U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. srpna 2012 v Brně
dovolání obviněného M. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14.
3. 2012, sp. zn. 12 To 66/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 249/2010, a rozhodl t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. o d m í t á
.
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 2 T
249/2010, uznal obviněného M. T. (dále jen „obviněný“) vinným zvlášť závažným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 283 odst.
2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 70
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věcí uvedených
pod body 1) až 11) ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle § 70 odst. 5 tr.
zákoníku se vlastníkem propadlých věcí stal stát. Podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku zrušil současně výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze
dne 19. 10. 2010, sp. zn. 2 T 27/2010, který nabyl právní moci dne 15. 12.
2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp.
zn. 12 To 567/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To
66/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání
obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku napadený rozsudek v celém
rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného
vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku,
který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „v přesně nezjištěné době
od počátku roku 2010 do srpna 2010 v M. – M., okr. N., neoprávněně prodal
svědkovi V. P. metamfetamin 1g za 1000,- Kč, celkem v množství minimálně za 20
000,- Kč a další metamfetamin v hodnotě 20 000,- Kč mu poskytl bezúplatně,
přibližně ve stejné době ve dvou případech bezúplatně předal metamfetamin v
celkovém množství nejméně 0,4g svědkyni J. P., nejméně v pěti případech
bezplatně předal metamfetamin svědkovi P. Z. v celkovém množství 1,25g, nejméně
v pěti případech za provedení truhlářských prací předal metamfetamin v množství
5g svědkovi J. L., v přesně nezjištěném množství a bezúplatně svědkovi J. H.
poskytl nejméně 0,1g metamfetaminu, svědkovi M. B. kolem 2g, přičemž
metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 Psychotropní látky
zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č.
62/1989 Sb. vydaná k zákonu č. 167/1988 Sb. o návykových látkách v platném
znění), přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 4. 2010,
sp. zn. 4 T 254/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27.
7. 2010, sp. zn. 10 To 299/2010, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby
a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetiosmi měsíců a rozsudkem
Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 3 T 192/2004, uznán
vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních
látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., § 188 odst. 1 tr. zák. a
§ 187a odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let,
který vykonal dne 15. 12. 2007“. Podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst.
2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon
trestu do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil
obviněnému trest propadnutí věcí uvedených pod body 1) až 11) ve výroku o
trestu tohoto rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil současně výrok o
trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 2 T
27/2010, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2010, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 12 To 567/2010, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nespáchal zločin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §
283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že neprodával drogy svědkům
vyslechnutým v rámci hlavního líčení a že omamné látky, které byly zajištěny
při domovní prohlídce, sloužily výlučně jen pro jeho potřebu. Poukázal na to,
že převážná část výpovědí svědků naznačuje, že si tito svědci vzali drogu od
obviněného bez jeho vědomí, neboť drogy se nacházely volně v jeho bytě, do
kterého měli tito svědci téměř volný přístup.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 12 To
66/2012.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se k dovolání
obviněného M. T. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v
neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není
možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §
265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je
vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně
deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je
aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily
soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je
skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho
zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze
namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného
činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v
kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu
jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout
jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve
skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu,
kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti
tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak
postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných
právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění
soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z
podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně
ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého
stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně
právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení
o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování,
způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je
dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací
důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně
deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil
tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily
soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy
i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových
závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami,
které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů
nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu
JUDr.
Jindřich Urbánek