7 Tdo 983/2025-583
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného J. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 5 To 244/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 143/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 7. 2024, č. j. 6 T 143/2023-395, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s obviněným M. B. (dále jen „spoluobviněný“) a za který byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obou obviněných nahradit majetkovou škodu poškozeným I. F. a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili zločinu loupeže v podstatě tím, že v době společného pobytu na cele č. XY ve Vazební věznici Litoměřice poté, co po poškozeném I. F. (dále jen „poškozený“) chtěli jeho hodinky zn. Casio Edifice a on jim je odmítl dát, společně dne 30. 4. 2023 po 19:00 hod. v době, kdy poškozený spal na lůžku, mu hodinky rozepli na zápěstí, čímž ho probudili, a přitom ho bili ranami pěstí do obličeje, do krku, do žeber, obviněný mu dupl na dlaň levé ruky, a když se poškozený bránil tomu, aby mu hodinky vzali, obviněný jimi kroutil tak, že se roztrhl jejich řemínek. Hodinky mu odcizili a způsobili mu zlomeninu kosti palce levé ruky s dobou léčení 37 dní a škodu odcizením hodinek ve výši 2 989 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 5 To 244/2024-479, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku, jímž byl uznán vinným, a uložen trest, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. V úvodu konstatoval, že se žádné hodinky nenašly, nebylo prokázáno, jaký byl jejich osud ani zda vůbec ke zraněním poškozeného skutečně došlo. Namítl, že odvolací soud nebral v potaz rozpory ve výpovědích a dospěl k chybným skutkovým i právním závěrům. Citoval různé části odůvodnění rozhodnutí obou soudů, s nimiž nesouhlasil. Zmínil, že mohlo jít také o osobní mstu vůči němu a spoluobviněnému, s tím, že „dle nově zjištěných skutečností, které nebyly obhajobě dříve známy, obviněný při svém dřívějším pobytu ve Věznici Odolov měl utéct eskortě a způsobit tam jisté problémy“, v čemž obhajoba spatřovala souvislost s projednávaným skutkem, jelikož poškozený oznámil ztrátu hodinek a napadení až později ve Věznici Odolov. Následně se obviněný obsáhle věnoval otázce, kde přesně poškozený v době incidentu spal, přičemž provedené důkazy podle něj nepotvrdily verzi poškozeného, že spal na dolním lůžku. Pokud však spal na horní palandě, stěží mu mohla být způsobena popisovaným mechanismem zjištěná zranění a navíc by s takovými zraněními nemohl na horní palandu vylézt. Podle obviněného tu jde o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které si měly v pochybnostech vyžádat odborné vyjádření, zda je možné při takovém zranění vylézt na horní lůžko palandy. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že provedené důkazy naopak svědčí o tom, že poškozený žádná zranění ve Vazební věznici Litoměřice neutrpěl, jelikož možnosti ošetření v Litoměřicích nevyužil, žádný incident tam nenahlásil a ani vězeňská služba si žádných zranění nevšimla. Poškozený mluvil o vykloubeném rameni, léčbu ramene však následně nenahlásil. To vše podle obviněného svědčí o jeho nevěrohodnosti. Dále soud prvního stupně při odůvodnění uloženého trestu odnětí svobody vyčetl obviněnému, že neprojevil sebereflexi a vehementně popíral spáchání předmětného zločinu. Není ale možné, aby mu byl jeho aktivní přístup v rámci obhajoby přičítán k tíži a na základě toho mu byl uložen přísnější trest. V závěru obviněný konstatoval, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutek jako zločin loupeže, ačkoli – pro absenci použití násilí při odebírání hodinek – měl být správně posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, resp. s ohledem na hodnotu hodinek by se jednalo o přestupek.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující a aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na uplatnění nesprávného dovolacího důvodu a na to, že dovolání je téměř doslovnou kopii odvolání. Státní zástupce se zabýval některými skutkovými dovolacími námitkami, přičemž zdůraznil, že námitky týkající se způsobu hodnocení důkazů neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Nad rámec dovolacích námitek se státní zástupce zabýval otázkami spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uzavřel, že uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, a navrhl proto dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Přes výslovný odkaz dovolatele na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je ze slovního vyjádření dovolacího důvodu zřejmé, že chtěl uplatnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Uvedl, že v tomto konkrétním případě bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Tento dovolací důvod byl do účinnosti novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., tj. do 1. 1. 2022, uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný následně neuvedl žádný konkrétní zákonný odkaz na jakýkoli další dovolací důvod, pouze na různých místech dovolání slovně vyjádřil, že je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, tedy lze usuzovat, že dovozoval existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
9. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale je nutné, aby mu konkrétně uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem. Relevanci zákonného dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které s ním obsahově korespondují.
10. Naprostá většina dovolacích námitek směřovala proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný popřel, že by společně se spoluobviněným poškozeného fyzicky napadli, že by u něj došlo k jakémukoli zranění a že by mu odcizili hodinky. V rámci své argumentace předkládal vlastní verzi skutkového děje postavenou na odlišném způsobu hodnocení důkazů a na tvrzení, že poškozený je nevěrohodný a vše si vymyslel. Takto vystavěné námitky založené na tvrzení o nevěrohodnosti svědka se však obsahově míjejí s jakýmkoli dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 tr. ř.
11. Jen se značnou dávkou tolerance lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky obviněného poukazující na údajný extrémní rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze napadat skutková zjištění soudů, avšak jen v zákonem vymezeném rozsahu. Tyto zákonné mantinely jasně vymezují okruh námitek přípustných v řízení o dovolání, čímž je dán zásadní rozdíl od řízení o odvolání. Dovolání tedy není „dalším odvoláním“ a Nejvyšší soud musí vždy nejprve posoudit podřaditelnost námitek formulovaných v dovolání pod některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tudíž lze napadat jen ta podstatná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků toho trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
12. Námitky obviněného, jimiž se snažil zpochybnit zjištění soudů, že na poškozeného zaútočili za účelem vzít mu proti jeho vůli hodinky, prostým tvrzením, že si poškozený vše vymyslel, protože se jim chtěl pomstít, což má mimo jiné vyplývat „z nově zjištěných skutečností, které dříve nebyly obhajobě známy“ (údajný útěk obviněného eskortě), jsou nejasné a svým obsahem dovolacímu důvodu neodpovídají.
13. Zjevný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními má podle dovolatele vyplývat z toho, že podle důkazů poškozený mohl spát na horní palandě, což by vylučovalo, aby se útok mohl odehrát tak, jak jej poškozený popsal, neboť za takové situace mu žádný z obviněných nemohl zasadit úder do obličeje a šlápnout na ruku. Lze připustit, že pokud by bylo prokázáno, že poškozený v době útoku spal na horním lůžku, zásadním způsobem by to skutkové závěry o průběhu útoku zpochybňovalo.
Soudy však na základě přesvědčivého zhodnocení důkazů dospěly k závěru, že poškozený spal na dolním lůžku a až po útoku se přestěhoval (viz odst. 62 odůvodnění rozsudku a odst. 12 odůvodnění napadeného usnesení). Ostatně ani dovolatel netvrdí, že z důkazů vyplývá opak, pouze namítá, že není prokázáno, zda poškozený spal na horním nebo dolním lůžku. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud skutková zjištění nemají v obsahu důkazů žádný obsahový podklad nebo pokud je nelze dovodit při žádném logicky přijatelném zhodnocení důkazů, případně pokud jsou přímo opakem obsahu důkazů.
Tento zjevný rozpor však nelze dovodit, pokud mezi jednotlivými důkazy jsou určité rozdíly či rozpory (což je situace typická) a soudy se po jejich řádném zhodnocení přikloní k té verzi skutkového děje, o níž nemají pochybnosti. V posuzovaném případě soudy odůvodněně vycházely ze svědecké výpovědi poškozeného jakožto spolehlivého důkazu, potvrzené navíc i v namítané části (tj. kde poškozený spal v době útoku) výpovědí svědka K. P. Žádný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem důkazů nelze ani z hlediska zmíněné námitky shledat.
14. Další zjevný rozpor má podle dovolatele vyplývat z toho, že pokud by poškozenému skutečně bylo způsobeno vytýkané zranění (zlomenina palce levé ruky), nemohl by po útoku spát na horním lůžku, neboť by tam nemohl s takovým zraněním vylézt. Tato námitka se netýká rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu loupeže. Způsobení zranění nepatří mezi znaky tohoto trestného činu, jehož se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Nevyžaduje se tedy způsobení zranění (a dokonce ani to, aby ke zmocnění se cizí věci skutečně došlo). Nicméně dovolatel cestou této námitky zpochybňuje, že poškozenému předmětné zranění bylo způsobeno v průběhu pobytu na cele s obviněnými, a tím i to, že vůbec došlo ke skutku, tj. k fyzickému útoku, jímž byl uznán vinným. I tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Je přijatelné, že soudy i zde vycházely z výpovědi poškozeného, který vysvětlil, že po incidentu se přestěhoval nahoru, aby měl klid, a to i přesto, že ho bolela ruka a měl vykloubené rameno. Soudy důvodně nepovažovaly za vyloučené, aby mladý člověk jinak bez podstatných fyzických vad mohl i s popsaným zraněním ulehnout na horní lůžko palandy. Přitom zranění poškozeného vzniklé a poškozeným nahlášené již v litoměřické věznici bylo prokázáno bez jakýchkoli pochybností, takže o údajné absenci tohoto zranění a tím o zpochybnění celého skutkového děje nelze rozumně uvažovat.
15. Soudy bylo rovněž dostatečně vysvětleno, že zranění palce nemuselo být ve Vazební věznici Litoměřice odhaleno, respektive že se jej poškozený snažil dokonce skrývat (viz zejména odst. 65 a 66 odůvodnění rozsudku), takže zranění bylo diagnostikováno až po eskortě do Věznice Odolov, i když poškozený se již nejpozději dne 2. 5. 2023 v litoměřické věznici hlásil k lékaři pro bolest ruky.
16. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu je pak námitka týkající se vykloubeného ramene poškozeného. Tato diagnóza jednak nebyla ujasněna (včetně možnosti a způsobu vrácení ramene do správné polohy), především ale jde o okolnost, která je zcela nerozhodná z hlediska naplnění znaků zločinu loupeže a která není obviněným kladena za vinu.
17. Ani z namítané nejasnosti dalšího osudu odcizených hodinek poškozeného a z jejich nenalezení nelze dovozovat žádný, natož zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s důkazy. Soudy se ostatně i touto otázkou podrobně zabývaly. Zásadní je, že bylo (nejen výpovědí poškozeného, ale i dalšími ve věci provedenými důkazy) nad jakoukoli pochybnost prokázáno, že se věc skutečně udála tak, jak uváděl poškozený ve své výpovědi a jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině, tedy že během jeho odpočinku se mu obvinění pokusili vzít hodinky, a když se vzbudil, oba jej fyzicky napadli a hodinky mu i přes jeho nesouhlas vzali.
18. Pokud jde o námitky poukazující na pozdní nahlášení činu obviněných a zpochybňující obavy spoluodsouzených na cele (a pozdějších svědků) z obou obviněných, nejedná se o námitky zjevného rozporu ve smyslu zmíněného dovolacího důvodu, nýbrž čistě o námitky hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně, které se nemohou stát předmětem řízení o dovolání, neboť neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.
19. Z hlediska první alternativy dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. z hlediska namítaného zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je dovolání zjevně neopodstatněné.
20. Obviněný nenamítl, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech.
21. Pokud jde o třetí variantu uvedeného dovolacího důvodu spočívající v tzv. opomenutých důkazech, námitky obviněného se s vymezením dovolacího důvodu míjejí.
22. Jeho výhrady ohledně toho, že soudy měly opatřit odborné vyjádření, příp. lékařský posudek, zda bylo reálné, aby se poškozený s uváděnými zraněními po incidentu dostal na horní lůžko palandy a zda muselo být zranění na ruce poškozeného při přesunu do nové věznice viditelné či nikoli (což mělo prokazovat, že poškozený žádnou zlomeninu palce v té době neměl), obsahově nezakládají námitku opomenutých důkazů. Jednak platí, co už bylo uvedeno výše, tedy že k závěru o vině bylo zásadní to, že bylo zjištěno, že obvinění užili proti poškozenému násilí v úmyslu zmocnit se jeho hodinek, přičemž okolnost, zda mu při tom způsobili i zlomeninu palce, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků zločinu loupeže. Kromě toho provedení těchto důkazů obhajoba v hlavním líčení – na rozdíl od jiných důkazů – nenavrhovala. Poprvé to bylo zmíněno až v rámci řádného opravného prostředku, avšak jen v rámci vytknutí údajných nedostatků v hodnocení důkazů s tím, že soud prvního stupně si měl (nejspíše z vlastní iniciativy) vyžádat „lékařský posudek či odborné vyjádření“, jenž by rozptýlily panující pochybnosti o tom, zda poškozený měl v době opouštění Vazební věznice Litoměřice zranění ruky. Ve veřejném zasedání konaném o odvolání obviněný uplatnil jiné důkazní návrhy, s nimiž se odvolací soud vypořádal (viz odst. 8 odůvodnění napadeného usnesení). Opatření zmíněného odborného vyjádření navrženo nebylo. Navíc by takový důkaz byl zjevně nadbytečný. Soud prvního stupně ve vztahu ke zmíněným zjištěním (místo, kde poškozený spal, viditelnost zranění a možnost jeho utajení a až pozdějšího zjištění) ani žádné pochybnosti neměl a oba soudy se přesvědčivě vypořádaly i s otázkou úplnosti dokazování.
23. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
24. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
25. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tedy je skutek, tak jak ho zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným, jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádné námitky v tomto smyslu obviněný neuplatnil. Svou argumentaci, podle níž měl být předmětný skutek případně posouzen jako přečin krádeže, resp. jako přestupek, postavil na své vlastní verzi skutkového stavu, a to že nedošlo k žádnému násilí, tedy verzi zcela jiné, než ke které dospěly soudy. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem.
26. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
27. Pod žádný dovolací důvod nebylo možné podřadit ani námitku obviněného stran údajně nesprávného posouzení přitěžující okolnosti, která se týkala přiměřenosti trestu. Námitky nepřiměřenosti trestu a vyhodnocení kritérií pro jeho vyměření neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Kromě toho se k této opakované výhradě dostatečně vyjádřil již odvolací soud v odstavci 19 odůvodnění napadeného usnesení a Nejvyšší soud tak může na jeho argumentaci odkázat.
28. Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. bylo v daném případě možné ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
29. V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na něž dovolatel (byť pouze slovně) odkázal. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a jestliže uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
30. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu