USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 10. 2024 o dovolání obviněného V. P., podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 4 To 101/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 54/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 1. 2024, č. j. 3 T 54/2022-257, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví pode § 146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč (trestní zákoník byl aplikován ve znění účinném do 31. 12. 2021). Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
2. Přečin, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích v tom, že obviněný dne 3. 10. 2020 kolem 6:10 hodin na silnici č. XY za obcí XY ve směru na obec XY, okres XY, po předchozím slovním ataku udeřil pěstí do brady poškozeného S. H., a způsobil mu tím podvrtnutí krční páteře, tj. zranění s obvyklou dobou léčení 2-3 týdny, přičemž minimálně po dobu 1 týdne bývá poškozený omezen v obvyklém způsobu života.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2024, č. j. 4 To 101/2024-290, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. V návaznosti na svou obhajobu z původního řízení setrval na tvrzení, že poškozeného nijak fyzicky nenapadl. Poukázal na to, že jeho obhajoba byla potvrzena výpověďmi svědků J. K. a V. P. a že poškozený v době, kdy se na místo dostavila policie, odmítl jakékoli ošetření a nejevil žádné známky ublížení na zdraví. Obviněný dále vyjádřil názor, že znalec z oboru zdravotnictví vyloučil, že by zranění poškozeného mohlo vzniknout způsobem, který na podkladě svědecké výpovědi poškozeného zjistily soudy. Zmínil, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení důkazů, jimiž mělo být ověřeno, zda je technicky možný takový způsob fyzického napadení, který popsal poškozený. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, případně aby obviněného sám zprostil obžaloby.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů není žádný zjevný rozpor. Zdůraznil, že svědecká výpověď poškozeného nestojí osamoceně a je podporována dalšími důkazy, jak na ně poukázaly soudy. Konstatoval, že soudy se náležitě vypořádaly také s důkazními návrhy obviněného. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Rozhodnými skutkovými zjištěními ve smyslu citovaného ustanovení jsou jednak zjištění, že obviněný udeřil poškozeného pěstí do oblasti brady, a jednak zjištění, že mu tím způsobil podvrtnutí krční páteře. Tato zjištění nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a naopak jsou v plném obsahovém souladu s těmi důkazy, z nichž je soudy vyvodily.
9. Proti zjištění, že udeřil poškozeného, obviněný nenamítal nic v tom směru, s kterými důkazy, z nichž soudy uvedené zjištění vyvodily, by toto zjištění mělo být v rozporu a v čem konkrétně by měl tento rozpor spočívat. Proti zmíněnému zjištění obviněný postavil svou vlastní verzi založenou na tvrzení, že poškozeného neudeřil, a na výpovědích svědků J. K. a V. P. (svého syna). Soudy však tyto výpovědi hodnotily jako nevěrohodné a stranící obviněnému, takže je nevzaly za podklad skutkových zjištění, a naopak vycházely ze svědecké výpovědi poškozeného, kterou hodnotily jako věrohodnou, neboť nebyla osamocená a byla byť nepřímo podporována objektivním zjištěním zranění poškozeného, výpověďmi svědků Z. Ž. a J. Ch., s nimiž měl obviněný sjednané setkání v době blížící se době incidentu, a výpověďmi svědků T. P. a D. P., policistů, kteří se na místo dostavili po incidentu.
10. Z výpovědí obviněného, poškozeného i svědků J. K. a V. P. je patrno, že k incidentu došlo za okolností, kdy svědkové J. K. a V. P. s účastí obviněného vykonávali v časných ranních hodinách práce na poli s použitím osvětlení a že obviněný jedoucí automobilem po blízké silnici byl tímto osvětlením nepříjemně oslněn, takže zastavil a začal jim to vytýkat.
11. To, že obviněný udeřil poškozeného pěstí do oblasti brady, přesvědčivě popsal poškozený ve své svědecké výpovědi a znázornil při rekonstrukci. Z těchto důkazů je zřejmé, že poškozený seděl ve svém automobilu a obviněný vedl úder do oblasti jeho brady pootevřenými dveřmi vozidla.
12. Zranění spočívající v podvrtnutí krční páteře bylo u poškozeného zjištěno při lékařském ošetření, ke kterému poškozený po incidentu sám odjel. Přitom byl domluven na setkání se svědky Z. Ž. a J. Ch., s nimiž měl jít na lov kachen a s nimiž se měl setkat v XY. Z výpovědí těchto svědků vyplývá, že na poškozeného čekali a po jeho příjezdu zaznamenali, že byl rozrušený, zaražený, roztřesený, měl odřenou bradu a řekl, že když seděl v autě, obviněný ho při dohadování kvůli oslnění udeřil (pěstí mu přejel přes bradu). Oba svědci potvrdili, že poškozený byl celkově ve stavu, kdy nemohl jít na lov kachen, stěžoval si na bolest za krkem a sdělil, že pojede k lékaři.
13. Z výpovědí svědků T. P. a D. P., policistů, vyplývá, že na místo přijeli na základě oznámení poškozeného a že po jejich příjezdu byl přítomen jen poškozený, který jim sdělil, že ho obviněný udeřil. Podle těchto svědků poškozený nechtěl na místo přivolat lékařskou pomoc s tím, že si k lékaři zajede sám. Svědek T. P. navíc potvrdil, že poškozený měl na bradě malou oděrku a stěžoval si, že ho bolí krk (svědek D. P. si na podrobnosti nevzpomínal).
14. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, byla u poškozeného potvrzena diagnóza spočívající v podvrtnutí krční páteře. Potvrzeno bylo také to, že vznik uvedeného zranění byl v souladu s mechanismem, který popsal poškozený. Pokud obviněný v dovolání namítal, že znalec vyvrátil možnost vzniku zranění popsaným způsobem, pak je třeba uvést, že jde o evidentní dezinterpretaci znaleckého posudku a o vytržení jeho dílčí části z celkového kontextu. Ze znaleckého posudku naopak vyplývá, že zranění mohlo vzniknout i nekoordinovaným pohybem hlavy poškozeného při úhybném manévru před úderem na hlavu. Pokud znalec zmínil, že je prakticky vyloučeno podvrtnutí krční páteře, učinil tuto zmínku ve spojení s tím, že ze zdravotnické dokumentace nevyplývalo žádné porušení obličejové či vlasové části hlavy poškozeného, které by svědčilo o bezprostředně působícím násilí. Soudy ovšem na rozdíl od znalce vycházely ze zjištění, že obviněný udeřil poškozeného do oblasti brady, přičemž toto zjištění vyvodily ze svědecké výpovědi poškozeného a z výpovědí svědků, kteří po incidentu přišli s poškozeným do styku a kterým poškozený sdělil, že ho obviněný udeřil do brady. Naproti tomu znalec vycházel pouze z toho, že ve zdravotnické dokumentaci poškozeného nebyl zaznamenán žádný nález na hlavě poškozeného (včetně brady).
15. Za popsaného stavu nelze soudům vytýkat žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ani to, že obhajobu obviněného podporovanou výpověďmi svědků J. K. a V. P. považovaly za nevěrohodnou a vyvrácenou.
16. Procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž soudy vyvodily rozhodná skutková zjištění, obviněný nenamítal. Pokud obviněný zmínil, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, aniž výslovně uvedl, které konkrétní důkazy má na mysli a jaký mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, je nutno pouze dodat, že soudy přijatelně odůvodnily neprovedení navrhovaných důkazů jednak nedostatkem jejich vztahu k rozhodným skutkovým okolnostem, jednak jejich nadbytečností.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, jak ho zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Takové námitky obviněný nevznesl, neboť neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku nebyly podle něho naplněny skutkem zjištěným ve výroku o vině. Obviněný vyvozoval nesprávné právní posouzení skutku patrně z toho, že nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudů, přičemž za předmět právního posouzení považoval svou vlastní skutkovou verzi, podle které poškozeného nijak fyzicky nenapadl. Tím se ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a neuplatnil žádné námitky, které by byly pod něj podřaditelné. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný nevznesl žádné námitky, které by obsahově odpovídaly tomuto dovolacímu důvodu, pokud je vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení (míněno jiné, než je právní posouzení skutku).
19. Nejvyšší soud tudíž neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby se správností právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení zabýval.
Závěrem
20. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu