7 Tdo 910/2025-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného M. Z., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 10 To 59/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 44/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2024, č. j. 4 T 44/2024-307, byli obvinění O. H. a M. Z. jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný M. Z. byl za tento trestný čin a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 1 T 38/2024, odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
2. Jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Mladé Boleslavi skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění O. H. a M. Z. dne 28. 1. 2024 nejpozději ve 21:18 hodin v XY, XY ul., v restauraci K. po domluvě využili nestřeženého okamžiku a odcizili P. H. z kapsy bundy, kterou měl odloženou na židli, klíče od osobního motorového vozidla zn. BMW X5 v hodnotě 1 338 000 Kč s úmyslem si vozidlo přisvojit, kolem 21:35 hodin pomocí těchto klíčů zaparkované a uzamčené vozidlo v XY, nám. XY, před domem čp. XY odcizili ke škodě obchodní společnosti Home Credit, a. s., odjeli s ním do obce XY, kde havarovali, a obviněný M. Z. se činu dopustil poté, co byl dne 6. 5. 2023 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve věci Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 129/2022.
3. Odvolání obviněných, podaná proti všem výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, č. j. 10 To 59/2025-357, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Výrok o trestu, který byl uložen obviněnému M. Z., byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 4 T 149/2024, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 10 To 221/2025. Ve věci sp. zn. 4 T 149/2024 byl obviněný M. Z. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž mu byl za všechny výše zmíněné trestné činy uložen souhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
5. Obviněný M. Z. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 10 To 59/2025. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že jeho úmyslem bylo ve vozidle se pouze projet, a nikoli si ho přisvojit, zejména ne ho prodat. V této spojitosti vytkl, že soudy nesprávně hodnotily výpověď obviněného O. H. a že selektivně považovaly za věrohodnou jen její usvědčující část, kterou obviněný O. H. vysvětlil snahou vyhnout se vazbě. Poukázal rovněž na údajně vadný postup při provádění důkazu výpovědí obviněného O. H. v hlavním líčení. Dodal, že soudy nesprávně hodnotily také obsah komunikace, která mezi oběma obviněnými proběhla s použitím mobilních telefonů prostřednictvím zpráv SMS. Vyjádřil názor, že skutek mohl být posouzen nanejvýš jen jako neoprávněné užívání cizí věci. Přitom zmínil i možnou beztrestnost činu s ohledem na svolení k použití vozidla od P. H. nebo od jeho syna M. H. Tuto možnost dával do souvislosti s tím, že M. H. telefonicky požádal obviněného O. H., aby pro jeho otce P. H. zašel do restaurace a dopravil ho domů. Uvedl, že v důsledku nesprávných skutkových zjištění a nesprávné právní kvalifikace činu mu byl uložen trest mimo sazbu, ve které měl být uložen. Obviněný M. Z. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání zejména uvedl, že v posuzované věci není dán žádný závažný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů a že soudy při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Poukázal na to, že námitku nesprávného právního posouzení skutku a námitku uložení trestu mimo sazbu obviněný vztáhl ke své vlastní verzi skutkového stavu, takže tyto námitky jsou bezpředmětné. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou skutkovou otázkou to, co obvinění zamýšleli, když se zmocnili vozidla. Okresní soud uvedl ve výroku o vině, že obvinění jednali „s úmyslem si vozidlo přisvojit“, a s tím se ztotožnil i krajský soud. Proti tomuto závěru obviněný M. Z. vznesl uplatněné námitky. Krajský soud v Praze to v napadeném usnesení specifikoval tak, že obvinění zjevně nehodlali vozidlo vrátit a je nepodstatné, zda měli na vozidlo předem zajištěného kupce (což zřejmě neměli), nebo by ho mohli v budoucnu zpeněžit jinak.
10. Závěr, že obvinění si chtěli vozidlo ponechat a případně ho prodat, není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Naopak má odpovídající obsahový podklad ve výpovědi obviněného O. H., pokud uvedl, že obvinění chtěli vozidlo prodat a získané peníze si rozdělit na polovinu. Tuto část výpovědi obviněného O. H. podporuje obsah korespondence prostřednictvím zpráv SMS v době, kdy obviněný M. Z. vzal klíče od vozidla z odložené bundy P. H. Na sdělení, že obviněný M. Z. může mít klíče od vozidla, obviněný O. H. reagoval souhlasně, jestliže je vozidlo komu prodat. Oba se poté dohodli na odjezdu vozidlem, což logicky bylo výrazem toho, že oba akceptovali jeho prodej jako cíl celého jednání. Zmíněná komunikace obviněných postrádá jakoukoli zmínku o tom, že by šlo o pouhou projížďku s následným vrácením vozidla. Naopak z okolností vyplývá záměr obviněných vozidlo si ponechat, resp. je prodat.
11. Námitka, podle které se obviněný O. H. citovanou částí výpovědi chtěl vyhnout vazbě a vyhovět tomu, co po něm chtěla policie, nemá žádné opodstatnění. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, jak je patrno z jeho záznamu podle § 158 odst. 3 tr. ř. (č. l. 33 tr. spisu). Ke změně právní kvalifikace došlo teprve poté, co O. H. byl po zadržení vyslechnut jako podezřelý podle § 76 odst. 3 tr. ř. a uvedl, že záměrem činu byl prodej vozidla. Na tomto podkladě bylo zahájeno trestní stíhání obou obviněných pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (č. l. 50). Záměr prodat vozidlo a rozdělit si peníze pak obviněný O. H. uvedl jak ve výpovědi po zahájení trestního stíhání za přítomnosti obhájců obou obviněných, tak v hlavním líčení, byť současně začal zmiňovat i alternativu, že obvinění se chtěli vozidlem jen projet. Změnu ve výpovědi se obviněný O. H. snažil vysvětlit tím, že se chtěl vyhnout vazbě, avšak toto vysvětlení je nelogické, nepřesvědčivé a nevěrohodné. Jestliže byl vyslýchán jako podezřelý z neoprávněného užívání cizí věci, za které mu podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, pak mohl bez jakýchkoli obav doznat, že se chtěl se svým společníkem ve vozidle jen projet, což by bylo v souladu s tehdejší policejní verzí případu. Obava z vazby byla namístě spíše pro případ, že by čin byl kvalifikován jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku se sazbou odnětí svobody od dvou let do osmi let. Ke změně právní kvalifikace došlo na podkladě původní výpovědi obviněného O. H. doplněné obsahem korespondence mezi oběma obviněnými prostřednictvím zpráv SMS.
12. Obviněný M. Z. v dovolání namítl, že předestřená dřívější výpověď obviněného O. H. nemohla být použita jako důkaz, a odkázal při tom na ustanovení § 212 odst. 2 tr. ř. Pokud by tato námitka měla být interpretována jako námitka, že rozhodné skutkové zjištění je založeno na procesně nepoužitelném důkazu, jde o námitku evidentně bez opodstatnění. Z protokolu o hlavním líčení je patrno, že soud při výslechu obviněného O. H. postupoval podle § 207 odst. 2 tr. ř., tj. přečetl protokol o dřívější výpovědi obviněného za situace, kdy se objevily podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení. V rámci tohoto postupu soud upozornil obviněného na rozpory a dotázal se ho na jejich příčinu. Soud při protokolaci uvedeného postupu nepřiléhavě použil výraz, že dřívější výpověď obviněnému „předestřel“, avšak z výslovného odkazu na postup podle § 207 odst. 2 tr. ř. je zřejmé, že se nejednalo o použití ustanovení § 212 tr. ř., které upravuje institut předestření protokolu o výslechu. Pro postup podle § 212 tr. ř. ostatně ani nebyly podmínky.
13. Podle § 212 odst. 1 tr. ř. odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v § 211 odst. 3 tr. ř. nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a tr. ř., může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení. Podle § 212 odst. 2 tr. ř. protokol o výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.
14. V posuzované věci soud v hlavním líčení ve vztahu k obviněnému O. H. postupoval podle § 207 odst. 2 tr. ř. Jestliže by se jeho výpověď považovala ve vztahu k obviněnému M. Z. materiálně za výpověď svědka, pak tu byly podmínky pro přečtení protokolu o dřívější výpovědi, jak je stanoví § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., čímž je celá záležitost vyloučena z dosahu ustanovení § 212 tr. ř.
15. Pokud bylo dovolání podáno s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné.
K důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř.
16. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
18. Pro oba uvedené dovolací důvody je společné, že jsou vázány na skutkový stav, který zjistily soudy, a nikoli na jinou verzi skutkového stavu, kterou se případně snaží prosadit dovolatel.
19. Právním posouzením skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak uvažovaným dovolacím důvodem jsou pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádné námitky v tomto smyslu obviněný neuplatnil. Námitky, které se opírají o jinou verzi skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy, nejsou dovolacím důvodem. Tím pádem nejsou dovolacím důvodem námitky, podle nichž posuzovaný skutek byl přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku, resp. podle nichž byl beztrestný s ohledem na svolení M. H. nebo P. H. k použití vozidla. Takové svolení přitom z žádného z provedených důkazů nevyplývá ani náznakem, zejména ne z toho, co oba z nich uvedli.
20. Jestliže je výrok o uložení trestu napadán prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., vztahuje se to – pokud jde o výměru trestu – k trestní sazbě stanovené zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem tedy jsou jen námitky, podle nichž výměra uloženého trestu vybočuje z mezí daných zákonnou trestní sazbou stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádné takové námitky obviněný neuplatnil. Námitky, které otázku, zda výměra uloženého trestu spadá do rámce zákonné trestní sazby, spojují s jinou právní kvalifikací skutku, než jakou použily soudy, nejsou dovolacím důvodem. Kromě toho jsou námitky proti výroku o trestu bezpředmětné s ohledem na to, že výrok o trestu byl později zrušen v rámci uložení souhrnného trestu v jiné věci.
21. Pokud bylo dovolání podáno s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem
22. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. Z. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu