7 Tdo 875/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. srpna 2006 v neveřejném zasedání
v Brně o dovolání obviněného Ing. V. M., které podal proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 6 To 122/2005, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 9/2003, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 1 T 9/2003, byl
obviněný Ing. V. M. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č.
265/2001 Sb., za který mu byl uložen podle § 148 odst. 4 tr. zák. ve znění
zákona č. 265/2001 Sb. trest odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) let, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání
nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu 4 (čtyř) let. Rozsudkem
soudu prvního stupně bylo rovněž rozhodnuto odsuzujícími výroky ohledně
spoluobviněných J. Š. a J. K. a zprošťujícím výrokem ohledně spoluobviněného J.
K.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných
Ing. V. M. a J. Š., která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3.
2006, sp. zn. 6 To 122/2005, zamítnuta podle § 256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal řádně a včas dovolání toliko obviněný
Ing. V. M., a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v první části odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (část
„A.“) vznesl námitku neurčitosti a neúplnosti popisu skutku v obžalobě, resp. ve sdělení obvinění, k níž uvedl, že již v hlavním líčení namítal, že jednání
popsané v obžalobě nevykazuje všechny znaky pomoci k trestnému činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák., resp. že v popisu skutku chybí, že věděl o tom, že produkt VAPROMET LC měl být
spoluobviněným Š. prodáván jako motorová nafta; pokud obviněný tuto skutečnost
nevěděl, nemohl se žádného trestného činu dopustit. Obviněný tedy jinými slovy
namítl absenci subjektivní stránky trestného činu v popisu skutku v žalobním
návrhu obžaloby. Obviněný je toho názoru, že aby byly naplněny všechny znaky
skutkové podstaty, muselo by být v obžalobě uvedeno (a následně v hlavním
líčení prokázáno), že látku VAPROMET LC předával obviněnému Š. s úmyslem, aby
byla dále odběratelům distribuována jako motorová nafta. Podle obviněného soud
prvního stupně této jeho argumentaci v podstatě přisvědčil, uvedl však, že
obžaloba obsahuje důkazní návrhy v podobě sdělení obvinění všem obžalovaným, v
nichž již subjektivní stránka trestného činu neabsentuje. Odvolací soud se s
argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a dodal, že sdělení obvinění splňuje
podmínky stanovené § 160 tr. ř. v tehdejším znění. S touto argumentací ovšem
obviněný nesouhlasí, a to ze dvou zásadních důvodů. Prvním důvodem je to, že
ani ve sdělení obvinění není skutek popsán jasným, určitým a nezaměnitelným
způsobem, když je v popisu skutku např. uvedeno, že k jednání došlo „po
vzájemné domluvě“, aniž by tato byla blíže specifikována; podle názoru
obviněného v pojmu „po vzájemné domluvě“ opět absentuje jeho úmysl předat zboží
panu Š. s tím, aby bylo následně prodáváno třetím osobám jako motorová nafta. V
této souvislosti obviněný poukázal na to, že záznam o sdělení obvinění podle §
160 tr. ř., ve znění účinném v době zahájení trestního stíhání proti jeho
osobě, musí obsahovat mj. popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným; z
této skutečnosti je podle obviněného zřejmé, že sdělení obvinění neproběhlo v
souladu s tehdy účinným zněním „trestního zákona“, neboť obviněný měl v rámci
svého práva na obhajobu právo již v okamžiku sdělení obvinění přesně a
nezaměnitelně vědět, z čeho je obviněn, resp. v jakém jeho jednání je spatřován
trestný čin, aby se mohl proti obvinění účinně hájit. Obviněný se tedy domnívá,
že neurčitým popisem skutku jak ve sdělení obvinění, tak zejména v obžalobě,
byla porušena uvedená ustanovení trestního řádu i jeho právo na obhajobu. Druhý
z důvodů, pro které obviněný nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu týkající
se splnění podmínek stanovených v § 160 tr. ř. v tehdejším znění, spočívá v
tom, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že v popisu skutku obsaženém
v žalobním návrhu absentuje subjektivní stránka trestného činu, měl jej s
ohledem na ustanovení § 180 odst. 1 a § 220 odst. 1 tr. ř. zprostit obžaloby
podle § 226 písm. b) tr. ř. Soud prvního stupně ovšem popis skutku v napadeném
rozsudku pozměnil, resp.
doplnil; v rozsudku je tedy uveden jiný popis skutku
než obžalobě, což je podle obviněného v rozporu s ustanovením § 220 odst. 1 tr. ř. Obviněný v této souvislosti poukázal na názor odvolacího soudu, že mezi
podstatnými skutkovými okolnostmi v obžalobě a rozsudku existuje shoda, tj. že
nedošlo ke změně podstaty skutku; obviněný se ovšem domnívá, že ke změně
podstaty skutku došlo, a to kvůli jím namítané absenci subjektivní stránky
trestného činu v popisu skutku v žalobním návrhu. V rozsudku soudu prvního
stupně tedy došlo ke změně podstaty skutku tak, aby popis skutku, který v
obžalobě nebyl trestným činem, trestným činem byl.
Obviněný v další části (část „B.“) svého mimořádného opravného prostředku
namítá, že v průběhu přípravného řízení došlo k porušení trestního řádu, resp.
jeho práva na obhajobu. V této souvislosti obviněný mj. uvedl, že rekognice
provedená svědkem H. neproběhla v souladu s trestním řádem, v důsledku čehož
není možné její závěry použít jako důkaz, že při policejní prohlídce provedené
v kanceláři společnosti K. byly v trezoru nalezeny jiné věci, než při
bezprostředně následující prohlídce ze strany celních orgánů, a že ve
vyšetřovacím spise chybí celá řada listů; obviněný může v rámci presumpce
neviny vycházet z předpokladu, že ztracené listy obsahovaly z hlediska
obhajoby důležité skutečnosti, resp. že se jednalo o důležité důkazy, a tím, že
došlo k jejich ztrátě, byl obviněný zkrácen ve svých právech na obhajobu.
Obviněný dále uvedl, jakým způsobem se s otázkou absence části spisu vypořádal
soud prvního stupně i soud odvolací a z jakých důvodů považuje posouzení této
otázky odvolacím soudem a postup tohoto soudu, kdy tento nezrušil napadený
rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., za nesprávný. V neposlední řadě
obviněný nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že zjišťování skutečné úlohy
svědků A., H. a S. je nadbytečné.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací
soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále na základě § 265h odst. 3 tr. ř.
požádal o odklad výkonu trestu uloženého rozsudkem soudu prvního stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve
vyjádření k dovolání konstatovala, že dovolatelem uváděné důvody pro podání
dovolání nekorespondují s obsahem odůvodnění podání. Státní zástupkyně dále
uvedla, že dovolatel sice namítá nesprávnost popisu skutku ve skutkové větě
rozhodnutí prvoinstančního soudu, nicméně skutek je v uvedené skutkové větě
popsán tak, že je s ničím nezaměnitelný a že jednoznačně odpovídá použité
právní kvalifikaci. Pokud jde o další argumenty obviněného, tyto se týkají
výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom
ukládání trestu. Navíc argumenty uváděné v dovolání jsou opakováním obhajoby
obviněného z přípravného řízení i z řízení před soudem prvního i druhého
stupně, s nimiž se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích podrobně vypořádaly.
Státní zástupkyně dále s ohledem na dostupný spisový materiál konstatovala, že
skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání
obviněného.
Za popsané situace má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného je zjevně
neopodstatněné, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně dále pro případ, že by Nejvyšší
soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je
specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila
souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že
obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku z podstatné části neuplatnil
námitky, které by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. odpovídaly.
Námitka týkající se neurčitosti a neúplnosti popisu skutku v záznamu o sdělení
obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. platného v době zahájení trestního stíhání
obviněného pro předmětný skutek (nyní v usnesení o zahájení trestního stíhání)
či v obžalobě (§ 177 tr. ř.) v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. ve své podstatě směřuje proti totožnosti skutku uvedeného v
obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně a v důsledku toho proti nesprávnému
právnímu posouzení skutku, které obviněný ve věci spatřuje. Nejvyšší soud se
touto otázkou zabýval a dospěl k závěru, že totožnost skutku byla zachována a
obviněným namítané skutečnosti neměly vliv na správnost právního posouzení
skutku soudem.
Totožnost skutku je zachována, existuje-li shoda buď alespoň v jednání
obviněného, anebo v následku jeho jednání. Tato shoda ale nemusí být úplná a
stačí i jen shoda částečná. Takováto shoda musí být zachována i ve vztahu ke
skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř.
Jak vyplývá z trestního spisu, ve sdělení obvinění (podle § 160 odst. 1 a 5 tr.
ř. dne 14. 1. a 28. 4. 1998 a 2. 2. 1999) jednání obviněného (stručně řečeno)
spočívalo v dovozu zboží ze S. r. do Č. r. deklarovaného jako VAPROMET LC, tj.
jako ostatní chemické výrobky nepodléhající spotřební dani, a v Č. r.
prodávaného jako motorová nafta již se spotřební daní a DPH, včetně následku ve
formě škody způsobné českému státu neodvedením předmětných daní a cla. Obsahově
shodně je jednání i následek popsán také v obžalobě a následně i v rozsudku
soudu prvního stupně. Totožnost skutku je proto v daném případě zachována jak
totožností jednání, tak i totožností následku.
Namítá-li obviněný změnu podstaty skutku soudem oproti obžalobě v doplnění
okolností charakterizujících subjektivní stránku trestného činu, tyto okolnosti
nemají na zachování totožnosti skutku vliv, stejně jako např. okolnosti
individualizující žalovaný skutek z hlediska času, místa spáchání činu, rozsahu
následku či motivace jednání pachatele, protože tím není dotčena shoda v
jednání ani následku. I při jiném jednání by však totožnost skutku byla
zachována totožností následku, jak bylo uvedeno výše.
Obviněnému nelze proto přisvědčit ani z hlediska jeho námitky, že již od
sdělení obvinění v podstatě nevěděl v jakém jeho jednání je spatřován trestný
čin a bylo tak porušeno jeho právo na obhajobu.
K jinému závěru dovolací soud dospěl ohledně námitek, které obviněný uplatnil v
části B svého mimořádného opravného prostředku a kterými napadl zákonnost
průběhu přípravného řízení, a to zejména rekognice provedené svědkem H.,
prohlídek provedených v kanceláři společnosti K., a dále toho, že ve
vyšetřovacím spise chybí celá řada listů, přičemž v této souvislosti uvedl, že
v rámci presumpce neviny může vycházet z předpokladu, že ztracené listy z
hlediska obhajoby obsahovaly důležité skutečnosti, resp. že se jednalo o
důležité důkazy, a tím, že došlo k jejich ztrátě, byl zkrácen ve svých právech
na obhajobu. Těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního
posouzení skutkových závěrů učiněných soudy dříve činnými v posuzované trestní
věci, ale domáhá se jiného hodnocení provedených důkazů (resp. toho, aby nebylo
přihlíženo k protokolům o rekognici provedené svědkem H. či o domovních
prohlídkách provedených v kanceláři společnosti K.) a doplnění dokazování
listinami, které chybí ve vyšetřovacím spise, čímž de facto napadá správnost
hodnocení důkazů soudy a úplnost jimi provedeného dokazování a v návaznosti na
to i správnost a úplnost soudy zjištěného skutkového stavu, tedy jím tvrzené
porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Takovéto námitky skutkové povahy
nelze v dovolání úspěšně uplatnit ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s odkazem na jiný z důvodů dovolání uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř. Totéž lze konstatovat i ohledně námitky, kterou
obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s názorem odvolacího soudu o nadbytečnosti
zjišťování skutečné úlohy svědků A., H. a S., a kterou se v podstatě domáhá
toliko doplnění dokazování v uvedeném směru.
K tomuto závěru ohledně skutkové povahy námitek dospěl Nejvyšší soud poté, co
zjistil, že v daném případě nejde o extrémní nesoulad mezi vykonanými
skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a navíc takovýto nesoulad
obviněný neučinil ani předmětem dovolání.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k).
Obviněný blíže nespecifikoval, která z alternativ uvedeného dovolacího důvodu
je podle jeho názoru v posuzované věci dána, přičemž současně uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož je podle dovolacího soudu
zřejmé, že uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho
druhé alternativě za třetí spojkou „nebo“, tj. že namítá, že v řízení
předcházejícím zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu
prvního stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože ale námitka obviněného ohledně tohoto důvodu dovolání byla shledána
zjevně neopodstatněnou Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného Ing. V. M. na
odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně
takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh
obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle § 265o odst. 1
tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody
neshledal.
Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš