7 Tdo 807/2021-1385
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 30. 11. 2021 ve věci dovolání obviněných L. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY a M. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 327/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 85/2020, takto:
Podle § 131 odst. 1 tr. ř. se provádí oprava písemného vyhotovení a opisů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 Tdo 807/2021-1361, ve výroku o trestu u obviněného L. Č., a to tak, že místo chybného znění:
„…podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) a 9 (devíti) měsíců.“
se opravuje na správné znění takto:
„…podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců.“
1. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 Tdo 807/2021-1361, byl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. k dovolání obou obviněných zrušen výrok o vině u skutku pod body 1) a 2), celý výrok o trestu a náhradě škody z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 327/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. bylo ve věci nově rozhodnuto tak, že obviněný L. Č. byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku [u skutku pod bodem 2) výroku rozsudku] a obviněný M. J. byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku [u skutku pod bodem 1) a 2) výroku rozsudku]. Za výše uvedenou trestnou činnost a za dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 10. 2020 pod č. j. 2 T 85/2020-1088, v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021 pod č. j. 5 To 327/2020-1243, byl L. Č. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců. Bylo rovněž rozhodnuto o trestu obviněného M. J.
2. Po vyhotovení rozsudku bylo zjištěno, že při stanovení výše nepodmíněného trestu odnětí svobody u obviněného L. Č. byl uveden toliko trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) a 9 (devíti) měsíců. V předmětném výroku tedy vypadlo za uvedením trvání trestu 1 (jednoho) slovo roku. V odůvodnění rozsudku je pak uvedeno trvání trestu odnětí svobody u obviněného L. Č. správně. Vzhledem k tomu, že se jedná o zřejmou nesprávnost, soud tuto nesprávnost tímto rozhodnutím opravil.
3. Předseda senátu proto tedy usnesením v souladu s § 131 odst. 1 tr. ř. chybnou formulaci výroku o trestu u obviněného L. Č. opravil tak, aby rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 Tdo 807/2021-1361, byl v naprosté shodě s obsahem tohoto rozsudku, jak byl vyhlášen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. Č. uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil jej k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Obviněný M. J. byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou a dále trest propadnutí věcí. Uloženo bylo dále ochranné opaření zabrání věci, podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla v části věc vrácena soudu prvního stupně.
4. Obviněný L. Č. po započtení vazby vykonává trest odnětí svobody ve věznici Valdice od 31. 3. 2020, obviněný M. J. vykonává trest ve věznici Horní Slavkov, se započtením vazby od 31. 3. 2020.
5. Oba obvinění podali prostřednictvím obhájců proti rozsudku odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění se dovoláním domáhají toho, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, a tomuto vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádali předsedu senátu Nejvyššího soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, jímž byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Následně návrh na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., konkrétně přerušení výkonu trestu, podala i předsedkyně senátu soudu prvního stupně, jak bylo uvedeno výše.
6. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. dospěje-li předseda senátu (soudu prvního stupně) na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení.
7. Nejvyšší soud, jelikož o dovolání obviněných ještě nemohlo být meritorně rozhodnuto, na základě předběžného posouzení tohoto mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že argumentace, kterou obvinění uplatnili, vede k tomu, že předem nelze vyloučit úspěšnost podaných dovolání a lze připustit, že výsledkem dovolacího řízení reálně může být i zrušení napadeného rozhodnutí, popř. jeho části. Předmětem trestního řízení je totiž jednání obviněných mimo jiné vykazující zákonné znaky trestného činu krádeže spáchaného po vyhlášení nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, přičemž k otázkám možné právní kvalifikace takového jednání podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se aktuálně vyjádřil Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Přerušením výkonu trestu je pak namístě předejít tomu, aby obvinění byli ve výkonu trestu odnětí svobody na podkladě rozhodnutí, které by mohlo být následně zrušeno. Aniž by se tím současně předjímala otázka vlastního rozhodnutí o podaném dovolání, Nejvyšší soud k podanému návrhu předsedkyně senátu Okresního soudu v Litoměřicích rozhodl tak, že podle § 265h odst. 3 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, které bylo dovoláním napadeno. Toto přerušení výkonu rozhodnutí platí do doby, než bude o podaném dovolání obviněného Nejvyšším soudem rozhodnuto.
8. Návrh předsedkyně senátu soudu prvního stupně směřoval pouze k přerušení výkonu trestu odnětí svobody, proto Nejvyšší soud rozhodl jen v tomto rozsahu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1482/2016).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
12. Nejvyšší soud dále jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
13. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž nutné posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Obvinění svá dovolání výslovně opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [resp. jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení].
14. Vzhledem k charakteru části námitek, které uplatnil obviněný M. J., Nejvyšší soud doplňuje, že při přezkumu, zda taková vada (tedy zda došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení) nastala, je ovšem vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, popřípadě dále upřesněn v jeho odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
16. V daném případě však uvedené pochybení, vyžadující zásah Nejvyššího soudu ohledně skutkového stavu, zjevně nenastalo. Pokud tedy obviněný M. J. napadl skutkové závěry, popsané v konečném důsledku v bodech 1) a 2) výroku rozsudku odvolacího soudu, zejména s poukazem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by se dopustil vytýkaných jednání, je možné konstatovat následující. Především tyto námitky jsou opakováním námitek, se kterými se již vypořádal odvolací soud. Ve vztahu ke skutku popsanému v bodu 1) tudíž odvolací soud, ve shodě se soudem nalézacím, dovodil vinu obviněného M. J. z kamerového záznamu kamery parkovacího automatu na parkovišti pod hradem Hazmburk ze dne 15. 2. 2020. Na tomto záznamu soud identifikoval obviněného M. J., jako jednoho z pachatelů vytýkané trestné činnosti. Navíc na předmětném záznamu měl na sobě nikoliv běžnou zimní bundu, ale výraznější zimní khaki bundu do pasu s bílým ornamentem ve tvaru roztažených křídel přes záda, bílým ornamentem na kapuci a bílým nápisem v pravé dolní části břicha, která byla následně nalezena dne 31. 3. 2020 při domovní prohlídce v bytě, který výhradně užíval. Z provedeného dokazování také vyplynulo, že pachatelé na místo přijeli vozidlem Škoda Octavia combi r. z. XY, které v předmětné době užíval právě i obviněný M. J. Námitku, že obviněný byl označen za osobu, která se útoku dopustila, tedy nejenže nelze podřadit pod konkrétní dovolací důvod, ale nelze jí ani přisvědčit.
17. Obdobně nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného M. J., pokud zpochybnil svou účast na skutku popsaném v bodu 2) rozsudku odvolacího soudu. Soudy dospěly k závěru o jeho vině na základě výpovědi poškozeného M. P. a protokolu o sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. Poškozený uvedl, že své vozidlo, ve kterém se nacházely později odcizené věci, odstavil na lesní cestě (na plácku vzdáleném 7 – 8 metrů od silnice I/9). Z místa odešel toliko na pár minut (v době od 13:20 do 13:55 hod.). V té době, jak vyplývá z protokolu o sledování osob a věcí, zastavilo na předmětném místě, na krátkou dobu (v čase 13:52) vozidlo Volkswagen Sharan, ve kterém byl obviněný M. J. i obviněný L. Č. Vozidlo obviněných nebylo po krátkou dobu z taktického důvodu sledováno (po dobu cca 6 minut) a opětovně bylo sledováno od 13:58 hod., když obvinění projeli obcí XY. Po celou další dobu bylo vozidlo s obviněnými sledováno, a v čase 14:17 hod. (tedy krátce poté, co zastavili u vozidla poškozeného) bylo zaznamenáno, že obviněný M. J. vyndal z vozidla dvě motorové pily a uložil je do zavazadlového prostoru jiného vozidla. Tento záznam následně shlédl poškozený M. P., který tyto motorové pily poznal podle specifických markant a označil je za své pily, které mu byly předmětný den odcizeny. K takto zjištěným skutkovým závěrům nelze mít žádné zásadní připomínky. Byť obvinění nebyli spatřeni přímo při činu a tudíž neexistuje přímý důkaz, řetězec nepřímých důkazů je uzavřen, především s ohledem na časové souvislosti, a neexistuje žádné jiné reálné vysvětlení spáchání deliktu (které navíc obviněný ani nenabízí). Pokud obviněný namítl, že v době, kdy na tvrzeném místě činu krátce zastavili, již poškozený s vozidlem na tomto místě nebyl, pak nepostřehl, že s touto námitkou se již vypořádal odvolací soud, který upřesnil dobu, do které byl poškozený mimo své vozidlo na čas do 13:55 hod. Jelikož vozidlo obviněných na místě činu bylo od 13:52, existoval zde časový prostor k odcizení věcí. Závěrům nalézacího soudu, které doplnil soud odvolací ve vztahu ke skutkovému ději, tedy ani v tomto případě nelze nic zásadního vytknout.
18. Uplatněnému dovolacímu důvodu pak již odpovídá námitka nesprávného právního posouzení jednání, předložená oběma obviněnými, že soudy nedůvodně přihlédly k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
19. Zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchá vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. V dané věci je nesporné, že nouzový stav související s výskytem koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášený usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. Jestliže tedy obvinění L. Č. a M. J. spáchali útokem popsaným v bodu 2) trestný čin krádeže dne 23. 3. 2020, stalo se tak formálně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů však spočívá jednak v tom, jaký význam přisuzovaly vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že při kvalifikaci vycházely jen z časové a místní souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
21. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Nouzový stav totiž nelze v žádném případě považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Rozhodující je jen existence takové události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací.
22. Nesprávný je rovněž závěr soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla dána událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
23. Při posuzování konkrétního případu je totiž nutno hodnotit, zda byla dána věcná souvislost trestného činu s uvedenou ohrožující událostí, tedy zda se tato událost určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem.
24. V trestní věci obviněných L. Č. a M. J. proto byl nesprávný závěr okresního soudu, který zmíněnou přísnější právní kvalifikaci dovodil fakticky pouze z existence události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by zjistil některou ze zmíněných věcných souvislostí v takové míře, aby odůvodňovala onu přísnější právní kvalifikaci. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že za dané situace bylo nutno krádež obviněných kvalifikovat uvedeným přísnějším způsobem, a to v podstatě bez dalšího. Jak je přitom zřejmé z učiněných skutkových zjištění, obvinění se dopustili [v případě jednání, popsaného v bodu 2) výroku o vině] – aniž by tím samozřejmě mělo být jejich jednání jakkoli bagatelizováno – v podstatě jednoduchého odcizení cizí věci, tím způsobem, že vnikli do zaparkovaného a v daný moment nijak nehlídaného vozidla a vzali z něj běžné nářadí v hodnotě cca 30 000 Kč. Událost v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 či navazující opatření jim útok nijak neusnadnily, resp. se do jeho průběhu vůbec nepromítly, předmětem útoku pak nebyly věci související s bojem proti zmíněnému onemocnění, ani jinak v dané souvislosti použitelné.
25. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že právní posouzení stíhaného jednání obviněných soudy nižších stupňů bylo nesprávné v tom směru, že dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl tudíž zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tuto vadu v napadeném rozsudku nenapravil ani odvolací soud [§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].
26. Nejvyšší soud proto na podkladě dovolání obou obviněných částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, ve výroku o vině v bodech 1) a 2), a následně celý výrok o trestu a o náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
27. Nejvyšší soud na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněných na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněného L. Č. uznal vinným u skutku pod bodem 2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a obviněného M. J. jedním pokračujícím přečinem krádeže, spáchaným dvěma dílčími útoky, podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, tr. zákoníku [skutek 1) a 2)] a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku [skutek 1)]. Při popisu jejich jednání přitom dovolací soud převzal skutková zjištění vyjádřená v rozsudcích nižších soudů, která jen stylisticky upravil tak, aby v zásadě vyjadřovala pouze nezbytné skutkové okolnosti odpovídající znakům skutkové podstaty trestného činu.
28. Na základě nového, pro obviněné příznivějšího, právního posouzení skutků bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel úhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena v § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Tento trest se přitom vztahuje i k trestné činnosti, kterou byly obvinění shledáni vinnými v nezrušené části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, v podobě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod 3), vztahující se k obviněnému M. J. a body 4) a 5), vztahující se k obviněnému L. Č.].
29. K osobě obviněného L. Č. bylo zjištěno z opisu evidence Rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 10 záznamů od roku 1998. Z toho 8 záznamů se týká odsouzení za trestný čin krádeže. Je třeba na něj pohlížet jako na speciálního recidivistu. Naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 4 T 114/2015, k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, který vykonal dne 15. 4. 2017. Naposledy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody před spácháním vytýkaného jednání dne 19. 12. 2018. Nyní projednávané trestné činnosti se tedy dopustil nedlouho po výkonu posledního trestu odnětí svobody. U obviněného nebyla shledána žádná polehčující okolnost, naopak jako okolnost přitěžující pak bylo nutné vyhodnotit jeho trestní minulost a skutečnost, že je speciálním recidivistou, a rovněž to, že trest je ukládán za více trestných činů.
30. K osobě obviněného M. J. bylo zjištěno z opisu evidence Rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 13 záznamů na území České republiky a 3 záznamy ze zahraničí (Spolková republika Německo). Trestnou činnost páchá kontinuálně od roku 1994, přičemž se dopouští převážně majetkových deliktů, za trestný čin krádeže byl odsouzen v 6 případech. Kromě prvního odsouzení, kde se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, selhaly všechny další mu uložené, jak výchovné a alternativní tresty, tak i tresty spojené s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Ve výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný podle výpisu z centrální evidence vězněných osob již osmkrát. Posledním odsouzením zaznamenaným v evidenci Rejstříku trestů je odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2018 pod sp. zn. 23 T 233/2013, kterým byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 6 Pp 253/2019, se stanovením zkušební doby v trvání 2 let a dohledu. Prvního útoku v projednávané věci se tak dopouští dva měsíce po jeho podmíněném propuštění v jeho zkušební době při současném uložení dohledu. I jemu je trest ukládán za více trestných činů.
31. Z toho vyplývá, že ani výkon předcházejících trestů nevedl ani u jednoho z obviněných k žádoucí změně v jeho chování, a že tudíž ve smyslu § 55 odst. 2 tr. zákoníku je jim i v nyní posuzované věci nezbytné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Oba obvinění byli uznáni vinnými více trestnými činy, a proto je jim v projednávané věci ukládán úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, a to v rámci trestní sazby § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jakožto sazby vztahující se k trestnému činu z nich nejpřísněji trestnému. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na místě je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody kolem poloviny zákonné trestní sazby, konkrétně u obviněného L. Č. v trvání 1 roku a 6 měsíců a v případě M. J. v trvání 1 roku a 9 měsíců. Trest uložený obviněnému L. Č. je nižší než trest uložený druhému obviněnému s ohledem na menší rozsah jeho trestné činnosti a rovněž relativně příznivější trestní minulost. Při ukládání trestu vzal Nejvyšší soud v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a zčásti je vyjádřily i v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli obvinění zařazení pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému zařazeni nebyl dán důvod ve smyslu § 56 odst. 3 tr. zákoníku.
32. Nejvyšší soud dále zopakoval, v souladu s rozsudkem odvolacího soudu, i výrok o trestu propadnutí věci, který byl uložen obviněnému M. J. podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to k věcem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Z dokazování plyne, že se jedná o věci náležející do vlastnictví obviněného M. J., které zároveň byly nástrojem stíhané trestné činnosti. Pokud jde o ostatní věci, u nichž nebylo zjištěno, kdo je jejich vlastníkem, bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, že se zabírají. Jedná se totiž o věci, které ohrožují bezpečnost majetku, tím, že mohou sloužit ke spáchání majetkových trestných činů. Nejvyšší soud do tohoto výroku pojal menší rozsah věcí než odvolací soud, jelikož u ostatních věcí (rukavic, šroubováků, zavíracího nože a barvy ve spreji) nelze dovodit žádný z důvodů pro zabrání věci podle § 101 tr. zákoníku. S ohledem na dovozené závěry nelze mít ani zato, že u nichž hrozí nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu, jak uvedl odvolací soud.
33. Pokud jde o výrok o náhradě škody, s ohledem na změnu ve výroku o vině, bylo nutno znovu rozhodnout i o povinnosti obviněných k náhradě škody. Pokud jde o poškozeného M. P., ten se k trestnímu řízení řádně a včas připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 36 190 Kč. Soud prvního stupně správně zjistil, že trestným jednáním obviněných mu byla způsobena škoda ve výši toliko 31 937 Kč. Nejvyšší soud proto ve shodě se soudy obou stupňů rozhodl, že oba obvinění jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozenému M. P. právě tuto částku a se zbytkem nároku na náhradu škody ho odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený P. I. se k trestnímu řízení řádně a včas připojil s částkou 23 400 Kč, prokázáno ale bylo způsobení škody pouze ve výši 11 815 Kč. Povinnost k náhradě této škody pak byla uložena ve shodě s výrokem o vině toliko obviněnému M. J., neboť o vině obviněného L. Č. tímto skutkem rozhodnuto nebylo. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal odvolací soud poškozeného P. I. na řízení ve věcech občanskoprávních.
34. Tímto způsobem, tj. formou rozsudku, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněných v neveřejném zasedání. K projednání a rozhodnutí věci v neveřejném zasedání dovolacího soudu byly splněny zákonné podmínky [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] poté, co s tímto postupem vyslovil souhlas jak státní zástupce, tak obvinění. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.