7 Tdo 833/2025-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného M. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 55 To 420/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 4/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 T 4/2024-199, byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a byl mu uložen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na 40 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy.
2. Skutek posouzený jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočíval podle zjištění Okresního soudu v Liberci v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 6. 2022 v době mezi 12:00 hodin a 12:30 hodin v Liberci v parku přistoupil k poškozenému R. K., nar. XY, který je schopen pohybovat se pouze na invalidním vozíku, se slovy „Já vás ošmatám, R.“ mu rozepnul bezpečnostní pás, částečně mu od pasu stáhl krátké kalhoty, proti tomu se poškozený ohradil, avšak obviněný mu řekl, že ho zabije, když se bude bránit, což v poškozeném vzbudilo obavu o zdraví a život, takže byl nucen strpět jednání obviněného, který mu sahal po těle a rukou stimuloval penis a nechal si stimulovat svůj penis od poškozeného, a to po několik minut až do ejakulace obou.
3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozený proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2025, č. j. 55 To 420/2024-242. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Liberci podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Odvolání poškozeného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Tento rozsudek napadl především proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a dále proto, že jím byl uložen souhrnný trest jen ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a nikoli též ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl nesprávnost výroku o vině, neboť byl založen na skutkových zjištěních opírajících se o výpověď poškozeného, kterou označil za nevěrohodnou. Uvedl, že jednání, jímž byl uznán vinným, nebylo prokázáno žádným věrohodným přímým ani nepřímým důkazem. Vytkl, že výrokem o trestu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci porušil zákaz reformace in peius, neboť při nominálně shodné výměře součtu uložených trestů zhoršil jeho postavení co do předpokladů vztahujících se k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že skutková zjištění soudů nejsou ve zjevném rozporu s důkazy a že soudy pečlivě vysvětlily, proč je výpověď poškozeného i přes dílčí nesrovnalosti věrohodná. K namítanému porušení zákazu reformace in peius uvedl, že obviněný nebyl v odvolacím řízení potrestán přísněji oproti stavu vyplývajícímu z rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání označil za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Z povahy námitek obviněného je patrno, že uplatnil tu variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Námitky obviněného evidentně nemají žádné opodstatnění.
9. Skutková zjištění soudů nejsou v žádném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak mají v obsahu provedených důkazů dostatečnou oporu. Rozhodná skutková zjištění ohledně jednání obviněného a okolnostech, za nichž k němu došlo, soudy správně vyvodily ze svědecké výpovědi poškozeného. Tímto důkazem byla vyvrácena obhajoba obviněného, která byla založena na tom, že popřel spáchání činu a tvrdil, že poškozeného nezná a nikdy ho neviděl. Soudy si byly vědomy protichůdnosti výpovědí obviněného a poškozeného i toho, že poškozený trpí poruchou intelektu, a proto hodnotily svědeckou výpověď poškozeného s náležitou mírou obezřetnosti. V této souvislosti měly soudy k dispozici další důkazy, které umožnily hodnotit svědeckou výpověď poškozeného co do podstaty věci jako věrohodnou. Tomu odpovídá výpověď svědkyně V. B., na kterou se poškozený krátce po činu obrátil se žádostí o přivolání policie se sdělením, že ho nějaký bezdomovec osahával mezi nohama (jako tento bezdomovec byl pak ztotožněn obviněný). Podle svědecké výpovědi poškozeného ho obviněný na počátku jejich kontaktu oslovil, zda by mu dal napít, a vzal si lahev s pitím, kterou měl poškozený na vozíku. S tím koresponduje nález daktyloskopické stopy obviněného na lahvi. Poškozený ve svědecké výpovědi popsal jednání obviněného mimo jiné tak, že obviněný mu stáhl krátké kalhoty. S tím pak koresponduje nález profilu DNA obviněného na kalhotách poškozeného. Pokud tedy byla svědecká výpověď poškozeného ověřitelná dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, potvrdila se (až na některé detaily) jako pravdivá. Ostatně i podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, poškozený ve svědecké výpovědi prezentoval celý incident jako reálný prožitek, byť s nesrovnalostmi v popisu dílčích okolností. Není proto žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby byla svědecká výpověď poškozeného v popisu rozhodných skutkových okolností považována za nevěrohodnou. Lze dodat, že soudy přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy (soud prvního stupně v odst. 16 a 17 odůvodnění rozsudku a odvolací soud v odst. 9 a 10 odůvodnění rozsudku) a o jejich závěrech nevykazujících prvky libovůle není důvod pochybovat.
10. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl nesprávné uložení souhrnného trestu a porušení zákazu reformace in peius.
13. Úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku a souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku se ukládají podle stejných zásad za dva nebo více trestných činů, které pachatel spáchal v souběhu. Rozdíl je v tom, že úhrnný trest se ukládá jedním rozsudkem ve společném řízení konaném o všech sbíhajících se trestných činech, zatímco souhrnný trest se ukládá rovněž jedním rozsudkem, ale za situace, kdy o některém ze sbíhajících se trestných činů již bylo rozhodnuto včetně uložení trestu. Základní podmínkou souhrnného trestu tedy je spáchání trestných činů v souběhu. O souběh trestných činů se jedná, jestliže mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl vyhlášen žádný odsuzující rozsudek, případně doručen obviněnému trestní příkaz. Při posuzování podmínek souhrnného trestu jde primárně o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda byl spáchán v souběhu s jiným skutkem, pro který byl pachatel mezitím již odsouzen.
14. Ze spisů Okresního soudu v Liberci 1 T 121/2022, 5 T 65/2022 a 6 T 4/2024 je patrno, že obviněný spáchal - ve dnech 21. 3. 2022 a 15. 4. 2022 skutek, pro který byl odsouzen rozsudkem ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a který byl posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, - dne 19. 6. 2022 skutek, pro který byl odsouzen rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 6 T 4/2024, a který byl posouzen jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, - ve dnech 4. 10. 2022, 15. 10. 2022 a 19. 10. 2022 skutek, pro který byl odsouzen rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022, a který byl posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
15. Z uvedeného přehledu vyplývá, že vztah souběhu je mezi skutkem spáchaným ve dnech 21. 3. 2022 a 15. 4. 2022, pro který byl obviněný odsouzen ve věci 5 T 65/2022, a skutkem spáchaným dne 19. 6. 2022, pro který byl obviněný odsouzen ve věci 6 T 4/2024 (tj. ve věci, v níž bylo podáno dovolání). Souběh těchto skutků se skutkem spáchaným ve dnech 4. 10. 2022, 15. 10. 2022 a 19. 10. 2022 je vyloučen tím, že dne 29. 8. 2022 byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci 5 T 65/2022, byť byl tento rozsudek později v odvolacím řízení zrušen a nově pak bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem ze dne 23. 1. 2023. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tedy učinil z hlediska ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku správný závěr, že v souběhu byly spáchány trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022, a rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 6 T 4/2024, a že za tyto trestné činy měl být uložen souhrnný trest, zatímco za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 1 T 121/2022, měl být ponechán samostatný trest.
16. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se rozhodl napravit pochybení Okresního soudu v Liberci spočívající ve vadném uložení souhrnného trestu, zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 6 T 4/2024, a sám nově rozhodl o trestu. Byl si vědom zákazu reformace in peius a v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že tento zákaz není novým rozhodnutím porušen, protože obviněný „nečelí trestu odnětí svobody, jenž by převyšoval výměru 40 měsíců“. Tím byl míněn nominální součet výměry nově uloženého (souhrnného) trestu odnětí svobody v délce 28 měsíců a (samostatného) trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců uloženého ve věci 1 T 121/2022, která byla vyloučena ze vztahu souhrnnosti podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
17. Novým výrokem o trestu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci porušil zákaz reformace in peius zakotvený v § 259 odst. 4 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v neprospěch obviněného může odvolací soud změnit rozsudek soudu prvního stupně jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodoval z podnětu odvolání obviněného, který nenamítal vadné uložení souhrnného trestu a napadal výrok o trestu jen pro jeho nepřiměřenou přísnost.
18. Zákaz reformace in peius znamená, že z podnětu odvolání obviněného ani z podnětu odvolání jiné oprávněné osoby podaného ve prospěch obviněného odvolací soud nesmí změnit rozsudek soudu prvního stupně v žádném směru znamenajícím zhoršení postavení obviněného. To ve vztahu k výroku o trestu znamená, že odvolací soud nesmí zhoršit postavení obviněného nejen pokud jde o uložený druh trestu, jeho výměru a v případě nepodmíněného trestu odnětí svobody způsob jeho výkonu, ale také pokud jde o možnost dosáhnout podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Porušením zákazu reformace in peius je i taková změna výroku o trestu, která obviněnému zhoršuje možnost splnit předpoklady podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, např. tím, že znamená prodloužení doby, kterou musí obviněný z uloženého trestu vykonat, aby mohl být podmíněně propuštěn. V posuzované věci jde podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o předpoklad, že obviněný vykonal alespoň jednu polovinu uloženého trestu odnětí svobody.
19. Okresní soud v Liberci uložil obviněnému souhrnný trest za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věcech 6 T 4/2024, 5 T 65/2022 a 1 T 121/2022, za současného zrušení výroků o trestu ve věci 5 T 65/2022 a ve věci 1 T 121/2022. Přitom ve věci 5 T 65/2022 byl obviněnému uložen souhrnný trest za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věcech 5 T 65/2022 a 1 T 121/2022, za současného zrušení výroku o trestu ve věci 1 T 121/2022. Ve věci 1 T 121/2022 šlo o nepodmíněný trest odnětí svobody na 12 měsíců a ve věci 5 T 65/2022 šlo o (souhrnný) nepodmíněný trest odnětí svobody na 15 měsíců. Tento trest obviněný vykonal v době od 19. 10. 2022 do 18. 1. 2024.
20. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci po zrušení výroku o trestu ve věci 6 T 4/2024 nově uložil obviněnému souhrnný trest za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věcech 6 T 4/2024 a 5 T 65/202, za současného zrušení výroku o trestu ve věci 5 T 65/2022. Tím se obnovila právní moc a vykonatelnost výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na 12 měsíců ve věci 1 T 121/2022, přičemž obviněný měl tento trest vykonaný v rámci toho, že vykonal souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 15 měsíců ve věci 5 T 65/2022. Z tohoto vykonaného souhrnného trestu tudíž zbývající 3 měsíce představují část, která připadá na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci 5 T 65/2022.
21. Porovná-li se postavení obviněného vyplývající z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci s jeho postavením vyplývajícím z rozsudku Okresního soudu v Liberci, je nutno konstatovat, že - Okresní soud v Liberci uložil trest odnětí svobody na 40 měsíců, polovina trestu činila 20 měsíců a z uloženého trestu bylo 15 měsíců vykonáno na podkladě rozsudku ve věci 5 T 65/2022, takže obviněný mohl dosáhnout podmíněného propuštění po 5 měsících, - Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uložil trest odnětí svobody na 28 měsíců, polovina trestu činila 14 měsíců a z uloženého trestu byly vykonány 3 měsíce na podkladě rozsudku ve věci 5 T 65/2022, takže obviněný mohl dosáhnout podmíněného propuštění po 11 měsících.
22. Obviněnému je proto třeba dát za pravdu v tom ohledu, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zhoršil jeho postavení, pokud jde o možnost dosáhnout podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci novým rozhodnutím o trestu sice napravil vadu rozsudku Okresního soudu v Liberci, ale učinil tak nepřípustně rozhodnutím vyznívajícím v neprospěch obviněného. Za situace, kdy náprava zjištěné vady znamenala porušení zákazu reformace in peius a kdy tu nebyl jiný důvod ke zrušení rozsudku nebo jeho části, měl správně ponechat výrok o trestu beze změny a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnout.
23. Pokud byl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci limitován zákazem reformace in peius a pokud novým rozhodnutím o trestu tento zákaz porušil místo toho, aby výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ponechal beze změny, je nutno považovat nové rozhodnutí o uložení souhrnného trestu za rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (z hlediska otázky, s kterým jiným skutkem či jinými skutky byl ve vztahu souběhu). I když jinak, tj. nebýt zákazu reformace in peius, tu byl důvod ke změně výroku o uložení souhrnného trestu, tato změna byla zákazem reformace in peius vyloučena.
24. Méně výhodné postavení obviněného, které bylo důsledkem rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, bylo fakticky konvalidováno ve vykonávacím řízení. Okresní soud v Liberci pravomocným usnesením ze dne 29. 4. 2025, č. j. 6 T 4/2024-249, do souhrnného trestu odnětí svobody na 28 měsíců uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci započetl trest odnětí svobody, který obviněný vykonal v době od 19. 10. 2022 do 18. 1. 2024 na podkladě rozsudku ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 5 T 65/2022; započetl tedy trest v délce 15 měsíců. Přitom započtený trest byl uložen jako souhrnný trest za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci 5 T 65/2022 a který byl spáchán v souběhu s trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci 6 T 4/2024, ale byl uložen též za trestný čin, jímž byl obviněný uznán ve věci 1 T 121/2022 a který nebyl součástí souběhu. Poté, co se v důsledku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci obnovila právní moc a vykonatelnost výroku o trestu odnětí svobody na 12 měsíců v rozsudku ve věci 1 T 121/2022, obviněný měl tento trest vykonaný v rámci souhrnného trestu uloženého ve věci 5 T 65/2022. Do souhrnného trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci měla být z trestu vykonaného ve věci 5 T 65/2022 započtena správně jen část v délce 3 měsíců připadající na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem ve věci 5 T 65/2022. Nesprávným rozhodnutím Okresního soudu v Liberci o započtení se obviněný ocitl v situaci, v níž měl ze souhrnného trestu odnětí svobody na 28 měsíců uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci vykonat trest v délce 13 měsíců. Polovina trestu, která byla předpokladem podmíněného propuštění a která činila 14 měsíců, tím pádem byla vykonána v důsledku zmíněného započtení.
25. Z toho je zcela zřejmé, že případná náprava vady, kterou vykazuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, zejména ne v jeho prospěch. Jeho postavení, pokud jde o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je navíc ovlivněno jeho dalším odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců ve věci Okresního soudu v Liberci 5 T 119/2024 (tento trest obviněný vykonává od 13. 6. 2025 s tím, že jeho konec připadá na 12. 6. 2026). Přitom řešená otázka, tj. zákaz reformace in peius, není po právní stránce zásadního významu, neboť je v teorii i praxi trestního práva jednoznačně pojímána tak, že z podnětu opravného prostředku podaného ve prospěch obviněného nesmí být rozhodnutí změněno v jeho neprospěch v žádném směru.
26. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou proto splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
28. V dané věci se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vztahuje k výroku o vině, který zůstal napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci nedotčen, což materiálně odpovídá tomu, jako by odvolání obviněného proti výroku o vině bylo zamítnuto. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného směřující proti výroku o vině zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
29. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozsudku, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu