7 Tvo149/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 20. 12. 2000 stížnosti obviněných M. P., a P. Š., podané proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 5 Ntv 15/2000, a rozhodl t a
k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných M. P. a
P. Š. z a m í t a j í .
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. řádu
prodloužil vazbu obviněných M. P. a P. Š., vykonávanou v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 30/2000, do 30. 6. 2001 s tím, že u
obou obviněných nadále trvají vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. c) tr.
řádu, u obviněného M. P. též podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podali obvinění M. P. a P. Š. řádně a včas
písemně odůvodněné stížnosti.
Obviněný M. P. v odůvodnění své stížnosti, vypracovaném obhájcem JUDr. Z. S.
zdůraznil, že u něho především nejsou dány samotné vazební důvody podle § 67
odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, neboť obavy, které vrchní soud v napadeném
rozhodnutí uvádí, jsou podle obviněného nereálné a bezpředmětné. Neodůvodněné
je navíc podle názoru obviněného M. P. i prodloužení vazby podle § 71 odst. 3
tr. řádu, neboť nadměrná délka trvání vazby byla zapříčiněna výhradně
nedostatečnou činností orgánů trestního řízení, činných v přípravném řízení.
Obviněný M. P. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal
napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i řízení, které mu předcházelo,
opětovně přezkoumal, zda další prodloužení vazby je v souladu se zákonem a
poté, aby předmětné usnesení zrušil a obviněného propustil z vazby na svobodu.
Obdobné argumenty uplatnil ve vlastnoručně sepsané stížnosti rovněž obviněný P.
Š. K trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, se doznal a
z vlastního rozhodnutí v jejím páchání ustal. Věří ve spravedlivé rozhodnutí
soudu a nemá za tohoto stavu věci důvod k tomu, aby se skrýval, vyhýbal se
trestnímu řízení nebo uprchl.
Také obviněný P. Š. tudíž podle obsahu svého podání požádal Nejvyšší soud České
republiky, aby lhůtu trvání vazby dále neprodlužoval, napadené rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze zrušil a propustil obviněného z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky se v rámci své přezkumné povinnosti,
uložené zákonem, podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu zevrubně zabýval z
podnětu oběma obviněnými podaných stížností správností výroku napadeného
usnesení Vrchního soudu v Praze ohledně obou stěžovatelů, a zabýval se z tohoto
zřetele rovněž postupem řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo.
Vycházel z toho, že vrchní soud dovodil konkrétní skutečnosti, odůvodňující
obavu, že by obviněný M. P. po případném propuštění na svobodu uprchl nebo se
skrýval především z toho, že tomuto obviněnému nadále v dalším řízení reálně
hrozí uložení vysokého trestu a tato skutečnost zvýrazňuje podle vrchního soudu
obavy předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť obviněný
M. P. se před svým zadržením a vzetím do vazby dlouhodobě nezdržoval v místě
svého bydliště a pohyboval se po území republiky.
Konkrétní obavy, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, pak
Vrchní soud v Praze ohledně obou obviněných zdůvodnil zejména poukazem jak na
charakter, rozsah a závažnost nyní projednávané majetkové trestné činnosti, tak
na jejich trestní minulost.
Nejvyšší soud České republiky se se závěry Vrchního soudu v Praze
ohledně vazebních důvodů v přezkoumávaném napadeném usnesení ztotožnil. Podle
zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze skutečně především na podkladě
zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob obou obviněných, včetně
jejich způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak
velice závažné majetkové trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení
za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že jak u
obviněného M. P., tak u obviněného P. Š. i nadále trvají zákonné důvody vazby,
předpokládané § 67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, přičemž u obviněného M. P. jsou
zároveň naplněny vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných
vazebních důvodů přitom nedovolily podle Nejvyššího soudu učinit oprávněný
závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obou obviněných,
popřípadě některého z nich, nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá
ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §
73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle § 67
odst. 1 tr. řádu, správně konstatovaných u obou obviněných Vrchním soudem v
Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu
o tom, že propuštěním obviněných na svobodu by naprosto reálně hrozilo
přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního
řízení (srovnej ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněných M. P. a P. Š.
nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, zejména však
důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit ani v maximální
obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení
zejména ve stadiu trestního řízení po podání obžaloby nebyly zjištěny nedůvodné
průtahy zásadního rázu a závažnější nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud
ani v řízení přípravném. Podmínky pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu a pro
prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z
důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného
ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní
soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obou obviněných podle zjištění
Nejvyššího soudu skutečně toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních
úkonů pro pravomocné, spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a
nezastupitelných, přičemž dokonce podstatně zkrátil dobu prodloužení vazby,
navrhovanou předsedkyní senátu nalézacího soudu.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební
podmínky odpadnou nebo pokud nebude u kteréhokoliv z obou obviněných splněna
kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení § 71 odst.
3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o jejich (či jeho) propuštění z vazby na
svobodu. Bez ohledu na to, zda bude obviněným v dalším řízení i nadále hrozit
uložení vysokých trestů odnětí svobody, či zda jejich případným propuštěním na
svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního
řízení.
Za zjištěného stavu věci však Nejvyšší soud České republiky neshledal
žádným z obviněných podaný opravný prostředek důvodným a podle § 148 odst. 1
písm. c) tr. řádu proto obě stížnosti obviněných, směřující proti rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze o prodloužení jejich vazby, zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k