poškozeného v jeho místnosti v bytě a zavolal mu záchrannou službu. Svědek potvrdil, že poškozený mu své zranění vysvětlil napadením ze strany obviněného. Svědecká výpověď poškozeného je nepřímo podporována také znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož je zřejmé, že zranění, která byla u poškozeného diagnostikována, odpovídají mechanismem svého vzniku tomu, jak poškozený popsal způsob napadení. Za tohoto stavu nelze dojít k závěru o extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a že v tomto rámci přijatelně zdůvodnily nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu