7 Tdo 978/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
prosince 2002 v Brně o dovolání obviněné R. J., roz. N., proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, č. j. 5 To 604/2001-275, v
trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 79/2001, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2001, č. j. 2 T
79/2001-218, byla obviněná R. J. (společně s obviněným J. H. a I. B.) uznána
vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zákona
ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustila
jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 247 odst. 1 tr. zákona
byla obviněná odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož
výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazena do věznice s
dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu pobytu
na území P. na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu soud
prvního stupně rozhodl také o nároku poškozeného na náhradu škody.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2002, č. j. 5 To 604/2001-275, k
odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259
odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou J. uznal vinnou trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zákona,
přičemž skutkovou větu výroku rozsudku soudu prvního stupně doplnil o spojení,
že „…obžalovaný J. H. po celou dobu obžalované jistil…“. Podle § 247 odst. 3
tr. zákona obviněnou odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro
jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s
ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu
pobytu na území P. na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr.
řádu odvolací soud rozhodl také o nároku poškozeného na náhradu škody. Současně
odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání všech obviněných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná J. prostřednictvím svého
obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 10. 4. 2002
dovolání (obvodnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 12. 4. 2002, a to z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.).
V odůvodnění dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku, neboť nesouhlasí s tím, že se obvinění
dopustili trestné činnosti jako členové organizované skupiny, jelikož jednání
obviněného H. nelze považovat za faktické začlenění do skupiny. Soudům dále
vytýká, že v průběhu celého řízení nebyly předloženy důkazy, které by
jednoznačně prokázaly jakoukoli koordinovanost všech tří obviněných ani
rozdělení úkolů mezi nimi, a to ani fakticky, jednání obviněného H. je třeba
posuzovat jako zcela náhodné a jednorázové, bez jakékoliv příčinné souvislosti
k eventuální krádeži, když rovněž nikdy nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se
domníval, že poškozený chce pronásledovaným ženám ublížit. Obviněná J. popírá
jakoukoliv účast na krádeži, namítá, že v přípravném řízení nebyly zajištěny
další stopy, obviněné nebyly vyfotografovány, z peněz zadržených u obviněné J.
nebyly zajištěny pachové stopy. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadený
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí
nebo aby ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství v Brně k dovolání obviněné nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek,
jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně
zastoupená obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b)
tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků,
které se jí bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky
naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence
je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že
zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný
skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde,
anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný
trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění
skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového
zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně
právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatelka sice namítá, že zjištěný
skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti
právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu
pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného
hodnocení provedených důkazů, když námitkou, že nebyla prokázána koordinovanost
obviněných ani rozdělení úkolů mezi nimi, zpochybňuje jeho skutkové zjištění,
že „…obžalovaný J. H. po celou dobu obžalované jistil, po krádeži poškozenému
zabraňoval v jejich pronásledování…“. Vyznačuje-li se organizovaná skupina
sdružením nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá
dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho
vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, musí být takováto skutková zjištění
soudem učiněna. Odvolací soud ale takováto skutková zjištění učinil, když v
odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že se obvinění „…sdružili k provedení
krádeže, přičemž měli mezi sebou zcela konkrétně rozděleny úlohy,“ že „šlo o
plánovitou a koordinovanou trestnou činnost“…, nevyjádřil je však toliko zcela
konkrétně také přímo ve skutkové větě svého rozsudku, ale zahrnul je do
zjištění, že „J. H. po celou dobu obžalované jistil“. Popírá-li obviněná svoji
účast na krádeži, pak zpochybňuje skutkové zjištění soudu, že to byla právě
ona, kdo z kapsy kalhot poškozeného vytáhl částku 5.000,- Kč. Ani námitky, že
obviněné nebyly v přípravném řízení vyfotografovány, že nebyly zajištěny
pachové stopy z peněz zadržených u obviněné J. atd. nejsou způsobilé založit
přípustnost dovolání, neboť zpochybňují skutková zjištění soudu.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených
v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě
nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na
jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1
tr. řádu. Dovolatelka totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání
nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu,
ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek
odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1
tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š