7 Tdo 954/2002 – I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.
prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného V. T., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2002, č. j. 5 To 333/2002-107, v trestní věci
vedené Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 3 T 80/2002, podle § 265k odst. 1,
2 a § 265l odst. 1 tr. ř. t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2002, č. j. 5 To
333/2002-107, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. července 2002, č.
j. 3 T 80/2002-82, se z r u š u j í .
Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Okresnímu soudu v Karviné se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2002, č. j. 3 T 80/2002-82,
byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu dílem dokonaným a dílem
nedokonaným podle § 250 odst. 1, odst. 2 a § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 2
tr. zákona. Podle § 250 odst. 2 tr. zákona byl obviněnému za jednání popsané ve
výroku rozsudku soudu prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání 18
měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal soud
prvního stupně poškozeného s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2002, č. j. 5 To 333/2002-107,
odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. K námitce
obviněného vznesené v rámci veřejného zasedání, že poškozený obviněnému nabízel
tiskárnu, která neměla tak vysokou hodnotu, jak je uvedeno v rozsudku, odvolací
soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že okresní soud správně snížil
hodnotu tiskárny na částku 2.000,- Kč, když poškozený v přípravném řízení
uvedl, že obžalovaný projevil zájem o tiskárnu v hodnotě 3.990,- Kč, ovšem ve
své výpovědi u hlavního líčení připustil, že v nabídce má i tiskárny levnější,
které se pohybovaly v ceně kolem 2.000,- Kč až 3.000,- Kč. Celý výrok o vině je
tedy dle názoru odvolacího soudu správný, neboť obviněný, jež se snažil o
snížení výše škody a tím i dosažení mírnějšího posouzení, nemohl vznesenou
námitkou uspět, když se jedná toliko o jeden trestný čin, kdy v prvém případě
hodnota několikanásobně převyšuje částku 5.000,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v
zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 8. 10. 2002 dovolání
(soudu prvního stupně bylo dovolání doručeno dne 9. 10. 2002), a to z důvodu
uvedeného
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V
odůvodnění dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném hmotně právním posouzení, které spatřuje v tom, že zjištěný skutek
byl chybně posouzen jako trestný čin podvodu dle ust. § 250 odst. 2 tr. zákona,
ačkoli ve skutečnosti se jedná o trestný čin podvodu dle ust. § 250 odst. 1 tr.
zákona. Domnívá se, že soudy obou stupňů porušily trestní zákon tím, že při
zjišťování výše škody nepostupovaly dle ust. § 89 odst. 12 tr. zákona a v
rozporu se stanoviskem R 71/1971 se nezabývaly hodnotou, o kterou byl majetek
poškozeného zmenšen. V daném případě se jednalo o opotřebovanou tiskárnu, jejíž
hodnota byla podstatně nižší, než uváděl poškozený. Závěrem proto navrhuje, aby
Nejvyšší soud citované rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve všech jeho
výrocích a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl,
že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k
dovolání obviněného uvedl, že dovolání považuje za důvodné – i když dovolatel
zčásti uplatňuje skutkové námitky, které se nekryjí s dovolacím důvodem podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – neboť, skutek (tak, jak je popsán ve
skutkových větách rozsudku soudu prvního stupně) beze zbytku nevykazuje všechny
znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. Zákonným znakem
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona je způsobení škody
nikoli malé, tj. škody nejméně 25.000,- Kč. Nestačí proto, aby se škoda
způsobená, popř. zamýšlená pachatelem této částce pouze přiblížila, a to ani
tehdy, kdyby šlo o přiblížení velmi výrazné. Ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně byla hodnota tiskárny, kterou se obviněný pokusil podvodně vylákat
označena pouze přibližnou částkou cca 2.000,- Kč. Pouze přibližný údaj však
nepostačuje k jednoznačnému závěru, že hodnota věcí, které byly předmětem
útoku, činila v souhrnu nejméně 25.000,- Kč. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a přikázal odvolacímu soudu,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu
prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný,
řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1
písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost
výroků, které se ho bezprostředně dotýkají, přičemž v dovolání byl uplatněn
také způsobilý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto
přezkoumal dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a řízení, které mu
předcházelo podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž shledal, že dovolání je
důvodné.
Podle § 120 odst. 3 tr. řádu musí výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo
jímž se obžaloby zprošťuje, přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká,
a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení,
nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
trestní sazbu.
Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné
skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem
zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle
kterého byl čin obžalovaného právně posouzen (srov. R 43/1994-I.).
Podle § 89 odst. 1 písm. e) tr. řádu je v trestním stíhání v nezbytném rozsahu
třeba dokazovat podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody
způsobené trestným činem.
Výše škody způsobené trestným činem je kritérium zákonem zvláště zdůrazněné
mezi ostatními následky (účinky) trestného činu, zejména v případech, kdy je
škoda zákonným znakem trestného činu, ať již jeho základní, nebo tzv.
kvalifikované skutkové podstaty (k tomu srov. např. R 11/1967-IV., R 32/95, NS
10/2001-T 264).
Jestliže není možné zjistit přesnou výši škody, musí se zjistit alespoň
minimální výše, přičemž tato minimální výše škody se musí opírat o provedené
důkazy stejně jako každá jiná okolnost (srov. R 53/1978) a není možné ji určit
odhadem. V rozsudku musí být minimální výše škody určena číselně a není možné
ji určit jen slovním opisem, např. že vznikla škoda v zanedbatelné výši (srov.
R 42/1979).
Zákonným znakem trestného činu podvodu podle ust. § 250 odst. 1, odst. 2 tr.
zákona je mimo jiné způsobení škody nikoli malé. Podle ust. § 89 odst. 11 tr.
zákona se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,-
Kč.
Podle popisu skutku v bodě 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně
obviněný získal trestnou činností počítačovou sestavu v hodnotě 23.283,40 Kč a
jednáním popsaným v bodě 2/ tohoto výroku se pokusil získat tiskárnu v hodnotě
cca 2.000,- Kč, když – jak také odvolací soud uvádí v odůvodnění svého
rozhodnutí – původně uvedená částka 3.990,- Kč byla na konci skutkové věty
výroku o vině v bodě 2/ ponechána zřejmě v důsledku písařské chyby a nelze z ní
vycházet. Jak již bylo výše uvedeno, hranice škody nikoli malé je stanovena
minimální částkou 25.000,- Kč. K naplnění škody nikoli malé je proto nezbytné,
aby se škoda způsobená trestným činem rovnala částce 25.000,- Kč nebo byla
vyšší, za předpokladu, že nedosáhne výše 50.000,- Kč, kdy už by se jednalo o
škodu větší. Pouze přibližný údaj o výši způsobené škody – hodnoty tiskárny –
tak v posuzovaném případě, kdy výše celkové škody za pokračující trestný čin je
zákonným znakem skutkové podstaty a je rozhodující pro určení, zda obviněný
svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 250 odst. 1,
odst. 2 tr. zákona, či jen základní skutkovou podstatu podle § 250 odst. 1 tr.
zákona, nemůže být dostačující. Odvolací soud proto pochybil, považoval-li
výrok rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu za správný, aniž by
stanovil přesnou (minimální) hodnotu tiskárny.
Nejvyššímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že odvolací soud porušil shora
uvedená ustanovení trestního řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu tak byl uplatněn opodstatněně.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Nejvyšší soud rozhodl ve věci tak, jak
je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Úkolem soudu bude, aby v novém řízení věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 7 Tdo 954/2002
Datum rozhodnutí: 11.12.2002
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
7 Tdo 954/2002 – II.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 v
Brně ve věci dovolání obviněného V. T., které podal proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2002, č. j. 5 To 333/2002–107, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 80/2002, o vazbě obviněného
t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. T. n e b e r e do vazby.
O d ů v o d n ě n í :
V neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2002 rozhodl Nejvyšší soud k dovolání
obviněného tak, že podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 5 To
333/2002, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2002, sp. zn.
3 T 80/2002, včetně navazujících rozhodnutí a soudu I. stupně přikázal, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
V dané věci podle sdělení Vazební věznice O. ze dne 5. 12. 2002 obviněný v
současné době vykonává trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v
Karviné ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 3 T 80/2002, v trvání 18 měsíců (konec
trestu 14. 11. 2003). Výrok o tomto trestu byl však zrušen v dovolacím řízení
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 954/2002 – I.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl proto dovolací soud zároveň o vazbě tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, protože u obviněného byl nařízen také
výkon dalších trestů, a to z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1.
2001, sp. zn. 33 To 13/97 (6 let odnětí svobody) a z rozsudku Okresního soudu v
Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 71 T 301/2001. Obviněný tak po propuštění z
výkonu trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 7. 2002,
sp. zn. 3 T 80/2002, který byl v dovolacím řízení zrušen, bude převeden do
výkonu dalšího trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš