7 Tdo 967/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. září 2007 v Brně v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného R. B. , roz. A. , proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 4 To 56/2006, v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 13/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 45 T 13/2004, byl
obviněný R. B. spolu s obviněným M. S. uznán vinným ad I./1, 2 a ad II.
trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a ad III. trestným činem podvodu
podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
a byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst.
1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných uhradit škodu poškozené
obchodní společnosti a podle § 226 písm. a) tr. ř. byli zproštěni obžaloby pro
jiné skutky.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že (zkráceně uvedeno) oba obvinění ad I./1.
společně po předchozí vzájemné dohodě v listopadu 1998 v Plzni, jako
zprostředkovatelé při koupi pozemků na Plzeňsku a jako zástupci společnosti J.
L. s. r. o., nebo v postavení jednatelů a společníků společnosti M. , s. r.
o., způsobili celkovou škodu ve výši 3.370.080,- Kč společnosti C. P. I. , a.
s., tak, že vylákali tuto hotovost od zástupce této společnosti ing. D. D.
jako kupujícího, a to na základě smyšlených kupních smluv o koupi pozemků na P.
, v nichž uváděli úmyslně nepravdivé údaje o prodávajících osobách a předmětu
koupě a které předkládali zástupcům kupující strany k podpisu s tím, že
následně zajistí podpis kupní smlouvy osobou prodávající a této vyplatí
dohodnutou smluvní cenu a zajistí zápis vkladu vlastnického práva do katastru
nemovitostí, což neučinili a vylákané peníze použili pro vlastní potřebu,
přičemž se jedná o fiktivní prodávající osobu J. I. , pro něhož byla obviněným
předána částka ve výši 1.388.130,- Kč v P. dne 6. 11. 1998, fiktivní
prodávající osoby B. S. a M. W. , pro něž byla obviněným předána částka
1.803.900,- Kč v P. dne 9. 11. 1998 a fiktivní prodávající osobu B. M. , pro
niž byla obviněným předána částka 178.050,- Kč v P. dne 9. 11. 1998, ad I./2.
po předchozí vzájemné dohodě v listopadu roku 1998 v P. , ve stejném postavení
a jako zprostředkovatelé při koupi pozemků na P. , způsobili škodu ve výši
1.093.800,- Kč společnosti C. P. I. , a. s., tak, že vylákali tuto částku od
zástupce této společnosti ing. D. D. , jako kupujícího, a to na základě
smyšlené kupní smlouvy o koupi pozemku na P. , v níž uváděli úmyslně nepravdivé
údaje o prodávající osobě a předmětu koupě a kterou předložili zástupcům
kupující strany k podpisu s tím, že následně zajistí podpis kupní smlouvy
osobou prodávající a této vyplatí dohodnutou smluvní cenu a zajistí zápis
vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což neučinili a vylákané
peníze použili pro vlastní potřebu, přičemž se jedná o fiktivní prodávající
osobu K. K. , pro něhož byla obviněným předána částka ve výši 1.093.800,- Kč
dne 6. 11. 1998 v Plzni, ad III. po předchozí vzájemné dohodě v měsících dubnu
2001 až říjnu 2001 v Praze, ve stejném postavení a jako zprostředkovatelé při
koupi pozemků na P. , způsobili škodu ve výši 8.215.693,- Kč společnosti C.
P. I. , a. s., tak, že vylákali tuto částku od zástupce této společnosti ing.
D. D. , a to na základě smyšlené kupní smlouvy o koupi pozemků na P. , v
nichž uváděli úmyslně nepravdivé údaje o prodávajících osobách a předmětu koupě
a předkládali je zástupcům kupující strany k podpisu s tím, že následně zajistí
podpis kupní smlouvy osobou prodávající a této vyplatí dohodnutou smluvní cenu
a zajistí zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což
neučinili a vylákané peníze použili pro vlastní potřebu, přičemž se jedná o
fiktivní prodávající osoby popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního
stupně.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění proti všem výrokům
rozsudku. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 4 To
56/2006, podle § 258 odst. 1, 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm.
b), c), f) tr. ř. ohledně obviněného S. a z důvodů uvedených v § 258 odst. 1
písm. e), f) tr. ř. ohledně obviněného B. napadený rozsudek zrušil. Ohledně
B. pouze ve výroku o trestu a náhradě škody, podle § 259 odst. 3 tr. ř.
ohledně obviněného B. znovu rozhodl tak, že ho podle § 250 odst. 4 tr. zák. a
§ 35 odst. 1 tr. zák., při nezměněném výroku o vině trestnými činy podvodu
podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.,
odsoudil k trestu odnětí svobody na pět let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. ho
pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo
rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody. Podle § 259 odst. 1 tr. ř.
věc ohledně obviněného S. v odsuzující části v bodech ad I./1, 2 a ad III.
vrátil soudu prvního stupně. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný B. řádně a včas dovolání
a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je
přesvědčen, že jeho čin měl být kvalifikován jen jako trestný čin podvodu podle
§ 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to jen pro skutek popsaný ve výroku
rozsudku prvního stupně pod bodem ad II., když podle něj soud druhého stupně
nevzal v úvahu jeho argumenty, kterými vyvracel skutková zjištění soudu o
spáchání skutku popsaného v uvedeném bodu výroku. Ve vztahu k ostatním skutkům
měl odvolací soud postupovat buď stejně jako u obviněného S. , tedy vrátit věc
soudu prvního stupně nebo v souladu s návrhem obhajoby jej obžaloby zprostit. Obviněný svůj názor opírá o následující argumenty. Je totiž převědčen, že
důkazy, které nalézací soud v hlavním líčení provedl, nemohly vést soud k
takovému právnímu posouzení věci, s výjimkou skutku popsaného pod bodem ad II. Obviněný uvedl, že důkazní situaci rozebral v odůvodnění svého odvolání a jen
stručně zrekapituloval hlavní argumenty. Má za to, že neexistuje žádný účetní
doklad, jím podepsaný, ze kterého by vyplývalo, že převzal od poškozené
obchodní společnosti peníze, dále údajně neexistuje důkaz, že smlouvy s údaji o
neexistujích prodávajících a neexistujících předmětech prodeje, vyhotovil on. Dalším argumentem je podle obviněného existence stejné důkazní situace u
případů poškozených fyzických osob a u poškozené společnosti CPI (C. P. I. ,
a. s.), přičemž ve vztahu k fyzickým osobám byl zproštěn obžaloby proto, že
tyto osoby nevedly účetnictví, narozdíl od právnické osoby CPI, která měla
fiktivní obchody evidovány ve svém účetnictví, avšak účetnictví podle
obviněného neobsahovalo žádné údaje, z nichž by vyplývala jeho účast na nich. Proto není důvod činit z výsledků zkoumání jiné závěry, než byly učiněny ve
vztahu k poškozeným fyzickým osobám. Obviněný je dále přesvědčen, že znalecký
posudek z oboru ekonomiky trpí závažnou vadou a nelze vyloučit, že výsledek
znaleckého zkoumání může být negativně ovlivněn poškozeným. Zopakoval, že z
účetnictví společnosti CPI nevyplývá jakákoliv jeho účast na těchto obchodech. Nebylo vyvráceno, že by dopisoval rukou údaje o datumech či obchodní firmě do
návrhů na vklad vlastnického práva a nebylo údajně vyvráceno, že údaje o
osobách B. , S. , C. , Č. napsané jeho rukou, psal nikoli sám, ale na základě
diktátu ing. D. D. Tyto skutečnosti nemohou vést k jinému skutkovému závěru,
než takovému, že skutky popsané pod body ad I. a ad III. se nestaly nebo že je
nespáchal on. Soud tedy neměl tyto skutky posoudit jako trestné činy, ale měl
ho zprostit obžaloby. Obviněný uvedl, že u skutku ad II. byla částečně odlišná
důkazní situace, neboť soud provedl k důkazu výpověď svědka P. N. který uvedl,
že po obdržení peněz od zástupce společnosti CPI, tyto bezprostředně předal
obviněnému. Obviněný si je vědom, že vzhledem k tomu, že nepředložil soudu
pokladní doklad o následném vrácení těchto peněz ing. D. D. , mohl soud dospět
k závěru o spáchání tohoto skutku a tento čin naplňuje skutkovou podstatu
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr.
uzavřel, že pokud by soud provedl správné právní posouzení skutků, s
přihlédnutím ke všem namítaným okolnostem (výše uvedeným, námitkám uvedeným v
odůvodnění odvolání a obhájcem při jednání o odvolání před odvolacím soudem) a
v neposlední řadě i k zásadě in dubio pro reo, nemohl skutky uvedené pod body
ad I. a ad III. posoudit jako trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm.
b) tr. zák. a § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Soud měl správně věc posoudit tak jak
obviněný uvedl v části II. svého dovolání. Obviněný si je vědom skutečnosti, že
svým dovoláním napadá skutková zjištění, je však přesvědčen, že v rámci
přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., nejsou skutková zjištění neměnná a že pod pojem nesprávné
právní posouzení skutku lze zahrnout i nesprávné právní posouzení podmínek pro
vynesení zprošťujícího rozsudku v alespoň dílčí části přezkoumávaného
rozhodnutí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu v
části týkající se obviněného B. zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu
projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném
zasedání. Obviněný navrhl, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně
předložila dovolacímu soudu návrh na odložení výkonu uloženého trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že sám dovolatel v závěru svého podání konstatuje, že jeho
dovolací námitky se soustředí na výhrady vůči hodnocení provedených důkazů a
skutkovým závěrům, k nimž soud dospěl ve vztahu k jeho jednání popsanému v
bodech ad I. a ad III. Státní zástupce nesouhlasí s názorem obviněného, že i
takové výhrady naplňují uplatněný dovolací důvod. Zmiňované „právní posouzení
podmínek pro vynesení zprošťujícího rozsudku“ se může týkat pouze situace, kdy
soud dospěl k takovému skutkovému zjištění, že se buď o trestný čin vůbec
nejedná nebo ho nespáchal obviněný. Pokud by takovému zjištění soud nedal výraz
zprošťujícím rozhodnutím, pak by se podle státního zástupce jednalo o nesprávné
právní posouzení podmínek pro vynesení zprošťujícího rozsudku. V dané věci však
o takový případ nejde. Soud naopak zjistil, že skutky popsané ve výroku o vině
jsou trestnými činy a spáchal je právě obviněný B. Za této situace neměl žádný
důvod uvažovat o podmínkách pro vynesení zprošťujícího rozhodnutí. Dovolatelem
uplatněný dovolací důvod se má týkat nikoli skutkových, nýbrž právních závěrů.
Obviněný však v dovolání napadá právě skutková zjištění. V žádném případě
podle státního zástupce nebyla zjištěna ani existence tzv. extrémního rozporu
mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Nelze podle něj než
konstatovat, že obviněný se dovolacími námitkami domáhá zásadně odlišných
skutkových závěrů, než k jakým dospěly oba soudy ve věci činné. Takové námitky
ovšem nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný důvod dovolání. Státní zástupce je
přesvědčen, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo
nutno napravit cestou dovolání.
Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli
proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů
provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Této skutečnosti si je nakonec
vědom sám obviněný, když v závěru svého dovolání, které je z velké části
rekapitulací argumentů užitých již v odvolacím řízení, uvedl, že uplatněné
námitky se týkají skutkových zjištění soudů.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že obviněný dovoláním napadl výhradně skutky
popsané pod body ad I. a ad III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
avšak v dovolání uplatnil námitky, které neodpovídají uplatněnému důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože mají výhradně skutkový charakter.
Obviněný svými námitkami, že ho odvolací soud měl uznat vinným jen pro skutek
popsaný pod bodem ad II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebo že
soud nevzal v úvahu jeho argumenty, kterými vyvracel skutková zjištění soudu,
pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se
skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly
zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud se nezabýval ani
námitkami, které jak obviněný uvedl, jsou rekapitulací argumentů uvedených již
v odvolání (že neexistují účetní doklady podepsané obviněným, že neexistuje
důkaz, že by smlouvy vyhotovil obviněný nebo že znalecký posudek z oboru
ekonomiky údajně trpí závažnou vadou, atd.). Je zřejmé, že jde o skutkové
námitky, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný
důvod podle § 265b tr. ř., nenaplňují. Dále je zřejmé, že námitka porušení
zásady in dubio pro reo je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Obviněný
tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání,
když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení
před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými (soud
druhého stupně zrušil ohledně obviněného B. rozsudek soudu prvního stupně
pouze ve výroku o trestu a náhradě škody). Dovolací soud při posuzování
správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných
soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku,
kterou za správnou považuje obviněný. Opakováním svých námitek také v
dovolání, obviněný v podstatě staví Nejvyšší soud do role soudu odvolacího a
dovolání mylně považuje za další odvolání.
Za dané situace přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění
může být pouze případ existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy
a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením
skutku na straně druhé. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda
zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a
právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci
zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická
návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými
zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry
o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své
dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními
námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění
učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně
skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení
skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke
komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě
zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů
taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum
skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Protože dovolací námitky obviněného shledal Nejvyšší soud nezpůsobilými naplnit
uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání
obviněného R. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z
jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš