7 Tdo 961/2011-36
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22.
února 2012 v Brně dovolání obviněného V. H. , proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T
73/2010, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H.
odmítá.
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T
73/2010, uznal obviněného V. H. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205
odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy jej odsoudil
podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák.
(správně: ,,tr. zákoníku“) zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s
ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích
poškozených na náhradu škody. Podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného
obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako přečin porušování domovní
svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zločin krádeže podle § 205 odst. 1
písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 2
tr. zákoníku a jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku
dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To
476/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti tomuto rozsudku
jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To
476/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající
se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že při prostudování spisu, u
kterého byl upozorněn na změnu právní kvalifikace trestného činu, nebyl
přítomen jeho obhájce JUDr. Evžen Voleš. V rámci důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutků ad
1) až 61) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením
odvolacího soudu, a to podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku z
důvodu chybějícího označení příslušného písmene u čtvrtého odstavce § 205 tr.
zákoníku v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T
73/2010. Dále poukázal na to, že ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu Brno
venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, za slovy: ,,tím spáchal“ jsou
všechny skutky nesprávně označeny jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 4 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku,
přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 1 tr. zákoníku, a že s nesprávnou právní kvalifikací skutků se ztotožnil
i Krajský soud v Brně, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení ze dne 17. 3.
2011, sp. zn. 9 To 476/2010. Uvedl, že z provedeného dokazování a z popisu
jednotlivých skutků vyplývá, že žádný z nich nenaplňuje současně zákonné znaky
všech čtyř skutkových podstat označených trestných činů a že pokud měly být
trestné činy spáchány pouze některými skutky, potom ve výroku o vině rozsudku
Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, měly být
na straně 26 pod slovy „tím spáchal“ uvedeny u jednotlivých tam označených
trestných činů konkrétní skutky s jejich číselným označením.
Obviněný dále poukázal na tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými
zjištěními a právními závěry soudů, když z odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry
na straně druhé. Namítl také, že pokud jde o skutek ad 5) výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu,
neexistuje jediný přímý důkaz, kterým by bylo bez jakýchkoliv pochybností
prokázáno, že odcizil uvedenou finanční částku. Uvedl, že bar opustil kolem
6.45 hodin, ke ztrátě finanční částky mělo dojít v době od 7.00 do 9.15 hodin,
a že na záznamu kamerového systému proto může být kdokoliv. Obviněný zpochybnil
také věrohodnost výpovědi svědkyně Z. S. , protože ta měla být krátce před
tímto skutkem odsouzena za zpronevěru. Dále namítl, že dokazováním provedeným
ke skutkům ad 7), 20), 25), 34), 37), 39), 48), 49), 51) a 57) nebylo prokázáno
jeho jednání spočívající v tom, že odcizenými platebními kartami měl provádět
neoprávněné výběry z účtů poškozených, a nemohl proto naplnit znaky skutkové
podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku z důvodu neexistence značné škody. Uvedl, že soud druhého stupně se
při projednání odvolání žádným způsobem nevypořádal s jeho námitkou, že státní
zástupce u hlavního líčení nepřednesl celou obžalobu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.
3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr.
ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že oprávnění
obhájce účastnit se již od zahájení trestního stíhání vyšetřovacích úkonů za
podmínek podle § 165 odst. 2 tr. ř. dopadá jen na takové procesní úkony uvedené
fáze trestního řízení, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení
před soudem. Tak tomu však není při prostudování spisu obviněným a jeho
obhájcem, neboť tento procesní úkon prováděný podle § 166 odst. 1 tr. ř. nemá
procesní důsledky v oblasti dokazování a je bez vlivu na výrok o vině a trestu.
Dále poukázal na to, že dovolatel sice správně namítl nedodržení požadavků
podle § 120 odst. 3 tr. ř. o obsahu výrokové části rozsudku, nicméně tak
neučinil s poukazem na vadu nedodrženého ustanovení hmotného práva, která by se
projevila v nesprávnosti hmotně právního posouzení skutku. Nedostatek
příslušného písmene, odpovídajícího přísnější kvalifikaci zločinu krádeže podle
§ 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, je třeba posoudit jako
zřejmou nesprávnost ve vyhotovení rozsudku ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř.
odstranitelnou opravným usnesením. Chybějící specifikace konkrétního číselného
označení jednotlivých skutků přiřazených za návětím „tím spáchal“ je
odstranitelná opravným usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř. Obviněný namítl,
že nebylo prokázáno jeho jednání u skutků ad 7), 20), 25), 34), 37), 39), 48),
49), 51) a 57) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s
usnesením odvolacího soudu spočívající v tom, že odcizenými platebními kartami
měl provádět neoprávněné výběry z účtů poškozených, a že nemohl naplnit
následek zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, kterým je značná škoda. Tato námitka však vychází ze skutkových
zjištění pouze ve vztahu ke skutkům ad 20), 25), 34), 48), 49), 51) a 57)
výroku o vině. Tyto dílčí skutky pokračujícího zločinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byly spáchány za podmínek
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obviněný proto odpovídá za
škodlivý následek společného jednání. Nejvyšší státní zástupce neshledal tzv.
extrémní rozpor mezi výsledky provedeného dokazování a právními závěry soudu u
skutku ad 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením
odvolacího soudu a odkázal na právní úvahy soudu prvního stupně v odůvodnění
jeho rozhodnutí (č. l. 28 až 29), které usvědčují obviněného ze spáchání tohoto
skutku.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a současně vyjádřil
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z
důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom
nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné
námitky svým obsahem odpovídaly tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu
je ze zákona vyloučeno.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení
ustanovení o nutné obhajobě. Obviněný namítl, že po skončení vyšetřování při
prostudování spisu, u kterého byl upozorněn na změnu právní kvalifikace
trestného činu, nebyl přítomen jeho obhájce. Především je třeba zdůraznit, že
obviněnému byl dne 12. 4. 2010 ustanoven obhájce JUDr. Evžen Voleš, advokát se
sídlem Tůmova 14, Brno, z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr.
ř. (č. l. 1851 spisu). Je proto zřejmé, že dne 9. 7. 2010, kdy obviněný
prostudoval spis a byl seznámen s výsledky vyšetřování, měl obhájce (č. l. 1956
spisu). Procesní úkon prostudování spisu po skončení vyšetřování podle § 166
odst. 1 tr. ř. je dílčím úkonem realizace práva obviněného na obhajobu, avšak
bez procesních důsledků v oblasti dokazování a bez vlivu na výrok o vině a
trestu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2003, sp.
zn. 4 Tz 68/2002). Podle § 166 odst. 1 tr. ř. vyšetřovatel obviněnému a obhájci
umožní v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění
vyšetřování. Je nepochybné, že se jedná o samostatné právo obviněného a jeho
obhájce k prostudování spisu, o kterém musí být oba řádně vyrozuměni. Obhájce
JUDr. Evžen Voleš byl o právu prostudovat spis vyrozuměn dne 21. 6. 2010. Žádné
ustanovení trestního řádu neukládá povinnost, aby obviněný a jeho obhájce
prostudovali spis společně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 27. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 81/2000). Nejvyšší soud z těchto důvodů
nepřisvědčil námitce obviněného, že nepřítomnost obhájce JUDr. Evžena Voleše
při prostudování spisu po skončení vyšetřování naplňuje důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán jen tehdy, jestliže obviněný vůbec
nemá obhájce v případech, kdy obhájce podle zákona musí mít. Obviněný měl
obhájce a okolnost, že se obhájce nedostavil k úkonu, o němž byl včas
vyrozuměn, neznamená, že obviněný neměl obhájce. Námitka obviněného je proto
zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu vznesl námitku nesprávné
právní kvalifikace skutků pod body 1) – 61) výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, vznesl námitku
neexistence značné škody, a dále, že není uvedeno, kterými skutky spáchal
zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem
dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Dále také
namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a
konečně, že spáchání skutku pod bodem 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně
ve spojení s usnesením odvolacího soudu mu nebylo prokázáno a že nebyla
respektována zásada in dubio pro reo. Namítl také, že státní zástupce
nepřednesl celou obžalobu.
Pokud jde o námitku obviněného, že ve výroku rozsudku soudu prvního
stupně nebyly konkrétně uvedeny skutky, kterými spáchal zločin krádeže podle §
205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno obviněnému přisvědčit.
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud Brno-venkov takto vyhlásil rozsudek dne
8. 11. 2010 ve věci sp. zn. 2 T 73/2010, pokud jde o uvedený zločin. Z tzv.
právní věty zmíněného rozsudku, jíž se rozumí výrok rozsudku o právním
posouzení skutku, je zřejmé, že pod body 1) až 60) výroku rozsudku správně
uvedl, že obviněný si dílem přisvojil věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal
vloupáním a dílem se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které
bezprostředně směřovalo k tomu, přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní,
jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu
nedošlo, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. V tomto smyslu soud
prvního stupně rozsudek stručně odůvodnil.
Nejvyšší soud zjistil, že pokud jde o tuto část výroku o vině,
soud prvního stupně uvedl, že skutky pod body ad 1) až 60) výroku rozsudku
obviněný spáchal zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr.
zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. Při správném použití zákona však přichází v úvahu vzhledem ke
způsobení značné škody kvalifikace zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V rozsudku soudu prvního stupně je u uvedeného
výroku za ustanovením § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku za odstavcem
4 rukou napsáno: ,,písm. c), připojen otisk razítka Okresního soudu Brno-venkov
a poznámka „opr.“ s parafou zřejmě předsedy senátu Mgr. Petra Jirsy. Takto však
nelze opravovat rozsudek soudu, neboť je to v rozporu s § 131 odst. 1 tr. ř.
Podle § 131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením
kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve
vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s
obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2T 73/2010,
byl skutečně vyhlášen bez uvedení kvalifikace podle odst. 4 písm. c), § 205
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a proto nebylo možno ve věci vydat ani opravné
usnesení, natož provést opravu zmíněným způsobem, neboť nejde o písařskou chybu
nebo jinou zřejmou nesprávnost. Toto pochybení však neovlivňuje jinak věcnou
správnost uvedeného výroku o vině, neboť ze skutkové věty rozsudku vyplývá
právní posouzení skutku. Jde sice o porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.,
avšak je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit
postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po
právní stránce zásadního významu. Pokud by obviněný neuplatnil další dovolací
důvod, byly by splněny zákonné podmínky uvedené v § 265i odst. 1 písm. f) tr.
ř. pro odmítnutí dovolání.
Námitky obviněného proti výroku o vině pod bodem 5) výroku rozsudku
soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jsou námitkami
skutkovými, jimiž se Nejvyšší soud vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat. Dovolací soud
neshledal ani namítaný nesoulad, natož extrémní, mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem ke skutkovým zjištěním neobstojí ani
námitka, že obviněný svým jednáním nezpůsobil značnou škodu. Nejvyšší soud pro
úplnost dodává, že námitka, že státní zástupce nepřednesl u hlavního líčení
celou rozsáhlou obžalobu, která byla podána na obviněného, nenaplňuje důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod uplatněný důvod dovolání
nelze podřadit ani námitku obviněného o údajném porušení zásady in dubio pro
reo, protože jde o námitku procesněprávní a nikoliv o námitku týkající se
hmotněprávního posouzení skutku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně
neopodstatněné, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek