7 Tdo 859/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2005 o dovolání
obviněného V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2005,
sp. zn. 5 To 145/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 146/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. o d m í t
á .
Obviněný V. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 5 To 145/2005,
jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního
soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 103 T
146/2004. Rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl v rozsahu
odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Dovolání
podal s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se
toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho
hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném nesprávném hmotně
právním ...“). Právní posouzení skutku jako hmotně právní posouzení záleží v
podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod
ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je
skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav
zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti
tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval
při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Jinak řečeno, v
dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového
stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é
vady s cílem primárně dosáhnout změny či dokonce zvratu skutkových zjištění
soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na
to i jiného právního posouzení. Trestní řád nepřipouští skutkový přezkum
pravomocného rozhodnutí na podkladě žádného z dovolacích důvodů, zejména ne na
podkladě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to na
rozdíl od občanského soudního řádu, který vedle důvodu uvedeného v § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř. a vymezeného tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, připouští i skutkový důvod vymezený v § 241a odst. 3 o.
s. ř. tak, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jestliže
je v občanském soudním řádu vedle dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní
posouzení, stanoven ještě další dovolací důvod skutkové povahy, pak to znamená,
že skutkovými námitkami nelze naplnit dovolací důvod, jímž je nesprávné právní
posouzení. To, že trestní řád vedle dovolacího důvodu, kterým je nesprávné
právní posouzení, nestanoví výslovně žádný dovolací důvod skutkové povahy,
logicky znamená, že přezkum skutkových zjištění v dovolacím řízení vůbec
nepředpokládá.
V posuzovaném případě byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem vydírání
podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle
zjištění Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, s nimiž se ztotožnil i
Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný vyhrožoval J.
F. fyzickou likvidací pro případ, že bude v jeho neprospěch vypovídat jako
svědkyně před soudem v jeho trestním stíhání.
Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom směru, že by skutková zjištění soudů
nenaplňovala zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Pouze takové
námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, jimiž napadal skutková
zjištění soudů. Vytýkal, že soudy nesprávně hodnotily svědeckou výpověď
poškozené J. F., kterou označil za nevěrohodnou. Dovoláním tak usiloval o to,
aby tento důkaz byl přehodnocen, resp. aby nebyl brán jako podklad skutkových
zjištění. Tím se snažil zvrátit skutková zjištění soudů a prosadit svou vlastní
verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že poškozené nevyhrožoval.
Uvedeným pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svědčí o tom ostatně i závěry
samotného dovolání, které obviněný formuloval jako porušení zásady „v
pochybnostech ve prospěch obviněného“ a porušení „práva na spravedlivý proces“,
to znamená porušení p r o c e s n í c h ustanovení (§ 2 odst. 2 tr. ř., § 2
odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), ačkoli
dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející
řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec