7 Tdo 90/2011-20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. 1. 2011 dovolání nejvyšší
státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného V. S. V. , proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 218/2009 a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010, v části týkající se
obviněného V. S. V.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 4 T 218/2009,
byl obviněný V. S. V. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro
přípravu k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 7 odst. 1 tr. zák., § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
(zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň
byli tímto rozsudkem odsouzeni obvinění V. N. B. , T. V. H. a M. T. P.
Kromě toho bylo vysloveno zabrání věci.
Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to výslovně jen ohledně
obviněných V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. Z podnětu tohoto odvolání
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To
48/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v
Děčíně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a
trestech ohledně obviněných V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. a vyslovil
také zabrání věci.
Nejvyšší státní zástupkyně podala ve prospěch obviněného V. S. V. v zákonné
lhůtě dovolání. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k)
tr. ř. Namítla, že Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co zrušil rozsudek
Okresního soudu v Děčíně v celém rozsahu, tj. i ve zprošťujícím výroku ohledně
obviněného V. S. V. , již nerozhodl nově žádným výrokem ohledně tohoto
obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně se ve věci obviněného V. S. V.
dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v
Ústí nad Labem, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby
přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. ohledně obviněného V.
S. V. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání podané
ohledně tohoto obviněného je důvodné.
Podanému dovolání lze přisvědčit v tom, že ve věci obviněného V. S. V.
vznikl v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem stav, kdy byl
zrušen zprošťující výrok v rozsudku Okresního soudu v Děčíně, avšak tento výrok
nebyl nahrazen jiným výrokem, jímž by bylo meritorně rozhodnuto (§ 259 odst. 3
tr. ř.), ani nebyla věc vrácena Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a
rozhodnutí (§ 259 odst. 1 tr. ř.), popř. nebyla vrácena státnímu zástupci k
došetření (§ 260 tr. ř.). Po zrušení zprošťujícího výroku tedy Krajský soud v
Ústí nad Labem nepojal do svého rozsudku žádný z výroků, který přicházel v
úvahu a který měl být obsahem rozsudku, a to bez ohledu na otázku správnosti
takového výroku. Podstatou popsaného stavu bylo to, že po zrušení zprošťujícího
výroku tu zůstala obžaloba, která byla podána na obviněného V. S. V. a o
které nebylo rozhodnuto.
Krajský soud v Ústí nad Labem však pochybil již tím, že zrušil rozsudek
Okresního soudu v Děčíně v celém rozsahu, tj. i v části týkající se obviněného
V. S. V. , ohledně něhož nepodal odvolání státní zástupce ani jiná oprávněná
osoba. Odvoláním státního zástupce byl rozsah přezkumné pravomoci Krajského
soudu v Ústí nad Labem omezen tak, že měl podle § 254 odst. 4 tr. ř. přezkoumat
rozsudek Okresního soudu v Děčíně jen ohledně obviněných V. N. B. , T. V.
H. a M. T. P. Ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně v části
týkající se obviněného V. S. V. z podnětu podaného odvolání nebyly podmínky
ani z hlediska ustanovení § 261 tr. ř., neboť důvod, pro který Krajský soud v
Ústí nad Labem zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ohledně obviněných V.
N. B. , T. V. H. a M. T. P. , se obviněného V. S. V. netýkal.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je zřejmé, že se tou
částí rozsudku Okresního soudu v Děčíně, která se týká obviněného V. S. V. ,
nijak nezabýval, že ji fakticky nepřezkoumával a že ve skutečnosti měl na mysli
zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně jen v části týkající se obviněných
V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. Zrušení rozsudku Okresního soudu v
Děčíně výrokem obsahujícím slova „v celém rozsahu“ se jeví jen jako chyba v
technice vyjádření skutečně zamýšleného rozhodnutí. Tato chyba však ve svých
důsledcích znamená, že byl nesprávně zrušen výrok, jímž byl obviněný V. S.
V. zproštěn obžaloby.
Za tohoto stavu k nápravě postačí pouhé zrušení té části napadeného rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, která se vztahuje k obviněnému V. S. V.
(tj. výrok o zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně, pokud jím byl tento
obviněný zproštěn obžaloby).
Nejvyšší soud proto zrušil v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem část týkající se obviněného V. S. V.
Na zrušenou část rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem obsahově nenavazují
žádná další rozhodnutí, která by bylo třeba zrušit, a ve věci obviněného V.
S. V. nevyvstává potřeba učinit žádné nové rozhodnutí.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že nejvyšší státní zástupkyně podala
dovolání také ohledně obviněných V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. , avšak
řízení o dovolání podaném ohledně těchto obviněných je vedeno odděleně pod sp.
zn. 7 Tdo 1503/2010. Řízení o dovolání podaném ohledně obviněného V. S. V.
bylo podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno ze společného řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec