7 Tdo 918/2024-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovolání obviněného R. Č. podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 67 To 196/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 164/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2024, č. j. 4 T 164/2023-294, byl obviněný R. Č. uznán vinným pod bodem 1) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 25/2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 25/2023, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 7. 2024, č. j. 67 To 196/2024-349, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku a zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 25/2023, v právní moci dne 24. 2. 2023, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 29 T 25/2023, v právní moci dne 24. 2. 2023, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
3. Uvedených trestných činů se obviněný R. Č. podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že dne 14. 2. 2023 v přesně nezjištěné době okolo 09:08 hod. v Praze XY, XY XY, v prodejně Pepco v hypermarketu Kaufland odebral z volného prodeje hráčská sluchátka ONE Multicolor v hodnotě 200 Kč, univerzální kabel micro USB ONE Multicolor v hodnotě 50 Kč, sadu sluchátek do uší s pouzdrem v hodnotě 60 Kč a dámskou kabelku shopperka RCS v hodnotě 60 Kč, přičemž tyto věci bez zaplacení vynesl z prodejny a dal se s nimi na útěk, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti PEPCO Czech Republic, s. r. o., škodu ve výši 370 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil, přestože si byl vědom toho, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 7 T 72/2022, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2022, odsouzen pro přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen mj. nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, který vykonal dne 14. 1. 2023, a poté, co vyšel z obchodu Pepco a rozeběhl se, neboť za ním vyběhla pracovnice prodejny Pepco kvůli odcizeným věcem, běžel pasáží směrem k východu z obchodního centra, přičemž v prostoru u informačního stánku se mu do cesty postavil se záměrem zastavit jej pracovník ochranky poškozený R. B., načež do něj obviněný, aby se vyhnul svému zadržení, čelně narazil, v důsledku čehož poškozený nekontrolovaně upadl na zem směrem dozadu, kdy při tomto pádu se poškozený udeřil zadní částí hlavy o podlahovou dlažbu, načež obviněný z obchodního centra utekl, přičemž tímto svým jednáním způsobil poškozenému jménem R. B. oboustrannou zlomeninu spánkových kostí, vlevo se zlomeninou kostěné stěny zvukovodu a krvácením z levého zvukovodu, krvácení pod tvrdou mozkovou plenu, krvácení pod pavučnici v levé spánkové a pravé čelní krajině a pohmoždění čelních laloků a pravého spánkového laloku mozku, čímž došlo k poškození důležitých orgánů a k delší dobu trvající poruše zdraví.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřoval v tom, že odvolací soud nereflektoval jeho obhajobu spočívající v tvrzení, že do poškozeného nevrazil při útěku úmyslně, nýbrž z důvodu setrvačnosti, kdy již nemohl i vinou svých zpomalených reakcí včas reagovat. Toto jednání odvolací soud nesprávně kvalifikoval jako úmyslné ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž podle obhajoby by mělo být spíše kvalifikováno jako těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání dovolatele pak nebylo motivováno úmyslem si ponechat odcizené věci, ale jeho duševním stavem, který byl navozen užitím drog a v obviněném vyvolal paranoidní stavy. Odvolací soud se též nedostatečně zabýval možností obviněného včas a účinně zastavit, případně reagovat změnou směru, aby se střetnutí s poškozeným vyhnul.
5. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný deklaroval, že jej spatřuje zejména ve špatně zhotoveném znaleckém posudku a v rozporech ve výpovědi svědka R. B., které jej pak učinily nevěrohodným svědkem. Dokazování podle něj proběhlo v rozporu s trestním řádem, nalézací soud se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal, odvolací soud vyjma námitek ohledně trestného činu výtržnictví se jimi nijak blíže nezabýval a bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Pokud jde o otázku příčetnosti obviněného, tak k této si posuzující znalec MUDr. Luboš Zdrůbek nezajistil dostatek informací, tudíž byl jeho znalecký posudek stižen vadami. I přesto nebylo zadáno vypracování revizního znaleckého posudku, čímž bylo zasaženo do práv obviněného. Byť jsou formální náležitosti posudku v pořádku, po obsahové stránce tomu tak není, neboť znalec nemohl spolehlivě dospět k závěrům o příčetnosti obviněného, jelikož se nedostatečně seznámil s jeho zdravotním stavem. Také uvedl, že výrok o vině ze spáchání krádeže je založen pouze na výpovědích svědkyň A. Š. a B. K., ze kterých však nevyplývá, že by viděly obviněného, jak zboží uvedené ve výroku o vině odcizuje. S absencí kamerového záznamu se tak jednalo pouze o domněnky svědkyň, díky němuž nemá „skutek o vině“ obviněného podklad v provedeném dokazování.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného R. Č. uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a soudy se jimi zabývaly. Odmítla tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Popsala skutečnosti, které jsou zjevné z kamerových záznamů, přičemž dospěla k závěru, že obhajoba obviněného, že do poškozeného nevrazil úmyslně, nýbrž z důvodu setrvačnosti, byla vyvrácena. Rovněž bylo vyvráceno tvrzení obviněného, že předmětné zboží z prodejny Pepco neodcizil, a to výpovědí svědkyně A. Š., která zpozorovala podezřelé chování obviněného v prodejně, a na její výzvu, aby vrátil tašku, kterou měl u sebe, se obviněný z prodejny rozběhl. Ani svědkyně B. K., která si obviněného při práci v obchodě všimla, neuvedla, že by dovolatel zboží platil u pokladny. S tímto pak korespondoval i časový sled zjištěného děje. Soudy rovněž neměly pochybnosti o vyhodnocení příčetnosti obviněného, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie i výpovědi znalce MUDr. Luboše Zdrůbka vyplynulo, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly zachovány a ovládací schopnosti byly jen lehce sníženy. Jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace aplikovaná odvolacím soudem je zcela přiléhavá. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
11. Nejvyšší soud považuje za nutné předně uvést, že v mimořádném opravném prostředku obviněného se prolínají skutkové i právní námitky obviněného. Nutno rovněž akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
12. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je potřeba konstatovat, že dovolatel výslovně nespecifikoval, kterou ze shora uvedených alternativ předmětného dovolacího důvodu má na mysli. Deklaroval totiž, že jej spatřuje ve špatně zhotoveném znaleckém posudku, v rozporech ve výpovědi svědka R. B., dále nebylo zadáno vypracování revizního znaleckého posudku a závěr o spáchání krádeže je založen pouze na výpovědích dvou svědkyň, z nichž nevyplývá, že by viděly obviněného zboží odcizit.
Rovněž (v obecné rovině) konstatoval, že dokazování proběhlo v rozporu s trestním řádem a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, kdy se odvolací soud s jeho námitkami dostatečným způsobem nevypořádal. Platí přitom, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr.
ř. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (případně které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nich byly skutkové závěry vyvozen) (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
13. Pro úplnost lze uvést, že dovolatel nesouhlasil s kvalitou znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť znalec MUDr. Luboš Zdrůbek si neměl zajistit dostatek informací stran zdravotního stavu obviněného. Soudy při hodnocení příčetnosti obviněného z tohoto znaleckého posudku vycházely, přičemž k totožné odvolací námitce odvolací soud uzavřel, že o správnosti daného znaleckého posudku není pochyb, neboť jeho závěry jsou srozumitelné a úplné. Znalecký posudek splňuje veškeré požadavky předepsané zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech i vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. Námitku obviněného, že znalec neměl k vypracování znaleckého posudku dostatek podkladů a vyšetření obviněného trvalo jen krátce, pak vyhodnotil jako účelovou, přičemž znalec výslovně při svém výslechu uvedl, že vyšetření trvalo tak dlouho, aby se dozvěděl příslušné skutečnosti, které by mu umožnily znalecký posudek zpracovat (viz odstavec 10. odůvodnění jeho rozsudku). S těmito závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, kdy obviněný ani nevznesl žádné konkrétní výhrady, nýbrž toliko obecně deklaruje, že si znalec nezajistil dostatek informací. Z tohoto důvodu nebylo potřeba vypracovat ani revizní znalecký posudek z daného oboru a odvětví na osobu obviněného, neboť o něm nevznikly pochyby, a nadto takový důkazní návrh obviněný v rámci konaných hlavních líčení ani veřejného zasedání o podaném odvolání nevznesl (a contrario protokoly o hlavním líčení ze dne 29. 11. 2023, na č. l. 204 až 210, ze dne 17. 1. 2024, na č. l. 239 až 249, ze dne 31. 1. 2024, na č. l. 251 až 252, a ze dne 21. 2. 2024, na č. l. 290 až 293, protokol o veřejném zasedání ze dne 16. 7. 2024, na č. l. 345 až 347). Nebylo by tedy možno učinit ani případný závěr, že by se mohlo jednat o nedůvodně neprovedený navrhovaný podstatný důkaz ve smyslu třetí alternativy důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost lze doplnit, že znalec nemohl ani dospět k závěru o příčetnosti obviněného, jak je v dovolání uvedeno, neboť tomu nepřísluší řešit právní otázky (srov. § 107 odst. 1 tr. ř.). Tento závěr byl učiněn soudy, které stran existence duševní poruchy a zachovaných rozpoznávacích schopností, resp. lehce snížených ovládacích schopností (srov. § 26 tr. zákoníku) vycházely z tohoto znaleckého posudku, včetně výslechu znalce.
14. Pakliže obviněný odkázal na rozpory ve výpovědích svědka R. B., které jej měly učinit nevěrohodným svědkem, tyto nijak nespecifikoval.
15. Dále obviněný považoval za vadný výrok o vině ze spáchání krádeže, neboť byl založen toliko na výpovědích svědkyň A. Š. a B. K., z nichž nevyplývá, že by ho viděly, jak zboží uvedené ve výroku o vině odcizuje, a jednalo se tak pouze o jejich domněnky. Závěr o vině obviněného je v této části vskutku opřen zejména o výpověď svědkyně A. Š., jež zpozorovala podezřelé chování obviněného v prodejně a vyzvala jej, aby vrátil tašku, jakož i svědkyně B. K., která si obviněného v obchodě všimla a byla přítomna i výzvě její kolegyně svědkyně A. Š., načež se dovolatel ihned z prodejny s odcizeným zbožím v tašce rozběhl. Tuto pak následně při útěku odhodil. Ač svědkyně nebyly přítomny přímo momentu, kdy obviněný odebíral zboží později zajištěné z volného prodeje, v provedených důkazech nelze shledat jakékoli rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání.
16. Případný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů by tedy nemohl být ani shledán, neboť soudy nižších stupňů provedené důkazy náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Pro úplnost lze pak dodat, že z textu dovolání obviněného není zřejmé, proč by dokazování mělo proběhnout v rozporu s trestním řádem.
17. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítal, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako úmyslné ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž by mělo být spíše kvalifikováno jako těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Touto výhradou tedy rozporoval subjektivní stránku, a to dovozené zavinění ve formě úmyslu, neboť do poškozeného při svém útěku nevrazil úmyslně, nýbrž z důvodu setrvačnosti, kdy již nemohl i vinou svých zpomalených reakcí včas reagovat.
18. Dovolací soud předesílá, že při posuzování zavinění je nutno vycházet z učiněných a již stabilizovaných skutkových zjištění, podle nichž při svém úprku čelně narazil do poškozeného pracovníka ochranky, který se mu postavil do cesty se záměrem jej zastavit, v důsledku čehož následně nekontrolovaně upadl na zem směrem dozadu. Skutečnost, že se nejednalo toliko o nedbalostní počínání, ale o úmyslné zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, lze dovozovat z následujících skutečností. Obviněný totiž v běhu prudkým nárazem do poškozeného tohoto srazil na zem (kde se poškozený udeřil hlavou o zem), přičemž musel být minimálně srozuměn s tím, že poškozenému může způsobit újmu na zdraví, a ve vztahu k tomu následku jednal přinejmenším v úmyslu eventuálním podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pro úplnost lze doplnit, že ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku tohoto trestného činu spočívajícího ve způsobení těžké újmy na zdraví byla shledána nedbalost vědomá ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [srov. § 17 písm. a) tr. zákoníku], neboť obviněný s ohledem na způsob a intenzitu útoku sice nejednal se záměrem ani srozuměním s tím, že tento těžší následek způsobí, nicméně bez přiměřených důvodů spoléhal, že k takovému následku nedojde.
19. Rovněž v rámci svých právních námitek obviněný deklaroval, že jeho jednání nebylo motivováno úmyslem si ponechat odcizené věci, ale jeho duševním stavem, který byl navozen užitím drog. K tomu lze jen ve stručnosti uvést, že trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a naplní další alternativní znak uvedený v daných ustanoveních. Přisvojením si cizí věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí, resp. nakládat s ní jako s věcí vlastní, zmocnění se cizí věci pak představuje vyloučení dosavadního vlastníka nebo jiné oprávněné osoby z držení, užívání, nakládání s věcí, resp. odejmutí cizí věci z dispozice takové osoby a vyloučení její faktické moci nad věcí. Je pak irelevantní, zda obviněný měl či neměl v úmyslu si odcizené věci ponechat, neboť není rozhodné, jakým konkrétním způsobem pachatel poté, co se cizí věci zmocní v úmyslu si ji přisvojit s věcí naloží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 842/2015), může ji tedy bezprostředně po činu zničit, darovat, předat či vrátit poškozenému z vlastní vůle, tak např. z důvodu zadržení ochrankou. Vrácením cizí věci po dokonání trestného činu krádeže však může dojít toliko k náhradě způsobené škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 8 Tdo 963/2014). Pro úplnost lze dodat, že duševní stav obviněného pak byl dostatečně objasněn znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž znalec konstatoval, že jednání obviněného bylo motivováno krádeží za účelem získání finančních prostředků.
V.Závěr
20. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vznesená dovolací argumentace však byla částečně podřaditelná pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. Č. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu