7 Tdo 91/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 4. 2002 dovolání nejvyšší
státní zástupkyně podané ve prospěch i v neprospěch obviněného M. J., proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001,
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 7/2001 a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265l odst. 2 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e ,
aby rozhodl o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v
Brně podaném ohledně obviněného M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, uznal
obviněné M. J. a M. L. vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3
tr. zák., uložil jim tresty, rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody a
vyslovil zabrání věci. Zároveň rozhodl ve věci obviněného M. J. tak, že ho
podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestný čin loupeže podle §
234 odst. 1, 3 tr. zák.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal odvolání v
neprospěch všech tří obviněných s tím, že se domáhal zrušení rozsudku Krajského
soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Odvolání podali také obvinění M. J. a M. L. a matka
obviněného M. J., L. J.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001,
rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce, obviněného M. J.,
obviněného M. L. a matky obviněného M. J., L. J. podle § 258 odst. 1 písm.
b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně
obviněných M. J. a M. L. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl ohledně obviněných M. J. a M. L. tak, že je uznal vinnými trestnými
činy poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a
loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., uložil jim tresty, vyslovil
zabrání věci a rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě ve prospěch i v neprospěch
obviněného M. J. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Odkázala
na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítla, že výrokem
tohoto rozsudku nebylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce Krajského
státního zastupitelství v Brně podaném ohledně obviněného M. J. Navrhla, aby
Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci rozhodnout o odvolání státního
zástupce podaném v neprospěch obviněného M. J.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek
ohledně obviněného M. J., jakož i řízení této části napadeného rozsudku
předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podstatou pochybení Vrchního soudu v Olomouci je to, že ve skutečnosti ve
výroku svého rozsudku nerozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně
obviněného M. J. Pokud Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v
Brně ohledně obviněných M. J. a M. L. a pokud ve věci těchto dvou obviněných
sám znovu rozhodl, učinil tak jednak z podnětu odvolání obviněných M. J. a M.
L. a matky obviněného M. J., jednak z podnětu odvolání státního zástupce,
avšak jen pokud bylo podáno ohledně těchto dvou obviněných, to znamená nikoli z
podnětu odvolání státního zástupce, pokud bylo podáno ohledně obviněného M. J.
Ve věci obviněného M. J. tedy Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o odvolání
státního zástupce vůbec žádným výrokem. Vadou napadeného rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci je tudíž to, že chybí výrok týkající se toho, jak bylo
rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J.
Jestliže je týmž rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto ohledně více
obviněných a státní zástupce podá odvolání ohledně všech nebo několika
obviněných a jestliže odvolací soud zruší nebo změní rozsudek jen ohledně
některých z nich, protože jen ohledně nich považuje odvolání státního zástupce
za důvodné, zatímco u zbývajících obviněných pokládá odvolání státního zástupce
za nedůvodné, musí to ve svém rozhodnutí vyjádřit výrokem, jímž odvolání
státního zástupce podané ohledně těchto zbývajících obviněných zamítne (k tomu
viz č. 34/2000 Sb. rozh. tr.).
V odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jsou na str. 11 uvedeny úvahy,
z nichž lze usuzovat na to, že Vrchní soud v Olomouci se ztotožnil s rozsudkem
Krajského soudu v Brně, pokud jde o obviněného M. J. S těmito úvahami však
nekoresponduje žádný výrok, který by byl součástí rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně
podle § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o
chybějícím výroku rozhodl. Vrchní soud v Olomouci tedy v dalším řízení rozhodne
o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J.
Nejvyšší soud tímto svým usnesením nijak neprejudikuje budoucí rozhodnutí
Vrchního soudu v Olomouci a nijak nehodnotí jeho úvahy uvedené v odůvodnění
napadeného rozsudku, pokud mají vztah k věci obviněného M. J. Podle § 265i
odst. 3 tr. ř. je předmětem přezkumu Nejvyššího soudu zákonnost a odůvodněnost
v ý r o k u rozhodnutí napadeného dovoláním. V posuzovaném případě však
součástí napadeného rozhodnutí není žádný výrok týkající se obviněného M. J.
Pokud by se Nejvyšší soud jakkoli vyjadřoval k úvahám Vrchního soudu v
Olomouci, které jsou ve vztahu k věci obviněného M. J. uvedeny v odůvodnění
napadeného rozsudku, bylo by to v rozporu se zásadou, že dovolání jen proti d
ů v o d ů m rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).
O dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., protože s tímto způsobem
projednání předem výslovně souhlasili nejvyšší státní zástupkyně i obviněný M.
J.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec