7 Tdo 96/2014-18
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2014 v Brně dovolání obviněného M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 94/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. o d m í t á .
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011, uznal obviněného M. V. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchal tím, že dne 17. 12. 2010 kolem 03:15 hodin v ulici M. v P. fyzicky napadl poškozeného T. M. S., kterého opakovaně udeřil pěstí do obličeje, srazil ho na zem, zde ho rozkročmo zasedl a znovu ho udeřil s výhrůžkou, že ho zabije, pokud mu nedá peníze a přitom poškozeného přetočil, prohledal a ze zadní kapsy kalhot mu odcizil finanční hotovost nejméně ve výši 450,- Kč a poté z místa činu utekl. Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání okresní státní zástupkyně v Pardubicích podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho vina byla prokázána pouze na základě výpovědi poškozeného. Poukázal na to, že jiný relevantní důkaz o jeho vině nebyl v průběhu jeho trestního stíhání proveden. Dále uvedl, že věrohodnost jeho výpovědi a výpovědi poškozeného je pochybná, neboť večer předcházející inkriminované události popíjeli alkoholické nápoje, poškozený byl velmi unavený a chvíli i spal v baru. Namítl, že pokud došlo k násilí, není to samo o sobě ještě důkazem, že byl na jeho straně dán úmysl zmocnit se cizí věci. Namítl, že skutek měl být právně kvalifikován jako přečin rvačky podle § 158 tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 13 To 106/2013, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (správně má být „Okresnímu soudu v Pardubicích“), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem. Dále učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Pardubicích podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný nenapadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně a že odvolání státního zástupce směřovalo výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Dále uvedl, že odvolací soud tedy nepřezkoumával výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně, a proto je dovolání obviněného nepřípustné, neboť námitky v něm uplatněné směřují výhradně proti výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.
Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 94/2011 je zřejmé, že obviněný M. V. nepodal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze
dne 8. 1. 2013, sp. zn. 2 T 94/2011. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze okresní státní zástupkyně v Pardubicích, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že odvolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003).
Protože odvoláním okresní státní zástupkyně v Pardubicích, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. Obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly výhradně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a proti nesprávné hmotně právní kvalifikaci skutku.
Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
O žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle § 265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2014
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek