Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. B. a
V. N. odmítají.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011,
uznal obviněného I. B. vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem
loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného
opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod
bodem 2) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm.
c) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod bodem 3) rozsudku
přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku
a pod bodem 4) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a §
43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
osmi let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu
do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest
vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty, a to mobilního telefonu značky Samsung GT-E1080, s baterií a SIM
kartou Vodafone, cestovního pasu Bulharska na jméno S. I. D. , řidičského
průkazu Bulharska na jméno S. I. D. , a identity card Bulharska na jméno
S. I. D. , Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil obviněnému trest
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částek 4.600,- Kč a 2.975,-
EUR uložených na účtu Městského soudu v Praze.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011,
dále uznal obviněného V. N. vinným pod bodem 2) rozsudku zvlášť závažným
zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem
porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 5)
rozsudku přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr.
zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil
obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do
věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest
vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty, a to dvou textilních kukel černé barvy, mobilního telefonu značky
Samsung, s baterií, průkazu totožnosti Rumunska na jméno V. M. , průkazu
totožnosti Rumunska na jméno D. M. , řidičského průkazu na jméno D. M. , a
řidičského průkazu Rumunska na jméno V. S. , Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a §
229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To
77/2011, podle § 258 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu
odvolání obviněného I. B. podaného proti výrokům o vině pod body 1) a 2)
rozsudku a proti výroku o trestu napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve
výroku o vině pod body 1) a 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného I. B. uznal
vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem
porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 173
odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu
odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 80
odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z České republiky na
dobu neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu
značky Samsung s baterií a SIM kartou Vodafone, cestovního pasu Bulharska na
jméno S. I. D. , řidičského průkazu Bulharska na jméno S. I. D. , a
identity card Bulharska na jméno S. I. D. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a §
229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle § 226
písm. c) tr. ř. zprostil obviněného I. B. pro skutek pod bodem 1) obžaloby,
kterým měl spáchat zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku,
přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle
§ 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr.
zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §
229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To
77/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného V. N.
podané proti výroku o vině pod bodem 5), výroku o trestu a výroku o náhradě
škody rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. B. včas dovolání opírající
se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že
trestnou činnost, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a závěry soudů obou stupňů
o jeho účasti na trestné činnosti jsou spekulativní a nepravděpodobné. Poukázal
na to, že nepřímé důkazy ve svém souhrnu netvoří ucelený celek vzájemně se
doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů a nelze z nich dovodit
pouze jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Dále namítl
extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou
stupňů.
Obviněný I. B. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2
To 77/2011, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. N. podal také včas dovolání proti zmíněnému rozsudku
odvolacího soudu opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a
l) tr. ř. Namítl v něm extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými
zjištěními a právními závěry soudů obou stupňů, protože podle jeho názoru z
provedených důkazů nelze dovodit, že spáchal skutky, které jsou mu kladeny za
vinu. Dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože
soudem prvního stupně nebyly provedeny důkazy, které navrhoval. Poukázal na to,
že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se soud věnoval
především hodnocení důkazů, které svědčily v jeho neprospěch, naproti tomu bez
dalšího odmítl navrhované důkazní prostředky a provedené důkazy vyložil tak, že
jejich hodnota nebyla pro obhajobu příznivá. Uvedl, že z důkazního řízení nelze
učinit závěr, že měl přijet na místo činu automobilem značky Mercedes Benz.
Podle obviněného nelze z důkazního řízení ani z odůvodnění rozsudků soudů obou
stupňů dovodit, že jednal způsobem popsaným ve skutkové větě rozsudku. Namítl,
že v případě důkazu pachovou zkouškou došlo k pochybení orgánů činných v
trestním řízení a nelze proto k tomuto důkazu přihlížet. Poukázal také na to,
že se soud prvního stupně ve svých úvahách nezabýval skutečností, že u něj
nebyly nalezeny žádné věci pocházející z loupeže. Uvedl, že soudy obou stupňů
nepostupovaly tak, aby došly k závěru o vině, o kterém nejsou důvodné
pochybnosti, a podstatné skutečnosti neobjasnily dostatečným způsobem. Namítl,
že z provedených důkazů nevyplývá, že by byla naplněna subjektivní a objektivní
stránka trestného činu, za nějž byl odsouzen.
Obviněný V. N. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst.
1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2
To 77/2011, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T
2/2011. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl
ve věci rozsudkem, nebo aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému
soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného I. B. uvedl, že z
obsahu jeho dovolání je patrné, že obviněný pouze polemizuje se skutkovými
zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný I. B. odkazuje na obsah výpovědi
svědkyně M. Ch. a její výpověď interpretuje ve prospěch své obhajoby, aniž
by přihlédl k dalším provedeným důkazům a jejich logickým návaznostem. Nejvyšší
státní zástupce neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a
skutkovými závěry soudů obou stupňů. Uvedl, že dovolání obviněného I. B.
neodpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani
jiným důvodům stanoveným v § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného V. N. uvedl, že
neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými
závěry soudů obou stupňů. Hodnocení nepřímých důkazů soudy obou stupňů je
logické a pečlivé, a nelze proto hovořit o spekulativním hodnocení důkazů,
které obviněný namítl. Dále uvedl, že námitky obviněného nejsou způsobilé
naplnit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani žádný
jiný dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 tr. ř., protože obviněný pouze
polemizuje s hodnocením důkazů provedených soudy obou stupňů.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných I. B. a V. N. , protože
dovolání každého z obviněných bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není
možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §
265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně
deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je
aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily
soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je
skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho
zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze
namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného
činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v
kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu
jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout
jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve
skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu,
kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti
tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak
postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných
právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění
soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z
podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně
ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého
stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění I. B. a V. N. ve svých dovoláních
neuplatnili žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnili pouze námitky skutkové a v
podstatě jen opakují námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obvinění
napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i
skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky
však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b
tr. ř. Obvinění tak sice formálně deklarovali dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho svým
obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily
soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy
i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových
závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami,
které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů
nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud může s ohledem na zásady
vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do
skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud
to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými
důkazy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy
je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou
spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při
žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková
zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. Nejvyšší soud neshledal v této trestní věci
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud
druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný
prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo
odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném
opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně -
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předchozích částech
odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě u obou obviněných.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že dovolání obviněných I. B.
a V. N. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr.
ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl
v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.,
aniž by k tomu musel mít souhlas stran.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září
2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek