7 Tdo 821/2024-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 10. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného A. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 109/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 54/2023 takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 109/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2024, č. j. 8 T 54/2023-509, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb ve výši 500 Kč (celkem 100 000 Kč). Poškozená Univerzita Karlova, Filozofická fakulta byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Trestného činu se obviněný dopustil v podstatě tím, že v období nejméně od 31. 12. 2022 do 5. 1. 2023 z budovy XY na XY v Praze XY, XY, z ochozu knihovny umístěného ve výšce 2,254 m odnesl 22 v rozsudku podrobně označených historických knih, které získal tak, že na svůj pracovní stůl položil židli, vylezl na ni a z regálů ochozu knihovny postupně bral publikace. V tomto jednání pokračoval ve dnech 6.-9. 1. 2023, kdy odnesl další dvě historické publikace, a ve dnech 10.-12. 2. 2023, kdy opět odnesl dvě historické knihy. V souhrnu tak z budovy XY odnesl 26 knih v celkové hodnotě 255 000 Kč.
3. K odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 9 To 109/2024-545, napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastavil.
4. Proti tomuto rozhodnutí podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolatel zrekapituloval rozhodnutí odvolacího soudu a jeho podstatné důvody a uvedl, že se s nimi nelze ztotožnit. Vyložil podmínky aplikace ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. a konstatoval, že splnění podmínky týkající se chování obviněného po spáchání činu podle rozhodovací praxe zpravidla nebude možno dovodit v případech, kdy obviněný popírá dosud učiněné závěry orgánů činných v trestním řízení o podstatných okolnostech trestné činnosti kladené mu za vinu (dovolatel zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1200/2004, publikované pod č. 50/2005 Sb. rozh. tr.). Podle judikatury obviněný musí svým chováním po spáchání činu prokázat, že již není potřeba dalšího řízení vůči jeho osobě, přičemž takový závěr není zcela vyloučen ani za situace, kdy trestnou činnost v plném rozsahu nedoznává, avšak z jeho projevů po spáchání činu je zřejmé, že si je vědom podstatných okolností zakládajících trestní odpovědnost za své jednání, kterého se musí do budoucna vyvarovat. Dovolatel poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
4. 2005, sp. zn. 4 Tz 43/2005, podle kterého není uvedená podmínka splněna v případě, kdy obviněný v průběhu celého řízení trestnou činnost popíral. Další rozhodnutí pak v případě absence sebereflexe obviněného ve vztahu k protiprávnímu jednání nepovažovala za dostatečné k naplnění uvedené podmínky ani skutečnosti jako vedení řádného života, bezúhonnost či dodatečnou náhradu škody (rozhodnutí publikovaná pod č. 24/2019 a č. 4/2020 Sb. rozh. tr.). V podstatě totožné závěry vyplývají podle dovolatele i z odborné literatury.
V daném případě přitom obviněný spáchání skutku nepopíral, odmítal však, že by se jednalo o trestný čin, má za to, že knihy z fakulty odnášel oprávněně. Za své jednání se poškozené instituci neomluvil, ale soustavně ji obviňoval z toho, že nedůvodně zapříčinila jeho trestní stíhání. Splněny však podle dovolatele nejsou ani další podmínky ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Odvolací soud v této souvislosti poukázal pouze na bezúhonnost obviněného, jeho důchodový věk a uznání v akademickém prostředí, což jsou okolnosti, které se uplatní pouze podpůrně.
Zmíněná faktická absence škody je pak okolností, kterou obviněný v zásadě neovlivnil, neboť knihy vydal po svém zadržení v místě bydliště před avizovaným provedením domovní prohlídky. Odvolací soud dále v rozporu s obsahem skutkových zjištění konstatoval absenci přitěžujících okolností. Dovolatel naopak shledal, že obviněný způsobil vyšší škodu, čin spáchal na více věcech, fakticky tím získal větší prospěch, neboť v místě svého bydliště užíval knihy v hodnotě nejméně 255 000 Kč, které by jinak musel studovat prezenčně v prostorách knihovny nebo si je zakoupit.
Trestnou činnost spáchal promyšleně po předchozím uvážení a za současného zneužití svého zaměstnání. Své postavení zneužíval také v rámci obhajoby, neboť se zaštiťoval oprávněností brát knihy opřenou o jeho akademický status. Podle dovolatele nelze učinit závěr o takové povaze a nižší závažnosti činu, které by ve spojení s chováním obviněného po činu opodstatňovaly zastavení trestního stíhání. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšším státním zástupcem [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e odst. 1 tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, a to v podstatě z důvodů uvedených v dovolání.
6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán mimo jiné v případech, kdy bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Námitky dovolatele uplatněnému důvodu odpovídají.
7. Podle § 223 odst. 2 tr. ř. může soud zastavit trestní stíhání, je-li tu některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 tr. ř. Podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. státní zástupce může zastavit trestní stíhání, jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Podle § 1 odst. 1 tr. ř. je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
8. Je zřejmé, že při výkladu § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. je nutno pojem „účel trestního řízení“ chápat zejména ve smyslu druhé věty ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Z logiky věci lze mít za to, že předpokladem postupu podle citovaného ustanovení bude i „náležité zjištění trestného činu“, z formulace zde zakotvených podmínek je však patrné, že jejich naplnění bude zkoumáno ve vztahu k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti a k výchově občanů ve smyslu § 1 odst. 1 věty druhé tr. ř. Tato kritéria je pak třeba vztáhnout zejména k samotnému obviněnému, tedy zabývat se otázkou, nakolik bylo pro něj trestní stíhání poučné a do jaké míry lze u něj předpokládat opakování nebo další páchání trestné činnosti, ale i k širší veřejnosti, tzn. jakou zprávu v daném případě zastavení trestního stíhání vysílá „do světa“, zda může být vnímáno jako spravedlivé a zda i přes absenci vynesení odsuzujícího rozsudku podává zprávu o tom, že páchání trestné činnosti není státem bez dalšího tolerováno.
9. Ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. obsahuje dvě skupiny podmínek, které platí kumulativně, tj. obě musejí být dány, aby bylo možno ustanovení aplikovat. Jednoduše řečeno, první z nich se týká činu, druhá chování obviněného po činu. První skupina podmínek jako indikátor zjištění, že účelu trestního řízení bylo dosaženo, je naplněna, jestliže o tom svědčí v konkrétním případě charakter jedné ze zde uvedených alternativ. Těmi jsou význam a míra porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, dále způsob provedení činu, jeho následek a poslední alternativou jsou okolnosti, za nichž byl čin spáchán. Minimálně v jedné z těchto alternativ by se tedy měly projevit zvláštní okolnosti projednávaného případu, které hovoří pro shovívavost na straně orgánů činných v trestním řízení.
10. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, odmítl obhajobu obviněného a s jeho odvolacími námitkami se poměrně podrobně vypořádal. Některé argumenty přitom označil za jistou formu arogance, uvedl, že obviněný jednal konspirativně, neboť se nejméně v jednom případě zamkl v kabinetu, knihy si opatřil pokoutně za využití konstrukce ze stolu a židle, k jejich vrácení došlo až v souvislosti s prověřováním celé záležitosti, kdy byly nalezeny u něj v bytě.
11. Na druhou stranu pak odvolací soud v rámci zkoumání podmínek citovaného ustanovení v poměrně krátkém odstavci věnoval pozornost de facto jen osobě obviněného. K výše uvedenému okruhu okolností zmínil pouze tolik, že fakticky škoda nevznikla, neboť knihy byly vráceny a nebyly nijak poškozeny. Z napadeného usnesení není zřejmé, kterou z alternativ první skupiny podmínek měl vlastně odvolací soud za naplněnou.
12. Jde-li o význam chráněného zájmu, obviněný skutek spáchal na historických publikacích, které by byly jen stěží pro poškozenou nahraditelné, pravděpodobně by to možné ani nebylo. Jejich význam a hodnotu přitom nijak nesnižuje, že nebyly běžně půjčovány a že bývají předmětem zájmu úzkého okruhu osob. Ostatně učinit je nedostupnými vědeckým pracovníkům může mimo jiné vést k omezení okruhu vědění, kterého se následně může dostat široké veřejnosti. K porušení chráněného zájmu v daném případě došlo měrou nemalou, neboť se jednalo o celkem dvacet šest takových knih.
13. Ohledně způsobu provedení činu se sám odvolací soud vyjádřil, jak již bylo výše uvedeno, tak, že obviněný jednal konspirativně a pokoutně, v kabinetu se minimálně jednou zamkl a následně kolegyni sdělil, že se mu zasekl klíč. Aby se ke knihám dostal, postavil si „konstrukci“ ze stolu a židle. Lze dodat, že způsob provedení svědčí o jisté promyšlenosti a že obviněný knihy neodcizil najednou, ale činil tak postupně (zjištěny byly tři samostatné útoky, ale poslední dva svědčí spíše pro odnášení knih po malých částech), v páchání skutku tak po jistou dobu pokračoval.
14. K následku se odvolací soud vyjádřil tak, že škoda fakticky nevznikla, neboť knihy byly vráceny a nebyly poškozeny. Je sice pravda, že škoda byla vrácením knih zcela uhrazena, nicméně nedošlo k tomu aktivním jednáním obviněného. Knihy uvedené ve výroku rozsudku jsou těmi, které obviněný vydal dne 4. 5. 2023, kdy byl ve svém bytě zadržen a kdy u něj měla být vykonána domovní prohlídka. Nelze přehlédnout, že výše způsobené škody přesáhla dva a půl násobek škody větší podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku.
15. K okolnostem, za nichž byl čin spáchán, odvolací soud rovněž nic významného neuvedl. Ani Nejvyšší soud zde neshledal nic svědčícího ve prospěch obviněného. Skutek byl spáchán na přelomu a počátkem roku, zčásti v době pracovního volna, což znamenalo menší pravděpodobnost, že bude odhalen. Na straně obviněného by bylo případně možno spatřovat zvláštní okolnost v podobě potřeby využít knihy pro svou vlastní připravovanou publikaci, to ovšem není pro posouzení věci zásadní a navíc to vyplývá pouze z jeho sdělení a nebylo to před soudem objektivně prokázáno (ze svědeckých výpovědí plyne, že obviněnému byla zaměstnavatelem vytýkána nedostatečná publikační činnost a nadřízený s ním řešil možnost odchodu do důchodu).
16. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neshledal žádné přitěžující okolnosti. Tento názor Nejvyšší soud – ve shodě s dovolatelem – nesdílí. Nicméně výčet přitěžujících okolností podaný dovolatelem se do určité míry překrývá s prvním okruhem zmíněných podmínek podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř.
17. Druhá skupina hodnocených okolností ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř., která by měla svědčit o dosažení účelu trestního řízení, se vztahuje k chování obviněného po činu. Zákon zde nehovoří o osobě obviněného jako takové, např. o jeho dosavadní trestní bezúhonnosti, byť logicky lze očekávat, že u osoby dosud netrestané spíše dosažení účelu trestního řízení nastane i bez rozhodnutí o vině a uložení trestu než u recidivisty, neboť již samotné projednávání věci může dosud netrestaného člověka odradit od případného páchání další trestné činnosti. Jako podstatnější nežli trestní bezúhonnost se však v souladu s dovolatelem citovanou judikaturou jeví postoj obviněného k trestné činnosti. V daném případě sám odvolací soud konstatoval, že obviněný sice spáchání skutku připouští, nepovažuje jej však za trestný čin. Svou obhajobu obviněný postavil v podstatě na tom, že je váženou osobou, která je jako vysokoškolský pedagog podle jakýchsi nepsaných pravidel k popsanému jednání oprávněna (uvádí, že knihy si neformálním způsobem půjčovali i jiní, postupem zaměstnavatele v podobě podání trestního oznámení se cítí dotčen), resp. by se u ní jakožto osoby vyššího věku mělo tolerovat. Z postoje obviněného tudíž nelze vyčíst, že by snad považoval za nesprávné v budoucnu obdobné jednání opakovat a že by se ho vyvaroval.
18. Zákon zde jako příklad uvádí snahu obviněného nahradit škodu či odstranit jiné škodlivé následky. Jak již bylo uvedeno, knihy obviněný vydal v momentě, kdy jej v jeho bytě policejní orgán přišel (několik měsíců po krádežích a jejich zjištění) zadržet a provést domovní prohlídku. Sotva tu lze hovořit o jejich dobrovolném vydání. Argumentace obviněného, že by knihy vrátil dříve, ale nemohl tak učinit, protože musel šest týdnů pečovat o nemocnou manželku, vyznívá značně nepřesvědčivě. Navíc pokud by knihy již nevyužíval a měl v úmyslu je co nejdříve vrátit, s největší pravděpodobností by je měl připraveny, např. shromážděny na jednom místě, a nemusel by je po bytě hledat, resp. dohledávat ještě dodatečně po ukončení prohlídky. Zjištěné okolnosti naopak odůvodňují závěr, že s nimi zacházel jako s vlastními.
19. Je třeba uzavřít, že pro aplikaci ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tř. ř. nebyla splněna žádná ze základních zákonných podmínek a Městský soud v Praze podle tohoto ustanovení trestní stíhání obviněného zastavil, aniž pro takový postup uvedl relevantní důvody.
20. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 9 To 109/2024, proto nemohlo obstát a Nejvyšší soud je podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
21. Městský soud v Praze znovu projedná tuto trestní věc a znovu rozhodne o odvolání obviněného. Při novém rozhodnutí bude vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 10. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu