7 Tdo 903/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 o dovolání
obviněného R. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2002,
sp. zn. 5 To 4/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 37 T 2/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2001 podal
obviněný R. P. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6.
2002, sp. zn. 5 To 4/2002, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř.
zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 37 T
2/2001, a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že
obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3
písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., a to zčásti jako spolupachatel podle §
9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 42
odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, když pro výkon
uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.
zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl podle § 49 odst. 1
a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti a dále bylo rozhodnuto o
povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uvedl, že je
podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
a) tr. ř., bylo podáno osobou k tomu oprávněnou /(§ 265d odst. 1 písm. b) tr.
ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr.
ř.).
Obviněný v podaném dovolání popírá, že by se chtěl úmyslně na úkor jiných
subjektů obohatit jak dovodily soudy obou stupňů. Poukázal na to, že v průběhu
celého řízení se snažil detailně osvětlit svůj přístup k řešení jednotlivých
obchodních případů i svůj vztah ke spoluobviněnému P. Následně se podrobněji
vyjadřuje k jednotlivým útokům trestného činu podvodu, kterým byl uznán vinným,
když vesměs konstatuje, že „soudy pochybily, neboť neměly zákonné důvody“ k
tomu, aby byl uvedeným trestným činem uznán vinným. Obviněný sám
prostřednictvím obhájkyně uvádí, že „podle jeho názoru má nesprávné právní
posouzení věci svůj původ také v nedostatečném zjištění skutkového stavu, a
proto i v rámci podaného dovolání trvá na provedení veškerých důkazů, které již
navrhoval v písemném odůvodnění odvolání 20. 12. 2001.“ Z výše uvedených
skutečností vyplývá to, že obviněný nečiní rozdílu mezi řádným opravným
prostředkem – odvoláním a mimořádným opravným prostředkem – dovoláním. Obviněný
vyjádřil názor, že provedením navrhovaných důkazů by došlo k osvětlení
skutkového stavu, a tím i správnému právnímu posouzení věci. Závěrem podaného
dovolání obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc
přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Ze shora uvedeného je nepochybné, že obviněný své námitky sice formálně směřuje
do oblasti důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak
ve své podstatě se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a prostřednictvím
doplněného dokazování a odlišného hodnocení důkazů chce dosáhnout zjištění
takového skutkového stavu, který by byl v souladu s jeho představami.
Je tedy zřejmé, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a že
namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně
hodnoceny, a to i v návaznosti na to, že dokazování zůstalo neúplné. Zde však
musí Nejvyšší soud poukázat na to, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto
dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž
byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že skutek byl zjištěn
nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny (což je případ obviněného).
Shora již bylo uvedeno, že obviněný popírá, že by se uvedeného skutku dopustil
tak, jak byl zjištěn soudy prvního i druhého stupně. V této souvislosti
poukazuje na nedostatky skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je
tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené je třeba uvést, že obviněným byl v
dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí
dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann