U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání,
které podal obviněný T. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.
3. 2017, sp. zn. 61 To 62/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 17/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B.
odmítá.
Obviněný T. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 61 To
62/2017. Tímto rozsudkem bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného
proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 1 T
17/2016, a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch
obviněného proti výroku o trestu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8
postupem podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř.
změněn ve výroku o trestu. Obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl rozsudek Městského soudu v Praze proto, že
jím zůstal nedotčen výrok o vině. Námitky, které učinil obsahem dovolání,
obviněný zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu.
Obviněný vytkl, že toto zjištění je v extrémním nesouladu s důkazy a že
představuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dovoláním se obviněný
domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření
uvedla, že dovolání je založeno na skutkových námitkách, které nejsou dovolacím
důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na
něj nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný
opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný
opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli
důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní
uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že
mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje
ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění
důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho jasně plyne, že skutkové námitky
nejsou dovolacím důvodem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému
dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který
zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl uznán vinným a odsouzen pro zločin loupeže podle § 173
odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního
soudu pro Prahu 8 spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 26. 5. 2010 kolem
18,15 hodin v P., S. …, vstoupil do domu, na chodbě navázal kontakt s
poškozeným J. V. R., přitlačil ho ke zdi, vyzval ho k vydání mobilního telefonu
s pohrůžkou, že má u sebe nůž a probodne ho, nakonec poškozenému z krku strhl
sluchátka s přehrávačem v hodnotě nejméně 1 152 Kč a utekl.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že
by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1
tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na tom, že nesouhlasil se
zjištěním soudů, podle něhož je osobou totožnou s pachatelem činu, a
polemizoval s hodnocením důkazů, jímž soudy k tomuto zjištění došly. Tyto
námitky byly pokračováním obhajoby obviněného z původního řízení, kdy obviněný
trval na tom, že se činu nedopustil, že nebyl na místě činu, že s poškozeným
nepřišel do žádného kontaktu apod. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu
a stojí tudíž mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak
uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj
podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do
skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela
výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované
základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má
podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v
napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné a
provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to
ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele skutku. Svědecká výpověď
poškozeného v hlavním líčení byla jako usvědčující důkaz založena na tom, že
obviněný mu byl povědomý podle rysů v obličeji a vůbec podle oblasti obličeje.
Přitom ovšem při rekognici provedené v přípravném řízení poškozený obviněného
nepoznal, což soudy přijatelně vysvětlily značným časovým odstupem tohoto úkonu
od doby spáchání činu a nízkým věkem poškozeného v době činu. Z hlediska
usvědčení obviněného jako osoby totožné s pachatelem skutku bylo rozhodujícím
důkazem, o kterém nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti, odborné vyjádření z
oboru kriminalistiky, odvětví genetiky. Obviněného spolehlivě usvědčil výsledek
analýzy, jímž byla zjištěna shoda profilu DNA obviněného s profilem DNA
nalezeným na injekční stříkačce, která podle svědecké výpovědi poškozeného
vypadla během útoku pachateli z kapsy. Tato injekční stříkačka po útěku
pachatele zůstala na místě činu, byla zajištěna policií, po odborném zkoumání
na ni byl izolován profil DNA, který byl zařazen do evidence v národní databázi
a který byl v roce 2015 ztotožněn s profilem DNA obviněného zjištěným v jiné
souvislosti. Obviněný namítal, že mohlo jít o injekční stříkačku, kterou po něm
měla v dispozici jiná osoba, a že tato jiná osoba byla pachatelem. Tyto námitky
soudy přesvědčivě vyvrátily na podkladě odborného vyjádření z oboru
kriminalistiky, odvětví genetiky, kterým bylo jasně a přesvědčivě vysvětleno,
že na injekční stříkačce byl izolován profil DNA jediné osoby mužského pohlaví,
a že pokud by měl injekční stříkačku v držení ještě někdo jiný, byl by izolován
smíšený profil DNA více osob. Odborné vyjádření tak vyznělo v závěr, že
obviněný byl jediným držitelem injekční stříkačky, která při činu vypadla
pachateli z kapsy. Z toho je jasné, že pachatelem nemohl být nikdo jiný než
obviněný.
Zjištěním soudů, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem skutku,
nebylo nijak porušeno základní ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivé
řízení. To, že obviněný nesouhlasí s uvedeným zjištěním ani se způsobem, jímž
soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu