7 Tdo 91/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 2. 2003 o dovolání obviněného M. V.-M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 8 To 225/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 83/2001, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněného M. V.-M. zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 8 To 225/2002, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 T 83/2001.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc obviněného M. V.-M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2002, č. j. 8 To 225/2002-209, bylo odvolání obviněného J. M. a obviněného M. V.-M., které podali proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, č. j. 6 T 83/2001-172, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný
M. V.-M. v bodě 4) výroku o vině uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že společně s obviněným
J. M. „dne 17. 3. 2001 v době kolem 10:00 hodin v B., na ulici K., v areálu
TJ F. B. na velodromu odcizili 8 kusů hliníkového profilového plechu, složeného
z lamel 12 m2, které byly uloženy ve stavební buňce, sloužící jako sklad cyklistického materiálu, čímž způsobili TJ F. B., se sídlem v B., K. 22, škodu ve výši 15.000,- Kč“, a v bodě 6) výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal tím, že společně s obviněným J. M. „dne
16. 4. 2001 v době kolem 14:00 hodin v B., na ulici K., v areálu TJ F. B. na velodromu odcizili z obložení U. buněk hliníkový profilovaný plech složený z lamel v rozsahu 3 m2, čímž způsobili TJ F. B., se sídlem v B., K. 22, škodu ve výši 3.750,- Kč“, přičemž obou trestných činů se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 3 T 175/98, ze dne 4. 8. 1999 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 To 526/99, ze dne 28. 3. 2000 uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2002, č. j. 8 To 225/2002-209, opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že důvodem dovolání je skutečnost, že v řízení před soudem I. stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a odvolací soud tuto procesní vadu nenapravil. Obviněný na podporu tohoto svého tvrzení uvedl, že Městský soud v Brně rozhodl o konání hlavní líčení dne 29. 3. 2002 v nepřítomnosti obžalovaného podle § 202 odst. 2
tr. ř. přesto, že se obviněný řádně a včas svým podáním doručeným soudu dne
25. 3. 2002 omluvil, což doložil také dokladem o pracovní neschopnosti. Vytkl Městskému soudu v Brně, že nezjistil stanovisko obviněného k tomu, zda souhlasí
s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a domnívá se, že za tímto účelem měl soud prvního stupně hlavní líčení odročit. Obviněný dospěl k závěru, že soudem prvního stupně bylo zkráceno právo obviněného účastnit se hlavního líčení,
v důsledku čehož nemohl řádně uplatnit svoje právo na obhajobu. V závěrečném petitu navrhl dovolacímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně, případně Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva vyjádřit se k dovolání obviněného a uvedla, že ačkoliv je dovolací důvod obviněným správně uplatněn a odůvodněn, nelze jej akceptovat. Uvedla, že bez ohledu na omluvu obviněného (čl. 163 – 164), hlavní líčení proběhlo za splnění podmínek
§ 202 odst. 2 tr. ř. Právo obviněného na obhajobu tak zkráceno nebylo. Obviněný byl totiž k hlavnímu líčení řádně předvolán (§ 198 odst. 1 tr. ř), byla mu doručena obžaloba (čl. 116), měl možnost se k ní vyjádřit (naposledy po zahájení hlavního líčení dne 19. 12. 2001 – čl. 143 – 144), v přípravném řízení byl po sdělení obvinění řádně vyslechnut (čl. 53, 57, 67 a násl.), bylo mu také umožněno prostudovat spis a navrhnout další důkazy k doplnění vyšetřování (čl. 124). Vyslovila názor, že za těchto okolností není důvodu pochybovat o naplnění účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného, když lze současně konstatovat absenci překážek pro postup podle § 202 odst. 4 tr. ř. S ohledem na uvedené námitky navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, přičemž ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak může učinit v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož
i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že věc vedená původně pod sp. zn.
3 T 164/2001 proti obviněnému M. V.-M. byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2001, č. j. 3 T 164/2001-133, podle § 23 odst. 3 tr. ř. spojena ke společnému projednání a rozhodnutí s trestní věcí vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 83/91 proti obviněnému J. M. s tím, že věc bude nadále vedena
u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 83/2001. U hlavního líčení, které se nejprve konalo dne 19. 12. 2001, pak proběhl oddělený výslech obou obviněných. Poté, co byl obviněný V.-M. u hlavního líčení vyslechnut, měl možnost se vyjádřit i
k výpovědi spoluobviněného J. M. a tohoto práva také využil. Obviněný V.-M. se také vyjádřil k svědeckým výpovědím svědků J. H., M. Č., O. M., M. G., které byly podle § 211 odst. 1 tr. ř. čteny. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 1. 2002 vyplývá, že obviněný byl osobně přítomen a měl možnost se vyjádřit k prováděným důkazům. Za účelem výslechu svědka J. H. a provedení listinných důkazů bylo hlavní líčení odročeno na den 29. 3. 2002. Nepřítomnost u hlavního líčení na den 29. 3. 2002 obviněný omluvil, což také doložil potvrzením o pracovní neschopnosti (čl. 163 - 164). Po zahájení hlavního líčení dne 29. 3. 2002 vyhlásil samosoudce usnesení, podle něhož bylo ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. jednáno v nepřítomnosti obviněného M. V.-M. Následně poté byl čten podle § 211 odst. 5 tr. ř. znalecký posudek z čl. 91 - 95 spisu zn. 3 T 164/2001 a jeho doplnění z čl. 124 spisu zn. 6 T 83/2001.
V dalším průběhu hlavního líčení byly podle § 213 odst. 1 tr. ř. čteny listinné důkazy ze spisu sp. zn. 6 T 83/2001 a ze spisu sp. zn. 3 T 164/2001, 10 T 166/97,
11 T 164/2000, 5 T 96/2001, a vyhlášen rozsudek.
Podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného se může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že u hlavního líčení dne 29. 3. 2002, které proběhlo v nepřítomnosti obviněného, byl čten mj. také znalecký posudek z čl. 91 – 95 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 164/2001, s nímž měl obviněný možnost se v rámci seznámení s výsledky vyšetřování seznámit, ale čten byl také jeho doplněk, který byl vypracován znalcem na základě žádosti soudu a byl součástí spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 83/2001. O doplnění znaleckého posudku byl znalec V. V. požádán dne 13. 11. 2001 a znalec jej soudu předložil dne 27. 11. 2001. Ze spisu je dále zřejmé, že v této souvislosti (ve spojení se žádostí o vypracování doplňku znaleckého posudku) byl obviněný dne 13. 11. 2001 upozorněn na to, že vzhledem k předpokládaným výsledkům dokazování ohledně výše škody způsobené jednáním pod bodem 1. obžaloby, může být uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Je vhodné podotknout, že zatímco se znaleckým posudkem na čl. 91 – 95 spisu sp. zn. 3 T 164/2001, jehož předmětem bylo zejména stanovení časové hodnoty odcizených věcí v době spáchání trestného činu a časové hodnoty poškozených věcí v době spáchání trestného činu, se měl obviněný možnost seznámit v rámci skončení vyšetřování podle § 166 tr. ř., k doplnění tohoto znaleckého posudku již obviněnému nebyla dána možnost se vyjádřit. V podaném znaleckém posudku znalec místo z údajů o odcizení 12 m2 hliníkového plechu vycházel z množství 3 m2, proto bylo nutno znalecký posudek doplnit. Znalec tedy v doplnění znaleckého posudku upřesnil časovou hodnotu odcizených věcí v době spáchání trestného činu pod bodem 1. obžaloby tak, jak po něm požadoval soud prvního stupně, čímž se škoda oproti původnímu vyčíslení ve výši 3.750,- Kč zvýšila na částku 15.000,- Kč.
Za předpokladu, že obviněný neměl možnost vyjádřit se či případně podat další návrh na dokazování k doplnění znaleckého posudku a tento důkaz měl podstatný vliv na rozhodnutí o vině obviněného /výše škody je znakem skutkového podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák./, nelze přehlédnout, že pro použití ustanovení § 211 odst. 5 tr. ř. nebyly splněny podmínky. Jde přitom o takovou vadu řízení, která je zásahem do práva obviněného na obhajobu. Nerespektování této zásady je podstatnou vadou řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. , pro kterou může odvolací soud napadený rozsudek zrušit.
Podle § 211 odst. 5 tr. ř. lze místo výslechu znalce číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle
§ 106 tr. ř., nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce
i obžalovaný s tím souhlasí. Nezbytné je však v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem obviněným M. V.-M. uvést, že tento znalecký posudek a jeho doplněk by bylo možno přečíst i bez souhlasu obviněného za předpokladu, že by obviněný byl k hlavnímu líčení řádně předvolán a bez omluvy se nedostavil, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálil.
Z předmětného spisu však vyplývá, že obviněný zaslal s dostatečným časovým předstihem omluvu předsedovi senátu, že se nemůže dne 29. 3. 2002 zúčastnit hlavního líčení a tuto omluvu doložil potvrzením o pracovní neschopnosti. Tato skutečnost již sama o sobě vylučovala možnost čtení znaleckého posudku, neboť nebyla splněna shora uvedená zákonná podmínka, že se obviněný nedostavil k hlavnímu líčení bez omluvy.
Z přípisu předsedovi senátu, který obviněný zaslal spolu s pracovní neschopností také dále plyne, byť výslovně toto obviněný neuvádí, že měl na mysli nejen omluvu své neúčasti u hlavního líčení dne 29. 3. 2002, ale patrně také odročení hlavního líčení, což lze nepřímo dovodit z toho, že uvádí „ihned po skončení tohoto mého problému vás budu informovat“.
S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit názoru státního zástupce, že obviněný musí v rámci své omluvy vyjádřit svoje stanovisko ke své účasti u hlavního líčení. Zjištění povahy pracovní neschopnosti a zjištění postoje obviněného k jeho účasti
u hlavního líčení bylo povinností soudu prvního stupně, pokud nepovažoval shora uvedené sdělení obviněného za dostatečně vyjádřený zájem obviněného na odročení hlavního líčení, kterého se hodlal zúčastnit. Nad rámec uváděných skutečností je možno pouze podotknout, že pokud jde o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je třeba rozhodnout podle § 205 odst. 2 tr. ř., tj. po slyšení přítomných stran formou usnesení.
Znění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač jeho přítomnost měla být umožněna. Tím byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V daném případě se podkladem pro odsuzující rozsudek stal doplněk znaleckého posudku, ke kterému se nemohl obviněný vyjádřit, byť se řádně omluvil a pokud by snad nebyl jeho úmysl dosáhnout odročení hlavního líčení a tohoto se následně zúčastnit, plynoucí z charakteru omluvy dostatečný, bylo povinností soudu prvního stupně toto stanovisko obviněného si opatřit, neboť s ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo soudem postupováno v rozporu se zněním § 211 odst. 5 tr. ř. K doplňku znaleckého posudku, který výrazně modifikoval výši způsobené škody v neprospěch obviněného, a tím i následně výrok o povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., neměl obviněný možnost se vyjádřit.
Ze znění § 202 odst. 2 tr. ř. mj. také plyne, že soud musí dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. V tomto směru jde zejména o to, že je potřebné brát v úvahu důkazní situaci, význam a nezbytnost provedení opatřených důkazů a stanovisko obviněného k nim. V daném případě se podkladem pro skutkové zjištění ohledně výše škody způsobené obviněným stal doplněk již zmíněného znaleckého posudku, který byl proveden v rozporu s ustanovením trestního řádu. Pokud tedy soud prvního stupně považoval provedení tohoto důkazu za nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž obviněný nebyl s tímto důkazem seznámen v rámci prostudování spisu, tento doplněk znaleckého posudku nebyl obviněnému doručen, aby se s ním mohl seznámit a soud neměl splněny podmínky pro postup podle § 211 odst. 5 tr. ř., neměl splněnu podmínku § 202 odst. 2 tr. ř.,
tj. že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud proto z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ohledně obviněného M. V.-M. zrušil. Nutno bylo zrušit v celém rozsahu ohledně tohoto obviněného také rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 T 83/2001. Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl
(§ 265l odst. 1 tr. ř.).
V řízení po přikázání věci dovolacím soudem bude Městský soud v Brně povinen odstranit vytýkanou vadu a znovu ve věci rozhodnout. Rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann