7 Tdo 880/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněného M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 3 To 12/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 6/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á .
Obviněný M. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 5 T 6/2008, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 5 T 6/2008, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené R. b. p., z. p., částku 3.975,- Kč na náhradu škody. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání 5 kuchyňských nožů různých délek ostří s černou plastovou rukojetí, které tvoří přílohu trestního spisu sp. zn. 5 T 6/2008. Odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 3 To 12/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný M. D. spáchal trestný čin tím, že dne 24. 10. 2007 v době kolem 03.00 hodin v O.-P. na ul. K., ve svém bytě, po předchozí slovní rozepři a konzumaci alkoholických nápojů, fyzicky napadl O. K. nejprve tak, že do něj oběma rukama strčil, následkem čehož jmenovaný upadl na zem, následně obviněný vzal kuchyňský nůž zavěšený na stěně v kuchyni a bodnul O. K. do pravé části hrudníku 4 cm od pravé prsní bradavky, čímž mu způsobil poranění kůže, podkoží a pravého velkého prsního svalu, což si vyžádalo sešití rány a dobu léčení do 14 dnů, přičemž O. K. se ránu snažil vykrýt pravou rukou, v důsledku čehož došlo k poranění jeho pravé horní končetiny v oblasti hřbetní strany pravého předloktí spočívajícího v oděrce kůže délky 5 cm, kdy jen toliko šťastnou náhodou nedošlo ke zranění závažnějšímu např. poranění stěny hrudní a břišní, poranění orgánů uložených v dutině hrudní a břišní, poranění velkých cév a srdce a následující masivní ztrátě krve či rozvoji zánětů vedoucích k bezprostřednímu ohrožení života.
Obviněný M. D. podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 3 To 12/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Především namítl, že se neztotožňuje s právní kvalifikací skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. z hlediska formy zavinění. Kromě znaleckého posudku se skutková zjištění nemohou opírat o žádnou svědeckou výpověď. Přestože stěžejní význam má znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který zpracoval MUDr. M. D., nelze z něj a ani z výpovědi znalce u hlavního líčení dovodit intenzitu útoku. Pokud tedy nelze stanovit směr bodného kanálu ani určit intenzitu útoku, nelze v podstatě dovodit ani úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Z hlediska posuzování obdobných případů poukázal na rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci vedené pod sp. zn. 21 T 108/206 i na navazující rozhodnutí jiného senátu Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 13/2007. Podle názoru obviněného rozhodly v jeho trestní věci soudy obou stupňů v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., když hodnotily důkazy v jeho neprospěch, a to způsobem, který nemá oporu ve skutkových zjištěních.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 3 To 12/2009, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s uvedením závazného právního názoru týkajícího se zejména postupu při odstraňování vad ve výroku napadeného rozsudku tak, aby byl plně v souladu se skutkovým zjištěním a dokazováním provedeným ve věci.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že jeho námitky jsou shodné s obhajobou, kterou obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního stíhání. Závěr soudu o úmyslu obviněného způsobit poškozenému O. K. těžkou újmu na zdraví vychází z úvahy, že každá rána zasahující do dutiny hrudní je způsobilá poškodit některý ze životně důležitých orgánů, které se v ní nacházející, a to buď přímo nebo nepřímo infekcí. Okolnost, že rána nepronikla až do dutiny hrudní, byla zapříčiněna jejím sražením předloktím poškozeného, tedy skutečností, s níž obviněný nemohl dopředu počítat.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Nejvyšší soud jako soud dovolací je při rozhodování o dovolání vázán tím, které
výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Takto podané dovolání vymezuje obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího na nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S poukazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 2 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642).
Nejvyšší soud především zjistil, že obviněný uplatnil obdobné námitky jako v dovolání již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ostravě se s nimi v souladu se zákonem podrobně vypořádal, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí na str. 3 až 6, na něž Nejvyšší soud pro jeho správnost a výstižnost odkazuje. Nejvyšší soud se nemohl zabývat a ani se nezabýval skutkovými námitkami obviněného, které již vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jej svým obsahem nenaplňují. Právní námitkou, byť s výhradou, že tato námitka nebyla dostatečně odůvodněna, je jen námitka, že nelze dovodit úmysl obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví a že tedy není správná právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. I s touto námitkou se soudy obou stupňů zákonným způsobem vypořádaly, zejména odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku, zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení, zejména z toho, proti které části těla útok směřoval a z pohnutky činu (srov. č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy obviněný zpochybňuje svůj úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví s poukazem na to, že se nepodařilo zcela přesně zjistit intenzitu útoku, přehlíží další okolnosti, především skutečnost, že útok byl veden nožem, způsob provedení činu i nepopiratelnou skutečnost, že obviněný bodl poškozeného do pravé části hrudníku, tedy do míst, v nichž jsou uloženy v dutině hrudní důležité lidské orgány.
Nejvyšší soud shledal uvedenou námitku zjevně neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Při odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání respektoval ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek