7 Tdo 956/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2018 o dovolání
obviněného I. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2018, sp.
zn. 8 To 120/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu Brno pod sp. zn. 9 T
172/2016 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. M.
odmítá.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2018, č. j. 9 T
172/2016-269, bylo obviněnému uloženo podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.
zákoníku ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Proti usnesení o uložení ochranného léčení podal obviněný stížnost,
kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 8 To
120/2018-285, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání. Výrok o
zamítnutí stížnosti napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst.
1 písm. g), j), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1
písm. g), j) tr. ř. namítl, že pro uložení ochranného léčení nebyla splněna
podmínka nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Zejména zdůraznil, že jeho pobyt
na svobodě nemůže být považován za nebezpečný natolik, aby mu bylo třeba uložit
ochranné léčení v ústavní formě. Vytkl nepřiměřenost uloženého ochranného
léčení ve vztahu ke spáchanému přečinu a poukázal na to, že po dobu více než
dvou let od spáchání skutku, který se stal podkladem pro uložení ochranného
léčení, se již ani jedenkrát nedopustil recidivy a neohrozil zájem chráněný
trestním zákoníkem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
obviněný vyvozuje z předcházejících dovolacích důvodů. Dovoláním se domáhá, aby
Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby přikázal Městskému soudu
v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření
nesouhlasil s argumenty obviněného, označil dovolání za zjevně neopodstatněné a
navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je podle § 265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou
oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e tr. ř.
Dovolání splňuje též obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.,
je však zjevně neopodstatněné.
Obviněný byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017, sp.
zn. 9 T 172/2016, uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku (bod 1) a výtržnictví podle
§ 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2). Uvedených trestných činů se
dopustil podle zjištění soudu v podstatě tím, že
1. ačkoli věděl, že mu bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12.
2. 2014, sp. zn. 5 T 306/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze
dne 29. 5. 2014, sp. zn. 9 To 139/2014, uloženo ochranné léčení sexuologické v
ambulantní formě, jehož výkon byl nařízen rozhodnutím Městského soudu v Brně ze
dne 7. 10. 2014 do sexuologické ordinace Fakultní nemocnice Brno, a toto
rozhodnutí převzal dne 14. 10. 2014, a následně byl upozorněn přípisem
Městského soudu v Brně, který převzal dne 29. 1. 2016, že je povinen do 10 dnů
po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se dostavit k pokračování výkonu
ochranného léčení do shora uvedené ordinace, přesto se po propuštění z výkonu
trestu odnětí svobody dne 27. 2. 2016 nejméně do 8. 6. 2016, kdy převzal
usnesení o zahájení trestního stíhání v této trestní věci, do shora uvedené
ordinace k pokračování výkonu ochranného léčení nedostavil, ošetřujícího lékaře
ani nijak nekontaktoval, podmínky ochranného léčení nedodržoval,
2. dne 8. 3. 2016 kolem 17:00 hodin v B. v parku na B. n., kde v tu dobu
procházeli lidé a projížděli cyklisté, si sedl na lavičku, stáhl si kalhoty,
obnažil si penis a rozhlížeje se kolem sebe takto onanoval, čehož si všimla
procházející N. P., kterou jeho jednání pohoršilo a která přivolala policii,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl opakovaně pravomocně odsouzen
za trestný čin výtržnictví, naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne
27. 5. 2015, sp. zn. 8 T 44/2015, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12
měsíců.
Za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. j) tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody na
4 měsíce se zařazením do věznice s ostrahou a za přečin výtržnictví podle § 358
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy
podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského
soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 89 T 38/2016, k souhrnnému trestu
odnětí svobody na 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Městský soud v Brně rozhodl o uložení ochranného léčení poté, co v
hlavním líčení, v němž dne 4. 5. 2017 vyhlásil rozsudek, vyhradil rozhodnutí o
ochranném léčení do veřejného zasedání (§ 230 odst. 2 tr. ř.). Uložené ochranné
léčení pak navazovalo na výrok o vině obviněného přečinem výtržnictví.
Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit ochranné
léčení, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní
poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Podle § 123 tr. zákoníku se duševní poruchou rozumí mimo duševní
poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální
retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo
sexuální odchylka.
Skutek vykazující znaky přečinu výtržnictví obviněný spáchal ve stavu,
který byl vyvolán tím, že trpí poruchou sexuální preference (parafilií), a to
exhibicionismem. U obviněného jde o duševní poruchu ve smyslu § 123 tr.
zákoníku, která má povahu těžké sexuální odchylky.
Pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný v tom smyslu, že při pobytu
na svobodě z jeho strany reálně hrozí opakování takového jednání, jehož se
dopustil dne 8. 3. 2016 a které bylo posouzeno jako přečin výtržnictví podle §
358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pro podobné jednání byl obviněný již
opakovaně odsouzen a nyní posuzovaného jednání se dopustil přesto, že mu v
předchozí věci bylo znovu uloženo sexuologické ambulantní ochranné léčení,
přičemž se tomuto ochrannému léčení nepodroboval.
Není pochyb o tom, že byly naplněny zákonné podmínky pro uložení ochranného
léčení a že uložení sexuologického ochranného léčení obviněnému bylo z hlediska
ustanovení § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku důvodné.
Námitky dovolatele směřovaly především proti ústavní formě uloženého ochranného
léčení.
Podle § 99 odst. 4 tr. zákoníku podle povahy nemoci a léčebných
možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.
Současně je nutno vycházet ze zásady přiměřenosti ukládání ochranných opatření
vyjádřené v ustanovení § 96 tr. zákoníku, které je speciální ve vztahu k
obecnému ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí.
Podle § 96 odst. 1 tr. zákoníku ochranné opatření nelze uložit, není-li
přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného trestného činu a nebezpečí,
které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož
i osobě pachatele a jeho poměrům. Podle § 96 odst. 2 tr. zákoníku újma
způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je
nezbytné k dosažení jeho účelu.
Uvedené zásady se přirozeně vztahují i na posuzování formy ukládaného
ochranného léčení, tj. aby byla zvolena pouze nezbytná forma léčení. Je
nepochybné, že uložení ochranného léčení v ústavní formě představuje závažný
zásah do práv toho, jehož osobní svoboda je tímto ochranným opatřením omezena
obdobným způsobem, jako je tomu u trestu odnětí svobody. Proto je-li
postačující ambulantní forma ochranného léčení, je nutno dát přednost právě
této formě.
Soudy v daném případě správně v souladu s obecnými zásadami pro ukládání
ochranných opatření při posuzování otázky nebezpečnosti pobytu obviněného na
svobodě přihlédly nejen k závěrům a doporučením ústavního znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (č. l. 224-243), ale i k
podstatným okolnostem případu, mimo jiné i k povaze trestného činu a k osobě
pachatele a jeho poměrům.
U obviněného evidentně byly dány důvody pro uložení ústavního
ochranného léčení. Sexuálně deviantní jednání obviněného se nepodařilo ovlivnit
dřívějším ambulantním ochranným léčením. K tomu přistupuje přetrvávající
nedisciplinovaný postoj obviněného k ochrannému léčení ve formě ambulantní,
který dokonce vyústil ve spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku. Na obviněného je tudíž
nezbytné působit důraznější formou ochranného léčení, jakou představuje právě
jeho ústavní forma. Jeho uložení není nepřiměřené a není v rozporu s
ustanovením § 96 tr. zákoníku. Nic na tom nemění ani namítaný časový odstup od
spáchání skutku a okolnost, že obviněný se po dobu více než dvou let nedopustil
recidivy. Tuto okolnost nelze přeceňovat, neboť obviněný v době do 28. 1. 2018
vykonával trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců uložený ve věci Městského
soudu v Brně sp. zn. 9 T 172/2016 a ihned poté začal vykonávat trest odnětí
svobody v trvání 14 měsíců uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T
1/2017 (č. l. 252). Obviněný tedy byl převážnou část předmětné doby ve výkonu
trestu odnětí svobody, což mu samo o sobě znemožňovalo opakovat trestnou
činnost, která se stala důvodem pro uložení ochranného léčení.
Jestliže dovolatel argumentuje obsahem některých konkrétních rozhodnutí
Nejvyššího soudu v otázce ukládání ochranných léčení, není tato argumentace
přiléhavá, neboť jde vždy o ryze individuální posuzování konkrétního případu v
závislosti zejména na povaze duševní poruchy a léčebných možnostech,
charakteristice osoby obviněného včetně jeho trestní minulosti a průběhu dříve
uložených ochranných léčení apod. Ačkoli tedy není pochyb o tom, že je třeba
vycházet z výše zmíněné zásady přiměřenosti a nebezpečí pobytu obviněného na
svobodě posuzovat z hlediska doby rozhodování soudu, je zřejmé, že v případě
obviněného I. M. v současné době nepřichází v úvahu uložení ochranného léčení v
jiné formě než ústavní. Navíc by byly dány i ve věci, v níž bylo dříve uloženo
ochranné sexuologické léčení ve formě ambulantní, které obviněný nevykonával a
spáchal tím trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, zákonné podmínky pro
změnu formy ochranného léčení z ambulantní na ústavní podle § 99 odst. 5 tr.
zákoníku.
Usnesení Městského soudu v Brně, jímž bylo obviněnému uloženo
sexuologické ústavní ochranné léčení, není rozhodnutím, které by spočívalo na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
rozhodnutím, jímž by bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly
splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Z hlediska obou těchto dovolacích důvodů
je tudíž dovolání zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v
návaznosti na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., zjevně
tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku
proti usnesení, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však je
dovolání ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr.
ř. zjevně neopodstatněné, plyne z logiky věci, že je zjevně neopodstatněné i ve
vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák