U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. srpna 2010 o dovolání obviněné H. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 9 To 449/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 184/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. K. o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 24 T 184/2008, byla obviněná uznána vinnou trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. a byla odsouzena podle § 206 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. jí bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou. Současně byla obviněná tímto rozsudkem podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek specifikovaný ve výrokové části uvedeného rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Obviněná podala odvolání proti všem výrokům odsuzující části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 24 T 184/2008. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 9 To 449/2009, zamítl odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podala obviněná v zákonné lhůtě dovolání prostřednictvím svého obhájce, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že se nedopustila trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. především proto, že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu. Tímto obligatorním znakem trestného činu se soud prvního stupně podle obviněné dostatečně nezabýval a ani jej patřičně neodůvodnil. Obviněná dále namítla, že soud prvního stupně především nezkoumal okolnost, zda o nepravdivosti poskytovaných údajů v době činu věděla nebo alespoň byla srozuměna s jejich nepravdivostí. Z provedených důkazů podle ní vyplývá, že nebyla ani náznakem srozuměna s tím, že by uvedené informace mohly být nepravdivé. Tuto skutečnost údajně potvrzuje výslech znalce MUDr. RNDr. Jana Sikory provedený v hlavním líčení dne 6. 4. 2009 před soudem prvního stupně, jakož i výslech svědka PhDr. Karla Humhala provedený v hlavním líčení dne 15. 5. 2009. Obviněná dále uvedla, že její obhajobu potvrdila i znalkyně PhDr. Zdeňka Sikorová. Znakem trestného činu pomluvy je sdělení nepravdivého údaje, k němuž se musí vztahovat úmysl pachatele. Obviněná tvrdí, že z hlediska subjektivní stránky sdělovala informace, o jejichž pravdivosti byla přesvědčena a dodala, že tyto informace čerpala z tzv. sms zpráv její dcery.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 24 T 184/2008, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 9 To 449/2009, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne projednání k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, případně druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku,
a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, a nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná napadla rozsah provedeného dokazování námitkou, že nebylo prokázáno, zda o nepravdivosti poskytovaných údajů v době činu věděla, zároveň napadla hodnocení důkazů, především svědeckou výpověď znalce MUDr. RNDr. Jana Sikory, a výpověď svědka PhDr. Karla Humhala. Těmito námitkami však nenaplnila uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o námitky skutkové směřující proti skutkovým zjištěním a rozsahu provedeného dokazování. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Za námitku právního charakteru lze považovat námitku obviněné, že ze skutkových zjištění nevyplývá naplnění subjektivní stránky trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.
Ze skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá (stručně řečeno), že obviněná telefonicky sdělila ředitelce soukromé základní školy informaci o údajném pohlavním zneužívání její dcery učitelkou této školy B. N. a dále prostřednictvím svého obhájce písemně sdělila ředitelce soukromé základní školy informaci o údajném pohlavním zneužívání její dcery učitelkou této školy před dosažením osmnácti let věku dcery s tím, že vztah mezi její dcerou a učitelkou B. N. začal vznikat údajně ještě v průběhu povinné školní docházky její dcery. Tyto údaje byly neověřené a nepodložené, přesto se obviněná domáhala prošetření celé situace.
O pohlavním zneužívání dcery obviněné poškozenou B. N. by bylo možno uvažovat za situace, že vztah žákyně základní školy mladší patnácti let a její tehdejší učitelky měl sexuální podtext. Pokud se však vztah mezi poškozenou a dcerou obviněné změnil ve vztah partnerský až po ukončení základní povinné docházky, nelze toto jednání poškozené považovat za pohlavní zneužívání. Jednak již B. N. nebyla v postavení učitelky ve vztahu k dceři obviněné a jednak dcera obviněné již dosáhla věku patnácti let, přičemž podle platného právního řádu je již dostatečně vyzrálá k navazování partnerských, byť i sexuálních vztahů, případně i vztahů lesbických s přihlédnutím k její sexuální orientaci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná naplnila všechny znaky trestného činu pomluvy, neboť ve skutečnosti neměla žádný podklad pro tvrzení, že ke zneužívání její dcery došlo již na základní škole, tedy před dosažením patnácti let věku dcery obviněné. Obviněná si proto musela být vědoma toho, že sdělila nepravdivé údaje o poškozené, které byly způsobilé značnou měrou ohrozit její vážnost u spoluobčanů, poškodit ji v zaměstnání a narušit její rodinné vztahy, případně způsobit jí jinou vážnou újmu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek