7 Tdo 906/2014-13
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. srpna 2014 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. Č.
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2014, sp.
zn. 4 To 125/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově
pod sp. zn. 10 T 199/2012, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního
zástupce o d m í t á .
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 10
T 199/2012, podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř.
a § 307 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání
obviněného J. Č. (dále jen „obviněný“) pro skutek, v němž byl spatřován přečin
obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku
vzhledem k tomu, že se obviněný zavázal zdržet se řízení motorových vozidel
všech druhů po dobu čtyř měsíců od právní moci tohoto usnesení a dne 27. 1.
2014 složil na účet soudu prvního stupně částku 5.000 Kč určenou státu na
peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu.
Podle § 307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání jednoho
roku.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, v níž
namítala, že zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se obviněný
dopustil přečinu, musí trvat po celou soudem stanovenou zkušení dobu.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 3. 2014, sp.
zn. 4 To 125/2014, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost státní
zástupkyně jako nedůvodnou.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal
nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Č. dovolání opírající se o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. V dovolání namítl,
že soudy obou stupňů nesprávně akceptovaly závazek obviněného ve smyslu § 307
odst. 2 písm. a) tr. ř. zdržet se řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců
a nikoli po celou délku zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání
obviněného. Takový postup není v souladu s ustanovením § 307 odst. 2 písm. a)
tr. ř., neboť gramatickým výkladem tohoto ustanovení lze dospět k závěru, že se
vyžaduje, aby se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti po celou zkušební
dobu. Poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 193/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů, podle níž lze podmíněné zastavení trestního stíhání
podmínit slibem obviněného, že se po zkušební dobu zdrží výkonu určité
činnosti. Namítl rozpor s běžnou soudní praxí při aplikaci ustanovení § 82
odst. 2 tr. zákoníku, jímž se upravuje rozhodování o podmínkách stanovených
podmíněně odsouzenému pachateli. Tyto podmínky se rovněž vyslovují s časovým
vymezením „během zkušební doby“ a vždy bez nejmenších pochybností pokrývají
celou zkušební dobu podmíněného odsouzení. Uvedl, že s ohledem na stanovenou
délku zkušební doby by závazek obviněného zdržet se během celé zkušební doby
řízení motorových vozidel nebyl pro obviněného nijak zvlášť přísný, pokud se
uváží věk obviněného a skutečnost, že již ukončil pracovní poměr řidiče z
povolání. Nejvyšší státní zástupce závěrem uzavřel, že odvolací soud rozhodl o
zamítnutí stížnosti státní zástupkyně proti usnesení soudu prvního stupně o
podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného J. Č., ačkoliv předchozí
řízení trpělo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože soud
prvního stupně neměl k takovému odklonu splněny všechny zákonné podmínky.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
25. 3. 2014, sp. zn. 4 To 125/2014, a usnesení Okresního soudu v Českém
Krumlově ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 10 T 199/2012, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. f) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním
zástupcem jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a)], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má
obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně
neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo
rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o
podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že soudy obou stupňů nesprávně akceptovaly
závazek obviněného ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zdržet se řízení
motorových vozidel na dobu čtyř měsíců a nikoli po celou délku zkušební doby
podmíněného zastavení trestního stíhání. Podle názoru nejvyššího státního
zástupce lze gramatickým výkladem ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř. dospět k
závěru, že časové vymezení „během zkušební doby“ nelze chápat jinak, než jako
závazek zdržet se určité činnosti po celou délku zkušební doby.
Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu se souhlasem obviněného může soud
a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání,
jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě
uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání
uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k
okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného
přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném
řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze
tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr. ř. a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s
níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství
peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle
zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti
přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k
okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle § 307 odst. 3 tr. ř. v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního
stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě
rozhodnutí podle § 307 odst. 2 tr. ř. až na pět let. Zkušební doba počíná
právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce. Úvodem
poukazuje na to, že podle § 307 odst. 1 tr. ř. příp. podle § 307 odst. 2 tr. ř.
v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení
státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání obviněného pod podmínkou, že
se obviněný bude ve zkušební době stanovené podle § 307 odst. 3 tr. ř. řádně
chovat a vyhoví případně dalším uloženým podmínkám. Zkušební dobou podmíněného
zastavení trestního stíhání se tedy rozumí doba, po kterou obviněný musí vést
řádný život, případně musí vyhovět i dalším uloženým podmínkám. Jestliže
obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit
způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž
splnění se zavázal, případně vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud
a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to
případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání
pokračuje.
Výklad ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. je možné porovnat s výkladem
ustanovení § 83 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku věty
první jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl
uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to
popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Gramatickým výkladem
časových vymezení „ve zkušební době“ a „během zkušební doby“ v tomto ustanovení
lze učinit závěr, že formulací „ve zkušební době“ je myšlena celá délka
zkušební doby, naproti tomu v případě časového vymezení „během zkušební doby“
znamená kdykoliv v průběhu zkušební doby. Obdobně lze vykládat také ustanovení
§ 82 odst. 4 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku, § 86 odst. 1 tr. zákoníku a § 87
tr. zákoníku.
Ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. stanoví, že se obviněný zaváže, že se
během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil
přečinu. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že se nejedná o formu
trestněprávní sankce, ale o jednostranný výslovný závazek obviněného zdržet se
v budoucnu (po zkušební dobu či výjimečně její část) činnosti, v souvislosti s
níž se dopustil trestné činnosti. Zdržení se určité činnosti trvá zásadně po
celou dobu stanovené zkušební doby, nelze však zcela vyloučit, byť to zákon
výslovně neuvádí, že se obviněný zaváže ke zdržení se určité činnosti na kratší
dobu, než bude stanovená zkušební doba. V takovém případě by to však bylo nutné
vyjádřit v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307
odst. 2 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2013, s. 3491).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že časové vymezení „během zkušební doby“
ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nelze vykládat tak, že se obviněný musí
zdržet určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, po celou
stanovenou zkušební dobu, ale se může zavázat ke zdržení se určité činnosti, v
souvislosti s níž se dopustil přečinu, i na kratší dobu než bude zkušební doba
stanovená podle § 307 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud závěrem pro úplnost dodává, že podmínky uvedené v § 307 odst. 2
písm. a) a b) tr. ř. jsou spojeny spojkou nebo, tudíž je zřejmé, že z hlediska
ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř. postačí, pokud je splněna alespoň jedna z
podmínek uvedených pod písmeny a) a b). Obviněný složil na účet soudu částku
5.000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle
zvláštního právního předpisu, a proto byla splněna i podmínka stanovená v § 307
odst. 2 písm. b) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud
druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný
prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo
odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném
opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně -
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech
odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce
podané v neprospěch obviněného J. Č. je zjevně neopodstatněné, a proto je
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném
zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek