7 Tdo 840/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 11. 2002 o dovolání
obviněných Ing. J. Š. a L. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
19. 4. 2002, sp. zn. 44 To 159/2002, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
9 pod sp. zn. 43 T 69/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. Š. o d m í
t á .
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného L. J. z r u š u j e
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 44 To 159/2002, ve
výroku o vině trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a)
tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 p ř i k a z u j e ,
aby věc obviněného L. J. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 43 T
69/2001, byl obviněný Ing. J. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst.
2 tr. zák. Spoluobviněný L. J.a byl uznán vinným trestným činem podvodu
spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 250 odst. 1, 3 písm. b)
tr. zák. a dále trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm.
a), odst. 3 tr. zák. Obviněnému L. J. byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou
let, když jeho výkon byl obviněnému podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto, aby
obviněný podle § 59 odst. 2 tr. ř. (správně mělo být tr. zák.) ve zkušební době
uhradil poškozenému J. S. škodu ve výši 273.000,- Kč, společně a nerozdílně se
spoluobviněným Ing. J. Š. Dále byl obviněnému L. J. podle § 49 odst. 1 tr. zák.
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu a jakékoliv jiné řídící funkce v obchodních společnostech a dalších
formách právnických osob na dobu šesti let.
Ing. J. Š. byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v
trvání dvou let, který mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr.
zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Rovněž u tohoto obviněného
bylo postupováno podle § 59 odst. 2 tr. ř. (správně tr. zák.).
Ohledně poškozených C. L., a. s., a realitní kanceláře W. a spol. rozhodl soud
podle § 229 odst. 1 tr. ř.
Obviněný Ing. J. Š. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro
skutek kvalifikovaný jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1
písm. a), odst. 4 tr. zák.
Proti shora citovanému rozsudku podali oba obvinění i státní zástupce
odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 19.
4. 2002, sp. zn. 44 To 159/2002, uznal obviněného Ing. J. Š. vinným trestným
činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (zák. č. 265/2001 Sb.), který
spáchal ve spolupachatelství s obviněným L. J., a to podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Obviněný L. J. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2
tr. zák. (zák. č. 265/2001 Sb.), který spáchal ve spolupachatelství podle § 9
odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1
písm. a) tr. zák. Obviněnému L. J. byl uložen podle § 250 odst. 2 a § 35 odst.
1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Výkon tohoto trestu
byl obviněnému podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu tří roků. Rozhodnuto bylo shodně podle § 59 odst. 2
tr. zák. Ohledně trestu zákazu činnosti došlo ke snížení doby trvání tohoto
druhu trestu na dobu čtyř let. Nově byl obviněnému podle § 53 odst. 1 tr. zák.
uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl tento
trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Obviněnému Ing. J. Š. byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí
svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu
v trvání tří let. Dále bylo shodně rozhodnuto podle § 59 odst. 2 tr. zák.
Obviněnému byl nově uložen trest peněžitý ve výši 50.000,- Kč s náhradním
trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ohledně poškozených C. L., a. s., a realitní kanceláře W. a spol. bylo
rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. Jinak zůstal napadený rozsudek
nedotčen.
Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Městského soudu v Praze. Obviněný Ing. J. Š. v podaném dovolání
uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v celém
řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že poškozeného S.
uvedl v omyl, event. zamlčel podstatné skutečnosti pro rozhodnutí důležité,
apod. V další části podaného dovolání opětovně popisuje situaci spojenou s
jejich podnikáním, a vyslovil své přesvědčení, že veškeré důkazy k jeho
podnikání shromážděné a provedené potvrzují, že nemohl jednat ani v nepřímém
úmyslu uvést poškozeného S. v omyl. Hmotně právní pochybení spatřuje obviněný
rovněž i v tom, že mu byl uložen peněžitý trest, aniž pro jeho uložení byly
dány podmínky. V souvislosti s uloženým peněžitým trestem poukazuje na to, že
soud měl brát v úvahu jeho věk, zdravotní stav, počet nezaopatřených dětí apod.
Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný L. J. rovněž uplatnil v dovolání důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. V obsáhlém dovolání zmiňuje dovolatel jednotlivé důkazy, které byly
provedeny, vyslovuje však názor, že důkazy nekorespondují se závěry, ke kterým
soudy dospěly ve svém rozhodnutí. V části, která směřovala k trestnému činu
poškozování věřitele, poukázal obviněný zejména na to, že převod pozemku par.
č. 326 v k. ú. Hrdlořezy nemohl vést k uspokojení věřitelů, neboť předmětný
pozemek byl zatížen zástavním právem ve prospěch financujícího peněžního
ústavu. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského
soudu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného Ing. J. Š. je možno uvést, že tento v podaném dovolání
popírá, že by se uvedené trestné činnosti dopustil. Vyslovil názor, že důkazy,
které měly soudy k dispozici, v žádném případě jeho vinu neprokazovaly. Ze
shora uvedeného je nepochybné, že obviněný sice formálně uplatňuje dovolací
důvod uvedený v zákoně /§ 256b odst. 1 písm. g) tr. ř./, avšak ve skutečnosti
se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů. V této
souvislosti je třeba poukázat na to, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním
posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní
kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat,
že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo, že důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Shora bylo popsáno, jaké okolnosti vedly obviněného k podání dovolání. Z těchto
skutečností vyplývá, že se obviněný neztotožnil se skutkovými zjištěními, která
soud učinil ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu a s hodnocením
důkazů, které vedlo soud k závěru, že ze strany obviněného byla naplněna také
subjektivní stránka trestného činu, kterým byl uznán vinným.
Ze skutečností shora uvedených je nepochybné, že obviněný Ing. J. Š. v podaném
dovolání uplatnil jiný důvod, než který je uveden v § 265b tr. ř.
Pokud jde o námitky obviněného k uloženému peněžitému trestu, zde musí Nejvyšší
soud pouze konstatovat, že ve vztahu k tomuto druhu trestu nebyl ani obviněným
dovolací důvod uplatněn, a proto nepřicházelo v rámci dovolání ani v úvahu se
uloženým peněžitým trestem zabývat. /V případě, že by byl uplatněn dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutno upozornit na to, že
tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně, jímž byl uznán vinným – v případě
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 2 tr. zák. je možno pachateli uložit
také trest peněžitý. Peněžitý trest lze uložit ve výměře od 2 000 do 5 000 000
Kč/. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně obviněného Ing. J.
Š. /podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř./ nebylo nutno ani věc meritorně
přezkoumávat (§ 265i odst. 3, 4 tr. ř.).
Obdobná situace existovala také u obviněného L. J. pokud jde o trestný čin
podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Ve vztahu k trestnému činu
poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud přezkoumal
podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek ohledně tohoto výroku, neboť
dovolání bylo podáno ve vztahu k tomuto trestnému činu v souladu s trestním
řádem. Podle zjištění obvodního soudu a následně i městského soudu se obviněný
L. J. trestného činu poškozování věřitele dopustil tím, že jako jednatel
společnosti B. – V., spol. s r. o., ačkoliv věděl, že tato společnost má dluhy
přesahující její pohledávky převedl kupní smlouvou vlastnictví pozemku p. č.
326 na obchodní společnost B., spol. s r. o., a tím zmařil uspokojení
pohledávek věřitelů.
Trestného činu poškozování věřitele se dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří
uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní
neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku.
Dovolání obviněného je nutno přisvědčit v tom, že soudy obou stupňů se ve
vztahu k tomuto trestnému činu a jeho zákonným znakům dostatečně nevypořádaly s
tím, že předmětný pozemek byl zastaven ve prospěch peněžního ústavu, ani s
otázkou, zda ke zmaření uspokojení věřitelů mělo dojít, jak uvedeno v
rozsudcích, odstraněním části majetku či zcizením majetku. Zákonný znak „zmařil
byť jen částečně uspokojení svého věřitele“ není naplněn zjištěním, že
„obviněný jako jeden z jednatelů a majoritní vlastník předmětné společnosti
nebyl jinak schopen dostát jejím závazkům, mohl sám věřitele uspokojit prodejem
pozemku, jinému subjektu než svému ručiteli, přičemž soud bere v úvahu, že
prodejní cena by byla ovlivněna skutečností, že pozemek byl zatížen zástavním
právem a získat tak finanční prostředky k úhradě shora uvedených dluhů či mohlo
dojít za situace, že by pozemek zůstal vlastnictvím předmětné společnosti,
alespoň k poměrnému uspokojení věřitelů jiným způsobem, který umožňuje náš
právní řád“.
Výrok o vině trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák.
nemůže tedy obstát, neboť oba soudy takto kvalifikovaly skutek (obvodní soud
podle odst. 3 tr. zák.), jehož součástí není závěr v tom směru, jakým jednáním
obviněný L. J. naplnil zákonný znak spočívající v tom, že „zmařil uspokojení
svého věřitele“, při zjištění, že předmětný pozemek byl zatížen zástavním
právem ve prospěch financujícího peněžního ústavu do výše kupní ceny s
příslušenstvím. Rozhodnutí soudů tak spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného L. J. zrušil podle § 265k odst. 1,
2 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze, ve výroku o vině trestným
činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. S ohledem na
výše uvedené zrušení výroku o vině bylo nutno zároveň zrušit celý výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad (výrok,
kterým byli poškození se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve
věcech občanskoprávních). Současně byla zrušena také další rozhodnutí na
zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby jednání obviněného L.
J., kvalifikované obžalobou jako trestný čin poškozování věřitele v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. V této souvislosti je potřebné uvést, že
ohledně obviněného L. J. zůstal pravomocným výrok o vině trestným činem podvodu
podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal ve spolupachatelství s obviněným
Ing. J. Š. Rovněž je třeba uvést, že jednání obviněného L. J. bylo městským
soudem posouzeno podle § 256 odst. 1 tr. zák. a dovolání podal pouze obviněný
(§ 265s odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že jednání, pro které byla věc
vrácena soudu prvního stupně, se měl obviněný dopustit 10. 9. 1997, tedy před
vyhlášením amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, bude rovněž
nezbytné posoudit, zda nebude přicházet v úvahu použití této amnestie
prezidenta republiky. Veškeré shora uvedené skutečnosti bude potřebné vzít v
úvahu při ukládání trestu, tj. zvážit, zda bude přicházet v úvahu opětovně, i v
případě nového rozhodnutí soudu prvního stupně, uložení úhrnného trestu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann