7 Tdo 924/2024-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 7 To 32/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 81/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 3 T 81/2023-341, byl obviněný V. S. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest vyhoštění na dobu pěti let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 16 398 Kč a poškozenému D. V. G. ve výši 1 300 Kč a tomuto poškozenému dále nahradit i nemajetkovou újmu v penězích ve výši 30 000 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněného E. H. (dále také jen „spoluobviněný“).
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 7 To 32/2024-443, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu a odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR podaného proti výroku o náhradě škody rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) a f) tr. ř. zrušil (zrušení se týkalo výhradně obviněného V. S.). Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 26 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně od 4. 6. 2024 do zaplacení. Ohledně poškozeného D. V. G. rozhodl odvolací soud o náhradě škody a nemajetkové újmy shodně jako soud prvního stupně.
3. Podle zjištění odvolacího soudu obviněný spáchal výše uvedené trestné činy v podstatě tím, že dne 8. 5. 2023 (správně: 28. 5. 2023) kolem 16:00 hodin na pozemku u domu společně se spoluobviněným (již odsouzeným E. H.) po slovním střetu s poškozeným D.
V. G. ho opakovaně udeřili rukou do hlavy, čímž ho srazili na zem, poté opakovaně kopali do trupu a bili pěstmi, a když se poškozený zvedl ze země, obviněný ho zezadu střední silou úmyslně zasáhl do temene hlavy přesně nezjištěným předmětem, s největší pravděpodobností nožem, čímž mu způsobil řeznou ránu dlouhou čtyři centimetry v týlní krajině hlavy, a následně nožem s čepelí dlouhou cca 11,5 cm velkou silou bodl poškozeného pod levou klíční kost, srozuměn s tím, že může poškozeného usmrtit, a způsobil mu tak bodnou ránu hrudníku s vbodem pod levým klíčkem, hlubokou 8 až 10 cm, s bodným kanálem pronikajícím měkkými tkáněmi vlevo na hrudníku až na hrudní stěnu.
Bylo nutné sešití rány na hlavě a revize bodné rány na hrudníku během hospitalizace poškozeného trvající do 31. 5. 2023. V případě mírně odlišného průběhu bodného kanálu mohlo dojít k průbodu horního laloku levé plíce, případně velké plicní cévy s možným rozvojem pokrvácivého šoku a vdechnutím krve, také mohlo dojít k průbodu osrdečníku a levého srdečního ouška či levé srdeční předsíně s následným selháním srdeční a oběhové činnosti, anebo mohlo dojít k poranění velkých cév uložených v podpažním trojúhelníku, což bývá spojeno s velkými krevními ztrátami a jimi způsobenou smrtí takto zraněné osoby, k čemuž díky náhodě v tomto případě nedošlo.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání směřoval výhradně proti výrokům o vině a trestu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že skutek je třeba posoudit jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Závěry odvolacího soudu podle obviněného nemají oporu v provedeném dokazování. Vrchní soud v Praze se opíral především o informace ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví a jejího výslechu před soudem.
Znalkyně však vycházela pouze z lékařských zpráv a zdravotní dokumentace poškozeného, kterého nikdy sama nevyšetřila, ani jej neviděla. V takovém případě je třeba při hodnocení takového důkazu postupovat s přiměřenou mírou obezřetnosti. Vrchní soud v Praze se dále podle obviněného nezabýval motivy jeho jednání a tím nesprávně posoudil subjektivní stránku činu. Zcela tak pominul fakt, že spouštěčem celého konfliktu bylo tetování poškozeného, které mělo vyvolat dojem, že poškozený je kriminální osobou s určitým hierarchickým postavením v podsvětí, což nebyla pravda a oba obvinění mu to vytýkali.
Navíc se poškozený hanlivě vyjadřoval o Ukrajincích, což bylo s ohledem na probíhající válečný konflikt pro obviněné citlivé téma. Není proto náhodou, že dovolatel bodl nožem poškozeného právě do onoho tetování. Rozhodně rána nesměřovala na místo, kde by i nevzdělaná osoba musela vědět, že jsou důležité orgány tak, jak uzavřel odvolací soud. Tento názor podporuje i původní usnesení o sdělení obvinění, kde bylo jednání dovolatele kvalifikováno jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vině a trestu a ve věci sám rozhodl tak, že se odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítá.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že v té části, kde obviněný zpochybňuje význam závěrů znaleckého zkoumání, nelze námitky přiřadit pod zmiňovaný dovolací důvod. Obviněný zde brojil proti skutkovým zjištěním vyplývajícím ze znaleckého zkoumání a jde tudíž primárně o oblast dokazování a skutkových zjištění, nikoliv o hmotněprávní úvahu. Navíc taková námitka není důvodná ani v obecné rovině. Znalkyně měla k dispozici dostatek podkladů, přičemž odpovídala na otázky, ke kterým nebylo osobní vyšetření poškozeného nezbytné. Současně její závěry korespondují s obsahem dalších provedených důkazů a odpovídají též prosté lidské zkušenosti. Výhrady stran naplnění subjektivní stránky zločinu vraždy lze sice formálně podřadit pod užitý dovolací důvod, avšak nejedná se o výhrady opodstatněné. Tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku jednoznačně vykazuje úmysl obviněného vztahující se na možné usmrcení poškozeného. V tomto směru vrchní soud správně zmiňuje zejména charakter k útoku užitého předmětu, místo dopadu rány nožem, intenzitu úderu či gradaci útoku. Při skutkových zjištěních učiněných odvolacím soudem je závěr o úmyslu zcela namístě. Každý člověk, a to včetně osob bez jakéhokoliv odborného vzdělání, si je plně vědom toho, že bodnutí nožem s čepelí o délce 11,5 cm, a to velkou silou pod klíční kost, potažmo do hrudníku, může napadeného ohrozit na životě. Musel si toho tedy být vědom též obviněný. A pokud takto vědomě jednal, byl s možným smrtelným následkem nepochybně srozuměn, jak je vysvětleno v napadeném rozsudku. Subjektivní stránka pokusu předmětného zločinu tedy byla naplněna. Úvahy obviněného o motivu na tomto závěru nemohou nic změnit. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
6. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, v níž prostřednictvím obhájce sdělil, že na dovolání trvá. Nebrojí proti skutkovým zjištěním vyplývajícím ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství. Namítá vady právního posouzení skutku a znalecký posudek zmiňuje proto, že tento důkaz nevylučuje jinou verzi, než ke které dospěl Vrchní soud v Praze. Uvedený důkaz měl být hodnocen obezřetněji. Obviněný nesouhlasí s tím, že bodnutí pod klíční kost, na rozdíl od bodnutí do hrudníku, může napadeného ohrozit na životě. V daném případě obviněný nebyl srozuměn se smrtelným následkem a nůž směřoval do oblasti klíční kosti. V podrobnostech obviněný odkázal na argumentaci obsaženou v dovolání s tím, že činí shodný návrh.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde tedy o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli v jiné verzi, kterou prosazuje dovolatel.
10. Námitky týkající se znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Olgy Plockové Tatičové nelze podřadit pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod. Dovolatel v rámci této námitky stručně konstatoval, že znalkyně při podání znaleckého posudku vycházela jen z písemných záznamů a poškozeného sama osobně nevyšetřila. Takové okolnosti však jsou při podání znaleckého posudku relativně běžné, ne vždy je totiž možné (nebo účelné) osobní přítomnost zkoumané osoby. V tomto případě byla znalkyně soudem přibrána k podání znaleckého posudku přibližně dva týdny poté, co k útoku na poškozeného došlo (konkrétně opatřením ze dne 15. 6. 2023). Znalkyně měla k dispozici veškerý do té doby nashromážděný materiál týkající se nejen zdravotního stavu poškozeného (fotografie pořízené bezprostředně po ošetření poškozeného ze dne 28. 5. 2023, výpisy ze zdravotnické dokumentace, zprávy ze zdravotnického zařízení, protokoly o prohlídce těla poškozeného, o ohledání věci a o výsleších obviněných a poškozeného aj.). Sama znalkyně při výslechu u hlavního líčení konaném dne 5. 12. 2023 uvedla, že vzhledem k časovému odstupu od vzniku poranění a skutečnosti, že rána poškozeného byla již zahojená, nebylo pro účely podání posudku třeba, aby poškozeného osobně prohlížela. Ve stěžejních otázkách položených znalkyni šlo v podstatě o to, jaká rizika a působením jakého mechanismu hrozila poškozenému, k čemuž očividně dostačovaly podklady, které měla znalkyně k dispozici.
11. Z celkové argumentace dovolatele je zřejmé, že spíše než proti postupu znalkyně měl výhrady proti tomu, jak odvolací soud přistoupil k hodnocení tohoto důkazu a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl (námitky proti tomu, jaké skutkové závěry učinil soud prvního stupně na základě téhož posudku, obviněný neměl).
12. Vrchní soud v Praze si byl vědom toho, že pokud se chce odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, musí důkaz znaleckým posudkem znovu provést [viz § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř.], což učinil a znalkyni ve veřejném zasedání dne 4. 6. 2024 vyslechl. Provedený důkaz pečlivě zhodnotil samostatně i v souhrnu s ostatními v řízení provedenými důkazy, přičemž na základě svých skutkových zjištění upravil znění tzv. skutkové věty výroku o vině (konkrétní změny v popisu skutku viz odstavce 10-16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), v důsledku čehož došlo i ke změně právní kvalifikace. K takovému postupu Vrchního soudu v Praze nelze mít žádných výhrad. Lze jen dodat, že již samotný popis skutku použitý soudem prvního stupně, byť nepřesný, směřoval k závěru o právní kvalifikaci skutku jako pokusu zločinu vraždy. I v tomto popisu je uvedeno, že obviněný bodl poškozeného nožem s čepelí dlouhou 11,5 cm do hrudníku tak, že mu způsobil ránu hlubokou nejméně 8 cm.
13. Obviněný namítl nesprávné posouzení subjektivní stránky trestného činu. Jeho námitky (byť je lze formálně pod uplatněný dovolací důvod podřadit) však postrádají jakékoli opodstatnění.
14. Zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí.
15. Pokus je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
16. Z hlediska subjektivní stránky se tedy vyžaduje úmyslné zavinění. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
17. Vrchní soud v Praze u obviněného ve vztahu k pokusu usmrcení poškozeného konstatoval úmyslné zavinění podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tj. tzv. nepřímý čili eventuální úmysl.
18. Podstatou zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Z toho vyplývá, že autentickým podkladem závěru o zavinění je především výpověď obviněného. Pokud obviněný popírá zavinění, lze na ně usuzovat z objektivních okolností, tj. zejména ze způsobu provedení činu, intenzity jednání obviněného, použitého prostředku, situace, za které k činu došlo, ale také z pohnutky (motivu) apod. Souhrn těchto okolností pak je způsobilý přesvědčivě odůvodnit případný závěr o tom, že byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, resp. jeho pokusu.
19. V tomto případě obviněný nijak nepopíral, že by mezi ním, spoluobviněným a poškozeným došlo k potyčce, při které poškozeného bodl do hrudníku. Všichni tři aktéři se v podstatě shodli na hlavním průběhu celé události, tj. že na společném grilování se obvinění s poškozeným nepohodli kvůli odlišným názorům na válečný konflikt na Ukrajině, zároveň si jej začali dobírat kvůli jeho tetování na hrudi. Slovní hádka gradovala do rvačky a následně byla ukončena vbodnutím nože do hrudi poškozeného. Obviněný v rámci svého výslechu v hlavním líčení uvedl, že poškozeného chtěl nožem jen vystrašit, aby odešel, ale neodhadl vzdálenost a bodl poškozeného do hvězdy na rameni. Dále uvedl, že nedokáže vysvětlit, proč poškozeného bodl, a připustil, že z něj měl obavy a byl i naštvaný, že „machruje“ o své vězeňské minulosti. V rámci svého dovolání konstatoval, že právě výše uvedené skutečnosti (hanlivé vyjadřování o Ukrajincích a přítomnost tetování s mafiánskou konotací na hrudi poškozeného) byly důvodem, proč na poškozeného zaútočil nožem a že nebylo náhodou, že ho bodl právě do tetování ve tvaru pěticípé hvězdy, která byla hlavní příčinou jejich konfliktu. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný svou obhajobu v čase pozměnil. U hlavního líčení se snažil vzbudit dojem, že poškozeného bodl do hrudníku v oblasti tetování spíše omylem, jelikož neodhadl vzdálenost mezi ním a poškozeným, v dovolání naopak zdůraznil, že do tetování poškozeného pod klíční kostí bodl záměrně, jelikož mj. toto tetování bylo jádrem jejich sporu.
20. Argumentu obviněného, že odvolací soud se při posouzení subjektivní stránky nezabýval jeho motivem – okolností, že poškozený jej provokoval svými názory na probíhající konflikt na Ukrajině i svým tetováním, a že právě proto jej bodl do hrudníku v místě, kde se tetování nacházelo, nelze přiznat žádné opodstatnění. Odvolací soud přejal skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně toho, kdy, kde a na jakém místě k trestné činnosti došlo. Nijak nezpochybňoval skutečnosti vyplývající z dokazování provedeného soudem prvního stupně, že právě názory poškozeného a jeho tetování bylo spouštěčem vzájemné rozepře (ostatně to souhlasně tvrdily všechny incidentu přítomné osoby). Vrchní soud v Praze popsal postavení obou osob (obviněného a poškozeného) v okamžiku těsně před bodnutím nožem a zdůraznil, že dovolatel si mohl rozmyslet, kam a jakým způsobem bude na tělo poškozeného dále útočit a že nešlo o žádné chaotické bodnutí, ale naopak o cílený útok na hruď poškozeného. Odvolací soud logicky a správně uzavřel, že obviněný chtěl poškozeného bodnout právě do oblasti hrudníku, kde se zmíněné tetování poškozeného nacházelo. Takový závěr je ostatně v souladu s tvrzením nepřímo obsaženým v dovolání, že obviněný chtěl poškozeného bodnout právě do oblasti tetování ve tvaru hvězdy.
21. Skutečnost, že při zasažení této oblasti na těle může dojít ke smrtelnému následku, je potom každému člověku zřejmá z běžné lidské zkušenosti, přičemž takový závěr potvrdila i znalkyně ve svém znaleckém posudku. Zdůraznila, že úrazový mechanismus spočívající v bodnutí nožem do levé podklíčkové krajiny je způsobilý k zasažení a poškození životně důležitých orgánů s možným následkem smrti, přičemž u poškozeného k takovému následku nedošlo pouhou náhodou. Nemůže tudíž obstát námitka dovolatele, že rána rozhodně nesměřovala na místo, kde by i nevzdělaná osoba musela vědět, že se nachází důležité orgány.
22. Odvolací soud v rámci odůvodnění závěru o úmyslném zavinění nevycházel pouze z okolnosti, že obviněný úmyslně a velkou silou bodl poškozeného nožem s čepelí dlouhou cca 11,5 cm do hrudníku, kde se nachází životně důležité orgány, ale správně poukázal i na další okolnosti činu, které ve svém souhrnu podporují závěr o jednání v nepřímém úmyslu. Konkrétně šlo o gradaci jednání obviněného (resp. obviněných) před vbodnutím nože do prsou poškozeného (verbální útoky, které přešly do fyzického napadení kopy a údery pěstmi a útok střední silou do temene hlavy poškozeného, jehož výsledkem byla čtyři centimetry dlouhá řezná rána), vzájemné postavení osob obviněného a poškozeného v okamžiku bodnutí nožem, nástroj, jaký obviněný pro útok na poškozeného zvolil a jak se zachoval bezprostředně po činu (obviněný z místa činu bezprostředně po útoku utekl, o zdravotní stav poškozeného se nezajímal). Lze se proto plně ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že obviněný věděl a byl srozuměn s tím, že poškozený může v důsledku jeho jednání utrpět velmi vážná zranění vedoucí až ke smrti, přičemž k takovým zraněním nedošlo pouhou náhodou.
23. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k tomu, aby cokoli měnil na závěru Vrchního soudu v Praze, že obviněný po objektivní i po subjektivní stránce naplnil zákonné znaky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku.
24. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 11. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu