Judikát 7 Tdo 90/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04.03.2026
Spisová značka:7 Tdo 90/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.90.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Nepřípustnost trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
7 Tdo 90/2026-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2026 o dovoláních obviněných 1. Rudolfa Gugha, a 2. právnické osoby Maso Klíčany, s. r. o., IČ 08111553, sídlem U Studánky 1064, Líbeznice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 11 To 257/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 187/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Rudolfa Gugha a právnické osoby Maso Klíčany, s. r. o., odmítají.
Odůvodnění:
I. Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 37 T 187/2024, byli obvinění shledáni vinnými ze spáchání přečinu maření úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Obvinění se tohoto trestného činu dopustili v podstatě a zjednodušeně tím, že obviněný Rudolf Gugh v době od 1. 9. 2021 do 13. 3. 2024 a obviněná právnická osoba Maso Klíčany, s. r. o., v rámci své činnosti zastoupená obviněným jako svým jednatelem v době od 1. 9. 2021 do 20. 6. 2024 každý užíval a umožnil společnosti Maso Bylany, s. r. o., jejíž byl obviněný rovněž jednatelem, užívání stavby (konkretizované ve výroku o vině prvostupňového rozhodnutí) jako prodejny uzenin, jejíž užívání však bylo obviněné právnické osobě zakázáno rozhodnutím Městského úřadu Odolena Voda, stavebního odboru, později potvrzeného rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje coby odvolacího orgánu, a to s nabytím právní moci dne 1.
9. 2021 (rozhodnutí i jejich obsah jsou blíže specifikovaná ve výroku o vině prvostupňového rozhodnutí), neboť šlo o stavbu bez územního rozhodnutí a stavebního povolení, tedy v rozporu s § 119 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), a tohoto zákazu si byl obviněný vědom.
3. Za tento trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému Rudolfu Gughovi peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb o jednotlivé výši 500 Kč, tedy celkem 25 000 Kč, a obviněné Maso Klíčany, s. r. o., peněžitý trest o výměře 100 denních sazeb o jednotlivé výši 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč.
4. Obvinění se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Krajský soud v Praze coby soud odvolací svým usnesením ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 11 To 257/2025, odvolání obviněných zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Obsah dovolání a vyjádření k nim
5. Obvinění podali proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, a to formou jednoho podání prostřednictvím jednoho obhájce. Uplatnili v nich dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a h) tr. ř., přičemž nerozlišovali námitky podle toho, který konkrétní obviněný je uplatňuje. 6.
Obvinění namítli, že jednání, kterého se měli dopustit, není trestným činem, a to s odůvodněním, že obviněná právnická osoba stavbu neužívala, neboť ji užívala společnost Maso Bylany, s. r. o. Té sice obvinění užívání této stavby umožnili, což však neznamená, že by tím oni sami stavbu v pravém slova smyslu užívali, a tedy že by mařili výkon správního rozhodnutí o zákazu jejího užívání.
7. Dále namítli, že obviněná právnická osoba ani nebyla vlastníkem stavby, neboť jím byla společnost Maso Bylany, s. r. o., a tedy neměla jak užívání stavby ovlivnit.
8. Obvinění rovněž tvrdili, že ve vztahu k obviněné právnické osobě byl uvedený skutek posouzen jako přestupek, v důsledku čehož je toto trestní řízení v rozporu se zásadou ne bis in idem. K tomu odkázali na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku, č. 14939/03 ze dne 10. 2. 2009 a dodali, že skutky projednávané v obou zmíněných věcech se v podstatných okolnostech shodovaly. Byla tak dána překážka pro trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř.
9. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud odvolací rozhodnutí zrušil, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil zpět odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí ve věci.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s žádným z dovolání (které však, jak zmíněno shora, splývaly) neztotožnil.
11. Zejména uvedl, že k naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dochází nejen tehdy, pokud pachatel sám fyzicky vykonává zakázanou činnost, ale i tehdy, pokud tento zákaz nerespektuje tím, že zajišťuje, organizuje nebo provozně umožňuje činnost, na kterou se vztahuje zákaz rozhodnutí orgánu veřejné moci. Dále uvedl, že otázka vlastnictví stavby byla dostatečně vyřešena, přičemž odkázal zejména na body 13 a 14 odvolacího rozhodnutí. Nakonec se státní zástupce vypořádal i s námitkou dvojího trestání, resp. s námitkou porušení zásady ne bis in idem, a to tak, že poukázal na odlišnost v objektech jednak spáchaného přestupku podle § 178 odst. 1 písm. f) stavebního zákona a jednak spáchaného trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
12. V případě obou dovolání státní zástupce navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
13. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněných k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání obou dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
15. Především Nejvyšší soud uvádí, že s námitkami obviněných se beze zbytku a ve značné šíři vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně. K jejich závěrům Nejvyšší soud v zásadě nemá žádných výhrad, a nakonec ani obvinění své námitky v dovolacím řízení nijak věcně nerozšiřují, a tedy Nejvyšší soud bude ve vztahu k dovolání obviněných argumentovat jen stručně a s odkazem na zmíněná předchozí soudní rozhodnutí.
16. Obvinění ve svých dovoláních odkázali na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a h) tr. ř.
a) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
17. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné.
18. Pod tento uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka související s předchozím pravomocným rozhodnutím o přestupku pro téže skutek, podle které z tohoto důvodu měla být dána překážka pro trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
19. Nejprve Nejvyšší soud uvádí, že v úvahu (bez ohledu na opodstatněnost námitky) by tato překážka mohla přijít jen ve vztahu k obviněné právnické osobě, která byla postižena dříve vydaným rozhodnutím Městského úřadu Odolena Voda ze dne 12. 7. 2023, č. j. STO-4398/2022, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2023 a kterým byla shledána vinnou ze spáchání přestupku podle § 178 odst. 1 písm. f) stavebního zákona a byla jí uložena pokuta; ve vztahu k obviněnému žádnou překážku trestního stíhání takové rozhodnutí založit nemůže.
20. Dále pak Nejvyšší soud konstatuje, že překážkou pro trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. by zásadně bylo, pokud by o totožném skutku bylo dříve pravomocně rozhodnuto jako o přestupku a zároveň by uběhla lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Trestní stíhání v této věci však proběhlo v době, ve které tato lhůta stále plynula, a tedy už proto nemohly být naplněny podmínky pro to, aby byla dána překážka pro vedení trestního stíhání podle citovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., které tak nemohlo být nepřípustné.
21. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že problematice totožnosti skutku a vůbec přípustnosti trestního stíhání se v této věci věnovaly soudy v předchozím řízení (body 34 a 35 prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 17 odvolacího rozhodnutí). Podle nich nešlo v této věci o totožný skutek, ale naopak o dva různé skutky, a to s ohledem na odlišné chráněné společenské zájmy, které obviněná právnická osoba porušila. K tomu lze připojit, nad rámec přezkumu, že i kdyby snad šlo o jeden totožný skutek (ač tomu tak nebylo), právě potřeba ochrany těchto porušených společenských zájmů, která je poskytována dvěma různými právními odvětvími, by v zásadě mohla umožnit i jejich souběžné uplatnění, a to vzhledem ke komplementaritě jejich působení v této věci (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 16/2019 Sb. rozh.
tr. nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 11. 2016, A. B. proti Norsku, č. 24130/11 a 29758/11). A nakonec nelze ani přehlédnout, že zmíněné rozhodnutí o přestupku bylo vydáno dne 12. 7. 2023 a nabylo právní moci dne 18. 9. 2023, přičemž předmětem trestního postihu byl postup obviněné právnické osoby až do 20. 6. 2024, tedy v době zasahující několik měsíců po skončení doby, stran níž bylo posuzováno její přestupkové jednání – jinak řečeno v době, která se jakýmkoli úvahám ve smyslu ne bis in idem bez ohledu na výše uvedené vymyká.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tak nebyl naplněn. b) Dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř.
23. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožadují obvinění v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
24. Pod tento uplatněný dovolací důvod bylo možné podřadit námitku, podle které umožnění jinému vykonávat zakázanou činnost není vlastním (osobním) výkonem této činnosti ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
25. Nejvyšší soud nejdříve shrnuje, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. V této věci byli obvinění shledáni vinnými ze spáchání tohoto trestného činu proto, že byť jim (resp. obviněné právnické osobě) byl rozhodnutím Městského úřadu Odolena Voda udělen zákaz užívání stavby (viz bod 7 prvostupňového rozhodnutí), obvinění umožnili tuto stavbu užívat personálně propojenému subjektu Maso Bylany, s. r. o. (viz bod 32 prvostupňového rozhodnutí).
26. Otázka, kterou vznesli obvinění ve svém dovolání, pak spočívá v tom, zda lze umožněním jinému vykonávat zakázanou činnost naplnit znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V této věci a vzhledem k jejím okolnostem Nejvyšší soud došel k závěru, že tomu tak zjevně je, a tedy že je námitka obviněných zjevně neopodstatněná.
27. Podstatou zákazu užívání stavby podle § 134 odst. 5 předposlední věta stavebního zákona bylo, aby tato stavba nebyla užívána vůbec, nikoli aby nebyla užívána pouze konkrétní osobou – vlastníkem, byť by jen jemu bylo související rozhodnutí adresováno. K vyslovení zákazu vedlo v této věci zejména, že stavba byla provedena bez územního rozhodnutí a stavebního povolení a že byla tato stavba užívána bez kolaudačního souhlasu, příp. kolaudačního rozhodnutí, což její užívání vylučuje (viz § 119 cit. zákona). Je přitom zřejmé, že tyto právní vady a překážky váznou na věci samotné, nikoli na konkrétní osobě, a tedy se tyto vady a překážky nehojí tím, že stavbu bude de facto užívat někdo jiný než vlastník. Ze zákona i správního rozhodnutí je užívání takové stavby zakázáno ve vztahu ke komukoli, a vlastník, jemuž bylo rozhodnutí adresováno, je tak povinen zajistit, aby stavba užívána nebyla, a to nejen jím samotným, ale i kýmkoli dalším. 28.
Rozhodnutí o tomto zákazu tak maří nejen pachatel coby vlastník, který v rozporu s ním sám užívá nemovitou věc, ale i pachatel coby vlastník, který v rozporu s tímto zákazem umožní, aby byla nemovitá věc užívána byť jiným subjektem (srov. bod 16 odvolacího rozhodnutí). Jinak řečeno, pokud byl obviněné právnické osobě adresován zákaz činnosti užívání stavby, bylo její povinností zdržet se jednání vedoucího k užívání stavby. Jednání obviněných bylo zcela zjevně v rozporu s touto povinností, neboť naopak aktivně jednali směrem k tomu, aby nemovitost užívána byla, i když jinou osobou, což bylo zjevným pokusem o obcházení zákona.
29. Tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.
30. Pod uplatněný dovolací důvod naopak nebyla podřaditelná námitka absence vlastnictví nemovité věci obviněnou právnickou osobou, neboť takové hmotněprávní posouzení není významné pro naplnění znaků trestného činu, a tedy na něm nespočívalo rozhodnutí ve věci samé [viz § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. I pokud by obviněná právnická osoba nebyla ve skutečnosti vlastníkem nemovité věci, nadále by se musela vykonatelným a jí adresovaným rozhodnutím správního orgánu řídit, a opačné jednání by nadále naplňovalo znaky trestného činu. Vlastnictví nemovitosti obviněnou právnickou osobu však zejména v předchozím řízení zřetelně vyplynulo z kupní smlouvy, z údajů uvedených v katastru nemovitostí, ale i z postupu obviněné během správního řízení (bod 33 prvostupňového rozhodnutí, resp. body 13 a 14 odvolacího rozhodnutí).
31. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak nebyl naplněn.
IV. Závěr
32. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněných Rudolfa Gugha a právnické osoby Maso Klíčany, s. r. o., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. 33. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 4. 3. 2026 JUDr. Radek Doležel předseda senátu