Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 853/2005

ze dne 2005-07-12
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.853.2005.1

7 Tdo 853/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2005 dovolání

obviněného Z. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2005,

sp. zn. 9 To 553/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích

pod sp. zn. 2 T 6/2004 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v

Plzni ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 9 To 553/2004, a rozsudek Okresního soudu

v Domažlicích ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 2 T 6/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená

rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje, aby

věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 2 T

6/2004, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle

§ 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na dvanáct

měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let a s

povinností ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou způsobil

trestným činem (§ 59 odst. 2 tr. zák.). Kromě toho bylo rozhodnuto o náhradě

škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř.

Podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích se obviněný Z. S. dopustil

trestného činu skutkem spočívajícím v tom, že dne 6. 6. 2002 v D. nahlásil

společně s manželkou V. S. v místní agentuře Č. p., a. s., pojistnou událost a

předložil formulář „Hlášení škody z havarijního pojištění“, který podepsala na

základě toho, co jí ohledně pojistné události sdělil, manželka V. S., přičemž

šlo o odcizení osobního motorového vozidla zn. BMW 528i kombi, ke kterému mělo

dojít v přesně nezjištěnou dobu ve dnech 25. 5. až 27. 5. 2002 v obci B., okr.

K., s tím, že tuto skutečnost osobně oznámil na P. ČR – O.o.N. dne 27. 5. 2002

i přesto, že věděl, že k odcizení vozidla nedošlo, ale bylo odvezeno jemu

neznámou osobou s jeho souhlasem, a dále bylo zjištěno, že vozidlo bylo dne

26. 5. 2002 ve 21:25 hodin vyvezeno z Č.r. do P., a na základě takto uvedených

nepravdivých skutečností bylo v rámci této pojistné události vyplaceno V. S.

Č. p., a. s., pojistné plnění ve výši 422.662,- Kč.

Odvolání obviněného Z. S. podané proti všem výroků rozsudku bylo usnesením

Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 9 To 553/2004, zamítnuto

podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný Z. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti

usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto,

napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b

odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V rámci těchto dovolacích důvodů namítl, že nemohl

být pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák.,

protože nároky týkající pojistného plnění uplatňovala jeho manželka. Obviněný

se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal

Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že mimo rámec

zákonných dovolacích důvodů obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním

soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. V souvislosti s tím obviněný

vytkl porušení procesních ustanovení. Jeho výhrady v tomto ohledu vyjadřovaly

nesouhlas se zjištěním, že vozidlo nebylo odcizeno, ale odvezeno s jeho

souhlasem. V rámci žádného ze zákonných dovolacích důvodů nelze napadat

skutková zjištění soudu, způsob, jímž soud hodnotil důkazy, postup soudu při

provádění důkazů apod. Pokud je podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacím

důvodem nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní

posouzení, rozumí se tím posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud. Proto

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel ke skutkovým námitkám obviněného.

Na podkladě té části dovolání, v níž byl obsažen relevantní dovolací důvod,

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i

předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí

ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z

takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje

zamlčí, způsobí-li uvedeným činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Z tzv.

právní věty výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Domažlicích vyplývá, že

v posuzovaném případě byly znaky trestného činu pojistného podvodu považovány

tímto soudem a shodně s ním i Krajským soudem v Plzni za naplněné ve variantě

spočívající v tom, že obviněný „při uplatnění nároku na plnění z pojistné

smlouvy uvedl nepravdivé údaje“.

Uplatněním nároku na plnění z pojistné smlouvy se rozumí úkon osoby, která má

vůči pojišťovně právo na plnění, a to úkon, jímž tato osoba projevuje vůli

směřující k tomu, aby jí bylo plnění poskytnuto, přičemž jde o úkon adresovaný

pojišťovně. Z toho à contrario vyplývá, že jednání osoby, která nemá toto

postavení a která již z tohoto důvodu nečiní žádný úkon vůči pojišťovně,

nemůže být považováno za uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy.

V dané věci šlo o uplatnění nároku na plnění ze smlouvy o havarijním pojištění

motorového vozidla. Jako držitelka vozidla byla v evidenci motorových vozidel

uvedena manželka obviněného V. S., která uzavřela pojistnou smlouvu a v případě

pojistné události měla právo na plnění jako pojištěný ve smyslu § 797 odst. 1

obč. zák. Obviněný nebyl účastníkem smluvního vztahu založeného pojistnou

smlouvou, což se promítlo do situace, v níž byl vůči pojišťovně uplatněn nárok

na plnění, tak, že tento nárok neuplatnil svým úkonem obviněný, ale uplatnila

ho jeho manželka. Na tom, že s ve vztahu k pojišťovně jednalo o úkon manželky

obviněného, nic nemění okolnost, že příslušný formulář vyplnila manželka

obviněného podle jeho pokynů, resp. že ho fakticky vyplnil obviněný a jeho

manželka ho jen podepsala, ani okolnost, že obviněný byl fyzicky přítomen při

předložení vyplněného a podepsaného formuláře v pojišťovně. Z těchto důvodu

nelze dojít k závěru, že by skutková zjištění soudů naplňovala zákonné znaky

trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného

obviněným. Jde o určitou obdobu trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b

tr. zák., jehož se může dopustit pouze ten, kdo je účastníkem právního vztahu

založeného úvěrovou smlouvou (k tomu viz č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).

Jednání osoby, která není účastníkem právního vztahu z pojistné smlouvy, může

být podle okolností posouzeno jen jako účastenství na trestném činu pojistného

podvodu podle § 10 odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 1 tr. zák. V souvislosti s

právním posouzením skutku Okresní soud v Domažlicích v odůvodnění svého

rozsudku uvedl, že „aktivním působením obviněného byla uplatněna pojistná

událost prostřednictvím jeho manželky“ a že obviněný „pro účely uplatnění

nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje, když jeho manželka

plnila toliko pokyny, které jí dával“. Krajský soud v Plzni v odůvodnění

napadeného usnesení uvedl, že „to, že obviněný nebyl držitelem auta, eventuálně

že formulář pro pojišťovnu podepsala jeho manželka, nemá na posouzení jeho

jednání vliv“ a že „rozhodné je, že obviněný trestnou činnost fakticky

zorganizoval a aktivně se na ní podílel“. Argumentace soudů zdůrazňující

„aktivní působení“ obviněného, resp. to, že se na trestné činnosti „aktivně

podílel“, není způsobilá přesvědčivě vysvětlit úsudek, že šlo o pachatelství,

protože i účastenství spočívá v nějaké aktivitě. Naopak úvahy soudů, že

manželka obviněného „plnila pokyny, které jí dával“, resp. že obviněný trestnou

činnost „fakticky zorganizoval“, ve skutečnosti směřují k tomu, že jednání

obviněného mohlo mít nanejvýš povahu účastenství podle § 10 odst. 1 tr. zák.

Výrok o vině obviněného trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1,

3 tr. zák. tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu

dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení, jímž

bylo zamítnuto odvolání obviněného jako nedůvodné, je rozhodnutím jemuž

předcházelo řízení, v kterém byl dán uvedený důvod dovolání, a tím je

toto usnesení vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)

tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a jako

část předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, zrušil

také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad,

a přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec